Uchráněni od popravy nepřátel krále
1. Jaké následky může mít pro nás, jestliže nyní odmítneme nového krále země, a jaký varovný příklad máme v minulosti?
PROTOŽE žijeme v „čase konce“ přítomného světa, může to mít pro nás ty nejvážnější následky, odmítneme-li nového krále země. (Dan. 12:4; Mat. 24:3) Před devatenácti sty lety to mělo velmi vážné následky pro Izraelity, kteří žili na konci židovského systému věcí, představovaného Jeruzalémem a jeho chrámem. (Žid. 9:26) Jejich osud je dnes pro nás varujícím příkladem. Toto varování je zdůrazněno v Ježíšově podobenství o muži vznešeného původu, který svěřil deset stříbrných min svým deseti otrokům.
2. Kdy odešel Ježíš, budoucí král, a kdo byli jeho spoluobčané, kteří za ním poslali poselstvo, aby vyslovilo námitky proti Ježíšově výkonné královské moci?
2 Ježíš dále v podobenství říká: „Ale jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním sbor vyslanců, aby řekli: ‚Nechceme, aby se tento muž stal nad námi králem.‘ “ (Luk. 19:14) Bylo to po vzkříšení z mrtvých, právě deset dní před svátkem letnic roku 33 n. l. , kdy Ježíš, pomazaný Božím svatým duchem, vystoupil ze země do nebe, aby se stal mesiášským králem. Podle Ježíšovy tělesné národnosti byli „jeho spoluobčané“ Izraelité neboli Židé. V souladu s touto skutečností je psáno: „Když se naplnil vymezený čas, Bůh vyslal svého Syna, který byl zrozen z ženy a který byl zrozen pod Zákonem, aby vykoupením osvobodil ty, kteří jsou pod Zákonem, abychom mohli obdržet přijetí za syny.“ (Gal. 4:4, 5) „Přišel do svého vlastního domu, ale jeho vlastní jej nepřijali.“ (Jan 1:11) Jak však po Ježíšově nanebevstoupení poslali za ním jeho židovští spoluobčané poselstvo či vyslance, aby vyslovili námitky proti Ježíšově výkonné královské moci nad nimi?
3. Jak mohli jeho spoluobčané, kteří přece byli z masa a krve, poslat za ním poselstvo, které mělo vznést námitky proti jeho kralování?
3 Protože byl z masa a krve, žádný sbor židovských vyslanců nemohl jít do nebe, aby se objevil v přítomnosti Boha a řekl mu, aby nedával mesiášské království svému vzkříšenému Synu Ježíši. Ale to ani nebylo nutné učinit. Své oznámení doručili Bohu stejně působivě. Jak? Počínaje svátkem letnic, křesťanští učedníci, kteří až do této chvíle žili „v skrytě“, vystoupili na veřejnost. Tehdy apoštol Petr jako mluvčí 120 učedníků řekl více než třem tisícům Židů, shromážděným v Jeruzalémě: „Ať proto celý izraelský dům pozná s jistotou, že Bůh jej učinil i Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ (Skutky 2:36) Souhlasily však náboženské autority Jeruzaléma s oznámením, že Ježíš je Mesiáš? Ne! Neboť jaký by potom byl důvod jejich odporu a pronásledování Ježíšových učedníků? Svým odmítnutím svědectví učedníků, že Ježíš je slíbeným Božím Mesiášem, oznámili Bohu v nebi, že nechtějí jeho vzkříšeného Syna za svého mesiášského krále. — Skutky 5:34–39.
4. a) Jakému nebezpečí se vydali židovští „občané“ tím, že zavrhli Ježíše jako mesiášského krále? b) Jaké to pro ně mělo následky? Jak se naproti tomu dařilo židovským křesťanům?
