Rozsévat semeno dobrého poselství ve světě postiženém válkou
„O této naději jste slyšeli dříve, když vám bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství, které vám bylo předloženo. A stejně. . . přináší ovoce a vzrůstá po celém světě.“ — Kolosenským 1:5, 6.
1. Které dva druhy semene jsou dnes rozsévány po celém světě a kdo je rozsévá?
V DNEŠNÍ době jsou na celé zemi rozsévány dva druhy semene — semeno dobrého poselství o trvalém míru a semeno válečné propagandy. Semeno válečné propagandy rozsévá většina, semeno dobrého poselství naproti tomu rozsévá menšina.
2. a) Který zákon o zasévání působí nejen v oblasti zemědělství, ale také v oblasti mezinárodních vztahů? b) Které pravidlo, jež vyjádřil Pavel, platí na rozsévání semene dobrého poselství?
2 Ozbrojené národy se zabývají rozséváním semene pohotovosti k válce. Jak v oblasti zemědělství, tak i v oblasti mezinárodních vztahů se vždy uplatňuje zásada, že to, co je zaséváno, se množí a vytváří svůj vlastní druh. Tak je tomu již od doby, kdy se první člověk začal zabývat zemědělstvím. (1. Mojž. 3:17–19; 4:1, 2; 1:11, 12; 9:20) Tento zákon působí nemilosrdně i v životě národů. Nejen v případě starověkého Izraele, ale i u mnoha jiných národů se projevila pravdivost božského proroctví: „Neustále zasévají vítr a sklízet budou bouři.“ (Oz. 8:7) Většina lidí se zaměstnává tím, že zasévá semeno pohotovosti k válce; ale jak je to se semenem pokojného dobrého poselství? Může růst, přinášet ovoce a množit se? Ano, protože se znovu a znovu projevuje neklamné pravidlo, že „cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet“. (Gal. 6:7) Tak to určil stvořitel člověka.
3. a) Kdy začalo toto dílo, jímž bylo rozséváno semeno pokojného dobrého poselství? b) Před jakým rozhodnutím stojíme v této věci ve dvacátém století postiženém válkami?
3 Ti, kteří dnes zasévají semeno dobrého poselství o trvalém míru, pokračují ve skutečnosti v díle, které začalo již před devatenácti sty lety. Dnes vykonávají toto dílo v takovém rozsahu, že je celý svět prostě musí pozorovat. Co prožívali ti, kteří rozsévali toto semeno tehdy v prvním století našeho letopočtu, to prožívají také ti, kteří zasévají toto semeno dnes, ve dvacátém století postiženém válkami. Lidé, kteří milují trvalý mír na zemi, měli by se zajímat o toto dílo. My všichni se však musíme rozhodnout, zda chceme rozsévat válečnou propagandu, nebo pokojné dobré poselství. Musíme potom nést následky svého rozhodnutí.
4, 5. a) K jaké katastrofě, jež otřásla náboženským cítěním Židů, mělo dojít v šedesátých letech prvního století n. l.? b) Která Ježíšova zmínka ve spojení s touto katastrofou mohla přinést útěchu Židům, kteří ji přijali?
4 V šedesátých letech prvního století n. l. panovala napjatá atmosféra a lidé pociťovali rozhořčení proti Římské říši. To platilo zvláště pro římskou provincii Judeu na Blízkém východě. Vzkypěla vzpoura proti obsazení a ovládnutí této země římskými armádami pod pohanským římským správcem. Přiblížil se násilný konec svatého města Jeruzaléma. Nadešel čas konce tohoto města jako střediska židovského uctívání. Generace Židů, k níž mluvil Ježíš Kristus při své veřejné službě na zemi, byla tou generací, o níž řekl, že nepomine, dokud nebude zničen Jeruzalém a jeho nádherný chrám. (Mat. 24:34, 1–22) Dějinné zprávy ukazují, že k tomuto hroznému zničení došlo ve chmurném roce 70 n. l. Mohlo něco uchránit Židy, aby nebyli přemoženi zármutkem nad tímto zničením, jež otřáslo jejich náboženskými city? Ano, něco takového existovalo. Pouze jedno mohlo utěšit židovské srdce, pokud by to srdce Žida přijalo. Co to bylo? Mluvil o tom Ježíš Kristus ve svém podivuhodném proroctví o konci židovského systému věcí. Bylo to něco obšťastňujícího. Mluvil o této věci, když předtím předpověděl pronásledování, které přijde na jeho věrné učedníky. Řekl:
5 „Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. A toto DOBRÉ POSELSTVÍ o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — Mat. 24:13, 14.
