Proč to bylo tak napsáno?
„Dej mi porozumění, abych zachovával tvůj zákon a abych jej dodržoval celým srdcem.“ — Žalm 119:34.
1. Je to všeobecný problém, že je zapotřebí povzbuzení, a kde je často možno povzbuzení najít?
NEPOZNAL jsi již, že pravdy z Boží zásobárny, Svaté Bible, ti často daly sílu k řešení osobních zkoušek a problémů, když jsi potřeboval povzbuzení? Asi se to již stalo v našem křesťanském životě nám všem.
2. Co bylo příčinou sklíčenosti, kterou prožívali během let mnozí svědkové Jehovovi, a jak byli schopni přesto zůstat pevní?
2 Mnozí z nás na příklad prodělali dobu sklíčenosti, když odpůrci mluvili potupně o Božím lidu nebo se dokonce dopouštěli násilí, protože se křesťanští svědkové Jehovovi zastávali pravdy. Ti, kteří jsou již po padesát nebo šedesát let spojeni s pravým křesťanstvím, mohou si dobře vzpomenout na nepřívětivé poznámky, s nimiž se sousedé nebo jiní lidé obraceli během první světové války i po ní proti svědkům Jehovovým. Jak často byli mnozí posměšně označováni jako Russellité nebo Millénisté! Někteří byli biti, nadehtováni a posypáni peřím, vězněni, posmíváni,mrskáni a popliváni. Přesto všechno prováděli Jehovovi křesťanští svědkové dále dílo, které jim Jehova Bůh přikázal. Jak byli schopni to dělat? Částečně pro porozumění, povzbuzení a sílu, které dostávali z Božího slova a z publikací vydávaných v těchto zlých dnech „věrným a rozumným otrokem“.
3. Nač bychom měli myslet, když čteme Bibli?
3 A to je přece účel Božího slova — budovat Jehovovy služebníky. Proto bychom měli, když čteme různé knihy Bible, myslet na bližší jednotlivosti o knize jejím pisateli. Čtenář Svatého písma učiní dobře, když se ptá: „Proč to bylo tak napsáno?“
4. Ke které knize Bible chceme nyní obrátit svou pozornost?
4 Vezměme si jednu knihu Bible a věnujme trochu času, abychom zjistili důvody, proč byla napsána právě tím slohem a s těmi důkazy, které používá. V našem výkladu se budeme zabývat dopisem apoštola Pavla křesťanům v Jeruzalémě; v křesťanských řeckých písmech se všeobecně nazývá dopis Židům. (Žid. 13:22) Když uvážíme poměry, které vládly před devatenácti sty roky, když Pavel psal svůj dopis, pomůže nám to porozumět a ocenit, proč to tak napsal, aby posilnil a utěšil Boží lid.
NÁZORY NA KŘESŤANSTVÍ V PRVNÍM STOLETÍ
5. Jaká náboženská situace vládla v Jeruzalémě okolo roku 61 n. l.?
5 Navraťme se zpátky přibližně do roku 61 n. l. a do města Jeruzaléma. Uplynulo asi dvacet osm let od Ježíšovy smrti na mučednickém kůle za hradbami Jeruzaléma. Jeruzalém je pro Židy posvátným městem. Podle všech známek Jeruzalém bez nesnází přestál dny opovrženého Ježíše z Nazaretu. Tvrdí se, že náboženství Židů je prastaré a sahá zpět až do dob jejich předka Abrahama. Duchovní vůdci Židů, rabbi, jsou národem velmi vyvyšováni. Je jim prokazována vážnost a čest. Posadili se na Mojžíšovo místo a zaujímají nejvýznačnější místa při večeřích a přední sedadla v synagogách, přijímají pozdravy na tržištích a lidmi jsou nazývání „rabbi“. Jsou skutečně částí existujícího náboženského mocenského systému. — Mat. 23:6,7.
6. a) Jak se v tom městě dívali židovští náboženští vůdcové na křesťany? b) Co zažil apoštol Pavel, když byl několik let předtím ve městě? c) Co nutně potřebovala malá skupina křesťanů v Jeruzalémě?
