Rozmnožovat bohatství nového krále země
„Zalíbením pro krále je služebník, který jedná s pochopením, ale jeho hněv přijde na toho, který jedná hanebně.“ — Přísloví 14:35.
1. Který muž vložil králi v jednom ze svých podobenství do úst příkaz zabít nepřátele?
„A DÁLE přiveďte sem ty moje nepřátele, kteří nechtěli, abych se nad nimi stal králem, a pobijte je přede mnou.“ Tato králova slova by měla naplnit děsem srdce těch, proti kterým byla namířena! Kdo však tato slova vyřkl? Byl to člověk, o kterém by si většina lidí nemyslela, že by někdy vydal takový tvrdý příkaz. Ta slova vložil do úst krále, o kterém mluvil ve svém podobenství neboli prorockém obraze. Ve skutečnosti však mluvil o sobě, jelikož to byl on sám, kdo byl v podobenství zobrazen králem. — Luk. 19:27.
2. a) Kam Ježíš tehdy šel a jaká událost jej očekávala? b) Jaké proroctví vyřkl Ježíš, když sestupoval s Olivetské hory?
2 V tu dobu byl Ježíš Kristus v Jerichu, asi dvaadvacet kilometrů severovýchodně od Jeruzaléma. Začínal měsíc nisan roku 33 n. l. Ježíš přešel Jordán a vstoupil do Jericha, kde zůstal přes noc. Byl na cestě do Jeruzaléma, aby v neděli 9. nisana, pět dnů před židovským pasach, vítězoslavně vjel do svatého města. Bylo to při této vítězoslavné jízdě, kdy zastavil průvod svých učedníků na svahu Olivetské hory a rozplakal se nad Jeruzalémem a řekl: „Kdybys alespoň v tento den rozeznalo věci, které by ti byly k pokoji — nyní však jsou skryty před tvýma očima. Neboť na tebe přijdou dny, kdy tvoji nepřátelé vystaví kolem tebe opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí tě a ze všech stran tě budou utiskovat, a srazí tebe i tvé děti v tobě k zemi a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy jsi bylo zkoumáno.“ — Luk. 19:41–44.
3. Kdy nastalo krveprolití, které Ježíš předpověděl, a jaký mělo rozsah?
3 Popisoval Ježíš těmito slovy, jak by dal král v prorockém podobenství své nepřátele pobít za to, že ho nechtěli za krále? Jak se ukázalo, Jeruzalém nevítal Ježíše jako krále při jeho vítězoslavném vjezdu. O pět dní později, neboli v den pasach, nepřátelé v Jeruzalémě popravili Ježíše na kůlu za městskými hradbami jako zavrženého zločince. Nepřátelé se horlivě bránili, když dal římský guvernér Pontský Pilát umístit na kůl nápis, který oznamoval v hebrejštině, latině a řečtině: „Ježíš Nazaretský, židovský král.“ (Jan 19:17–22) Nechtěli, aby člověk, kterého obvinili z rouhání proti Bohu a z pobuřování proti římskému impériu, byl nazýván jejich králem. O třiatřicet let později, kdy se sami vzbouřili proti Římu, nebylo to pro Ježíše jako jejich Mesiáše a Krále, ale pro jejich vlastní mesiášskou ctižádost. V pátém roce jejich odporu proti Římu došlo k strašnému krveprolití, které Ježíš předpověděl. Během obléhání a zničení Jeruzaléma ztratilo život jeden milion sto tisíc vzbouřených Židů a pouze 97 000 přežilo a bylo odvedeno do vyhnanství.
4. a) Co předobrazovalo nebo znázorňovalo krveprolití v Jeruzalémě? b) Co musíme dělat, abychom nebyli také zničeni?
4 Po zničení Jeruzaléma a jeho chrámu Římany v r. 70 n. l. Ježíš Kristus nevnutil silou své království přežijícím Židům v Palestině, ani ve zbývající části obydlené země. Ještě po staletí Římská říše vládla nad palestinským územím. Je zřejmé, že pobití protikřesťanských Židů pohanskými Římany v Jeruzalémě roku 70 n. l. bylo znázorněním toho, co se stane na celém světě s lidmi, kteří nechtějí přijmout Ježíše Krista jako nového krále země při jeho druhém příchodu. Ta doba má již přijít — a je velmi blízko —, kdy ve splnění svého podobenství vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus nařídí svým nebeským andělům, aby před něj přivedli jeho pozemské nepřátele a pobili je jako nesmiřitelné nepřátele jeho království. To naznačuje, že dnes žijeme v nebezpečné době, a musíme poznat, zda jsme nepřáteli jeho království, či nikoli. Když nyní zaujmeme správné stanovisko, můžeme být uchráněni před přicházejícím zničením.