6. Jaké poselství oznamoval Ježíš a o jakém panství pojednávalo?
6 Pro Židy po celém světě, kteří stále ještě vzhlíželi k pozemskému městu jako ke svému náboženskému středisku, bylo poselství o katastrofálním zničení Jeruzaléma a jeho chrámu otřesné. Byla to pro ně vůbec nejhorší zpráva. Ale to, co oznamoval Ježíš Kristus po celou dobu své pozemské služby, bylo DOBRÉ POSELSTVÍ, evangelium! O jakém království však pojednávalo toto dobré poselství? Nevztahovalo se na žádné z těch království, o nichž mluvil Ježíš Kristus, když řekl, že povstane království proti království a v téže době že povstane národ proti národu, což bude doprovázeno hladomorem, nákazami a zemětřesením na jednom místě za druhým. Ježíš se zastával pouze jediného království a to oznamoval. Bylo to království, o němž se zmínil v témž proroctví a které nazval „nebeské království“. (Mat. 24:7; 25:1) Předpověděl znamení jeho blízkosti a řekl: „Tak i vy, až uvidíte, že se dějí tyto věci, vězte, že království Boží je blízko.“ — Luk. 21:10, 31.
7. a) Jaké dílo měli vykonávat Kristovi učedníci před zničením Jeruzaléma? b) Proč zničení Jeruzaléma nebylo otřesem pro křesťany a proč nezůstali bez naděje?
7 Již před zničením pozemského Jeruzaléma v roce? 70 n. l., k němuž došlo pro jeho vzpouru proti Římské říši, mělo být tedy kázáno „toto dobré poselství“ o Božím království, o nebeském království, po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a to národům uvnitř i vně Římské říše. Jaký to mělo mít účinek? Nuže, když římské legie zničily Jeruzalém a jeho chrám, neměl to být otřes pro křesťanské věřící ani pro pokřesťanštělé Židy. Ve skutečnosti očekávali toto zničení. Židé v Jeruzalémě, kteří se stali křesťany, a všichni ostatní v judské provincii jednali podle rady, kterou jim Ježíš dal ve svém proroctví; utekli co nejrychleji z Judeje a z Jeruzaléma po přechodném obklíčení Jeruzaléma římskými vojsky v roce židovské vzpoury, v roce 66 n. l. (Mat. 24:15–22; Luk. 21:20–24; Mar. 13:14–20) Věděli, že zpustošení Judeje a Jeruzaléma neznamenalo zničení „království nebeského“, „království Božího“. Žádné pozemské město již pro ně nezastupovalo Boží království. Vložili svou naději v Boží království, které mělo přijít a jehož se měli účastnit.
8. a) V jakou vládu důvěřovali křesťané více než dříve a jak to bylo patrné až do konce prvního století? b) Čemu tak byl dán vzor?
8 Zničení Jeruzaléma je naplnilo více než dříve důvěrou v pravé Boží mesiášské království. Skutečnosti ukazují, že kázali dobré poselství o tomto království až do konce prvního století, přes rozhořčené pronásledování Římskou říší. Křesťanský apoštol Jan, který zemřel kolem roku 100 n. l., obdržel Zjevení (knihu na konci Bible) krátce před svou smrtí. V úvodní kapitole napsal: „Já Jan, váš bratr a spoluúčastník soužení a království a vytrvalosti ve spojení s Kristem, dostal jsem se na ostrov zvaný Patmos, protože jsem mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíši.“ (Zjev. 1:9) Až do dnešní doby bylo „dobré poselství o království“ kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům ještě ve větším měřítku, než jak bylo kázáno před koncem Jeruzaléma v roce 70 n. l. Ježíšovo proroctví o světaširém kázání dobrého poselství o Božím mesiášském království nezůstalo tedy nesplněno. Sloužilo to jako předobraz podobného kázání „tohoto dobrého poselství o království“ v době nynějšího skonávání systému věcí, na něž se Ježíšovo proroctví vztahuje ve vrcholném smyslu.