4 Ježíšovi spoluobčané měli vlastní představy, kdo se měl stát jejich králem v roli mesiáše. Sami se tedy vydali v nebezpečí, že budou oklamáni falešnými mesiáši, falešnými kristy. Pod vlivem klamných mesiášských představ se nacionalističtí Židé vzbouřili v roce 66 n. l. proti tomu, aby césar byl nadále jejich králem. (Jan 19:15) Několik let nezávislosti na římské říši skončilo zničením Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. Tisíce Židů obrácených na křesťanství bylo vděčných, že nebyli oklamáni, aby se připojili k židovské mesiášské vzpouře; „obchodovali“ dále s obraznými stříbrnými minami, které jim Ježíš dal před svým odchodem do nebeské „vzdálené země“. Nic duchovně neztratili hrozným zničením Jeruzaléma a krutým rozptýlením nevěřících Židů.
OBCHODOVAT S KRÁLOVÝM BOHATSTVÍM
5. Co řekl v podobenství první otrok, když „muž vznešeného původu“ po svém návratu účtoval se svými otroky?
5 Po návratu „muže vznešeného původu“ z jeho dlouhé cesty do ciziny nám Ježíšovo podobenství dále ukazuje, co mužovi otroci dělali se stříbrnými minami, které jim svěřil. Čteme: „Když zabezpečil královskou moc [neboli království] a konečně se vrátil domů, přikázal, aby byli k němu zavoláni ti otroci, kterým dal stříbrné peníze, aby se ujistil, co získali obchodní činností. Pak se dostavil první a řekl: ‚Pane, tvá mina získala deset min.‘ “ (Luk. 19:15, 16) Podle Amerického překladu otrok řekl: „Pane, tvých dvacet dolarů vydělalo dvě stě dolarů!“ Podle Moffatova překladu otrok řekl: „Pane, tvých pět liber vydělalo dalších padesát.“ Získal desetkrát tolik, než dostal.
6. a) Koho představoval první otrok? b) Jak bylo obchodováno s Pánovými stříbrnými „minami“ od letnic?
6 Protože v podobenství zobrazilo „deset otroků“ všechny duchem zplozené, pomazané učedníky Ježíše Krista od letnic roku 33 n. l. až dodnes, tento první otrok zobrazil třídu neboli skupinu těchto křesťanských učedníků. K této třídě bezpochyby náleželo dvanáct věrných apoštolů a apoštol Pavel. Protože byli apoštoly neboli „vyslanými“, jistě rozšířili obdělávané pole, které jim zanechal jejich Pán Ježíš Kristus jako něco hodnotného a plodného, s čím mohli začít pracovat neboli obchodovat. Kniha Skutků apoštolů ukazuje, jak obchodovali se symbolickými stříbrnými minami. Čteme, že počínaje svátkem letnic se oddali křesťanští věřící „učení apoštolů“, a že „se začalo dít mnoho zázraků a znamení skrze apoštoly“ a že „v týž čas k nim Jehova neustále denně připojoval ty, kteří měli být zachráněni“. — Skutky 2:42, 43, 47.
7. Co dělali apoštolové, i když byli pronásledováni, jak to na příklad ukazuje jejich jednání po výslechu před sanhedrinem?
7 Apoštolové dále pokračovali ve své kazatelské a učitelské práci, i když byli nespravedlivě trestáni. To se například stalo po tom, když byli vyslýcháni před jeruzalémským sanhedrinem: „Poslali pro apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a propustili je. Ti [apoštolové] pak šli od sanhedrinu a radovali se, že byli uznáni za hodné potupy pro jeho jméno. A dále každý den bez přestání učili v chrámě i dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši [neboli Ježíši Mesiáši].“ — Skutky 5:40–42.
8. Jak se změnil počet věřících, když se apoštolové přísně drželi příkazu kázat a učit?
8 Dvanáct apoštolů, kteří přísně lpěli na své službě, řekli jeruzalémskému sboru: „My se budeme věnovat modlitbě a službě slova.“ (Skutky 6:4) Není divu, že potom čteme: „Proto Boží slovo dále rostlo [kázáním a učením] a velice se zvětšoval počet učedníků v Jeruzalémě; a též velký zástup kněží začal poslouchat víru.“ Počet věřících musel vzrůst nad pět tisíc, protože o něco dříve čteme: „Mnozí z těch, kteří naslouchali té řeči, uvěřili a počet mužů dosáhl asi pěti tisíc.“ — Skutky 6:7; 4:4.
