Jsi připraven pro život v Božím novém světě?
1–3. a) Jaký úžasný zážitek měli Izraelité u Rudého moře? b) Změnili se tím? Jak to víme?
VZPOMEŇ si na vyjití Izraelitů z Egypta! Když se dostali na západní břeh Rudého moře, zjistili, že se ocitli v pasti, protože se za nimi hnalo faraónovo vojsko. Začali reptat a stěžovali si; ptali se, zda je Mojžíš přivedl do pustiny, aby je nechal zahynout i s jejich ženami a dětmi. Tak dokázali, že nemají důvěru v Boží vedení. Přesto Jehova přikázal Mojžíšovi, aby vztáhl svou hůl proti moři, a pak Bůh způsobil, že se moře rozdělilo a vznikl průchod k východnímu břehu. Mohly to být asi tři milióny lidí, kteří prošli. V knize Pomůcka k porozumění Bible (angl., str. 546) je o tom řečeno:
„Izraelité prošli mořem během jedné noci; sotva tedy lze předpokládat, že by rozdělením vody vznikl jen úzký kanál. Tento kanál musel být nejméně jednu míli (1,6 km) nebo dokonce několik mil široký. I kdyby taková velká skupina lidí šla ve velmi uzavřeném útvaru, potřebovala by s vozy, které snad měla, se zavazadly a zvířaty prostor asi tří čtverečných mil (7,7 km2) . . . Taková kolona by potřebovala několik hodin, aby došla na mořské dno a přešla je.“
2 Musel to být ohromný zážitek, projít mořem a z druhé strany vidět, jak se vody hrnou zpět a jak je v nich pohřbeno faraónovo vojsko, které se ocitlo jako krysy v pasti. Jaký to byl vzrušující, uchvacující zážitek! Způsobil však u Izraelitů nějakou změnu? Když přišli na východní břeh, byli snad jinými lidmi než na břehu západním?
3 Budeš-li číst zprávu dál, zjistíš, že již během měsíce začali znovu reptat, tentokrát proto, že neměli dost vody. Při této příležitosti a také později, kdy reptali znovu, nevzhlíželi k nebi a nestěžovali si přímo u Boha. Ne, reptali proti viditelnému, lidskému nástroji, kterého používal. Jako předtím, ani nyní neměli důvěru. — 2. Mojž. 15:22–24; 16:1, 2.
4–6. a) Na čem závisí, zda nějaký zázrak nebo jiný úžasný zážitek natrvalo někoho ovlivní nebo ne? b) Jak to potvrzuje událost popsaná u Lukáše 17:11–19?
4 Nějaký Boží mocný čin může člověka ovlivnit jen přechodně, nebo v něm může způsobit skutečnou změnu; záleží na tom, zda zapůsobil na jeho srdce, nebo ne. Stejně tomu bylo při zázracích, které působili Boží proroci i Boží Syn. Kdo neslyšel něco o malomocenství — obávané chorobě, která postihuje různé části těla jako prsty na rukou a na nohou, uši, nos a rty a postupně je ničí! Představ si, že by tě postihla taková nemoc a musel by ses dívat na to, jak se postupně znetvořuje celé tvé tělo. Představ si však, že by tě pak někdo uzdravil, měl bys opět zdravé tělo i obličej a tento zážitek by nyní byl jako minulý ošklivý sen. Jak by to na tebe působilo? Co bys řekl?
5 U Lukáše 17:11–19 čteme o deseti malomocných, které Ježíš potkal na své cestě z jedné vesnice do druhé. Jak předpisoval zákon, tito muži zůstali stát v určité vzdálenosti a volali: „Ježíši, učiteli, smiluj se nad námi!“ Smiloval se nad nimi, přikázal jim, aby šli a podle zákona se přihlásili u kněží. Cestou bylo všech deset uzdraveno. Co potom udělali?
6 Pouze jeden se vrátil k Ježíši, aby mu poděkoval — byl to Samaritán. A ostatních devět? Šli jistě radostně dál. Dostali to, co si přáli. Co? Tělesné zdraví.
