Oznamování dobrého poselství přináší ovoce po celém světě
1. Co může být označeno jako nejhroznější katastrofa prvního století n. l. a co bylo kázáno po celém světě dříve, než se celý svět dověděl o této katastrofě?
NEJHROZNĚJŠÍ katastrofou v prvním století našeho letopočtu nebyl požár Říma v roce 64, ale zničení města Jeruzaléma v roce 70. Když se římský vojevůdce Titus vracel v r. 71 n. l. do Říma po svém vynikajícím vítězství nad tímto silně opevněným městem, byl mu za odměnu dovolen vítězný průvod a k jeho cti byl také postaven vítězný oblouk. Tato krvavá válka proti vzbouřeným Židům však skončila teprve dobytím poslední židovské tvrze, pevnosti Masada v blízkosti Mrtvého moře, v roce 73 n. l. Židé po celém světě pociťovali velkou hanbu, potupu a náboženské zklamání a desetitisíce Židů byly prodány do otroctví. Ale o mnoho let dříve, než se tato hrozná zpráva dostala k obřezaným Židům na celém světě, bylo po celém tehdy známém světě rozšířeno dobré poselství o věčné radosti. Bylo to dobré poselství o Božím mesiášském království, království, které není závislé na pozemském Jeruzalémě.
2. a) Kdo tehdy oznamoval toto dobré poselství? b) Jak daleko od východu na západ se rozšířilo křesťanství před požárem Říma?
2 Kdo tehdy oznamoval toto dobré poselství? Nebyli to přirození, obřezaní Židé, kteří považovali Jeruzalém za své náboženské středisko. Byli to Židé, které císař Nero lživě obvinil, že založili požár Říma: byli to pokojní, neškodní následovníci Ježíše Krista, kteří byli poprvé v syrském městě Antiochii nazváni „křesťané“. (Skut. 11:26) Mezi těmito Kristovými učedníky byly tehdy tisíce židovských věřících, jako byli křesťanští apoštolové Šimon Petr a Pavel. Před požárem Říma byl apoštol Petr v Babylóně v Mezopotamii, odkud psal křesťanům v celé Malé Asii. Apoštol Pavel byl v Římě, kde byl v domácím vězení nejméně první dva roky a čekal na příležitost, aby se mu dostalo slyšení před císařem Neronem a aby mohl mluvit ve prospěch křesťanství. (1. Petra 5:13; Skut. 28:30, 31) Vzdálenost mezi Babylónem, který byl blízko východní hranice Římské říše, a Římem byla asi 3 200 kilometrů. Tak daleko se již rozšířilo křesťanství!
3, 4. a) Jak pronikla pravda hluboko do afrických území a do jiných oblastí, dříve než Pavel psal svůj dopis Kolosenským? b) V jakém rozsahu již tehdy „dobré poselství“ přinášelo ovoce, podle slov Pavlova dopisu?
3 Prostřednictvím etiopského eunucha královny Kandáces, jehož obrátil evangelista Filip, dostalo se křesťanství také do Etiopie ležící jižně od Egypta. (Skutky 8:26–39) Tak dobré poselství o Božím mesiášském království proniklo hluboko do Afriky, Asie i Evropy. Mezi křesťany v pěti maloasijských provinciích, jimž psal apoštol Petr svůj první všeobecný dopis, byli křesťané v Kolosech, v Laodiceji a Hierapoli v římské provincii Asie. (1. Petra 1:1) Asi v téže době, kdy psal Petr svůj první všeobecný dopis, psal apoštol Pavel přímo křesťanskému sboru v Kolosech a zmínil se jim o svém dopisu sboru v Laodiceji. (Kol. 4:16) V tomto dopise kolosenským křesťanům mluvil Pavel o světaširém oznamování ‚pravdy onoho dobrého poselství‘. Bylo to několik let před koncem pozemského Jeruzaléma v roce 70 n. l. Ve spojení s tímto dobrým poselstvím byla poskytnuta naděje všem, kteří je přijali. O této naději Pavel píše:
4 „O této naději jste slyšeli dříve, když vám bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství, které vám bylo předloženo. A stejně jako přináší ovoce a vzrůstá po celém světě, tak se to děje i mezi vámi, od toho dne, kdy jste slyšeli a poznali Boží nezaslouženou dobrotivost v pravdě.“ — Kol. 1:4–6.
