‚Pevně chovejte v mysli přítomnost Jehovova dne‘
„Jakými lidmi byste měli být. . . když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne.“ — 2. Petra 3:11, 12.
1. Co je „Jehovův den“ a proč bychom se měli o něj vážně zajímat?
DOBA zúčtování se blíží na celé lidstvo. Je to čas, kdy Bůh provede rozsudek nad zlými, ale také čas osvobození spravedlivých. Všichni žijící lidé budou muset skládat účty, jak využili svého života: zda si nevážili ze sobeckých pohnutek Boží vůle a blaha svých bližních, nebo zda poslouchali Boha z lásky a nesobecky se zajímali o své bližní. Protože v nastávajícím časovém období bude Bůh volat lidi k odpovědnosti, je toto období v Bibli nazýváno ‚Jehovovým dnem‘. Máme důvod vážně se o tuto dobu zajímat. — Sof. 2:2, 3.
2, 3. Jaké smýšlení o ‚Jehovově dni‘ by měli mít všichni křesťané podle slov apoštola Petra?
2 Máš pevně v mysli přítomnost Jehovova dne? Chováš ji v mysli? Je pro tebe skutečností? Apoštol Petr tak smýšlel. Povzbuzoval všechny křesťany k tomuto smýšlení, neboť napsal v 2. Petra 3:11–13: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být ve svých svatých činech chování a ve skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se nebesa rozplynou v ohni a základní věci se rozpustí v prudkém žáru! Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch má přebývat spravedlnost.“
3 Chováš pevně v mysli tento Jehovův ohnivý den? Je pro tebe tak skutečný, že jej můžeš vidět jasně, bezprostředně před sebou? Podle Meziřádkového překladu království Řeckých písem má výraz „pevně chovat v mysli“ význam „urychlení“. Proto bychom je neměli zpomalovat, to je, nepovažovat Jehovův den za daleko vzdálený a odkládat jej.
4. Proč by nám mohlo uškodit, kdybychom pevně nechovali v mysli Jehovův den?
4 Toto smýšlení je nutné pro všechny křesťany, vždy, bez ohledu na to, kdy přijde „Jehovův den“. Proč? Apoštol Pavel odpovídá: „Neboť scéna tohoto světa se mění.“ (1. Kor. 7:31) Je to jako výměna scény na jevišti, která — i když vypadá kouzelně — je brzy vystřídána jinou scénou s jinými kulisami a jinými herci, takže nic není stálé. (Kaz. 1:4) Proč by tedy měl křesťan, který má naději na věčný život ve stálém světě pravých hodnot, vyplýtvat čas a životní sílu pro něco přechodného, pomíjejícího? Jak říká 1. Jana 2:17, „svět pomíjí“. Brzy, dokonale a navždy zmizí z dohledu. Věříš tomu?
POSTOJ APOŠTOLŮ
5, 6. Jaký dobrý příklad nám dali apoštolové svým postojem ke Kristu a k jeho království?
5 Jsme-li bdělí a v souladu s tím, co činí Jehova, přijímáme stále velká požehnání. Naopak, jsme v nebezpečí, jestliže máme skeptický postoj k tomu, nač nám poukazuje „věrný a rozumný otrok“, složený křesťanský sbor, prostřednictvím jehož opatřuje Ježíš Kristus duchovní potravu svým učedníkům. Můžeme se dostat do postavení opozdilců ve vojenském útvaru, kteří mohou být lehce odříznuti nepřítelem. — Mat. 24:45.
6 Kristovi apoštolové měli přání, aby si nedali ujít nic, co Bůh zařídí. Když se ptali Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti?“, nevěděli, že jeho budoucí přítomnost bude neviditelná. (Mat. 24:3) Ještě po jeho vzkříšení se ptali: „Pane, obnovíš nyní izraelské království?“ (Skut. 1:6) Očekávali jeho viditelné obnovení. A přece jejich otázka ukazovala, že pevně chovali v mysli Kristovo Boží království. Očekávali, že budou mít oficiální účast na tomto království. Nebyli jako nevěřící Židé, kteří viděli zřejmě Ježíše v těle mezi sebou, a přece nepoznali, že je zaslíbeným Mesiášem a že tedy je ‚království Boží uprostřed nich‘. (Luk. 17:21) Všechno dokazovalo, že Ježíš je Mesiášem. Přišel způsobem, jak to předpověděla Svatá písma. Avšak Židé jej nepřijali. Klopýtli o něj. Proč?
