‚Správně zacházet se slovem pravdy‘
„Snaž se ze všech sil, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, za něhož není třeba se stydět, jenž správně zachází se slovem pravdy.“ — 2. Tim. 2:15.
1. S čím se srovnává Boží slovo a jaký postoj bychom tedy měli mít, když je používáme?
BOŽÍ slovo je živé a mocné v našem životě. Jako meč může rozdělit duši a ducha. (Žid. 4:12) Proniká až do základu všeho, co děláme. Rozlišujeme mezi tím, jakými se zdáme být jako živé duše, a co jsme ve skutečnosti ve svém srdci, postoji a duchu. Jelikož je Boží slovo srovnáno s mečem, chceme být jisti, že je užíváme zručně. Chceme být opatrní, abychom nepoužívali takovou sečnou zbraň špatným způsobem, ale jak radil Pavel, abychom s ní zacházeli „správně“. Když se pustíme do čtení a studia Božího slova, chceme to dělat tak, abychom získali pravý smysl a jasné porozumění toho, co říká.
2. Jak bychom se neměli dívat na Bibli a které otázky by byly vhodné, když čteme nějakou část Bible?
2 Často nám pomůže souvislost nebo to, co je před nebo za veršem, který chceme číst, abychom porozuměli a mohli to vhodně uplatnit. Chceme myslet na to, že Bible není Sbírka nesouvislých veršů, namátkou sestavených, které nemají vzájemný vztah a které se za určitých okolností dají použít k tomu, aby dokázaly to, co považujeme za správné. Musíme při čtení Božího slova daleko spíše rozeznávat celkový obraz. Měli bychom se ptát, kdo mluví ta slova, ke komu a o jaké události a vztahuje-li se text pouze na určitý námět. To je důležité, chceme-li ‚správně zacházet se slovem pravdy‘.
NĚKOLIK PŘÍKLADŮ
3. Jaký výklad o pozadí 2. Timoteovi 2:15 nám pomůže správně porozumět tomuto textu?
3 Abychom si to znázornili, podívejme se na Pavlova slova v 2. Timoteově 2:15. Tam říká: „Snaž se ze všech sil, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, za něhož není třeba se stydět, jenž správně zachází se slovem pravdy.“ Tato slova byla napsána člověku, který měl dobré poznání Boží pravdy a který činil Boží vůli. Víme to podle toho, co Pavel napsal Timoteovi dříve, jak je to zaznamenané na začátku tohoto dopisu. Pavel mu tam řekl: „Neboť si připomínám nepokryteckou víru v tobě, která přebývala již v tvé babičce Loidě a v tvé matce Eunice, a také v tobě, o čemž jsem přesvědčen.“ (2. Tim. 1:1, 2, 5) Ve svých slovech zapsaných v 2. Timoteově 2:15, ukázal Pavel Timoteovi, jak má používat křesťany, kteří byli částí Božího sboru. Je sice pravda, že křesťan má používat správně slovo pravdy, když mluví s nevěřícími, ale v tomto případě neříkal Pavel Timoteovi, jak má obracet nevěřící na křesťanství. Vysvítá to z toho, co mu Pavel řekl o jeho učení: „Právě jako jsem tě povzbuzoval, abys zůstal v Efezu, když jsem se chystal jít do Makedonie, tak to dělám nyní, totiž abys přikázal jistým jednotlivcům, aby neučili odlišnou nauku“ Zde je zřejmé, že někteří jednotlivci uvnitř křesťanského sboru učili odlišné nauky, ‚nezacházeli správně se slovem pravdy‘. Pavel také radil Timoteovi: „Věci, které jsi slyšel ode mne za podpory mnoha svědků, svěřuj věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí učit jiné.“ (1. Tim. 1:3; 4:16; 2. Tim. 2:2) I zde je dokázáno myšlenkou, aby Timoteus svěřoval důležité věci věrným lidem, kteří by zase byli způsobilí učit jiné, že šlo o lidi uvnitř křesťanského sboru. Měl používat pravdu k užitku a vedení svých bratrů.
NEPŘEKRUCUJ PÍSMA, ABYS NĚCO DOKÁZAL
4. a) Ukaž, jak daleko jde duchovenstvo křesťanstvo, když falešně používá Matouše 10:28. b) Co ve skutečnosti ukazuje tento text, pokud se vztahuje na lidskou duši?