5. Jak Pavel v Kolosenským 1:23 zdůraznil světaširé oznamování dobrého poselství?
5 Apoštol Pavel ve svém dopise Kolosenským dále zdůraznil, že naděje na Boží nebeské království byla rozšířena po celé zemi; napsal: „Ovšem za předpokladu, že zůstanete ve víře, pevně založení a stálí, a že se nedáte odvléci od naděje onoho dobrého poselství, které jste slyšeli a které bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem. Tohoto dobrého poselství jsem se já, Pavel, stal služebníkem.“ — Kol. 1:23.
6. a) Kdo kromě Pavla tehdy patřil ke služebníkům dobrého poselství? b) Jak tito služebníci sdělovali druhým naději dobrého poselství?
6 Apoštol Pavel tehdy nebyl jediným kazatelem dobrého poselství. Všichni věrní křesťané prvního století byli služebníci dobrého poselství, také učedník Epafras z Kolos, který navštívil Pavla v době jeho domácího vězení v Římě. (Kol. 1:7, 8; 4:12, 13) Všichni tito služebníci dobrého poselství sdělovali druhým svou naději, a to nikoli v první řadě tím, že by rukou opisovali inspirované zprávy evangelia o životě Kristově a dopisy, které psali inspirovaní učedníci, ale činili tak obzvláště mluveným slovem, neboť kázali všem, kteří poslouchali, a ústně poučovali všechny, kteří o to měli zájem. Jedině tehdy, vžijeme-li se do situace lidí, kteří působili v podmínkách prvního století, můžeme si představit, kolik s tím bylo spojeno práce. Tito křesťanští služebníci měli jediné dobré poselství, které mohlo být kázáno ve světě v prvním století. Nemlčeli o Božím království, ale všude o něm mluvili.
7. a) Co se stalo v kolosenském sboru a v jiných sborech, jestliže „semeno“ dobrého poselství nepadlo na neplodnou půdu? b) „Dobré poselství“, jež bylo oznamováno podle pravdy, přinášelo ovoce; co tím bylo dosaženo během prvních třiceti let od doby, kdy Ježíš začal kázat?
7 „Semeno“ ‚slova o království‘, jež jim bylo mluveno, nepadlo na neúrodnou půdu, ale ze znamenité půdy dobrých a upřímných srdcí vyrostlo něco, co neslo semeno podobné zasetému. Semeno dobrého poselství o Božím mesiášském království se tak mnohokrát znásobilo, neboť o něm bylo mluveno všem lidem, kteří byli v dosahu a kteří to mohli slyšet. Jak řekl apoštol Pavel kolosenským křesťanům, „bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství. . . A . . . přináší ovoce a vzrůstá po celém světě, tak jak se to děje i mezi vámi.“ (Kol. 1:5, 6) Mluvení „o pravdě onoho dobrého poselství“ přinášelo ovoce a rostlo nejen v kolosenském sboru, ale také ve všech ostatních sborech v Evropě, Asii a Africe. „Semeno“, které přinášeli, bylo užíváno k zasévání poselství o království do srdcí druhých lidí. Není proto divu, že za třicet let od doby, kdy Ježíš Kristus začal zasévat toto semeno svým kázáním o Božím království, bylo vydáno takové svědectví o království po „celé obydlené zemi“! — Mat. 4:12–17; 24:14.
EXISTUJE V MODERNÍ DOBĚ NĚCO PODOBNÉHO?
8. Jak velká je síla k růstu v semeni, které bylo zaseto na plodnou půdu, a ztratilo snad semeno „Božího slova“ ve dvacátém století tuto sílu k růstu?
8 Semeno, zaseté na úrodnou půdu, má úžasně velikou sílu k růstu. „Semeno“ „slova o království“ mělo tehdy před devatenácti sty lety tak velikou sílu, že nad ní svět žasl. Ztratilo snad semeno „Božího slova“ ve dvacátém století svou sílu? To by se nemělo stát, a také se to nestalo! Dodnes platí slova napsaná Židům, kteří se stali křesťany: „Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč.“ — Židům 4:12.
9. a) Zmařil čas sílu k růstu ‚semene‘ Božího slova? b) Proč v této souvislosti uvažujeme o přírůstku v počtu členů v církvích křesťanstva?