7, 8. Proč neuznali zákoníci a farizeové Ježíše jako zaslíbeného Mesiáše?
7 Byli pyšní a měli hmotařské smýšlení. Milovali chválu a schválení lidí víc než chválu a schválení Boha. Ježíš jim řekl jasně a zřetelně: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zevně zdají vskutku krásnými, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých lidí a nečistoty všeho druhu. . . [Vy se] zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti.“ (Mat. 23:27, 28) Řekl svým učedníkům, že tito náboženští vůdcové dělají všechny své skutky proto, aby byli viděni lidmi, že milují význačná místa a přejí si, aby byli veřejně ctěni. Že milují peníze, ale nemilují Boha. — Luk. 16:14.
8 Tento postoj bránil židovským duchovním, aby přijali Ježíše jako Mesiáše. Ačkoli byl Kristus skutečně před nimi v těle a konal nejzázračnější uzdravování, byly jejich oči slepé. Protože byli v takovém stavu ducha a srdce, byli Ježíšem zklamáni, neboť pro své sobectví očekávali nesprávné věci, které odpovídaly měřítkům světa. — Jan 5:39–44; Iz. 8:14, 15; Mat. 13:57.
9. Jak ovlivní náš duchovní stav, budeme-li v mysli a srdci odsunovat přítomnost Jehovova dne?
9 Dnes bychom neměli mít tak hmotařské smýšlení, jako měli oni. Je vrcholně nebezpečné připustit, abychom upadli do ospalého, apatického stavu a v srdci a mysli ‚odkládali‘ přítomnost Jehovova ohnivého dne. Kdybychom to činili, přestali bychom později rozpoznávat Boží vedení a pokyny, které nám dává. Přestali bychom jej znát a oceňovat jeho vynikající vlastnosti. Ospalé smýšlení by nám zabránilo, abychom zřetelně neviděli, co je nutné učinit v Boží službě. Nebyli bychom ani ‚připraveni‘, ani bychom si nepřáli, aby „Jehovův den“ přišel. Vypadli bychom z rovnováhy, takže bychom mohli být znenadání chyceni, až ten „den“ přijde. — 1. Tess. 5:
CO NAZNAČUJÍ SVĚTOVÉ POMĚRY
10. a) Jak je označena nynější doba biblickou chronologií? b) Jak smýšlí světoví vůdci o kritickém postavení, v němž je lidstvo?
10 Biblická chronologie zřetelně označuje dny, ve kterých žijeme, za velice důležitou dobu. „Ustanovené časy národů“, které trvaly od roku 607 př. n. l. do roku 1914n. l. , již uběhly. (Luk. 21:24) Šest tisíc let lidských dějin brzy skončí. Ve světle těchto skutečností je velmi důležité to, co dnes vidíme ve světě. Na jaký závěr to poukazuje? Světové poměry jsou mocným svědectvím blížícího se konce. Už jenom proto, že dnes poprvé poznali i světoví vůdcové, že je skutečně možné zničení světa. Shodují se v tom, že totální válka s jadernými zbraněmi má takovou smrtící moc, že by nebyli vítězové, ale jen poražení. Mnozí, zvláště vědci, říkají, že hrozí ještě větší nebezpečí celosvětovým znečištěním a též „populační explozí“, která by mohla vést k rozšíření hladu, k nemocem a nepokojům. Zpráva ve Washington Post říká: „V různých zemích světa — Spojených státech, Anglii, Itálii, Švédsku, v Československu, Sovětském svazu, v Indii a Japonsku vlivní mužové náhle poznali, že přichází nebezpečí, jaké ještě nikdy lidstvo nezažilo.“ Tito mužové poznali, že by lidstvo mohlo snad přestát každou z těchto krizí, ale nepřežije, nastanou-li všechny nebo některé z nich společně. Z každého směru přichází možnost zničení, ať je to válkou, přírůstkem obyvatelstva, ekologickými poměry, kriminalitou nebo hladem, nemocemi, nepokoji; ano, a to vše může vypuknout současně.