6 Ve městě Jeruzalémě je poměrně málo lidí, kteří patří k nenáviděné sektě, označované jako Křesťané nebo „Ta cesta“. (Skut. 9:2; 19:9; 22:4) Židovští náboženští vůdcové a jejich následovníci se na ně dívají s pohrdáním. Jsou pronásledováni a posmíváni. A navíc jsou rodilými Židy, a proto jsou dvojnásobně nenáviděni, opustili židovské náboženství a staly se následovníky Ježíše, „tak zvaného“ Krista. Nenávist ke křesťanům je tak velká, že když byl apoštol Pavel o několik let dříve ve městě, jeho pouhé objevení se v chrámu vyvolalo pobouření, při němž náboženští Židé křičeli z plna hrdla: „Odstraňte takového člověka ze země, protože se nehodí, aby žil!“ (Skut. 22:22) Více než čtyřicet Židů se zavázalo s kletbou, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla neodstraní. (Skut. 23:12–15) V této atmosféře náboženského fanatismu a nenávisti ke křesťanství musel sbor žít, kázat a zůstávat pevní ve víře. Jak nutně potřebovali povzbuzení a zdravé poznání a porozumění Krista i způsobu, jak naplnil Mojžíšův zákon, aby se opět nevrátili k judaismu a k zachovávání mojžíšovského zákona! Pavel jistě věděl, co potřebovali. Znal z vlastní zkušenosti zkoušky, které prodělávali.
7. Uveď některé z námitek, které asi používali židovští vůdcové a jejich následovníci vůči křesťanům.
7 Mysli chvíli na některé důvody a na odpor, kterým museli čelit tito první židovští křesťané. Především židovští náboženští vůdcové a jejich následovníci nepřipustili, aby si nenávidění křesťané mohli myslet, že mají Boží přízeň. Což to nebyli Židé, kteří měli hmatatelný důkaz Božího požehnání? Nebyla to snad pravda, že Bůh jednal se Židy prostřednictví andělů? Jistě, protože Mojžíšova kniha říká: „Tehdy se mu [Mojžíšovi] objevil Jehovův anděl v plameni ohně uprostřed trnitého keře.“ Později řekl Jehova: „Posílám anděla před tebou, aby tě chránil na cestě a aby tě přivedl na místo, jež jsem připravil.“ (2. Mojž. 3:3; 23:20;) Ano, Židé asi na to byli velmi pyšní, že Mojžíš dokonce mluvil s Bohem od úst k ústům. Dále podívej se na nádherný chrám a oddíly Svaté a Nejsvětější. Povšimni si jeho nápadné krásy, mohutnosti a pevných základů! To vše měli Židé! A ještě něco jiného: mysli na židovské kněžstvo! Sahalo zpět až k Áronovi a jeho synům, členům kmene Lévi. Velekněz byl potomek této zvláštní linie. Židé měli smlouvu Zákona, kterou dal Mojžíšovi sám Bůh. Božské království bylo majetkem Židů; a Jeruzalém, ano Jeruzalém byl trůnním městem, z něhož měla vycházet Boží vláda.
8, 9 a) Jak mohli potupovat židovští vůdcové zakladatele křesťanství a jeho následovníky? b) Co mohli postavit proti samotným křesťanům a jejich soukromým shromáždištím?
8 A nyní se podívej na křesťany v Jeruzalémě. Co měli? Ze stanoviska židovských vůdců neměli křesťané nic, co by se k nim dalo přirovnat. Jejich vůdce Ježíš byl mrtev a zemřel jako obyčejný zločinec. Kdo vlastně byl onen Ježíš? Pro židovské vůdce neznamenal vůbec nic. Byl pouze synem pokorného tesaře a k tomu ještě z Nazareta. Pokud šlo o jeho vzdělání, neměl běžné vychování ve vyšších rabínských školách. Jak se mu podle názorů Židů nedostávalo vědomostí a vzdělání ve srovnání s tím, co znali a učili se jejich učitelé! A kromě toho, mezi jeho následovníky bylo velmi málo vzdělaných lidí. Rybáři, výběrčí daní a dokonce pohané tvořili většinu jeho následovníků, a tito pohané ještě nepatřili v očích židovských vůdců k přirozenému Abrahamovu semenu. Jak si mohli křesťané jen chvíli myslet, že mají Boží přízeň a že s nimi Bůh jedná? Židé si mysleli, že jsou Bohem vyvolení, protože byli potomci Abrahama. A navíc, křesťané se scházeli v horních místnostech nebo na jiných odlehlých místech, zatímco Židé měli svůj nádherný chrám, kde se mohli shromažďovat.
9 Nepochybně byly takové a ještě mnohé jiné námitky používány proti židovským křesťanům. Jak potřebovali povzbuzení a porozumění celé situaci! Jen kdyby někdo znal jejich potřebu a poslal jim útěchu a pomoc!