9 Jeho síla k růstu se časem nezmenšila. Jaké pro to můžeme uvést důkazy? Máme říci, že to platí na náboženskou oblast, jež je známa jako křesťanstvo? Uveřejněné odhady o členstvích v církvích křesťanstva ukazují, že po vrcholu v šedesátých letech utrpělo přechodný pokles členstva o desítky milionů. Podle posledních odhadů však církve křesťanstva nyní dosáhly nového vrcholného počtu 985 363 400 členů. — Viz Světový almanach a knihu o skutečnostech (1973), strana 343, pod nadpisem „Náboženské obyvatelstvo světa“, angl.
10, 11. a) Jakou otázku bychom si mohli položit ohledně růstu v křesťanstvu, a dokazuje snad jeho početní růst, že ještě nenastal jeho „čas konce“? b) Jaké poměry, jež Pavel předpověděl pro „poslední dny“, mohou být příčinou náboženských těžkostí křesťanstva?
10 Připusťme, že neklesá počet členů církví křesťanstva. Přibývá však kvalita jejich členů, pokud jde o duchovní smýšlení, takže by v křesťanstvu bylo více pravých křesťanů? Srovnejme jeho stoupence s křesťany, kteří kdysi žili v Kolosech a jimž Pavel psal s tak silnou pohnutkou. Tito kolosenští křesťané se velmi lišili od většiny lidí, kteří žijí daleko později, totiž v „posledních dnech“, a kteří tvrdí, že slouží Bohu. Skutečnost, že počet členů křesťanstva po více než šestnácti stech letech jeho existence vzrůstá, nevyvrací skutečnost, že křesťanstvo prožívá své „poslední dny“. Nelze pochybovat o tom, že prožívá „kritické časy, jimž bude těžko odolávat“. Jaký důvod tohoto stavu předpověděl apoštol Pavel a je to příčina náboženských těžkostí křesťanstva? Pavel řekl:
11 „To však věz, že v posledních dnech nastanou kritické časy, jimž bude těžko odolávat. [Proč?] Neboť lidé budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou povýšení, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, neloajální, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, prudcí, bez lásky k dobrému, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, milující více zábavy než Boha, kteří mají způsob oddanosti Bohu, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní.“ — 2. Tim. 3:1–5.
12, 13. a) Co je patrné, porovnáme-li v náboženském ohledu křesťanstvo a tehdejší kolosenský sbor? b) Jak se má podle vysvětlení křesťanstva splnit to, co je v modlitbě Otčenáš řečeno o království nebeského Otce?
12 Kdo může popřít, že tento prorocký popis vysvětluje důvod dnešních těžkostí křesťanstva, když po šestnáct staletí početně rostlo. Na křesťanstvu se plní toto inspirované proroctví, a proto je křesťanstvo naprosto odlišné od kolosenského sboru. Po všechna ta staletí se křesťanstvo pravidelně modlilo tak zvanou modlitbu Otčenáš. Tuto vzorovou modlitbu pronesl Pán Ježíš Kristus při svém Kázání na hoře; začíná slovy: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10, KB) Dnes křesťanstvo prohlašuje, že Otcovo nebeské království přichází tím, že je zřizováno v srdci věřících. Například dr. Adam Clarke ve svém komentáři k Matouši 6:10 řekl:
13 „Když je v srdci zřízeno království spravedlnosti, pokoje a radosti ve svatém duchu, je vytvořeno rozsáhlé opatření pro splnění božské vůle.“ — Komentář, sv. 5, str. 86, sloupec 1, angl.
14. a) Jak duchovenstvo křesťanstva vysvětluje příchod království, jestliže růst v křesťanstvu zaostává za růstem světového obyvatelstva? b) Jaké otázky o příchodu království vznikají v souvislosti s křesťanstvem, pomyslíme-li na dvě světové války, jež byly vedeny během dvaatřiceti let?