11. a) Proč je nerozumné očekávat, že problémy budou vyřešeny technologií? b) Proč nebude zničení světa způsobeno věcmi, kterých se lidé obávají? c) Kdy přijde „velké soužení“, jak je to patrné z Bible?
11 I když někteří lidé říkají, že moderní technologie může řešit a vyřeší problémy, přece vzniká otázka, co vlastně technologie činí. Není částečně odpovědná za zhoršující se stav, zvláště pokud jde o válku a znečištění? A i kdyby technologie byla schopna vyřešit tyto problémy, udělá to? Ne, je příliš mnoho sobectví mezi lidmi, příliš mnoho sobeckých zájmů, které ochromují úsilí zlepšit zlou situaci. A přece předpověděné zničení nebude způsobeno věcmi, kterých se lidé obávají. Přítomný světový systém se nezhroutí sám. Nyní, když se projevilo jeho dokonalé selhání, přišel Jehovův čas k jeho zničení. A tuto dobu již Bůh dávno jasně označil ve svém Slově. Bible poukazuje neomylně na rok 1914 n. l. jako na čas, kdy bylo dáno Kristovi „království světa“. Než zmizí ze scény generace, která již tehdy žila, přijde „velké soužení“. — Zjev. 11:15; Dan. 4:10–17; 4:7–14, KB; Mat. 24:21, 34.
12. Jaký vývoj ukazuje, že na mnohých místech pomíjí vliv náboženství?
12 Události na náboženském poli jsou pro badatele Božího slova také velmi zajímavé. Mnozí duchovní odcházejí ze svého úřadu a kostely se zavírají. Nejde však jen o zavírání kostelů a na mnohých místech o ztrátu členů církví a o odchod kněží, což poukazuje na zničení světového náboženství, jako by se mělo zhroutit samo. Jde ještě o více.
13. Co vedlo k zničení Jeruzaléma a jeho náboženského systému v roce 70 n. l.?
13 Povšimni si: Čím byl ve skutečnosti způsoben Boží hněv, který v roce 70 n. l. vedl ke zpustošení Jeruzaléma a jeho náboženského systému? Zavržením Božího slova, a to vedlo k rozličným mravním zkaženostem. Jeruzalém také zavrhl Božího Syna jako Mesiáše a místo toho dal svou důvěru césarovi. (Mat. 15:1–9; Jan 19:14–16) Zasloužil si svůj konec. Jsou dnešní duchovní lepší? Ne, jsou obrazem zkažených náboženských vůdců starého Jeruzaléma.
14. Jak působilo zavržení Bible jako inspirovaného Božího slova na morální smýšlení kněžstva?
14 I oni zavrhli Bibli jako inspirované Boží slovo. V některých případech označili jeho části zcela veřejně za „mýty“. To ještě není všechno. Všimněme si jen některých z mnoha titulků, které se objevily ve světovém tisku: Z Austrálie: „Farář nutí církev, aby žehnala homosexuálům.“ Z New Yorku: „Je homosexualita něco zlého? Faráři episkopální církve říkají Ne.“ Ze Švédska: „Uvolnit sexuální pravidla, říkají kněží.“ Z Londýna: „Biskup chce, aby sex byl zákonně povolen od 14 let.“ To se stává, když se lidé odvrátí od Božího slova.
15. Jak dokázalo duchovenstvo křesťanstva, že odmítá Boží mesiášské království?
15 Dokazatelné je i to, že zavrhli Boží mesiášské království, jehož panství leží v rukou jeho Syna. Jako farizeové, tak i duchovní křesťanstva vložili svou důvěru do lidských vlád. Jsou ochotni modlit se za prezidenty a krále při jejich nástupu do úřadu. Vojenští duchovní žehnají vojsku, když táhne do války. A jsou svolní a horliví poukazovat na Organizaci spojených národů jako na prostředek, kterým lidstvo získá mír a bezpečnost, jež může přinést jen Boží mesiášské království.