9, 10. a) Jak bylo rozšířeno pole k obdělávání podle Skutků apoštolů, kapitol 8 až 10? b) Jakými slovy vysvětlil apoštol Pavel, jak obchodoval se symbolickými stříbrnými minami?
9 Potom bylo z Jeruzaléma jako východiska činnosti rozšířeno pole působnosti na obřezané Samaritány a na obřezané etiopské proselyty, a pak, v Bohem určeném čase, na všechny Nežidy neboli pohany. (Skutky, kapitoly 8–10) Na poradě křesťanského vedoucího sboru v Jeruzalémě uvedl učedník Jakub, že obdělávané pole je rozšiřováno, takže zahrnuje i pohanský svět; řekl: „Šimon [Petr] vyprávěl podrobně, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno. A s tím souhlasí slova proroků.“ (Skutky 15:14, 15) Apoštol Pavel se potom vydal na svou druhou misijní cestu a pronikl až do Evropy. Řekl o sobě: „Vzhledem k tomu, že jsem ve skutečnosti apoštolem pro národy, oslavuji svou službu.“ (Řím. 11:13) Když se Pavel vracel ze své třetí misijní cesty, vysvětlil, jak obchodoval se symbolickou stříbrnou minou, kterou mu svěřil Pán Ježíš Kristus, když řekl starším efezského sboru v Malé Asii:
10 „Nezdržel jsem se, abych vám neřekl jakékoli užitečné věci a abych vás neučil veřejně i dům od domu [nebo: veřejně či ve vašich domech, AT, NE, Rotherham; veřejně či soukromě, NA]. Ale důkladně jsem dával svědectví jak Židům, tak i Řekům o pokání vůči Bohu a víře v našeho Pána Ježíše.“ — Skutky 20:20, 21.
11. V jakém rozsahu bylo oznamováno poselství asi deset let před zničením Jeruzaléma, protože Kristovi otroci obchodovali s deseti symbolickými minami?
11 Rozmnožili tedy apoštolové a jejich pomazaní spoluučedníci tehdy v prvním století symbolické miny, které jim Pán Ježíš Kristus svěřil jako svým křesťanským otrokům? Ano, rozmnožili. Máme zde psané svědectví apoštola Pavla, když psal dopis Kolossenským ze svého vězeňského domu v Římě, asi deset let před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Mluví tam o rozšíření dobrého poselství: „Toto dobré poselství, které vám bylo předloženo. A stejně jako přináší ovoce a vzrůstá po celém světě. . . to dobré poselství, které jste slyšeli a které bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem.“ (Kol. 1:5, 6, 23) A tak již léta před koncem židovského systému věcí, jehož střediskem byl Jeruzalém, bylo vykonáno světové svědectví.
OBCHODOVAT S „MINAMI“ VE 20. STOLETÍ
12. a) Proč to není zásluhou křesťanstva, že se dnes dobré poselství rozšířilo „po celém světě“? b) Čí je to zásluha a proč?
12 Lze také říci dnes, po uplynutí devatenácti set let, že dobré poselství „vzrůstá po celém světě“ a že bylo „kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“? Ano, daleko více než v prvním století našeho letopočtu. Zásluhu o to nemá křesťanstvo, které je nyní přes šestnáct set let staré. Ono a stovky milionů jeho církevních členů neprohlašují, že si Pán Ježíš Kristus zajistil „královskou moc“ na sklonku časů pohanů v roce 1914, v roce vypuknutí první světové války. Neoznamují, že se mesiášské království v rukou Pána Ježíše zrodilo v nebesích, když v roce 1914 skončily časy pohanů, a že jeho nebeské království nemá nic společného se Společností národů nebo se Spojenými národy, na které křesťanstvo spoléhá, že uchovají světový mír a bezpečnost. Nikoli křesťanstvo, ale pomazaný ostatek Jehovových křesťanských svědků má zásluhu na kázání dobrého poselství o mesiášském království, které je nyní od roku 1914 zřízeno v nebesích, aby zbavilo celé pozemské stvoření vší nespravedlnosti a aby požehnalo lidstvu dokonalým božským panstvím.