„VZRŮSTÁ PO CELÉM SVĚTĚ“
9, 10. a) Kdo a jak dosvědčil, že dobré poselství bylo kázáno po celém světě před zničením Jeruzaléma? b) Jak Pavel ukázal ve svém dopise Kolosenským, že se zajímal o tento sbor, který neznal?
9 Skutečnost, že předpověděné dílo kázání dobrého poselství o království bylo vykonáno před zničením Jeruzaléma (roku 70 n. l.), byla potvrzena již léta před tímto neštěstím, jež postihlo Židy. Kdo to potvrdil? Křesťanský apoštol Pavel. Asi v letech 60 nebo 61 byl pod římským dozorem v jednom soukromém domě v Římě a byl v poutech. V těchto dvou nebo více letech domácího vězení v Římě napsal inspirované dopisy křesťanským sborům v Řecku a v Malé Asii. Jeden z těchto dopisů byl adresován sboru v městě Kolosech v Malé Asii. Toto město leželo blízko Laodiceje a Hierapole, kde také byly křesťanské sbory. Tato místa nyní patří Turecku. Apoštol Pavel poslal svůj dopis ve svém jménu a ve jménu svého druha Timotea. Pavel nezaložil sbor v Kolosech a z jeho dopisu vyplývá, že tam nikdy nebyl. Pavel však slyšel o sboru v Kolosech od jednoho spolukřesťana, který jej navštívil. Tato zpráva, jež přišla prostřednictvím Epafra, vzrušila Pavla tak, že cítil podnět, aby napsal tento dopis křesťanům, které neznal. Začíná slovy:
10 „Vždy děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, když se za vás modlíme, protože jsme slyšeli o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o lásce, kterou máte pro všechny svaté, pro naději, která je pro vás vyhrazena v nebesích. O této naději jste slyšeli dříve, když vám bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství, které vám bylo předloženo. A stejně jako přináší ovoce a vzrůstá po celém světě, tak se to děje i mezi vámi, od toho dne, kdy jste slyšeli a poznali Boží nezaslouženou dobrotivost v pravdě. To jste se naučili od našeho milovaného spoluotroka Epafra, který je k našemu prospěchu věrným Kristovým služebníkem a který nám také odhalil vaši lásku v duchovním ohledu.“ — Kol. 1:3–8.
11. a) Jak vyplývá z Kolosenským 1:23, že měl na mysli světaširé kázání? b) V jakém smyslu to platilo na kázání v tehdejší době?
11 Když Pavel psal tento dopis, potvrdil jako dobře informovaný a zcestovalý misionář, že dobré poselství bylo tehdy kázáno po celém světě, jak to vyplývá z výše uvedeného úvodu jeho dopisu. Píše o tom, že „bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství, které vám bylo předloženo. A stejně. . . přináší ovoce a vzrůstá po celém světě.“ (Kol. 1:5, 6) Pavel tím mínil světaširé kázání, což potvrzuje o několik vět dále, když říká, aby se nedali „odvléci od naděje onoho dobrého poselství, které. . . slyšeli a které bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem. Tohoto dobrého poselství jsem se já, Pavel, stal služebníkem.“ (Kol. 1:23) To ovšem neznamená, že bylo osobně mluveno s každým jednotlivcem na zemi pod nebem. Znamenalo to, že kázání dobrého poselství se rozšířilo do všech částí obydlené země pod nebem a že všichni lidští tvorové, bez ohledu na jazyk, barvu, rasu nebo národnost dostali příležitost slyšet poselství o království. Neexistovalo žádné ohraničení. Ve svém dřívějším dopise sboru v Římě (asi roku 56 n. l.) vyjádřil Pavel, že má v úmyslu nést dobré poselství do Španělska. O americkém kontinentu, který leží ještě dále na západ, tehdy ještě nevěděl. — Řím. 15:24.
12. Splnila se tehdy dokonale proroctví o kázání dobrého poselství, nebo co se ještě mělo stát?
12 Dílo kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘, jež tehdy konala malá skupina Kristových učedníků v prvním století v Asii, Evropě a Africe, bylo splněním biblických proroctví. (Mat. 24:14; Mar. 13:10; Skut. 1:8) Nebylo to však dokonalé splnění. Kdy Evropané objevili Severní a Jižní Ameriku a před zničením protiobrazného vzpurného Jeruzaléma, novodobého křesťanstva, v této době jeho konce, jež začala od roku 1914, mělo se splnění proroctví opakovat v celosvětovém rozsahu a mělo dosáhnout vyvrcholení.