7. Je tužba po tělesném zdraví důkazem toho, že se připravujeme na život v Božím novém pořádku?
7 Komu se my podobáme v tomto ohledu? Je zcela přirozené, že se těšíme na tělesné zdraví, které s sebou přinese Boží nový pořádek. (Zjev. 21:3, 4) Neznáš mnoho lidí, kteří by si přáli, aby byli úplně zdraví a neměli již bolesti? Nebo kdo by nechtěl zůstat mladý a kdo by nechtěl dostat opět mladistvou sílu? To si dnes jistě přeje většina lidí. Byla by tedy tužba pouze po tělesném zdraví rozhodujícím znakem, z něhož by bylo patrné, že jsme připraveni pro život v Božím novém pořádku? Ne, patří k tomu ještě něco jiného. Tužba po dokonalém zdraví, které nám slibuje Boží nový pořádek, musí vycházet ze správných pohnutek.
8. a) Jak projevil malomocný, který se vrátil k Ježíši, správný postoj? b) Na co bychom měli myslet, když čteme biblické sliby požehnání, které nám Bůh připravil v novém pořádku?
8 Měli bychom mít takový postoj jako onen muž, který se obrátil a vrátil se k Ježíši jistě s takovým pocitem, jako by se mu srdce mělo rozskočit radostí, a snad i se slzami v tváři. Čím se lišil od těch ostatních? Laskavost, kterou mu Bůh prokázal skrze Krista Ježíše, zapůsobila na jeho srdce. Ve svém uzdravení viděl důkaz velikosti Jehovy Boha a naplnilo jej přání oslavovat Boha. Měl správný postoj; měl ocenění pro duchovní věci. Také my, když uvažujeme o všech těch mnohých požehnáních Božího nového pořádku, měli bychom si uvědomovat, co nám říkají o našem Bohu. Tím se prohloubí naše vděčnost k němu a vznikne v nás tužba po těchto požehnáních nejenom pro dokonalé zdraví a věčný život, ale také proto, abychom mohli sloužit svému velkému stvořiteli a abychom mohli prokazovat lásku svým bližním.
ZMĚNY OSOBNOSTI NENASTANOU BOŽSKÝM ZÁZRAKEM
9. a) Proč ani vzkříšení z mrtvých nezpůsobí, že se lidé stanou spravedlivými? b) Jak vyplývá z Matouše 21:31, 32, proč budou obyvatelé Tyru, Sidonu a Sodomy dělat v Božím novém pořádku pravděpodobně rychlejší pokroky než obyvatelé měst, která Ježíš káral?
9 Ani vzkříšení z mrtvých samo o sobě nezmění lidi. Víme to proto, že Ježíš řekl obyvatelům jistých měst v izraelské zemi slova: „Pro Tyrus a Sidon [a sodomskou zemi] to bude snesitelnější v soudný den než pro vás.“ (Mat. 11:20–24) Proč? Protože obyvatelé starých měst Tyru, Sidonu a Sodomy nedostali takovou příležitost, jakou měli Židé v prvním století, jimž kázal Boží Syn, učil je a působil mezi nimi mocné skutky. Ježíš tím tedy chtěl říci, že až budou obyvatelé takových měst jako Kafarnaum, Korozaim a Betsaida vzkříšeni během jeho tisíciletého panství, vrátí se se stejnou osobností. Budou stejně pyšní a tvrdohlaví jako tehdy. Obyvatelé Tyru, Sidonu a Sodomy byli sice zřejmě nespravedliví, ale nebyli u nich patrné tyto rysy; a proto pro ně bude pravděpodobně snadnější přijmout pravdu a poučení o Božích spravedlivých zásadách. (Srovnej s Matoušem 21:31, 32.)
10. Pokud jsme „zdravé mysli“, co uznáme jako rozhodující v otázce, zda budeme moci věčně žít v Božím novém pořádku?
10 Jestliže tedy jsme „zdravé mysli“, nepočítáme s tím, že by v nás nějaká velká událost, jakou je například nadcházející „velké soužení“ — způsobila kouzelnou změnu, která by nám zajistila úspěšný život v Božím novém pořádku. A uvědomíme si, že získání věčného života nebude nakonec záviset pouze na tom, zda jsme spojeni s určitými lidmi nebo s určitou organizací. Nakonec bude záležet na tom, jakými jsme osobami, jaké máme osobní vlastnosti.