4 Musíme se bezpodmínečně vyvarovat toho, abychom vědomě nesprávně použili text k dokázání své myšlenky. Právě tím se často proviňuje duchovenstvo křesťanstva. Vezměme si na příklad Matouše 10:28. Čteme tam: „A nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte bázeň před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ Duchovní poukáže na první část Ježíšových slov, aby dokázal, že duše je nesmrtelná a nemůže zemřít. Ale řekl to Ježíš skutečně? Mohlo by se to zdát, jestliže přestaneš číst uprostřed verše. Ale čteš-li zbytek verše, vidíš, že Ježíš nauku o nesmrtelnosti duše zřetelně odhalil jako falešnou, když řekl, že se máme bát toho, který může zničit v gehenně jak duši tak tělo. ‚Zacházíme-li správně se slovem pravdy, vystoupí do popředí pravdivý smysl nebo význam.
5. a) Jak vysvětlují někteří lidé 1. Petra 4:6? b) Jaký je skutečný význam verše a jaký další biblický důkaz můžeš uvést?
5 V úzké souvislosti s naukou o nesmrtelnosti duše je víra některých lidí, že duch člověka žije dále a je ztotožněn s osobností člověka. K podpoře tohoto názoru je udáván 1. Petra 4:6: „Vskutku, proto bylo dobré poselství oznámeno i mrtvým, aby byli souzeni, pokud jde o tělo, ze stanoviska lidí, ale aby žili, pokud jde o ducha ze stanoviska Boha.“ Lidé, kteří věří, že duch jako inteligentní bytost přežívá smrt těla, tvrdí, že zde Petr o tom podal důkaz, když říká, že dobré poselství bylo oznámeno mrtvým. Je to pravda? Abychom mohli ‚správně zacházet s Božím slovem‘, musíme nechat mluvit je samotné. Myslel tím Petr lidi, kteří jsou tělesně mrtví? Protože tělesně mrtví „si nejsou vědomi naprosto ničeho“ (Kaz. 9:5), mluví Petr o stejných mrtvých jako Ježíš, když řekl: „Ať mrtví pochovávají své mrtvé“, nebo o nichž hovoří apoštol Pavel: „Bůh vás oživil, ačkoli jste byli mrtví ve svých přestupcích a hříších.“ Každý živý člověk, který je mrtvý v Jehovových očích, může být v duchovním smyslu oživen, když slyší Boží slovo, lituje a následuje Pána Ježíše. Nadějí pro doslovné mrtvé je vzkříšení a příležitost slyšet pak dobré poselství a být souzen. — Mat. 8:23; Ef. 2:1.
6. a) Jaký výklad bývá dán k Izaiáši 14:12–16? b) Jaký je biblický výklad? c) Kdo je tedy „luciferem“ v Izaiáši 14:12–16 a čí postoj zrcadlí?
6 Jehovův lid musí být také opatrný v uplatňování biblických textů, aby tak bylo Boží slovo při kázání a vyučování správně předkládáno. Povšimni si na příklad, že se někdy říká, že jedno ze jmen, která jsou dávána satanu ďáblovi, je „lucifer“. Snad se někdo odvolává na Izaiáše 14:12–16. Podle Kralické Bible zní dvanáctý verš: „Jakž to, že jsi spadl z nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ježtos zemdlíval národy.“ Slovo „lucifer“ je překlad hebrejského slova hehlel, „zářící“. Hehlel, jak je zde použito, není osobní jméno ani titul, ale spíše výraz, který označuje zářící postavení, jež zaujímala babylónská královská dynastie z Nabuchodonozorovy linie. Nebylo by správné říci, že satan ďábel je zde nazván „luciferem“, jako by to bylo jedno z jeho jmen. Zde použitý výraz se vztahuje v první řadě na babylónského krále, protože podle čtvrtého verše je to „příslovečný výrok proti babylónskému králi“. Také v patnáctém a šestnáctém verši čtrnácté kapitoly čteme, že tento „zářící“ (lucifer) má být přiveden do šeolu, což je všeobecný hrob lidstva a nikoli bydliště satana ďábla. Kromě toho je to skutečně tak, že ti, kteří vidí, jak tento „zářící“ je přiveden do takového stavu, říkají: „Je to ten muž, který otřásl zemí, který zviklal království?“ Satan není muž, ale neviditelný duchovní tvor. Babylónský král sice zrcadlil postoj svého otce ďábla, ale přece „lucifer“ nebylo jméno dané satanu ďáblovi. Když ‚správně zacházíme se slovem pravdy‘, jsme vyzbrojeni, abychom mluvili jasná Boží slova, jak je nalézáme na stránkách Bible.