PROTIDŮKAZ MLUVÍ VÍCE PRO KRISTA NEŽ PRO MOJŽÍŠE
10. Kdo věděl o těchto problémech, kterým křesťané čelili, a kdo byl proto inspirován, aby jim napsal k jejich budování?
10 Jehova Bůh v nebi věděl ovšem o jejich stavu. Inspirací způsobil, že se apoštol Pavel zabýval poměry, kterým čelili. A tak Pavel těmto věrným v Jeruzalémě napsal a kniha Židům obsahuje jeho odpověď na mnohé výtky, které byly nepochybně vnášeny proti křesťanství prvního století jeho nepřáteli.
11, 12 a) Jaké dokazování použil nyní Pavel a proč to bylo vhodné? b) Jak ukázal Pavel, že Ježíš byl vyšší ve srovnání s anděly? c) Jak ukázal, že byl vyšší než Mojžíš?
11 Pavel napadá tvrzení Židů a ukazuje nadřazenost křesťanského systému a jeho kněžství ve srovnání s judaismem. Bylo důležité, aby to dělal. Tito křesťané v Jeruzalémě byli ještě většinou židovského původu. Dobře znali Mojžíšův zákon i důkazy židovských vůdců. Proto byl Pavel povinen předložit jim protidůkazy, skutečný stav věcí, a objasnit jim falešnost výtek, které proti nim vznášeli židovští vůdcové. Je například pravda, že Mojžíšův zákon byl předán anděly. Ale jak se dají andělé srovnávat s Ježíšem Kristem? Pavel napsal v Židům 1:4–6: „Tak se [Ježíš] stal lepší nežli andělé do té míry, že zdědil jméno, jež je znamenitější nežli jejich. Na příklad, ke kterému z andělů kdy řekl: ‚Ty jsi můj syn; dnes jsem se já stal tvým otcem‘? A opět: ‚Já sám se stanu jeho otcem a on sám se stane mým synem‘? Když však opět přivádí svého Prvorozeného na obydlenou zemi, říká: ‚A ať jej uctívají všichni Boží andělé.‘“Jak ukazuje Pavel, andělé jsou tedy služebníky, ale Ježíš je Boží Syn.
12 Ale jak je tomu se skutečností, že Bůh mluvil s Mojžíšem od úst k ústům? Není pochyby, že to byla významná věc. Ale o Ježíši Kristu píše Pavel: „Protože ten [to je: Ježíš] je považován za hodna větší slávy než Mojžíš, stejně jako ten, kdo jej [dům] staví, má větší čest než dům. . . A Mojžíš, jako sloužící, byl věrný v celém jeho domě. . . ale Kristus byl věrný jako Syn nad jeho domem.“ Zde vlastně Pavel řekl: ‚Bratři, kdo je v domě větší — sloužící, jako byl Mojžíš, nebo syn vlastního domu, jako je Ježíš Kristus?‘ Jak to muselo být posilující pro židovské křesťany žijící v Jeruzalémě, když získali toto porozumění! — Žid. 3:3–6.
KRISTUS — LEPŠÍ VELEKNĚZ
13. a) Co mohlo být lepší než doslovný chrám v Jeruzalémě a kde byl Kristus Ježíš? b) Jak Pavel ukázal nadřazenost Kristova kněžství, když je srovnával s áronským kněžstvem?
13 Pavel nyní přistupuje k dalšímu důkazu, a sice pokud jde o krásný doslovný chrám v Jeruzalémě. Byl skutečně krásný a drahocenný. Ale jaký význam měl skutečný chrám ve srovnání se samotnou Boží přítomností? Král Šalamoun vystavěl první krásný chrám na hoře Moria v Jeruzalémě v jedenáctém století před naším letopočtem a při jeho zasvěcení řekl, že Jehova ve skutečnosti nebude sídlit v budově vytvořené lidmi. Dokonce řekl, že nebesa nebes nemohou obsáhnout všemohoucího Boha Jehovu a tím méně chrám, který vystavěl! (1. Král. 8:27) Být v bezprostřední přítomnosti Jehovy v nebi je něco daleko, daleko většího, než sloužit v nějakém pozemském chrámu. Proto Pavel píše o Ježíši Kristu, „že prošel nebesy“ do přítomnosti svého Otce Jehovy. (Žid. 4:14) A pokud jde o áronské kněžstvo, které tehdy sloužilo v jeruzalémském chrámu, Pavel je srovnává s kněžstvím Krista a ukazuje, že to je daleko vyšší protože odpovídá způsobu Melchisedecha. Pavlova slova v Židům 5:5,6 znějí: „Kristus neoslavil sám sebe tím, že se stal veleknězem, ale oslovil je ten, jenž o něm mluvil: „Ty jsi můj syn; já, ano já jsem se dnes stal tvým otcem. . . . ‚Ty jsi kněz navždy po způsobu Melchisedechově.‘ „Ano, kněz navždy a není odvislý od nějakého dědictví hříšného těla, nýbrž od Boží přísahy. Pavlova slova o tom jsou zapsána v Židům 7:19–22: „Neboť Zákon neučinil nic dokonalým, ale mimo to zavedení lepší naděje ano, skrze níž se přibližujeme k Bohu. A natolik, že to nebylo bez složené přísahy. . . natolik se také Ježíš stal tím, kdo byl dán jako záruka lepší smlouvy.“ A pokud jde o další činnost bez nutnosti nástupce, Pavel říká: „Dále, mnozí se museli stát kněžími v posloupnosti [pod židovským Zákonem], protože jim smrt bránila, aby jimi byli stále, ale on [Ježíš], protože zůstává navždy živý, má kněžství bez jakýchkoli nástupců. Můžeme tedy také úplně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují k Bohu, protože je stále živý, aby za ně snažně prosil.“ — Žid. 7:23–25.