11, 12. a) Ukaž na příkladu, jak nebezpečné duchovní slabosti, které dnes nejsou odloženy, mohou osobám, jež přežijí „velké soužení“, překážet v Božím novém pořádku v cestě k dokonalosti. b) Kdo ponese vinu, jestliže někdo nebude žít podle toho, co bude napsáno ve „svitcích“, které pak budou otevřeny?
11 Proto bychom se měli vážně a bedlivě zkoumat a potom bychom se měli poctivě posoudit; špatné vlastnosti a sklony, které nasvědčují nebezpečné duchovní slabosti, nesmíme považovat za nezávažné a nesmíme je přecházet. Některý muž například může mít, jak se říká, zvláštní slabost pro krásné pohlaví. Snad není doslova smilník nebo cizoložník; má však přílišný zájem o ženy; dívá se s jedné na druhou. Jestliže takový muž skutečně přežije „velké soužení“, může to na něj tak zapůsobit, že bude nějaký čas držet své pohledy tak říkajíc na uzdě. Jestliže se však v srdci pevně nerozhodne potlačit své žádosti, pak bude svými pohledy brzy zase přecházet s jedné ženy na druhou, i když bude žít v Božím novém pořádku. Totéž by platilo pro člověka, který je příliš závislý na alkoholických nápojích. Snad to není opilec, ale jestliže má přílišnou slabost pro alkoholické nápoje a neodloží tuto slabost dnes, pak, jestliže přežije „velké soužení“, mu bude působit těžkosti v Božím novém pořádku. Nezabrání tomu skutečnost, že potom nebude existovat průmysl alkoholických nápojů. Po potopě také neexistoval, a přece jednou Noe příliš pil. — 1. Mojž. 9:20, 21.
12 Totéž platí i pro jiné nebezpečné zvyky nebo charakterové rysy. Sklon k ctižádosti, vychloubání, závisti, k tlachavosti, lenosti nebo k určitému přehlížení autority — ano nespočetné věci by nám mohly působit těžkosti, kdybychom se nenaučili, jak je máme ovládat. Mohly by na nás působit jako brzda nebo zábrana, takže bychom nečinili pokroky na cestě dokonalosti během tisíciletého období, kdy Kristus Ježíš a jeho nebeští spoludědici budou sloužit jako kněží, aby uzdravili pozemské poddané Božího království. (Gal. 5:19–21; Zjev. 5:10; 22:1, 2) Kdo z nás potom nebude žít podle toho, co bude napsáno v Božích „svitcích“, a nebude tudíž plnit předpoklady pro život, nebude moci přičítat vinu nikomu jinému — ani přítomnému zlému světu ani satanovi a jeho démonům — jedině sobě samému.
BÝT BDĚLÝ VZHLEDEM K MODLITBĚ
13. Co všechno patří k tomu, že máme být „bdělí vzhledem k modlitbám“?
13 Když nás apoštol Petr vyzval, abychom byli „zdravé mysli“, protože je blízko ‚konec všech věcí‘, je proto pochopitelné, že nám důrazně doporučuje: „Buďte bdělí vzhledem k modlitbám.“ (1. Petra 4:7) Je jistě vhodné modlit se v obvyklých dobách, jako před jídlem, při vstávání a uléhání k spánku. Je to však skutečně ‚bdělost vzhledem k modlitbám‘? Ne, měli bychom ‚hledat Jehovovu tvář celý den‘, nejen tím, že se k němu modlíme nahlas nebo rty, ale též svým srdcem. (Žalm 27:8, 9) Měli bychom si být vědomi toho, že potřebujeme jeho pomoc, a měli bychom jej prosit o vedení a sílu, jakmile si všimneme, že slábneme ve víře nebo že bychom mohli mít sklon odvrátit se od jeho spravedlivých zásad.
14, 15. a) Jaký vztah si zaslouží, abychom jej s největší bdělostí zachovávali ve velice dobrém stavu? b) Jak bychom se měli modlit, abychom dokázali, že jsme připraveni pro život v Božím novém pořádku?