7. a) Proč není v Bibli činěno bezpráví, když se používá zvláště vybraných textů k dokázání určitých věcí, a kdo nám v tom dal příklad? b) Ukaž, jak apoštol Pavel mohl dokázat poukazem na Hebrejská písma, že Kristus musel trpět a být vzkříšen z mrtvých?
7 Božímu slovu však není učiněno bezpráví, když Boží služebníci používají správně volené texty z různých částí Bible, aby dokázali nauky. Protivníci Božího slova někdy namítají, že Jehovovi svědkové nesprávně používají jednotlivé biblické texty, aby dokázali své myšlenky. My však víme přesně na základě biblického studia, že Ježíš a jeho apoštolové používali vybrané texty, aby podložili určité základní pravdy. Když byl na příklad Ježíš pokoušen na konci čtyřicátého dne svého postu v pustině, poukázal na různá místa Božího slova, aby vzdoroval ďáblovým důkazům. (Mat. 4:3–10; 5. Mojž. 8:3; 6:13, 16; 5:9) Apoštol Pavel používal tuto metodu také u Židů, když učil v synagóze. Zpráva ve Skutcích apoštolů 17:2, 3 zní: „Pavel k nim tedy vešel podle svého zvyku a po tři sabaty s nimi uvažoval o Písmech, vysvětloval a dokazoval odkazy, že bylo nutné, aby Kristus trpěl a byl vzkříšen z mrtvých, a řekl: ‚To je ten Kristus, ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.‘“ (Viz Žalm 22:7, 8; (22:8, 9, KB); Izaiáš 50:6; 53:3–5; Žalm 16:8–10)
VÝZNAM TEXTŮ JE ČASTO SKRYT V SOUVISLOSTI
8. a) Proč se máme vyvarovat falešného používání Svatého písma? b) Ukaž skutečný význam Přísloví 10:7 a zdůvodni jej. c) Které texty bychom mohli rozumněji použít, když mluvíme o tom, kdo nebude vzkříšen?
8 Jsou-li však texty vědomě falešně používány, je činěno hrubé bezpráví Svatému písmu. Nechceme se takovým nesprávným používáním provinit, a to ani při více méně bezvýznamných příležitostech. Když s někým mluvíme o vzkříšení, mohli bychom na příklad říci, že Bible zcela jasně dokazuje, že zlí nebudou vzkříšeni. Snad mu přečteme biblický verš: „Památka spravedlivého vede k požehnání, ale i to jméno zlých spráchniví.“ (Přísl. 10:7) Je sice pravda, že ti, které Jehova považuje za zvlášť zlé a na něž se nebude vztahovat výkupní oběť Ježíše Krista, nebudou vzkříšeni, ale Přísloví 10:7 nedokazuje toto Jehovovo rozhodnutí. Proč ne? Když čteme tuto kapitolu Přísloví souvisle, zjistíme, že je v ní řada protikladů: moudrý syn a hloupý syn; pilný pracovník a člověk s ochablou rukou; syn, jenž má pochopení, a syn, který jedná hanebně. Ale o vzkříšení a gehenně se tam nemluví. Proto by nebylo vhodné říkat, že tento text jedná o této záležitosti. Mnohem větší důraz je kladen na skutečnost, že jméno nebo pověst zlých nezanechává příjemnou vzpomínku, ale vzpomínku ošklivou, zatuchlou. Abychom dokázali, že někteří lidé nebudou vzkříšeni, bylo by lépe poukázat na biblické texty o gehenně, druhé smrti. — Mat. 23:33; Zjev. 21:8; viz též Mat. 25:46.
9. Proč nám nebrání vysvětlovat pravdu, trváme-li na tom, brát v úvahu biblický text v souvislosti?
9 Jestliže se ujistíme tím, že si přečteme něco souvisle a pochopíme smysl, nebrání nám to ve vysvětlování pravdy. Naopak, posiluje to důkazy založené na Bibli, protože tomu, kdo je vyučován, je zřejmé, že to, čemu je vyučován, skutečně říká Bible. Bible je inspirované slovo Boha, Všemohoucího, a dozvědět se s pomocí svatého ducha jak smýšlí, znamená mít užitek z moudrosti Stvořitele, jak je předkládána v jeho psaném Slově. Jehova měl něco na mysli, když umístil nějaký text do Bible. Ví přesně, co potřebujeme, a proto nám dává k použití to, co nám pomáhá a co nám umožňuje, abychom duchovně rostli v rozlišovací schopnosti a v přesném poznání o něm.