14. Ukaž, jak křesťanům, kteří četli tento dopis, musela přinést povzbuzení skutečnost, že Kristova oběť byla vyšší.
14 To byly jistě pádné důkazy od jejich milovaného apoštola Pavla, aby posílily postavení křesťanů a pomohly jim zůstat pevnými ve víře. Ale to nebylo vše. Pavel pokračuje a ukazuje nadřazenost Ježíše jako velekněze v Jehovově nebeském chrámu. Jde věci přímo na kloub, když dává křesťanům další důkazy. Srovnává oběť Pána Ježíše s oběťmi, které přinášelo áronské kněžstvo a na které byli židovští vůdcové tak pyšní. Ve verši 26 až 28 kapitoly sedmé Pavel píše: „Takový velekněz jako on, byl tudíž pro nás vhodný: věrný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, jež se stal vyšší než nebesa. Nepotřebuje denně, jako ti velekněží, přinášet oběti nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu; (neboť to učinil jednou provždy, když obětoval sám sebe); a tak Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají slabosti, ale slovo složené přísahy, jež přišlo po Zákonu, ustanovuje Syna, jenž je zdokonalený navždy.“ Představ si jaké povzbuzení dala tato slova věrným v Jeruzalémě. Ano, velekněz Kristus, který obětoval svůj vlastní dokonalý život za lidstvo, je nyní složenou Boží přísahou navždy knězem bez nástupců.
NOVÁ SMLOUVA ČINÍ STAROU SMLOUVU ZASTARALOU
15. Jaký silný důkaz používá Pavel v Židům 8:7–13 pro lepší smlouvu a jaký je logický závěr o staré smlouvě?
15 Pavel nyní přichází k dalšímu důkazu, který měl být také užitečný křesťanům a který se týká smlouvy Zákona zprostředkované Mojžíšem, a srovnává ji s lepší smlouvou zprostředkovanou Kristem mezi Bohem a jeho věrnými na zemi. Povšimni si Pavlova důkazu v Židům 8:7–13: „Protože kdyby ta první smlouva byla bez chyby, nebylo by vyhledáváno místo pro druhou.“ Byla první smlouva bez chyby? Ne, protože to byl sám Jehova, který řekl: „Uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; ne podle smlouvy, kterou jsem učinil s jejich předky v ten den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země, protože nedodrželi mou smlouvu.“ „Neboť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po těch dnech,“ říká Jehova. „Vložím své zákony do jejich myslí a napíši je do jejich srdcí. A stanu se jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem.“ „Když říká ‚nová smlouva‘“, uvažuje Pavel, „učinil [Bůh] tu dřívější zastaralou. Co tedy je učiněno zastaralým a co stárne, je blízko zániku.“ — Srovnej Jeremiáše 31:31–33.
16. Kdo se nyní mohl cítit povzbuzen? A kdo mohl být sklíčen? Proč?
16 Uvažuj, jak musela být povzbuzující tato slova: „Co tedy je učiněno zastaralým a co stárne, je blízké zániku.“ Kdo nyní mohl být šťastným a ne zarmoucený a smutný? Křesťané, protože ti se drželi smlouvy, která nahradila zastaralou smlouvu Zákona. Zarmoucení a smutní měli být náboženští vychloubači, kteří bojovali proti křesťanství. To oč se opírali, již dávno nebyl Boží způsob jednání s jeho lidem. Jeho Syn, Pán Ježíš Kristus, vzkříšený k nebeské slávě, zprostředkoval novou a lepší smlouvu, založenou na lepších a trvalejších slibech a stvrzenou cennější obětí, vlastní prolitou krví.