13. a) Jak velké bylo pole, které zůstalo pomazanému ostatku po první světové válce, kde mohl získat další stoupence zřízeného mesiášského království, a proč? b) Jak dostal ostatek symbolické „miny“ a jak s nimi obchodoval?
13 Když pomazaný ostatek vyšel z první světové války a z pronásledování v roce 1918, byl předmětem nenávisti všech národů a měl špatnou náboženskou pověst. (Mat. 24:9) Obdělávané pole, které mu zůstalo, aby mohl získat další stoupence nově zrozeného mesiášského Božího království, bylo velmi malé. Byli jako apoštolové a Kristovi učedníci v době mezi vzkříšením Pána Ježíše z potupné smrti a svátkem letnic. To, k čemu došlo v roce 1919, bylo jako nové svěření symbolických stříbrných min pomazanému ostatku Jehovových křesťanských svědků. V roce 1919 se konal první poválečný kongres pomazaného ostatku v Cedar Point, Ohio. Pomazaný ostatek, obnovený Jehovovým duchem, se dal znovu do obchodování se symbolickými stříbrnými minami, které nově přijal od Pána Ježíše Krista, jenž byl nyní oděn královskou mocí. Svým obchodováním s „minami“ napodobovali apoštolský příklad z prvního století, když kázali a učili „dobré poselství o království“. — Mat. 24:14.
14, 15. a) Kdo jsou ti, kteří nyní musí skládat účty, jak obchodovali s „minami“? b) Jak byli v podobenství odměněni otroci, kteří rozmnožili bohatství svého pána?
14 Nyní jsou členové pomazaného ostatku voláni, aby se odpovídali za to, jak zacházeli se symbolickými minami. Vědí, že jejich Pán očekává zisk. Jaká je odměna za rozmnožení počtu symbolických min? Ježíšovo podobenství se zmiňuje nejprv o zúčtování, jež předložil otrok, který získal deset min navíc, a pak odpovídá na tuto otázku:
15 „Proto [Pán, který se vrátil] mu řekl: ‚Dobře jsi učinil, dobrý otroku! Protože jsi se ukázal jako věrný v tak malé věci, měj moc nad deseti městy.‘ Pak přišel druhý [otrok] a řekl: ‚Tvá mina, Pane, vydělala pět min.‘ Tomu také řekl: ‚Ty rovněž vládni nad pěti městy.‘ “ — Luk. 19:17–19.
16. a) Co dokazuje skutečnost, že „muž vznešeného původu“ mohl dosadit dva ze svých deseti otroků nad deseti nebo pěti městy? b) Dostanou členové ostatku, kteří dnes rozmnožují bohatství přítomného Pána Ježíše Krista, panství nad množstvím pozemských měst?
16 Skutečnost, že „muž vznešeného původu“, který se vrátil, mohl dosadit dobré a věrné otroky, kteří dosáhli zisku nad deseti nebo nad pěti městy, dokazuje, že si zajistil královskou moc a nyní ji vykonává. Šlechticovo oprávnění dosadit první dva otroky nad patnácti městy ukazuje, že jeho královská moc byla značně rozsáhlá. Protože se prokázali věrní s relativně malou částkou, jako je stříbrná mina, mohla jim být svěřena rozsáhlejší odpovědnost panství nad městy. Ti z pomazaného ostatku, kteří rozmnožují majetek dnes kralujícího Pána Ježíše Krista, mají v přítomném splnění celého podobenství jeho schválení a přízeň. Udržují si naději, že budou spolu s ním vládnout v nebeském království. Ale nyní, zatímco mu slouží na zemi, není jim dáno žádné doslovné panství nad množstvím pozemských měst. Pánovo schválení je ještě neopravňuje k tomu, aby zasahovali do světské politiky a získali politické panství na zemi. Musí zůstat odděleni od tohoto světa až do své smrti, aby mohli vládnout s Kristem v nebi.