10, 11. a) Jaký význam můžeme snadno připisovat slovům v 1. Jana 4:18? b) Jak ukáže souvislost pravý význam? c) Jak to souhlasí s žalmem 130?
10 Náš vztah k Jehovovi by měl být takový, jako bychom byli jeho děti. Jak skutečně oceňujeme jako jeho děti jeho lásku k nám a jeho péči o nás? ‚Zacházíme správně s jeho slovem‘, pokud jde o naše osobní modlitby k němu, a rozumíme, co nám říká jeho Slovo o tom, co si přeje, abychom k němu cítili? Mnozí lidí četli slova v 1. Jana 4:18 o dokonalé lásce a uplatňovali špatně tato slova. Bible zde říká: „V lásce není strachu, nýbrž dokonalá láska vyhání strach, neboť strach působí jako překážka. Vskutku, kdo má strach, nebyl učiněn dokonalým v lásce.“ Na první pohled mnozí usoudili, že nikdy nebudou moci být dokonalí v lásce, protože strach působí, že obcházejí nebo utíkají od nebezpečí, kdekoli je to možné. Avšak mluví zde apoštol o tomto druhu strachu?
11 Přečteme-li si 1. Jana 4:18 v souvislosti, pomůže nám to poznat zvláštní význam tohoto verše. Předcházející verš ukazuje, že to, co říká Jan, je pokračování úvahy o ‚volnosti řeči‘. Nemluví zde o volnosti řeči při kázání dobrého poselství o království. Spíše mluví o volnosti řeči vůči Bohu. To poznáváme z třetí kapitoly prvního Janova dopisu, veršů 19 až 21. Proto se člověk, v němž Boží láska dosahuje plného vyjádření, cítí volný, aby mohl předstoupit s plnou důvěrou před svého nebeského Otce. Jeho nedokonalost a jeho hříšný stav mu nebrání, aby se přiblížil k Jehovovi a prosil jej o pomoc, aby mohl konat jeho vůli. Jako dítě může přijít ke svému otci s plnou důvěrou, že je otec pochopí a pomůže mu, i když se dopustilo chyby, tak bychom se měli cítit vůči svému nebeskému Otci Jehovovi. Měli bychom se cítit svobodní přiblížit se k němu s problémem, který máme, a prosit o jeho pomoc při konání jeho vůle. Neměli bychom mít chorobný strach před nebeským Otcem a před tím, že Jehova bude vyžadovat absolutní spravedlnost od nedokonalého, hříšného tvora a že jednoduše odsoudí někoho pro hříšný stav jeho mysli a srdce. To neznamená, že bychom měli jednat špatně a pak jít k nebeskému Otci s prosbou o odpuštění a tak využívat Jehovova milosrdenství. Spíše to značí, že nemusíme mít obavu přijít k nebeskému Otci a snažit se uvést do pořádku to, co není v pořádku, opravit své nedokonalé myšlenky nebo činy s vědomím, že Jehova ví všechno, co je možné o nás vědět. — Žalm 139:1–3, 15–18, 23, 24.
12. Jak dalece je pro nás jako jednotlivce užitečné správné porozumění 1. Jana 4:18?
12 Máme-li toto správné porozumění 1. Jana 4:18, poznáváme vynikající cenu svého duchovního vztahu k Jehovovi, stvořiteli. Mluvíme k Jehovovi ze srdce a prosíme o vedení ve svém životě, abychom se líbili Jehovovi. Proto slova „učiněn dokonalým v lásce“ znamenají, že láska k Bohu není v nás nevyvinuta, ale naopak, pro dokonalou lásku se stále snažíme konat z celého srdce jeho vůli s plnou důvěrou ve svého nebeského stvořitele a Otce. To nám opět dává velkou volnost, když se k Bohu přibližujeme v modlitbě. — Ef. 3:12; Žid. 4:16; 1. Jana 5:14.
SPRÁVNĚ ZACHÁZET S PROROCKÝMI TEXTY
13. a) Nač bychom měli myslet u mnohých proroctví Hebrejských písem a jak je to dokázáno v proroctví u Izaiáše 35:1, 7? b) Čeho jsou jistou zárukou splňování proroctví na Jehovovu lidu staré doby?