ZALOŽENÍ KRÁLOVSTVÍ NA NEBESKÉ HOŘE SIÓNU
17. a) K čemu se přiblížili křesťané v protikladu k Mojžíši, který se pro smlouvu Zákona přiblížil k hoře Sinaj? b) Jak se dá srovnat nebeský Jeruzalém s pozemským Jeruzalémem?
17 Ale co s tvrzením, že právo na království patří Židům a že Jeruzalém je Boží město, z něhož má vycházet božská vláda? Jak pojednával Pavel o tomto důkazu ve svém dopise Židům? Je velmi zajímavé zajímavé, že začíná svůj důkaz, který nalezneme v dvanácté kapitole, verších 18 až 27, slovy: „Protože vy jste se nepřiblížili k tomu, co lze nahmatat a co bylo zapáleno ohněm a k tmavému oblaku a husté temnotě a bouři.“ Jistě, křesťané se nepřiblížili ke staré hoře Sinaj, kde byla dána smlouva Zákona izraelskému národu. Nepřiblížili se k něčemu, co mohli nahmatat a z čeho mohli vidět vycházet oheň. Ne, počínaje veršem 22 Pavel říká: „Ale přiblížili jste se k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a miriádě andělů, ke všeobecnému shromáždění a ke sboru prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech. . .a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.“ Ano, k tomu se přiblížili, k pravému sídlu vlády a moci, ne k pozemskému, ale k nebeskému Jeruzalému s Bohem, miriádami andělů, se shromážděním prvorozených a Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy. Ve srovnání s tím vybledne do bezvýznamnosti pozemský Jeruzalém, hora Sinaj i židovský chrám a kněžstvo.
18. a) Jak dlouhé trvání má mít nebeský Jeruzalém? b) Co se již stalo s pozemským Jeruzalémem a co se mělo stát ještě podruhé?
18 A jak masivní, trvalá a pevně založená je tato hora Sión a nebeský Jeruzalém? Nejsme ponecháni v nejistotě, protože Pavel dodává: „Když tedy vidíme, že se nám má dostat království, jež nemůže být otřeseno, mějme stále nezaslouženou dobrotivost, skrze niž můžeme prokazovat Bohu přijatelně svatou službu se zbožnou bázní a úzkostí.“ (Žid. 12:28) Toto království nemělo být otřeseno, jako byl otřesen pozemský Jeruzalém po sedmdesát let, totiž od roku 607 do 537 př. n. l. a jak měl být opět nepříliš později otřesen římskými vojsky pod Titem.
19, 20 Co nyní měli dělat Židovští křesťané a nač se Pavel odvolával ve svých důkazech?
19 Jak útěšná a oživující musela být Pavlova slova pro rané židovské křesťany! O devatenáct století později jsou slova stále živá a významná pro nás, křesťany dvacátého století.
20 A tak v době, kdy se židovští odpůrci odvolávali na staré věci, hmotné bohatství, moc, velkolepé obřady, ceremonie a moudrost tohoto světa, měli křesťané růst ve víře, ve spolehlivém očekávání věcí, v něž doufali, a v zřejmých důkazech o skutečnostech, ačkoli je neviděli. Jak povzbuzující musel být dopis pro Boží věrný lid kolem roku 61 n. l.! Ano, „Ta cesta“ k životu a věčným požehnáním jim byla ještě ukázána. Pavel psal svůj dopis tak, že přispíval k přemýšlení a logickému uvažování přirozených Židů a působil, že byli budováni ve víře. Pavlova slova v knize Židům jsou stejně povzbudivá pro dnešní křesťany.
21. Jak můžeme všichni zvýšit své ocenění pro Boží slovo, jak to zde bylo znázorněno a proč?
21 Abychom měli ze svatých písem stejný užitek, musíme poznat, proč tak byla napsána. Pomocí knih jako je „Pomůcka k porozumění Bible“ nebo „Všechno Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné“ a mnoha jiných publikací, máme jistě zásobu poznání, které nám pomůže poznat, jak a proč byla každá kniha Bible tak napsána. S takovým rozšířeným obzorem můžeme být jistě vyzbrojeni pro každé dobré dílo, které nám Bůh dá vykonat. Jak jsme to udělali s Biblickou knihou Židům, můžeme udělat i s ostatními ze šedesáti pěti knihami, které obsahuje Bible. Jak vhodná jsou slova v závěrečné kapitole dopisu Židům pro všechny dnes žijící křesťany: „Bůh pokoje. . . ať vyzbrojí vás vším dobrým, abyste činili jeho vůli, a ať skrze Ježíše Krista v nás provede to, co je libé v jeho očích.“ — Žid. 13:20, 21.