Křesťanský názor na volbu manželského druha

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

LIDÉ ve všech národech vstupují do manželství. Není však všude zvykem, aby si mladí lidé sami zvolili svého životního druha. A také v zemích, kde to je běžné, panují v tomto ohledu různé zvyky.

Lidé, kteří jsou zvyklí na to, aby si mladí lidé sami vybírali své manželské druhy, nemohou snad pochopit, že v jiných zemích tomu tak není. Na druhé straně ti, kteří žijí v takových zemích, podivují se snad nad obyčeji a zvyky, jež panují v zemích, kde si každý volí sám svého manželského druha; nad některými z těchto zvyků se snad mohou dokonce i pohoršit.

Neměli bychom tedy být tak malicherní, abychom si mysleli, že nejlepší jsou ty zvyky, na které jsme zvyklí. Měli bychom se snažit rozšiřovat svůj obzor. Nerozhodují konečně výsledky o tom, zda je nějaký zvyk dobrý nebo špatný? V Bibli čteme: „Lepší je pozdější konec věci než její začátek.“ (Kaz. 7:8) Musíme připustit, že v mnoha zemích, kde si mladí lidé sami volí svého manželského druha, je vysoké procento neúspěšných manželství, jež končí před rozvodovým soudem.

PŘEVLÁDAJÍCÍ ZVYKY

Pro tebe je důležitá otázka: Jaký zvyk platí u nás? Jsou země nebo krajiny, kde se ženich a nevěsta vidí poprvé ve svém svatebním dnu. Všechny úmluvy nutné pro jejich sňatek činí jiné osoby: jejich rodiče nebo snad „námluvčí“ nebo „prostředník“, na něhož se obrátí rodiče (a někdy také sám nadcházející manžel). V některých zemích snad si lidé příliš neváží takového způsobu sňatku, ale v jiných zemích může být takový zvyk. Musíme si také povšimnout, že tento způsob sňatku nemůžeme odsuzovat, protože nemůžeme poukázat na to, že by odporoval Božímu slovu, Bibli.

V biblických dobách byl takový způsob sňatku obvyklý, jak je to patrné například ze svatby Abrahamova syna Izáka s Rebekou, o níž čteme v 1. Mojžíšově, ve 24. kapitole. A o Jákobovi, Izákovu synu, čteme, že když toužil vzít si za manželku Ráchel, dceru Lábanovu, neučinil svatební smlouvu s Ráchel, ale požádal o její ruku jejího otce. (1. Mojž. 29:15–20) Stojí také za zmínku, že manželství těchto pravých Božích ctitelů bylo dobré.

Pro křesťana platí ve skutečnosti jen jediný biblický důvod, proč by mohl odmítnout takový způsob sňatku. Jaký je to důvod? Kdyby se od něho vyžadovalo, aby vstoupil do manželství s osobou, jež nevěří v pravého Boha, Jehovu, a není učedníkem Ježíše Krista, Božího Syna. (Srovnej 5. Mojž. 7:3, 4; 1. Kor. 7:39; 2. Kor. 6:14.)

Účelem dalšího článku proto není, aby se zastával té formy sňatku, při níž si osoby, jež hodlají vstoupit do manželství, samy mohou volit své manželské druhy; nesnižuje zvyky, jež panují v mnoha zemích, a neupírá jim jejich cenu. Článek má poskytnout rozumné rady z Božího slova, a to zvláště mladým lidem, kteří žijí v zemích, kde je zvykem, aby si každý sám volil svého manželského druha.

PŘEDČASNÁ MANŽELSTVÍ

Příští článek se sice obrací k mladým lidem, ale nechce přitom povzbuzovat k předčasnému manželství. Nezvratné skutečnosti ukazují, že manželství uzavřená v mladistvém věku mají daleko méně naděje na to, že budou šťastná, než manželství, v němž manželé (nebo jeden z nich) jsou při sňatku starší. Jeden sociolog napsal: „Průzkum ukázal, že počet rozvodů neboli počet nešťastných manželství je daleko vyšší při předčasných sňatcích než v případech, kdy manželské dvojice uzavíraly sňatek později.“

Na druhé straně však také není biblický důvod pro to, abychom zcela odmítali předčasná manželství. Zákon v podstatě poskytuje rodičům právo, aby na základě své zdravé soudnosti rozhodovali, co je podle jejich názoru nejlepší pro jejich děti a co jim může nejspíše přispět ke štěstí a blahu. Mohou rozhodnout, zda budou chtít dát svému synu nebo své dceři, nad nimiž dohlížejí, povolení k sňatku, nebo ne. Měli by jistě pamatovat na mnohé problémy, které dnes vyvstávají, a na velké procento rozváděných manželství, a proto by se měli rozhodovat teprve po zralé úvaze. Tyto skutečnosti by měly přimět i mladé lidi k opatrnosti, aby na ně neplatilo přísloví: „Ve spěchu se ožeň a pak budeš mít čas litovat!“ Je pošetilé hnát se do nějakých dveří jen proto, že jsou otevřené, jestliže vůbec nevíme, co je za nimi.

Moudrý člověk, mladý i starý, bude si především přát Boží vedení. „Uval své skutky na samotného Jehovu a tvé plány budou pevně založeny“, neboť „srdce člověka může vymýšlet jeho cestu, ale Jehova sám řídí jeho kroky“. — Přísl. 16:3, 9.