14 Dlouho existoval názor, že Boží království přijde tím, že bude obráceno všechno lidstvo a že se všichni stanou členy církví křesťanstva. Nyní však křesťanstvo zaostává za růstem obyvatelstva, a proto náboženské duchovenstvo říká, že Boží království přijde pouze do srdce těch lidí, kteří věří. Duchovenstvo neučí, že Boží mesiášské království bude postupovat proti přítomnému systému věcí a že jej zničí a že pak bude panovat jako skutečná vláda nad všemi obyvateli země a že země bude navždy naplněna spravedlností a mírem a štěstím. (Dan. 2:44; 7:13, 14) Ježíš Kristus řekl: „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré.“ A: „Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (Luk. 6:45; 12:34) Kde je však důkaz, že Boží království bylo zřízeno alespoň v srdcích členů církví křesťanstva a že Boží království je tím pokladem, u něhož je jejich srdce? Jsou snad dvě světové války během dvaatřiceti let dvacátého století důkazem, že v srdcích stamilionů členů církví křesťanstva bylo zřízeno Boží „království spravedlnosti, míru a radosti ve svatém duchu“?
15. a) Co učinilo křesťanstvo svým ‚pokladem‘ mezi oběma světovými válkami? b) Jakých výsledků, pokud jde o závody ve zbrojení, bylo dosaženo tím, co nastoupilo po Společnosti národů?
15 Po dvacet let mezi dvěma světovými válkami byla pokladem křesťanstva Společnost národů pro světový mír a bezpečnost. Církve křesťanstva řekly: Společnost národů je „politické vyjádření Božího království na zemi“. Kde však je dnes Společnost národů? A jaké úspěchy mají její nástupci, Spojené národy, ve snaze zastavit mezinárodní závody ve zbrojení, při nichž by každý chtěl dosáhnout vojenské nadvlády ve třetí světové válce, která ohrožuje existenci celého lidstva? Dostatečnou odpovědí je skutečnost, že se vyrábějí další smrtící zbraně.
16. Přijde skutečně Boží království, přes situaci, jež panuje v křesťanstvu, a jak jsou o tom dnes poučováni lidé v celém světě?
16 Všechny tyto věci dokazují, že Boží království nebylo zřízeno v srdcích duchovenstva a členů církví křesťanstva a že nepřišlo do jejich srdcí. Nelze očekávat, že by Boží království přišlo tímto způsobem, a skutečně tak nepřijde. Modlitba Otčenáš bude vyslyšena, neboť Boží království pod vládou Kristovou již přichází a toto teokratické panství již je skutečně přede dveřmi. To je dnes oznamováno celému lidstvu ve spojení s „dobrým poselstvím o království“, o němž Ježíš prorokoval, že bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, dříve než přijde konec. (Mat. 24:14) Toto dobré poselství, „slovo o království“, je rozséváno jako semeno po celé zemi, ve 208 zemích a na skupinách ostrovů, a přináší ovoce stejně jako v době apoštola Pavla. A jak řekl křesťanskému sboru v Kolosech, „přináší ovoce a vzrůstá po celém světě, tak se to děje i mezi vámi“. (Kol. 1:6) Semeno dobrého poselství je rozséváno v křesťanstvu i mimo ně.
17. a) Jestliže do lidského srdce nepřichází království, co tam přichází a jak? b) Jak dobré poselství ‚přináší ovoce a roste‘ stejně jako za dnů Pavlových, přes odpor křesťanstva?
17 Pokud jde o vztah mezi Božím královstvím a lidským srdcem, do srdce nepřichází království, ale semeno dobrého poselství o Božím mesiášském království. Toto „semeno“ se uchytí v srdci tím, že tam zakoření a přináší ovoce. Toto semeno je zaséváno kázáním dobrého poselství všem, kteří je chtějí poslouchat a přijmout. Toto semeno dobrého poselství přináší ovoce tím, že podněcuje ústa, aby mluvila, a to z hojnosti srdce těch, do jejichž srdcí bylo semeno zaseto. Tak každý, do jehož vnímavého srdce bylo zaseto semeno, cítí pohnutku, aby se sám stal novým zvěstovatelem dobrého poselství. Tak se rozmnožuje semeno dobrého poselství, neboť dobré poselství oznamuje stále více kazatelů království. Křesťanstvo se sice snaží zabránit, aby semeno o království nebylo zaséváno do lidských srdcí, ale křesťanští svědkové Jehovovi neustále rozsévají semeno dobrého poselství po celém světě. Přináší ovoce stejně jako za dnů apoštola Pavla a to se rozmnožuje po celé zemi, bez ohledu na odpor křesťanstva.