„ZLÝ OTROK“
17. Jaká otázka vyvstává, pokud jde o lidi, kteří nejsou srozuměni s tím, že Pán očekává zisk, a kdo v podobenství měl takový názor?
17 Neschvaluje snad někdo z nás, že Pán Ježíš Kristus, který je nyní vybaven královskou mocí, vyžaduje rozmnožení toho, co svěřil svým otrokům? Zda nás takový názor omlouvá, je ukázáno na případě otroka, který se lišil od těch, kteří využívali své miny. Čteme: „Ale přišel jiný a řekl: ‚Pane, zde je tvá mina, kterou jsem měl uloženou v kusu látky. Víš, bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk; vybíráš, co jsi neuložil, a sklízíš, co jsi nezasil.‘ “ — Luk. 19:20, 21.
18. Proč nemůže být otrok, který nedosáhl zisk, omluven s ohledem na své svědomí?
18 Měl snad být tento odlišný otrok omluven s ohledem na své svědomí? Ne; neboť nebyl požádán, aby dělal špatnou věc, totiž aby použil Pánovu minu na získávání nečestného zisku. Bez ohledu na to, jaký měl názor na svého pána, byl pouhým otrokem a měl poctivě udělat to, oč ho jeho pán požádal. Jestliže byl příliš líný pracovat, měl uložit minu do banky a nechat za sebe pracovat banku. Měl tedy špatnou výmluvu.
19. Podle čeho soudil pán tohoto otroka a jak mu odpověděl?
19 Jeho pán mu odpověděl a soudil ho podle jeho vlastní výmluvy, neboť čteme: „Řekl mu: ‚Z tvých vlastních úst tě soudím, zlý otroku. Věděl jsi přece, že jsem přísný člověk a vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasil? Proč jsi tedy neuložil mé stříbrné peníze do banky? Pak bych je po svém příchodu vyzvedl s úrokem.‘ “ — Luk. 19:22, 23.
20, 21. a) Bylo to nepatřičné, tvrdé a bezohledné, že pán nazval tohoto otroka ‚zlým otrokem‘? b) Jak je ukázáno v podobenství, zda si zasloužil „zlý otrok“ další příležitost?
20 Nebylo nepatřičné, tvrdé a bezohledné nazvat nehodného otroka „zlým“, neboť tento otrok, který se zdráhal pracovat s pánovou hodnotnou minou, vědomě způsobil svému pánovi škodu. Byl v tom zahrnut cenný čas a peníze a otrok je nepoužil ani z věrnosti ke svému pánu, ani z touhy po blahobytu a růstu pánova majetku. Když otrok pouze vrátil to, co dávno přijal, nepřivítal krále vhodným způsobem! Prozrazovalo to nedostatek ocenění, dokonce neúctu! Bylo to nedůstojné krále. Prozrazovalo to málo radosti a nadšení nad nově zřízeným královstvím jeho pána! Neprokázal pánovi ani tu nejmenší službu, ačkoli měl čas a prostředky. Zasloužil si tento otrok další příležitost, když byly vyrovnávány účty? Všimněme si:
21 „Potom [pán] řekl těm, kteří stáli kolem: ‚Odejměte mu minu a dejte ji tomu, kdo má deset min.‘ Ale oni mu řekli: ‚Pane, má deset min!‘ — ‚Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno více; ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Dále sem přiveďte ty moje nepřátele, kteří nechtěli, abych se nad nimi stal králem, a pobijte je přede mnou.‘ “ — Luk. 19:24–27.
22. a) Jakou příležitost ve spojení s královstvím ztratil otrok, který nedosáhl zisk? b) Na čí stranu se sám postavil tento otrok a co jej očekávalo podle pánových slov?
22 Odejmutí miny neprospěšnému otroku znamenalo, že ztratil příležitost, aby se prokázal hodným „mít moc nad deseti městy“ nebo „vládnout nad pěti městy“, a tak se podílet na království svého královského pána. (Luk. 19:17, 19) Nemohly mu být svěřeny žádné královské odpovědnosti. A protože měl záporný postoj k pánovu království, zařadil se sám na stranu těch, kteří se výslovně stavěli proti tomu, aby tento muž vládl nad nimi jako král. Zda byl pobit spolu s pánovými nepřáteli, kteří nechtěli, aby se pán stal nad nimi králem, podobenství neuvádí ani nenaznačuje. Podobenství však ukazuje, že hned potom, co pán říká otroku, který neměl horlivost ani zájem o pánovo království, jakou příležitost mu odňal, nařizuje svým královským poddaným, aby jeho nepřátele před ním pobili.