PODOBENSTVÍ
5, 6. Co očekávali Ježíšovi učedníci od jeho cesty do Jeruzaléma a proč jim vypravoval podobenství?
5 Děláme dobře, když zkoumáme a pochopíme celé podobenství, které dal Ježíš Kristus v Jerichu časně na jaře roku 33 n. l. Pomůže nám to zaujmout správné stanovisko. Výsledkem Ježíšovy návštěvy v domě opovrhovaného výběrčího daní Zachea v Jerichu bylo, že Zacheus uvěřil v Ježíše jako židovského Mesiáše neboli Krista. (Luk. 19:1–10) Protože Ježíš měl v úmyslu jít do Jeruzaléma, jeho učedníci mysleli, že se chystá, aby se v Jeruzalémě představil jako Mesiáš, obnovil království izraelského národa a odňal panství z rukou Římanů. Aby vyvedl učedníky z omylu, vyprávěl Ježíš Kristus podobenství, kterým naznačil, že jeho království je ještě daleko.
6 Proto čteme: „Když tomu naslouchali, připojil znázornění, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že Boží království se ihned ukáže. Proto řekl: ‚Jistý muž vznešeného původu odcestoval do vzdálené země, aby si zajistil královskou moc a vrátil se.‘ “ — Luk. 19:11, 12.
7. a) Jak naznačil Ježíš v tomto podobenství, že bude ještě dlouho trvat, než získá královskou moc a bude panovat jako král? b) Jak byl Ježíš skutečně „člověkem vznešeného původu“?
7 Tak Ježíš naznačil, že ještě nemá královskou moc, ale že musí daleko cestovat, aby si ji zajistil. Vzhledem k relativní pomalosti cestování před devatenácti sty lety naznačovala cesta na vzdálené místo a zpět velmi dlouhé časové období. Ježíš necestoval do tak blízkého místa jako Jeruzalém, dvaadvacet kilometrů od Jericha, aby si zajistil svou královskou moc, na kterou měl nárok pro svůj vznešený původ. (Luk. 19:12; Nová anglická bible; Překlad nového světa) Ačkoli byl Ježíš prostým tesařem v městě Nazaretu, ve skutečnosti byl šlechtic neboli „člověk vznešeného původu“. Byl přirozený potomek krále Davida, jehož sídelním městem býval Jeruzalém. Jako takový byl oprávněn zdědit Davidovo království nad celým Izraelem, s Jeruzalémem jako hlavním městem. Ježíš provedl velmi mnoho zázraků pomocí Boží síly a nyní jeho učedníci mysleli, že mesiášské „Boží království“ se samo projeví zázračným způsobem tím, že učiní Ježíše králem nad Izraelem, navzdory římské okupaci země. Tak by mesiášské království mohlo být zřízeno ihned. Ježíš však věděl, že království není tak blízké, jako je doba, za kterou se on dostane do Jeruzaléma. — Luk. 3:23–31; Mat. 1:1–17.
8, 9. a) Proč bude trvat déle, dokud Ježíš nedostane královskou moc, než trvala cesta do Říma a zpět do Jeruzaléma? b) Jak naznačil Jehova ve svých slovech králi Sedechiášovi v Jeruzalémě, že on bude propůjčovat královskou moc?
8 Bude to ještě mnohem déle trvat, než trvala cesta z Palestiny do císařského Říma a zpět do Jeruzaléma. Ježíš Kristus neměl dostat svou královskou moc v Římě. Zdrojem jeho královské moci nebyl césar nebo římský senát. Důkazem toho byla skutečnost, že ho římští vojáci přibili na kůl v den pasach jako toho, kdo si buřičským způsobem činí nárok na království. Vzdálené místo, kam měl Ježíš cestovat, aby dostal královskou moc, bylo nebe, kde sídlí Jehova Bůh, který zřídil mesiášské království Ježíšova předka Davida. Jehova ukázal, že udělí královskou moc oprávněnému potomku krále Davida, když řekl králi Sedechiášovi v Jeruzalémě krátce před jeho sesazením z trůnu v roce 607 př. n. l.:
9 „Odstraň ten [královský] turban a sejmi tu korunu. Nebude stejná. Povyš i to, co je nízké, a poniž i vysokého. Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.“ — Ezech. 21:26, 27.