DODATEČNÉ OVOCE
18. Jaké výsledky má rozsévání ‚semene‘, kromě toho, že roste počet zvěstovatelů království, a jakými vlastnostmi se proto dnes vyznačují Jehovovi křesťanští svědkové?
18 Semeno dobrého poselství o království, jež je zaséváno tímto způsobem, přináší hojně ovoce a roste nejen v tom smyslu, že se rozmnožuje počet zvěstovatelů království. Přineslo dodatečné ovoce v srdcích těch, do nichž bylo semeno zaseto a kteří oznamují království. Přineslo opak toho, co předpověděl apoštol Pavel ve 2. Timoteovi 3:1–5 pro křesťanstvo. Přineslo tytéž výsledky jako v srdcích a v životě křesťanského sboru v Kolosech, jemuž psal svůj dopis Pavel. Přineslo křesťanské vlastnosti, o nichž Pavel mluví ve svém dopise, totiž lásku, naději a víru. Zázračné síly a schopnosti, jimiž se vyznačoval pravý křesťanský sbor, snad pominuly po smrti křesťanských apoštolů, ale apoštol Pavel řekl: „Nyní. . . zůstává víra, naděje a láska, tyto tři, ale největší z nich je láska. . .“ (1. Kor. 13:13) To jsou věci, které zůstávají Jehovovým křesťanským svědkům, nikoli křesťanstvu sužovanému válkami. Vyznačují se vírou, nadějí a láskou.
19. a) Co musel Pavel napsat o víře, lásce a naději kolosenského sboru? b) Jaký druh lásky podněcuje Jehovovy křesťanské svědky, aby otevřeli svá ústa a kázali?
19 Pavel řekl Kolosenským: ‚Slyšeli jsme o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o lásce, kterou máte pro všechny svaté, pro naději, která je pro vás vyhrazena v nebesích. O této naději jste slyšeli dříve, když vám bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství. . . náš milovaný spoluotrok Epafras. . . nám také odhalil vaši lásku v duchovním ohledu.‘ (Kol. 1:4, 5, 7, 8) Tím, že bylo dobré poselství zaseto do srdcí křesťanských svědků Jehovových v nové době, nebyla vzbuzena sexuální, vášnivá, tělesná láska, kterou se vyznačoval pohanský, řecky mluvící svět ve dnech apoštola Pavla, ale byla tak vzbuzena ‚láska v duchovním ohledu‘. Tato pravá křesťanská láska je podle slov Pavlových v Galatským 5:22 částí ovoce ducha. Tato duchovní láska v srdci je podněcuje, aby otevřeli ústa a kázali.
20. Co se dnes děje podle předpovědi s láskou v křesťanstvu, a v souladu s kterou modlitbou apoštola Pavla musí proto jednat Jehovovi křesťanští svědkové a jak?
20 Dnes se na křesťanstvu plní Ježíšovo proroctví o skonávání tohoto systému věcí: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.“ (Mat. 24:12) Na Jehovových křesťanských svědcích se však dnes plní modlitba, kterou vyjádřil apoštol Pavel, když psal Kolosenským: „Aby jejich srdce byla potěšena, aby byli harmonicky spolu spojeni v lásce.“ (Kol. 2:1, 2) Musí však jednat v souladu s apoštolovou modlitbou a činit to, co napsal Kolosenským: „Odějte se láskou, neboť ta je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:14.
21. Jak působí tato láska na vzájemné vztahy svědků Jehovových, kteří pocházejí z odlišných poměrů?
21 Proto nepřekvapuje, že ačkoli dnešní Jehovovi křesťanští svědkové pocházejí ze „všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, neuznávají mezi sebou žádné rasové, národnostní, kmenové přehrady nebo přehrady na základě barvy pleti. Nejenže mezi sebou nebojují ve svých sborech a při svých kongresech, ale odmítají také účastnit se jakékoli neteokratické mezinárodní války. V takových válkách by křesťanští svědkové v jedné zemi byli povinni zabíjet své spolukřesťany, kteří žijí v jiné zemi. — Zjev. 7:9.
22. Čemu všemu musí věřit, aby mohli nastoupit takovou cestu v dnešním světě, a jak se musí podobat Kolosenským ve své víře?