13. Jak zapůsobilo rozšiřování naděje na království podle Pavlových slov například na kolosenský sbor?
13 Toto rozšíření naděje na království mělo by mít stejné duchovní účinky jako v době apoštolů Ježíše Krista v prvním století n. l. Povšimněme si proto, co říká apoštol Pavel o jeho výsledcích vzhledem ke sboru v Kolosech v Malé Asii. Říká, že Kolosenským „bylo mluveno o pravdě onoho dobrého poselství, které vám bylo předloženo. A stejně jako přináší ovoce a vzrůstá po celém světě, tak se to děje i mezi vámi.“ (Kol. 1:5, 6) ‚Mluvení‘ slova o pravdě onoho dobrého poselství přinášelo ovoce po celém světě, včetně Kolos.
14, 15. a) S čím srovnal Pavel dobré poselství, jež bylo Kolosenským oznamováno podle pravdy? b) Kterému Ježíšovu podobenství odpovídá tento obraz?
14 Apoštol Pavel zde přirovnává „dobré poselství“, jež jim bylo kázáno podle pravdy, se semenem zasetým do půdy. Půda neboli země je dobrá, znamenitá a semeno zakořeňuje, raší a přináší ovoce, ovoce svého druhu. To je obraz, který odpovídá podobenství Ježíše Krista o výnosnosti čtyř druhů půdy. Řekl:
15 „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval; a když rozséval, některá semena padla podle cesty a přišli ptáci a snědli je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy, a hned vyrazila, protože neměla hlubokou půdu. Ale když vyšlo slunce, byla sežehnuta a uschla, protože neměla kořeny. A jiná zase padla mezi trní a trní vzešlo a udusilo je. Opět jiná padla na znamenitou půdu a začala přinášet ovoce, to stonásobně, ono šedesátinásobně, jiné třicetinásobně.
16. Jak Ježíš sám vysvětlil toto podobenství?
16 Poslyšte tedy podobenství o muži, který rozséval. Kde někdo slyší slovo o království, ale nechápe jeho smysl, přichází ten zlý a uchvátí, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten zasetý podle cesty. Ten, kdo byl zaset na skalnatá místa, to je ten, který slyší slovo a hned je s radostí přijímá. Ale nemá v sobě kořen, po určitou dobu však pokračuje, a když nastane soužení nebo pronásledování pro slovo, ihned klopýtá. Ten, kdo je zaset mezi trní, to je ten, který slyší slovo, ale úzkostlivé starosti tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství dusí slovo, a on se stává neplodným. Ten, kdo byl zaset do znamenité půdy, to je ten, který slyší slovo a pochopí jeho smysl a který skutečně nese ovoce a vynáší ten stonásobně, onen šedesátinásobně, jiný třicetinásobně.“ — Mat. 13:3–8, 18–23.
17. a) Čemu z Ježíšova podobenství se podobala srdce Kolosenských a kdo do nich zaséval semeno? b) Co je míněno ‚semenem‘ a co se s ním děje?
17 Podle toho, co Pavel slyšel od svého návštěvníka Epafra, měli členové křesťanského sboru v Kolosech srdce, jež byla jako ‚znamenitá půda‘, kterou popsal Ježíš. Proto „slovo o království“, jež bylo zaseto do jejich srdce, přineslo ovoce a vydalo různý výnos, jakoby stonásobný, šedesátinásobný nebo třicetinásobný. Semeno království nezasel do srdce Kolosenských Pavel, ale zřejmě to byl Epafras z Kolos, neboť Pavel o něm říká: „Epafras, který je z vás, otrok Krista Ježíše.“ Pavel jim také píše: „To jste se naučili od našeho milovaného spoluotroka Epafra, který je k našemu prospěchu věrným Kristovým služebníkem a který nám také odhalil vaši lásku v duchovním ohledu.“ (Kol. 4:12; 1:7, 8; Filem. 23) Tento ‚služebník Kristův‘ jednal pouze jako zástupce velkého rozsévače, Ježíše Krista. Ježíš řekl: „Semeno je Boží slovo.“ (Luk. 8:11) Je to „slovo o království“. Toto semeno však není uloženo v zásobárně, ale je „zaseto“, to znamená, že Boží „slovo o království“ je kázáno, oznamováno a učí se o něm.