10. Proč Ježíš nejednal troufale, když se vydal na dlouhou cestu jako vznešený muž v podobenství, aby získal královskou moc?
10 Ježíš Kristus nejednal nadutě ani troufale, když se jako vznešený muž z podobenství vydal na dlouhou cestu, aby si zajistil království. Krátce předtím, než ho jeho pozemská matka Marie z královského domu Davidova počala, řekl anděl Gabriel o jejím synu, kterého měla nazvat Ježíš: „Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a bude vládnout jako král nad Jákobovým domem na věky a jeho království nebude konce.“ (Luk. 1:31–33) Vyžadovalo to božský zázrak, aby byl přenesen život Syna Nejvyššího z nebe na zemi. Jak však se má Ježíš vrátit zpět do nebe, aby si zajistil Davidovo království od svého nebeského Otce?
11, 12. a) Jaký zázrak byl nutný, aby se Ježíš mohl dostat na místo, kde by mu byla dána královská moc? b) Proč to není námi vymyšlená teorie?
11 Nezměnitelné božské pravidlo zní: „Tělo a krev nemohou zdědit Boží království.“ (1. Kor. 15:50) Zřejmě tu musel být ještě jeden zázrak, aby se Ježíš vrátil zpět do nebe k Nejvyšší moci, která mu může dát království. Samozřejmě, že Ježíš musel odložit své „tělo a krev“. To vyžadovalo, aby položil svůj dokonalý život jako nevinnou lidskou oběť. Avšak tato obětní smrt ho ještě nepřenesla do nebe. Bůh musel přivést svého obětovaného Syna zpět k životu, ale ne jako Syna z ‚těla a krve‘. Musel jej vzkřísit s duchovním tělem jako duchovního Syna, který byl neviditelný lidským očím, ale viditelný očím nebeským. To vyžadovalo, aby všemohoucí Bůh Jehova provedl nejen zázrak vzkříšení svého obětovaného Syna, ale aby ho také vzkřísil jako duchovní bytost se slíbenou odměnou nesmrtelnosti a neporušitelnosti. A přesně tak to Jehova udělal. To vše není naše teorie, neboť apoštol Petr píše:
12 „Kristus zemřel jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás vedl k Bohu, byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu; v tomto stavu též šel a kázal duchům ve vězení.“ — 1. Petra 3:18, 19, Revidovaný standardní překlad z roku 1952.
13, 14. a) Kam přišel Ježíš jako člověk z masa a krve při své smrti? b) Jak víme, zda Ježíš po svém vzkříšení ihned nastoupil svou cestu do „vzdálené země“ z podobenství, nebo ne?
13 Při své smrti jako člověk z masa a krve Ježíš ovšem neodešel do „vzdálené země“ z podobenství, do nebeské přítomnosti svého Otce. Byl skutečně mrtev a jeho tělo bylo položeno do hrobky, takže byl po části tří dnů na místě, které Židé nazývali šeol a Řekové hádes. Když byl třetího dne vzkříšen jako duchovní tvor, měl u sebe hodnotu neboli cenu svého obětovaného lidského života, ale ihned se nedal na cestu do „vzdálené země“. Téhož dne se zjevil Marii Magdaleně v zahradě, kde byla hrobka, a řekl jí:
14 „Přestaň se mě držet. Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Jdi však k mým bratrům a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.‘ “ (Jan 20:17) Po čtyřicet dnů se pohyboval neviditelně v blízkosti země, občas se zhmotňoval do lidské podoby a zjevoval se učedníkům, aby jim dokázal, že je opět naživu, vzkříšen z mrtvých. — Skutky 1:1–5.
15, 16. a) Kdy nastoupil vzkříšený Ježíš cestu do „vzdálené země“ a kdo byl toho svědkem? b) Dokdy asi musel dosáhnout „vzdálené země“ a jak to potvrdil Petr?
15 Když vzkříšený Ježíš Kristus vystoupil ke svému nebeskému Otci, odcestoval jakoby do „vzdálené země“. To se stalo čtyřicátého dne po jeho vzkříšení z mrtvých. Když někteří učedníci na Olivetské hoře sledovali, jak zhmotněné tělo, ve kterém se jim Ježíš zjevil, vystupuje do oblak a mizí, postavili se k nim dva andělé a řekli: „Muži Galilejští, proč stojíte a díváte se do oblak? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde týmž způsobem, jak jste jej viděli jít do oblak.“ (Skut. 1:11) Nevíme, jak dlouho trvalo Ježíši Kristu, než dosáhl v duchovní říši ‚vzdálenou zemi‘ z podobenství, ale bylo to do deseti dnů či do svátku letnic roku 33 n. l. V ten den byl vylit svatý duch na Ježíšovy učedníky v Jeruzalémě a apoštol Petr řekl pod inspirací tisícům naslouchajících Židů:
16 „David skutečně nevystoupil do nebes, ale on sám říká: ‚Jehova řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud neučiním tvé nepřátele podnoží tvých nohou.“ ‘ Ať proto celý izraelský dům pozná s jistotou, že Bůh jej učinil i Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ — Skutky 2:34–36.