14 Dáváme ve svém jednání s druhými pozor na to, abychom nikoho neurazili, abychom nezkalili své vztahy nebo abychom zachovali úspěšná obchodní spojení? Oč více bychom měli dávat pozor na to, abychom si zachovali dobrý vztah k Jehovovi Bohu, abychom v každé době přijímali jeho pomoc a vedení! Modlitba je pro nás dnes nanejvýše naléhavou potřebou a nevzdáme se jí ani v nadcházejícím novém pořádku.
15 Když mluvíme s Bohem, neměli bychom to činit lhostejně nebo ze zvyku, ale měli bychom otevírat své srdce a mluvit s ním o svých problémech; měli bychom mu říkat, co jsme podnikli, abychom se zlepšili, měli bychom s ním mluvit o tom, proč jsme snad sami sebou zklamáni; ano, měli bychom u něho hledat pomoc a prosit jej, aby nám prokazoval nezaslouženou dobrotivost a milosrdenství. Jsme-li si nyní vědomi toho, jak je nutné ‚být bdělí vzhledem k modlitbám‘, jistě nám to velice pomůže a velmi nám to přispěje, abychom byli vyzbrojeni pro život v novém pořádku. Modlitba, jež vychází ze srdce, je důkazem hluboké víry.
RESPEKTOVAT TEOKRATICKÉ VEDENÍ PROSTŘEDNICTVÍM HLAVY
16, 17. a) Jak víme, že v Božím novém pořádku bude mezi přežijícími na zemí platit zásada vedení prostřednictvím hlavy? b) Které otázky proto vznikají pokud jde o to, zda jsme připraveni pro život v novém pořádku?
16 Taková víra nám velmi pomůže, abychom úspěšně obstáli v Božím novém světě. O životě v Božím novém pořádku víme jistě mimo jiné to, že všechno bude podřízeno vedení prostřednictvím hlavy. Bude tomu tak, jak to kdysi řekl král David: „Tvé je království, Jehovo, ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším.“ (1. Par. 29:11) Jako oprávněný svrchovaný vládce Jehova Bůh rozhodl, že zásada vedení prostřednictvím hlavy je jednou z nejdůležitějších zásad jeho pořádku. Toto vedení může být vykonáváno prostřednictvím jednotlivce — jako například prostřednictvím krále Ježíše Krista nebo prostřednictvím hlavy rodiny —, nebo to může být vedení prostřednictvím skupiny osob, která je pověřena, aby pod vedením Božího dosazeného krále dávala pokyny, činila rozhodnutí nebo vynášela soudy. Budeme respektovat toto vedení v Božím novém pořádku? Respektujeme je již dnes?
17 Ježíš Kristus v každém ohledu splní úkol „vůdce a velitele“ všech svých poddaných. (Iz. 55:4) Jeho vláda nahradí vládu „césara“ a bude to činná vláda, jejíž vedení bude v mnoha ohledech působit na poměry na zemi. Budeme ochotně poslouchat královy příkazy? Bude na tom záležet náš pokrok na cestě k dokonalosti, ano dokonce náš život.
18. Jaké odlišné situace vznikly v rovině Sinear a v obnoveném Jeruzalémě, jež nám ukazují, jak může vedení prostřednictvím hlavy zapůsobit na život lidí?
18 Po potopě za Noemových dnů Jehova Bůh přikázal přežijícím, aby se rozšířili a naplnili zemi. Mnozí lidé se usadili na rovině Sinear a rozhodli se jinak, že totiž postaví velké město a zůstanou pohromadě; tehdy Jehova prosadil svou svrchovanou vůli, neboť jim zmátl řeč a tak „je odtud rozptýlil po celém povrchu země“. (1. Mojž. 9:1; 11:1–9) Opačná věc se stala o mnoho století později, když se Židé vrátili ze zajetí, aby znovu vystavěli Jeruzalém. Z Nehemiášovy zprávy vyplývá, že město bylo málo obydleno, takže proto bylo losováno a zřejmě potom byla vybírána vždy jedna hlava rodiny z deseti, aby se se svou rodinou odstěhovala do města. Zřejmě se také jiní dobrovolně nabídli, že se odstěhují do města, a lid jim proto žehnal. Možná, že někteří z těch, kteří byli vybráni, nebyli nijak zvlášť nadšeni myšlenkou, že se mají odstěhovat do Jeruzaléma. Skutečnost, že to však přece udělali, byla důkazem jejích víry a zájmu o obnovení „svatého města“. — Neh. 7:4; 11:1, 2.