18. a) Jak Pavel dále rozséval „semeno“, i když byl v Římě ve vazbě? b) Co v sobě skrývá toto „semeno“ a co je nutné, aby mohlo zakořenit v lidském srdci?
18 Učedníci, kteří se spojují pod vedením velkého rozsévače, Ježíše Krista, aby zasévali „slovo o království“, to znamená, aby je kázali, oznamovali a učili, jsou, jak je nazývá apoštol Pavel, „moji spolupracovníci pro Boží království.“ (Kol. 4:11) I když byl Pavel ve vazbě v Římě, nepsal pouze dopisy, jako byl dopis Kolosenským, ale dělal více. „Laskavě přijímal všechny, kteří k němu přišli [jako Epafras], kázal jim Boží království a učil je věcem ohledně Pána Ježíše Krista s největší volností řeči, bez překážek.“ (Skutky 28:30, 31) Toto duchovní „semeno“ je „slovo Boží“, „slovo o království“, a proto obsahuje dobré poselství, poselství naděje, poselství o nanejvýše vynikajícím panství, jež bude sloužit k požehnání celému lidstvu, totiž o Božím mesiášském království. Toto poselství, jež je obsaženo v ‚semenu‘, je něco, čemu musí příjemce ‚semene‘ rozumět a co musí ocenit. Musí srdcem pochopit význam, smysl poselství. Tak semeno zakoření v jeho srdci.
VÍRA A LÁSKA V SRDCI
19. a) Co podle slov apoštola Pavla způsobilo oznamování dobrého poselství v srdcích Kolosenských? b) Proč se po zasetí semene musí v srdci rozvíjet víra a láska?
19 Jaký účinek na srdce členů sboru v Kolosech mělo „dobré poselství“, jež jim bylo oznamováno podle pravdy? Mělo takový účinek, že když o tom slyšel Pavel, cítil, že jim musí napsat svůj vynikající dopis. O účinku, který způsobilo dobré poselství v jejich srdci, se Pavel zmiňuje slovy: ‚Vaše víra ve spojení s Kristem Ježíšem a . . . láska, kterou máte pro všechny svaté‘, ‚vaše láska v duchovním ohledu.‘ (Kol. 1:4, 8) Takovou víru a lásku museli pěstovat ve svých srdcích, aby „semeno“ „Božího slova“ mohlo zakořenit směrem dolů a vyrašit směrem nahoru a aby se mohlo projevit vně a přinést nová, živá zrna semene, třiceti-, šedesáti- nebo stonásobně více, než kolik bylo původně zaseto. To je vývoj, který musí nejprve probíhat v srdci; teprve potom se vně projeví něco, čím se může rozmnožovat semeno zaseté do srdce.
20. a) Proč museli pohané zvláště projevovat víru, aby přijali „semeno“? b) Které důležité skutečnosti o Ježíši museli uznat tito Kolosenští, ať již to byli Židé nebo pohané?
20 Pohané, Nežidé, jichž bylo v kolosenském sboru mnoho, potřebovali víru, aby přijali „semeno“ Božího slova. Museli se vzdát mnoha řeckých a římských bohů, jimž byli oddáni, a museli nyní věřit v jediného pravého a živého Boha, jehož jméno je Jehova, ve stvořitele nebe a země a všech věcí ve vesmíru. Ale bez ohledu na to, zda Kolosenští byli neobřezanými pohany nebo zda byli rodem Židé, museli také věřit v Ježíše Krista, že tento Ježíš, potomek jeruzalémského krále Davida, byl zaslíbeným Mesiášem neboli Kristem. Museli věřit, že byl „prvorozený všeho stvoření“. Museli věřit, že byl „prvorozený z mrtvých“, protože jej Jehova Bůh vzkřísil k nesmrtelnému životu v nebesích. Kromě toho museli věřit, že Ježíš Kristus je „hlava těla, sboru“, k němuž chtěli patřit. Také museli věřit, že v něm jsou „pečlivě skryté. . . všechny poklady moudrosti a poznání“, a to znamenalo, že již nesměli lpět na svých pohanských filozofiích nebo na náboženských tradicích, které vytvořili lidé. — Kol. 1:15–18; 2:3, 8; Skut. 14:11–18.