„OBCHODUJTE, DOKUD NEPŘIJDU“
17. Jak naznačuje Ježíšovo podobenství, co mají dělat jeho učedníci během jeho dlouhé nepřítomnosti na zemi?
17 Ježíš Kristus měl přijít opět — tentokrát s „královskou mocí“. Podobenství, jež Ježíš dal svým učedníkům, kteří „se domnívali, že Boží království se ihned ukáže“, naznačovalo, že Ježíš Kristus jako „muž vznešeného původu“ bude dlouhou dobu nepřítomen. (Luk. 19:11, 12) Co ale měli jeho učedníci mezitím dělat, když čekali na jeho návrat s „královskou mocí“? Ježíš je neopustil, aniž jim nedal přesné pokyny, co měli dělat. Ježíšovo podobenství znázornilo, že je poučí. O šlechtici, který měl odcestovat, čteme: „Zavolal si svých deset otroků, dal jim deset min a řekl jim: ‚Obchodujte, dokud nepřijdu.‘ “ — Luk. 19:13.
18. a) Jaké ceně odpovídalo deset stříbrných min podle různých biblických překladů a anglické knihy „Pomůcka k porozumění Bible“? b) Co měli dělat otroci se stříbrnými minami?
18 Americký překlad uvádí místo starověké miny obnos v moderní měně a tento verš překládá: „A zavolal deset ze svých otroků a každému z nich dal dvacet dolarů a řekl jim, aby s nimi obchodovali, dokud bude pryč.“ Moffattův překlad Bible uvádí britské ohodnocení miny a říká: „Nejprve zavolal svých deset služebníků, každému dal pětilibrovou bankovku a řekl jim: ‚Obchodujte s ní, dokud se nevrátím.‘ “ Nová anglická Bible z roku 1970 cení minu jako „jednu libru“. Nová americká Bible je neurčitá a říká, že muž vznešeného původu dal svým služebníkům „částku deseti jednotek“. Publikace z roku 1971 nazvaná „Pomůcka k porozumění Bible“ počítá stříbrnou minu prvního století za 14,094 dolaru. To bylo v Ježíšových dnech mnoho peněz, jedna mina odpovídala jednomu stu drachem; a měla cenu pouhé šedesátiny stříbrného talentu, který měl hodnotu 845,64 dolaru. Ať by dnes byla cena stříbrné miny jakákoli, deset otroků muže vznešeného původu ji mělo použít k obchodní činnosti a tím rozmnožit bohatství budoucího krále.
19. Koho znázorňuje „deset otroků“ a co „deset min“?
19 Deset otroků v Ježíšově podobenství znázornilo učedníky Pána Ježíše. Co však ten zanechal svým učedníkům po svém vzkříšení z mrtvých, předtím než vstoupil do nebe deset dní před svátkem letnic v roce 33 n. l.? Při své smrti na kůlu na Kalvárii neměl Ježíš zde na zemi žádnou cennou hmotnou věc. Při jeho vzkříšení z mrtvých třetího dne byly zanechány v hrobce i pohřební obinadla a pokrývka hlavy. (Jan 20:6, 7) Co tedy Ježíš měl, co mohl svěřit svým učedníkům před vystoupením do nebeské „vzdálené země“? Bylo to něco, co jako deset stříbrných min mělo hodnotu, která mohla sloužit jako základ k rozmnožení bohatství budoucího krále a Mesiáše. Nebylo to nic hmotného, čeho by bylo možno se dotknout, a přece to existovalo. Co to bylo? „Pole“ zájmu o Boží mesiášské království, které Ježíš obdělával svou službou v Izraeli téměř tři a půl roku.
20. a) Jakou cennou vlastnost představovalo pole působnosti Ježíšových učedníků, kterou mohli využít, jako kdyby obchodovali s minami? b) Jak upozornil jeden otrok i sám Ježíš na užitečnost tohoto pole působnosti?