19, 20. a) Které otázky nám proto vznikají, přemýšlíme-li o životě v Božím novém pořádku? b) Jak můžeme dokázat, že jsme již nyní připraveni vzhledem k vyhlídkám, které nám poskytuje život v Božím novém pořádku?
19 Co bys tedy dělal, kdybys v Božím novém pořádku dostal pokyn, aby ses odstěhoval někam jinam, snad velmi daleko, a aby ses tam usadil? Poslechl bys? Co kdybys byl požádán, aby ses odstěhoval do hustěji osídleného území, kde by se podle ustanovení královské vlády měla vykonávat nějaká zvláštní práce, která vyžaduje spolupráci a spojené úsilí? Jak bys reagoval? Nebo co bys dělal, kdyby ti byla dána příležitost, aby ses tam odstěhoval dobrovolně? Dal by ses vést svými osobními přáními a myslel by sis, že můžeš být šťastný jen na místě nebo v kraji, který sis sám vybral?
20 Do jisté míry můžeme již nyní dokázat, že máme správný postoj, jestliže jsme ochotni reagovat na podobné příležitosti nebo řídit se podobnými podněty. Posloucháme ochotně i v malých věcech, například jde-li o to, abychom se při sborovém shromáždění nebo na kongrese posadili na určité místo? Zdráháme se kázat v určitých obvodech sboru dobré poselství? Pokud nám to dovolují naše poměry, úkoly a povinnosti, jsme ochotni odstěhovat se do území, kde je naléhavěji třeba pomoci, i když to znamená, že musíme jakoby ‚vytrhnout své kořeny‘, a zříci se určitého osobního pohodlí a věcí, které máme rádi? Jak dalece projevujeme víru a upřímné přání podporovat zájmy ‚Nového Jeruzaléma‘, vlády Božího království pod Kristem Ježíšem?
PROJEVOVAT RESPEKT I PŘES NEDOKONALOST
21. Proč skutečnost, že Bůh používá lidí jako svých zástupců, vyžaduje pravou víru?
21 Kromě toho musíme uznat, že je nutné, abychom věřili, že Jehova Bůh a jeho Syn mohou vládnout prostřednictvím lidí, kteří je zastupují. Někdo by byl možná ochoten přijmout nějaký pokyn nebo úkol od anděla nebo kdyby mu byl sdělen silným nebo hřmícím hlasem z nebe. Co když však dostane úkol od lidí, kteří zastupují nebeskou vládu? Nevyžaduje to více víry?
22, 23. a) Jak dalece lidská nedokonalost ovlivňuje službu, kterou vykonávají tito pozemští zástupci, a jak by se nás to mohlo dotýkat? b) Přestane bezprostředně po „velkém soužení“ nedokonalost, nedorozumění a omyly? c) Jaké otázky to vyvolává?
22 Dnes je v každém křesťanském sboru rada starších, a vedoucí sbor, který se skládá ze starších, slouží celému křesťanskému sboru po celé zemi. Muži, kteří dnes slouží v těchto postaveních, jsou všichni nedokonalí, ale s pomocí Božího svatého ducha jsou schopni sloužit v souladu s Boží vůlí a jeho předsevzetím. Zdá se nám těžké respektovat je nebo s nimi spolupracovat, protože víme, že nejsou dokonalí? Co potom budeme dělat v počátečním období nového pořádku?
23 Boží nový pořádek dá od počátku jistě podnět k velké radosti; přece však nedokonalost nezmizí hned první den, v prvním týdnu, v prvním měsíci, v prvním roce nebo v prvním desetiletí po ‚velkém soužení‘ a po uvěznění satana v propasti. Kdyby tomu tak bylo, proč by Bůh určil, že má být vyhraženo tisíc let pro úplnou obnovu lidstva k dokonalosti a pro jejich úplné smíření s Bohem? Jak bychom tedy reagovali, kdyby se někoho z nás negativně dotkla nějaká nedokonalost těch, kterým byla svěřena určitá odpovědnost jako zástupcům královské vlády, kdyby například udělali něco nebo přikázali něco, co by podle našeho mínění nebylo právě takové, jaké by to mělo být, a co by nám způsobilo nějaké nepříjemnosti nebo by to v nás mohlo vyvolat nějakou nespokojenost? Byli bychom netrpěliví a zlobili bychom se, jestliže by nebylo všechno ihned uvedeno do pořádku? Snažili bychom se vzít věc sami do rukou a napravovat to, co je v našich očích nesprávné? Jak reagujeme za podobných okolností nyní, kdy se připravujeme na život v Božím novém pořádku?