22 Ve světě stíhaném válkami vyžaduje takový způsob jednání velkou víru. Ale stejně jako sbor v Kolosech, věří i svědkové Jehovovi ve dvacátém století pevně, že zákony a pravidla chování, jež jsou vyjádřeny ve Svaté bibli, jsou správné. Věří, že autorem Bible je Bůh a že je to teokratická kniha, které se musí bezpodmínečně držet. Věří, že Ježíš Kristus je Boží Syn a že je jejich Pánem, jehož příklad musí věrně následovat. Aby mohli být před ním „bez obžaloby“, jednají jako první křesťané: ‚Zůstávají ve víře, pevně založeni a stálí.‘ Apoštol Pavel řekl křesťanům v Kolosech, že se raduje z jejich ‚pevnosti. . . víry vůči Kristu‘. (Kol. 1:22, 23; 2:5) Ze stejného důvodu se můžeme radovat ze svědků Jehovových v dnešní době.
23. a) V koho věří jako ve svého Pána, ačkoli dnes existuje mnoho politických pánů? b) Co jim poskytuje sílu k vytrvalosti, i kdyby měli zemřít násilnou smrtí v pronásledování?
23 Dnes je na zemi mnoho politických pánů, ale Jehovovi křesťanští svědkové se drží stranou světské politiky. Proč? Protože „přijali Krista Ježíše, Pána“. Proto je zcela vhodné, aby poslouchali napomenutí, které dal Pavel Kolosenskym: „Choďte dále ve spojení s ním [s Kristem], zakořeněni a vybudováni v něm a upevněni ve víře, jak jste byli učeni, a překypujte vírou v děkování.“ (Kol. 2:6, 7; 1. Kor. 8:5, 6) V dějinách dvacátého století jsou tisíce příkladů, jež dokazují, že křesťané, kteří uctívají Jehovu jako Boha, budou se pevně držet této víry v Ježíše Krista, svého Pána, až do smrti, ano i do násilné smrti z rukou pronásledovatelů. Posiluje je k tomu víra ve vzkříšení z mrtvých. Mají víru kolosenských křesťanů, o níž apoštol Pavel řekl, že to je ‚víra v působení Boha, který jej [Krista] vzkřísil z mrtvých‘. — Kol. 2:12.
24. a) Co dále posílilo Kolosenské, aby zůstali přijatelní Bohu, a co proto museli dělat? b) Proč žili v podivuhodné době, pokud jde o posilování víry, a proč se cítili velmi poctěni?
24 Jakou velkolepou ‚naději‘ měli Kolosenští před devatenácti stoletími! Tato víra byla významným činitelem, neboť jim pomáhala, aby zůstali Bohu přijatelní skrze Krista; a z tohoto důležitého důvodu napomínal apoštol Pavel kolosenské křesťany slovy: „ . . . že se nedáte odvléci od naděje onoho dobrého poselství, které jste slyšeli a které bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem.“ (Kol. 1:22, 23) Kolosenští křesťané, z nichž bezpochyby mnozí byli obráceni z pohanských národů, žili v nanejvýš podivuhodné době, kdy byly poprvé zjeveny skryté podrobnosti Božího předsevzetí. Bohabojní věřící z toho mohli mít velký užitek. Věřící v Kolosech se zcela jistě cítili v tomto ohledu velmi poctěni, když jim apoštol Pavel napsal a řekl, že se stal služebníkem, ‚aby důkladně kázal slovo Boží, svaté tajemství, které bylo skryto před minulými systémy věcí a před minulými generacemi. Nyní však bylo zjeveno jeho svatým, jimž Bůh podle svého zaslíbení dal poznat, jaké je slavné bohatství tohoto svatého tajemství mezi národy. Je to Kristus ve spojení s vámi, naděje na jeho slávu.‘ — Kol. 1:25–27.
25. Co znamenala tato slova apoštola Pavla pro věřící v tehdejší době a jaké křesťanské vlastnosti podporovala tato naděje u Kolosenských?