13 Když studujeme Boží slovo a seznamujeme se stále více s jeho krásným poselstvím a jeho významem pro náš život, poznáváme, jak to obohacuje a odměňuje, rozumíme-li mu tak, jak to odpovídá Jehovovu úmyslu. Jak často jsme citovali z Hebrejských písem proroctví o požehnáních, která čekají lidstvo v Božím spravedlivém novém světě — a jistě právem! Ale snad jsme často při tom nepoznali, že mnohá z těchto proroctví se již splnila v malém na starověkém Izraeli. Povšimni si na příklad slov u Izaiáše 35:1, 7, kde čteme: „Plesat bude pustina a vyprahlé místo, radovat se bude poušť a vzkvete jako šafrán. Vyprahlá země bude jako rákosím zarostlá tůň a suchá zem jako prameny vody. V doupatech šakalů, v místech, kde odpočívají, bude zelená tráva, rákosí a rostliny papyru.“ Souvislost těchto textů ukazuje, že se to vztahuje na Židy žijící ve vyhnanství, kteří se vrátili ve dnech místodržitele Zorobábele. 10. verš zní: „Ti, kteří byli vysvobozeni Jehovou, navrátí se a jistě přijdou k Siónu.“ Bylo jeho záměrem učinit tuto zemi pro ně malým rájem a to vyžadovalo, aby změnil pustinu a vyprahlou krajinu jakožto i poušť, v rákosím zarostlou tůň a prameny vod. Při správném uplatnění Božích výroků zjišťujeme, že provedení zázraků ve prospěch jeho vyvoleného lidu staré doby je zárukou mnohem většího dalšího splňování jeho slibů pod vládou jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Je zřejmé, že Jehova skutečně vyleje požehnání na tuto zemi pod královským panstvím Ježíše Krista a způsobí, nejen že ‚poušť vzkvete jako šafrán‘, nýbrž bude také otevírat slepé oči a hluché uši a uzdravovat chromé, jak to je zapsáno v tomto proroctví. — Iz. 35:5, 6.
14. proč by měli mít všichni praví křesťané přání správně zacházet s Božím slovem?
14 Jistě můžeme říci: „Boží slovo je živé a vykonává moc.“ (Žid. 4:12) Bůh je živý. Mluví s lidmi svým živým slovem, Biblí, a tím propůjčuje svým služebníkům sílu a porozumění o sobě a svém záměru s lidstvem. Každý křesťanský svědek Jehovův by měl mít přání správně zacházet s tímto slovem, aby byl s to je působivě používat, aby mohl poučovat druhé a odporovat falešným náboženským naukám, které zatemnily mysl a srdce miliónů lidí vězněných Velikým Babylónem, světovou říší falešného náboženství. Pavel napsal Timoteovi: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl plně schopný, úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu.“ — 2. Tim. 3:16, 17.
15. Oč bychom se měli snažit, abychom porozuměli Božímu slovu a oceňovali je?
15 Abychom správně zacházeli s Božím slovem, musíme je číst a studovat a hledat skryté poklady, které jsou v něm obsaženy. Takové porozumění a ocenění nepřichází automaticky, ale vyžaduje, aby člověk těžce pracoval a pilně hledal. Přísloví říká: „Synu můj, přijmeš-li má slova a uchováš-li u sebe má přikázání, aby tvé ucho věnovalo pozornost moudrosti, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti; a zavoláš-li nad to na porozumění a pozdvihneš-li hlas po rozlišovací schopnosti, budeš-li ji neustále hledat jako stříbro a vyhledávat ji jako skryté poklady, pak porozumíš bázni před Jehovou a nalezneš pravé poznání Boha.“ (Přísl. 2:1–5) Z toho, o čem jsme v těchto odstavcích uvažovali, vysvítá, že bychom měli mít přání vědět, proč to, co bylo zapsáno v Božím slově, bylo zapsáno právě tak, a jak jeho slova můžeme uplatňovat. Měli bychom stále hledat důvody pro způsob, jakým je dáváno vysvětlení, a měli bychom se snažit správně zacházet s Božím slovem.
16. Jaké další vysvětlení nám pomůže, abychom správně zacházeli s Božím slovem?
16 Následující článek ukazuje, že jsou celé biblické knihy, při jejichž sepisování bylo myšleno na určitý národ a kterými mělo být předáno určité poselství. Abychom s tímto drahocenným Božím slovem správně zacházeli, bude nám užitečné, když se o tom dozvíme více. Tak poznáme pozadí, účel a hodnotu inspirovaných slov.