24, 25. a) Proč Bůh způsobil, že Uza zemřel? b) Jakou pohnutku snad měl a jaký postoj tím projevil?
24 Můžeme si vzít příklad z toho, co se stalo, když chtěl David přinést truhlu smlouvy do Jeruzaléma. Místo aby truhlu přenášeli na tyčích na ramenou Kahatští, kteří patřili k Levitům (jak to předpisoval zákon), byla naložena na vůz. Na určitém místě dobytek téměř způsobil, že se převrátila. Tehdy jeden muž, který se jmenoval Uza, napřáhl ruku a popadl ji. Co se stalo? Jehova Bůh „jej tam srazil pro neuctivý čin, takže zemřel těsně u archy“. (2. Sam. 6:1–7) Co bylo nesprávné?
25 Podle Božího zákona bylo pod trestem smrti zakázáno, aby se kdokoli dotýkal svaté truhly kromě kněží, kteří k tomu měli pověření. Zákon byl všeobecně známý, a protože Uza byl bezpochyby Levita (ale nebyl kněz), měl znát výslovný Boží příkaz lépe než jiní. Přestoupil tento příkaz snad s pocitem, že to okolnosti vyžadovaly. Snad si myslel, že kdyby on nepodržel truhlu, upadla by na zem. Jestliže to tak bylo, pak neměl dostatečnou víru, že Bůh má moc řídit záležitosti tak, aby nikdo z jeho služebníků nemusel přestoupit jeho výslovný zákaz. Také si snad myslel, že se tímto způsobem stane hrdinou a že pak vejde do dějin jako „muž, který zachránil truhlu smlouvy“. V každém případě však dokázal, že nemá dostatečnou úctu.
26. Jaké z toho máme životně důležité poučení, abychom nedávali v sázku život v Božím novém pořádku?
26 Jednání a způsoby, které jsou v rozporu s Písmem, jako je opovážlivost a snaha něco uchvátit, nedají se nikdy ospravedlnit. Uvědomíme-li si, z kolika věcí se budeme moci radovat v Božím novém pořádku, neměli bychom se rozčilovat nad věcmi, které snad zpočátku ještě vzniknou následkem lidské nedokonalosti, a neměli bychom se nechat proto strhnout k nerozvážným slovům nebo skutkům. Měli bychom vždy ‚zůstat ve všech věcech rozvážní‘ a měli bychom pamatovat na to, že také před tisíciletým panstvím Božího Syna bude platit zásada: „Lepší je pozdější konec věci, než její začátek“ a že „lepší je ten, kdo je trpělivý, než ten, kdo je pyšný v duchu . . . , neboť urážlivost spočívá v nitru hloupých.“ — 2. Tim. 4:5; Kaz. 7:8, 9.
27, 28. Jestliže se zdá, že by něco potřebovalo nápravu nebo zlepšení, jak bychom měli jednat, abychom získali Boží přízeň a požehnání?
27 Pokud sami nejsme oprávněni v určité záležitosti něco podniknout, můžeme o věci informovat ty, kteří k tomu jsou zmocněni. Místo abychom pak byli netrpěliví a snažili se sami tak říkajíc ‚popadnout archu‘, měli bychom důvěřovat v Boha a spolehnout se, že svým časem dá dobrý výsledek. V žalmu 4:4 (4:5, KB) dostáváme radu: „Buďte pobouřeni, ale nehřešte. Promluvte ve svém srdci na svém lůžku a zůstaňte zticha.“ (Srovnej žalm 63:7–9, KB)
28 Na Boží nový pořádek se tedy můžeme nyní připravovat tak, že respektujeme pokyny jeho Syna, které platí pro křesťanský sbor, a spoléháme se na to, že Jehovovi Bohu neujde nebo nezůstane skryto nic, co by mělo být napraveno nebo zlepšeno.