21. a) Co museli Kolosenští činit se ‚slovem‘ jež jim bylo vloženo do úst, a proč? b) Co museli projevovat srdcem, aby mohli činit veřejné prohlášení?
21 To byly některé z důležitých věcí, jež byly obsaženy v „pravdě onoho dobrého poselství“, a museli v ně věřit srdcem. Bylo tomu tak, jak o několik let dříve napsal apoštol Pavel Římanům: „‚Slovo‘ víry, které kážeme. Neboť jestliže veřejně prohlašuješ [nebo: vyznáváš] ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pán, a věříš ve svém srdci, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Neboť srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení [nebo: vyznání] k záchraně.“ (Řím. 10:8–10) Srdce Kolosenských bylo jako ‚znamenitá půda‘, a proto projevovali víru svým srdcem a přijali „semeno“ „slova o království“, „slova Božího“, a nechali je zakořenit ve svém srdci, takže se mohlo projevit.
22, 23. a) Které oficiální Ježíšovo postavení museli Kolosenští uznat a jakému panství se proto podřizovali? b) Jaké postavení měli pod touto vládou, podobně jako pisatel dopisu Pavel, a na plnění kterého Ježíšova příkazu se podíleli?
22 Ve spojení s vírou, že Ježíš byl Mesiáš neboli Kristus, museli také věřit, že Jehova Bůh jej posadil na svou pravici jako krále a kněze, jehož předstiňoval Melchisedech, starověký král ze Sálem. Proto byli nyní pod Kristovým duchovním královstvím. Ano, museli věřit, že nás Bůh „osvobodil. . . z moci tmy a přesadil [přenesl, NS, rev. 1971] nás do království Syna své lásky“. (Kol. 1:13) Nejenže byli podřízeni již existující královské důstojnosti Syna Boží lásky, ale ve spojení s Božím předsevzetím ‚smířit se sebou svět skrze Krista‘ byli také „vyslanci na místě Kristově“. (2. Kor. 5:19, 20) Když byl Pavel ve vězení, z něhož psal svůj dopis Kolosenským, mluvil o ‚smělosti řeči‘, aby oznamoval „svaté tajemství dobrého poselství, pro které jako vyslanec úřad konám v poutech“. (Ef. 6:19, 20) Apoštol Pavel byl vyslancem a stejně i sbor v Kolosech byl společností vyslanců pro „svaté tajemství dobrého poselství“. Byli povinni účastnit se splňování Ježíšova proroctví vyjádřeného u Matouše 24:14:
23 „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“
24. a) Ke kterému národu nyní patřili tito Kolosenští a jaké ovoce museli přinášet? b) Jaké ovoce tedy přinášelo „semeno“, zaseté do jejich srdcí?
24 Kolosenští působili jako vyslanci Božího mesiášského království, a tak přinášeli ovoce království. Dokázali, že jsou částí ‚národa, který přináší jeho ovoce‘. „Království“, jež bylo odňato národu přirozených, obřezaných Izraelitů, bylo nyní dáno národu duchovního Izraele, k němuž patřili tito křesťané v Kolosech. (Mat. 21:43) Symbolické „semeno“ ‚slova o království‘, ‚slova Božího,‘ bylo zaseto do jejich srdce a nyní, když se ukázalo, že jejich srdce je znamenitou půdou, přinášeli úrodu podobnou tomu, co bylo zaseto do jejich srdce. To znamená, že také přinášeli „slovo o království“, neboť kázali jiným lidem mimo kolosenský sbor toto slovo a poučovali je. — Mat. 13:19; Luk. 8:11, 15.
25. Pozorujeme-li příklad Kolosenských, jakou otázku si klademe vzhledem k našemu století, jež je postiženo válkami, a za co budeme děkovat Bohu?
25 Ve spojení s křesťanským sborem v Kolosech v Malé Asii byl tehdy v prvním století n. l. poskytnut vynikající příklad hodný napodobení. Je napodoben dnes, ve dvacátém století postiženém válkami? Jestliže ano, budeme mít příčinu jako apoštol Pavel, abychom ‚vždy děkovali Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista‘, když se k němu modlíme vzhledem k náboženské situaci.