25 To znamenalo, že poprvé existovalo takové svaté opatření, totiž „Kristus ve spojení“ nejen se židovskými věřícími, ale také s věřícími ze všech pohanských neboli nežidovských národů. Skutečnost, že Kristus byl nyní ve spojení s těmi všemi věřícími, vytvářela základ podivuhodné naděje, „naděje na jeho slávu“. Byla to naděje, že budou mít s Kristem, Mesiášem, podíl na jeho nebeském království k věčnému požehnání pro celé lidstvo. Jaké vynikající křesťanské vlastnosti vytváří taková naděje! Apoštol Pavel řekl, že ‚pro naději, která je pro ně vyhrazena v nebesích,‘ mají Kolosenští lásku a víru. (Kol. 1:4, 5) Taková naděje existuje i dnes!
26. Naději na účast v jaké vládě mají Jehovovi křesťanští svědkové a k čemu to má sloužit?
26 Jakou naději mají Jehovovi křesťanští svědkové v této době přeměn a zmatků ve světě? Doufají snad, že se stanou králem nebo královnou Anglie? Nebo si dělají naději, že se stanou prezidentem Francouzské republiky? Nebo snad kancléřem západního Německa? Nebo doufají, že se stanou předsedou Komunistické strany Sovětského svazu, či snad guvernérem státu New York nebo některého jiného státu Spojených států amerických? Ani na chvíli! Křesťanští svědkové Jehovovi nedoufají, že budou zastávat úřady v jakékoliv vládě tohoto systému věcí odsouzeného k zániku. Ať tato světská postavení na zemi až do konce zastávají politikové v křesťanstvu i v pohanství, kteří o ně usilují! Ti ze svědků Jehovových, kteří mají nebeské povolání jako Kolosenští v prvním století, doufají, že je pro ně vyhrazeno místo ve vládě v nebesích, ve spojení s Ježíšem Kristem, ‚Králem králů a Pánem pánů‘. V tomto nebeském království budou sloužit Bohu a přispívat k požehnání celému lidstvu.
27. Jakému panství se chtějí podle své naděje podřídit ti svědkové, kteří touží žít v pozemském ráji, a jak se stane, že budou patřit k těm, kterým Bůh dovolí vejít do svého nového pořádku?
27 Pokud jde o ty křesťanské svědky Jehovovy, kteří touží žít na pokojné, rajské zemi, na níž nebude znečišťování, jejich naděje nespočívá v tom, že by neustále žili pod „hvězdami a pruhy“ americké vlajky, nebo že by po všechny časy žili pod kladivem a srpem nebo pod znakem některého jiného národa přítomného systému věcí. Jejich naděje spočívá v tom, že budou žít navždy na zemi pod nebeským královstvím Jehovy Boha, svrchovaného vládce celého vesmíru. V tomto teokratickém panství bude vládnout Ježíš Kristus a jeho oslavený sbor; budou jako králové a kněží působit k nekonečnému blahu celého lidstva, žijících i mrtvých. Pouze k tomuto panství vzhlížejí ti, kteří doufají, že budou v pozemském ráji osvobozeni od celého toho špatného panství, které nad lidstvem vykonával satan ďábel a všichni jeho démonští i lidští pomocníci. Mají vznešenou naději, která převyšuje všechno, a proto nemají přání ani ctižádost, aby zastávali jakýkoli politický úřad pozemských národů. Nechtějí mít podíl na společné odpovědnosti za hříchy a zkaženost politiky. Vědí, že Bůh zachová do svého nového světa pouze ty, kteří zůstávají čistí od takového světského poskvrnění.
28. Komu patří dík za toto „dobré poselství“ a jaké křesťanské vlastnosti, jež toto poselství vyvolává, podněcují svědky Jehovovy, aby dále kázali až do konce?
28 Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista patří všechny díky za toto nesrovnatelné „dobré poselství“. Je to dobré poselství, které je dnes kázáno všemu stvoření pod nebem. Oznamování tohoto dobrého poselství přináší ovoce a rozšiřuje se vítěznou mocí všemohoucího Boha. Ti, kteří přijímají semeno tohoto dobrého poselství, pěstují ve svém nitru víru, naději a lásku, ačkoli žijí ve světě, který je postižen válkami. Pouze pravé „dobré poselství“ může vzbudit takové vlastnosti podobné vlastnostem Kristovým. Tyto vlastnosti podněcují křesťanské svědky Jehovovy, aby dále kázali dobré poselství o Božím mesiášském království celému stvořeni, které je pod nebem, a to až do konce tohoto plodného období rozsévání.