16. Co nám dává jistotu, že je blízko zničení křesťanstva?
16 To vše je jenom příklad hříchů, kterých se dopustily náboženské společnosti křesťanstva. Přinesly největší potupu na Boží a Kristovo jméno a pokusily se vymýtit ze země Jehovovo pravé uctívání. Proto je zničení křesťanstva blízké a jisté.
DALŠÍ DŮKAZY, ŽE SE TEN „DEN“ BLÍŽÍ
17–19. a) Jaké další důkazy máme pro blízkost „Jehovova dne“? b) Jak dokazuje vývoj uprostřed Božího lidu, že Boží nový svět je velice blízko?
17 Není pochyby o tom, že světové poměry naznačují blízkost ‚přítomnosti Jehovova dne‘. Ale to není jediné znamení. Můžeme najít jasné důkazy jeho blízkosti i v tom, co se děje v Božím pravém křesťanském sboru, totiž v tom, co Jehova dělá vzhledem k svému lidu. Z Božího jednání v posledních letech je zřejmé, že nový pořádek spravedlnosti je tak blízko, že můžeme vidět přímo před očima, jak nabývá tvaru.
18 Sledujme následující vývoj: Organizačně — dosazením starších a služebních pomocníků — jsou sbory svědků Jehovových plněji přivedeny do souladu se Svatým písmem. Také jim bylo pomoženo, aby porozuměli Ezechielovu vidění o sídle celosvětové pozemské správy, které se podobá městu a jmenuje se „Jehova Sám Je Tam“. Poznávají, že zde bude správní sbor, který bude sloužit pod nebeským královstvím a je v Ezechielově proroctví nazvaný „náčelník“. (Ez. 45:7; 48:35) Navíc dnes rozumějí, že „velký zástup“, který přežije „velké soužení“, bude tvořit základ „nové země“, nové pozemské společnosti, která vznikne za Kristova tisíciletého panství. Porozumění Zachariášova proroctví jim poskytlo osvětlující poznání, že všechno, co bude dělat Boží lid, bude se dít k posvěcení a vyvýšení Jehovovy svrchovanosti, bez čehokoli nečistého nebo špatného, takže Bůh již nebude mít příčinu nalézt něco špatného na svém lidu. (Zach. 14:20, 21) Kromě toho jsou řádně poučeni, jak je třeba nyní žít, mají-li přežít „velké soužení“. To vše pomáhá upřímným lidem připravit se na život v Božím novém pořádku. Vidíme také jako nikdy předtím rychlý, podivuhodný příliv těch, kteří budou tvořit „velký zástup“. Rozdělování „ovcí“ a „kozlů“ pokračuje v udivujícím rozsahu. Dnes reagují lidé toužící po spravedlivých podmínkách velmi rychle na dobré poselství. — Mar. 13:10; Mat. 25:31–46; Zjev. 7:9.
19 S ohledem na tyto zřejmé známky je skutečně hluchý a slepý ten, kdo nepoznává, že žijeme v generaci, o které Ježíš předpověděl, že bude bezprostředně předcházet příchodu Božího spravedlivého nového pořádku. A podle všech známek, které vidíme, jsme již v této generaci velmi daleko postoupili. — Mat. 24:34.
KONEC FALEŠNÉHO NÁBOŽENSTVÍ PŘIJDE NÁHLE
20, 21. a) Jak může náboženská situace způsobit, že někteří lidé odkládají Jehovův ohnivý den? b) Jak ale přijde zničení „Velikého Babylónu“ podle Zjevení 17:16, 17?