20 Těch deset symbolických stříbrných „min“ představovalo vliv, který mělo Ježíšovo usilovné učení a kázání na židovský neboli izraelský svět, takže Jehovův vyvolený lid byl nakloněn přijmout Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše. Tak zde bylo připraveno pole pro Ježíšovy učedníky, kde mohli pracovat a dosáhnout toho, že v Židech — na základě toho, co Ježíš učil a dělal ve splnění biblických proroctví — zrála ochota uvěřit nebo dát se přesvědčit, že Ježíš je Jehovovým Pomazaným. To bylo pole, které mohlo být velmi plodné, pakliže by se Ježíšovi učedníci zaměstnávali tím, co jim Ježíš přikázal. I v podobenství to jeden z deseti otroků přirovnal k poli nebo nějaké půdě, když řekl králi, který se vrátil: „Sklízíš, co jsi nesil.“ (Luk. 19:21) Ježíš znázornil podobně tuto činnost, když jednou dříve v Samaří řekl svým učedníkům: „Ten výrok je pravý: Jeden rozsévá a jiný sklízí. Vyslal jsem vás, abyste sklízeli to, na co jste nevynaložili žádnou práci. Jiní těžce pracovali a vy máte užitek z jejich práce.“ — Jan 4:37, 38.
21. a) Co myslel Ježíš tím, co mělo být vyzískáno? b) Co měli dělat učedníci, kdyby židovské pole nebylo zvlášť úrodné?
21 Ježíšovi učedníci tedy měli něco užitečného, něco hodnotného, co mohli použít a co bylo výnosné, s čím mohli začít pracovat neboli ‚obchodovat‘, a tak proměnit v zisk. Nebylo to stříbro nebo zlato, co si Ježíš přál získat od svých učedníků — otroků. Měli získat další učedníky, kteří by následovali jeho šlépěje a byli pro něj jako mesiášského krále. A jestliže by již obdělané židovské pole v plné míře neurodilo, zvlášť 144 000 dědiců království s Kristem, pak mohli učedníci rozšířit pole své působnosti na pohany neboli Nežidy. Tím by zvětšili pět nebo desetkrát pole k obdělávání, kde by bylo možno získat poddané Kristova království.
22. Koho v konečném splnění podobenství znázorňovali „otroci“, jichž bylo „deset“?
22 „Deset otroků“ Ježíšova podobenství neznázorňuje pouze apoštoly a učedníky prvního století našeho letopočtu. „Deset“ byl vhodný počet „otroků“, jelikož číslo deset je v biblických znázorněních používáno pro celistvost neboli úplnost, zvláště pokud jde o pozemské věci. „Deset otroků“ v podobenství tedy vhodně zobrazuje všechny duchem zplozené, pomazané otroky Ježíše Krista, kteří jsou s ním budoucími dědici nebeského království. Ti všichni se rodili po celých devatenáct století až do Ježíšova příchodu ke královské moci na sklonku časů pohanů v roce 1914 n. l. , a až doposud. Musí to tak být, protože apoštolové a jiní učedníci prvního století našeho letopočtu se v těle nedožili Ježíšova neviditelného návratu s královskou mocí ve dvacátém století.
23. a) V kterém časovém období musí žít Kristovi učedníci, na něž se vztahují události vylíčené na konci podobenství? b) Co bychom měli ve vlastním zájmu dělat s tímto podobenstvím, když je již zcela blízko doba, kdy budou královi nepřátelé pobiti?
23 Konečné, závěrečné rysy Ježíšova podobenství o „deseti otrocích“ s deseti minami musí mít své naplnění v pokřtěných, duchem zplozených, pomazaných učednících Ježíše Krista, kteří žijí na zemi v tomto dvacátém století. Zkoumání odhaluje, že je zde na zemi ještě ostatek asi deseti tisíc těch, kteří ‚obchodují‘ s deseti symbolickými minami, aby vzrostlo bohatství nového krále země. Těchto deset tisíc je skutečně malým zbytkem čili ostatkem, srovnáme-li je s plným počtem 144 000 učedníků, kteří mají být spojeni s Ježíšem Kristem a kteří s ním mají kralovat po tisíc let k Boží slávě a k věčnému požehnání celého lidstva. Jak všech deset protiobrazných otroků obchodovalo s „deseti minami“ budoucího krále, to je zajímavý příběh. Se zřetelem na hrozící pobití všech nepřátel právoplatného mesiášského krále země bude v našem zájmu, abychom sledovali celý příběh do konce. Jakou roli můžeme hrát my v novodobém splnění Ježíšova podobenství?