23. a) Pro jaké špatné činy nebyl otrok nazván ‚zlým‘? b) Jakou povinnost mají pokřtění, pomazaní „otroci“ Kristovi od konce časů pohanů v roce 1914?
23 Povšimněme si toho, že neprospěšný otrok nebyl označen jako „zlý“ proto, že špatně zacházel se svými spoluotroky, ani proto, že páchal nemravnosti jako je smilstvo, cizoložství nebo homosexualita. Ne, byl odsouzen jako zlý proto, že nepodporoval zájmy království svého pána, že nepracoval pro rozmnožení bohatství pánova království. Protože nebyl pro pána jako krále, byl proti němu. (Mat. 12:30; Luk. 11:23) A stejně tak je od konce časů pohanů v roce 1914 nebezpečné pro pokřtěné, pomazané „otroky“ nyní panujícího krále Ježíše Krista, když zanedbají svou povinnost poskytnout ve zvýšené míře veřejnosti vysvětlení o království, zastávat se království a být mu věrně oddáni. Jsou povinni „obchodovat“ se symbolickými minami, které jim byly svěřeny, dokud s nimi pán nezúčtuje.
24. a) Kterou přednost by nechtěli Kristovi „otroci“ ztratit? b) Co by ztratili, kdyby přišli o odměnu spojenou s královstvím?
24 Měli by se snažit, aby jim nebyly odňaty jejich přednosti v Kristově království a dány otroku, který horlivě káže poselství o království a učí jeho pravdy, jako byl otrok, který získal deset min. Odnětí symbolických min by pro ně znamenalo, že ztratí místo v nebeském království, aby vládli jakoby nad „deseti městy“ nebo „pěti městy“. Ztratit tuto přednost by pro ně znamenalo ztratit všechno. Znamenalo by to jejich zničení s přímými nepřáteli Božího mesiášského panství, kteří nechtějí, aby nad nimi Ježíš Kristus vykonával královskou moc po tisíc let. (Zjev. 20:4, 6) Přibližuje se doba, kdy svatí andělé, kteří doprovázejí Ježíše Krista při jeho příchodu, vykonají božský rozsudek nad všemi odpůrci mesiášského království a těmi, kteří je nepodporují. Ta doba začne před armageddonským bojem.
25. a) Proč začne provedení božského rozsudku před armageddonským bojem? b) Co by pak pro nás znamenalo, kdybychom jako zdánliví křesťané patřili ke třídě ‚zlého otroka‘?
25 Začne zničením náboženského Velikého Babylónu při vypuknutí „velkého soužení“, které je zobrazeno obležením a zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. (Zjev. 17:1–16; Mat. 24:15–22) Běda nám, jestliže pak budeme náležet k třídě takzvaných křesťanů, kteří jsou zobrazeni ‚zlým otrokem‘, jenž ušetřil svou minu v kusu látky, ale nakonec ji přece ztratil! To by pro nás znamenalo věčné zničení ve „velkém soužení“ spolu s královými ‚nepřáteli‘.
26. Které dvě třídy budou uchráněny před pobitím králových nepřátel a proč?
26 Pomazaní křesťanští „otroci“, kteří přinášejí duchovní zisk svému nebeskému Pánu, králi Ježíši Kristu, nebudou pobiti s královými nepřáteli. Rovněž tak bude ušetřen „velký zástup“, který reaguje na obchodní činnost věrných, užitečných „otroků“ a oddaně se staví před trůnem Jehovy Boha a jeho Beránka Ježíše Krista a nadšeně volá, aby to všichni slyšeli: „Vítězství našemu Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi!“ — Zjev.7:9, 10, 11, 15, NE.