20 Při pohledu na obraz, který poskytuje náboženství, mají někteří lidé sklon ‚odkládat‘ Jehovův ohnivý „den“. Možná, že uvažují: „Je pravda, že vidíme, že vliv náboženství v některých oblastech slábne, že jsou kostely zavírány, že mizí úcta před církvemi, ano, vidíme i další známky, že náboženství ztrácí půdu pod nohama. A přece, což nevidíme i v těch oblastech, že jsou církve silně spojeny s politikou? Že mají často velký průmyslový majetek, velké obytné bloky domů, které jim přinášejí zisk? Mají dobrý finanční základ. Jinde jsou zase kostely velmi navštěvovány. Mnozí lidé zůstávají členy církví přes existující zkaženost. Nemůžeme tedy říci, že síla, kterou projevují církve, naznačuje, že přítomnost Jehovova ohnivého dne je ještě mnoho roků vzdálená?“
21 Nedej se klamat! Konec falešného náboženství nepřijde tak, že se jednoduše zhroutí, protože nebude mít podporu. Spíše dojde ke zhroucení tak, jak to Bůh předpověděl ve vidění apoštola Jana podle Zjevení 17:16, 17. Tam čteme: „A těch deset rohů, které jsi viděl, a šelma, ti budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a snědí její masité části a úplně ji spálí ohněm. Bůh totiž vložil do jejich srdcí, aby uskutečnili jeho myšlenku, ano, aby uskutečnili svoji jednu myšlenku tím, že dají své království šelmě, dokud nebudou splněna Boží slova.“ Jehova Bůh dá sám příkaz, aby „Veliký Babylón“ byl zničen na začátku jeho „dne“, a toto zničení přijde s „překvapující náhlostí“.
22–24. a) Jak se dívají přívrženci světových náboženství na své církve a na své duchovní? b) Jak je znázorněno u Jeremiáše 25:34, 35, že duchovenstvo se svým falešným náboženstvím bude náhle zničeno?
22 Neměli bychom zapomínat, že babylónské světové náboženství je považováno svými přívrženci za něco svatého, krásného. Jejich vůdcové, zvláště duchovní křesťanstva, jsou považováni za Boží svaté muže. I mezi politiky a obchodníky jsou muži, kteří nejsou nábožensky založení, ale přesto oslovují určité duchovní honosnými tituly jako „Důstojnosti“, „Veledůstojnosti“, „Otče“, „Svatý otče“ a jinými lichotivými výrazy. Ovšem, světové náboženství přineslo některým lidem to, co si žádali. Některým dalo společenské postavení, jiným politickou moc, dalším finanční prospěch. Někteří lidé mezi návštěvníky kostelů cítí, že k uctívání Boha musí navštěvovat kostel nebo patřit k nějaké církvi, protože křesťanstvo tvrdí, že Boha uctívá, a předstírá, že zastupuje Bibli a je ochráncem pravdy.
23 Co však o tom stojí v Jeremiášovi 25:34, 35? Vůdcům křesťanstva se stane totéž, co se stalo židovským vůdcům krátce po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.: „Kvělte, pastýři, a křičte! A válejte se, vy vznešení ze stáda, protože byly naplněny vaše dny, abyste byli pobiti a rozptýleni, a padnete jako žádoucí nádoba!“
24 Konec církví křesťanstva a jeho duchovenstva nepřijde jako postupné zmizení, kdy budou ztrácet své přívržence. Spíše jako když krásná váza, „žádoucí nádoba“, náhle spadne ze svého podstavce k údivu přihlížejících, tak zažijí duchovní se svým falešným náboženstvím náhle překvapující pád a zničení.
25. a) Jak vysvítá ze Zjevení 18:10, 21, že Veliký Babylón padne rychle? b) Před čím nás může chránit porozumění této biblické skutečnosti?
25 O rychlosti pádu „Velikého Babylónu“ říká Zjevení, 18. kapitola, 10. verš: „Zatímco [truchlící, včetně mnohých obchodníků] budou stát opodál ze strachu před jeho trápením a budou říkat: ‚Je zle, příliš zle, ty velké město, Babylone, silné město, protože v jedné hodině přišlo tvé odsouzení!‘ “ A pak v 21. verši pokračuje: „A silný anděl pozvedl kámen jako veliký mlýnský kámen a vrhl jej do moře se slovy: ‚Tak bude Babylón, veliké město, svržen rychlým vrhem a již nikdy nebude nalezen.‘ “ Jestliže tomu rozumíme, můžeme se chránit před sklonem ‚odkládat‘ Jehovův den prostě proto, že babylónské náboženství má stále ještě v některých zemích význačný vliv.