Vyžaduje křesťanství víru v trojjedinost?

VŠECHNY větší náboženské společnosti křesťanstva uznávají učení o trojici jako článek víry. Více než 250 církví, jež se spojily v Ekumenické radě církví, vyznává, že „podle Písma svatého věří v Pána Ježíše Krista jako v Boha a Spasitele a že se proto snaží společně plnit to, k čemu jsou povolány, ke cti jednoho Boha, Otce, Syna a Svatého Ducha“.

Názory různých náboženských společností, jež patří k tomuto sdružení, se od sebe značně liší, ale ode všech se vyžaduje, aby věřily, že „Otec, Syn a Svatý Duch“ jsou „jedním Bohem“. Odmítnutí nauky o trojici se tedy považuje za odmítnutí křesťanství.

Římsko-katolická církev sice nepatří k Ekumenické radě církví, ale rovněž se hlásí k víře v trojjedinost. O této nauce napsal katolický teolog Walter Farrell slova:

„Tajemství trojjedinosti, jak nám je Bůh zjevil, je tajemství tří odlišných božských osob, jež mají tutéž božskou přirozenost: Jsou si rovny hodností, věčností, podstatou, [je to] jeden Bůh. Druhá z těchto osob pochází z první věčným plozením; třetí pochází z první a druhé věčným Dechem. . .

Trojice je tajemství, o tom není pochyb. Kdyby nám nebylo řečeno, že existuje, nikdy bychom netušili, že existuje něco takového. Nyní, když víme, že trojice existuje, stejně jí nemůžeme rozumět. Člověk, který se pokouší odhalit toto tajemství, je ve stejné situaci jako nějaký krátkozraký muž, který by chtěl z východního pobřeží Marylandu dohlédnout do Španělska.“

Slova tohoto teologa vyvolávají dojem, že je nemožné znát Boha, jehož uctíváme. To však není v souladu se slovy, která řekl Ježíš samaritánské ženě: „Uctíváte, co neznáte; my [Židé] uctíváme, co známe.“ (Jan 4:22) Ačkoli Židé nikdy nepovažovali Boha za trojici, přece mohl Ježíš Kristus říci, že znali to, co uctívali. Ale ti, kteří přijímají učení o trojici, nemohou vysvětlit ani pochopit, koho uctívají. Bůh je pro ně velkým tajemstvím. Nevzniká při tom myšlenka, že něco není v pořádku, mluví-li se o Bohu jako o nějaké tajemné trojici?

Výše citovaný katolický teolog naznačil, že učení o trojici by nikdy nemohlo vzniknout bez božského zjevení. Kdyby tomu tak bylo, proč potom učí i nekřesťanská náboženství představě o trojici? O trojicích hinduismu, buddhismu a křesťanstva řekl profesor E. Washburn Hopkins slova: „Jako náboženská vyjádření jsou tyto tři trojice totožné. . . bez ohledu na to, zda je někdo křesťan, ctitel Višnu nebo buddhista, může říci: ‚Věřím v Boha jako v božstvo a v božské vtělení a ve tvůrčího svatého ducha.‘ “

Pozoruhodná je také skutečnost, že trojice čínského buddhismu je definována téměř stejně jako trojice křesťanstva. Čteme:

„Všichni tři jsou spojeni v jedné bytosti. Všichni tři jsou jako jeden; nejsou jedním, a přece nejsou odlišní; nejsou jednotliví, a přece nejsou složeni. Považujeme-li tyto tři osoby za jednu, označují se jako Dokonalý (Tathagata). Neexistuje žádný skutečný rozdíl [mezi třemi osobami trojice]; jsou to projevy, různé zjevy téže neměnné bytosti.“ — Původ a vývoj náboženství, str. 348, angl.

Jistě by nikdo netvrdil, že taková víra v trojici činí z buddhisty nebo z hinduisty křesťana. Skutečnost, že nekřesťanská náboženství mohou vyjadřovat svou víru podobnou terminologií jako teologové křesťanstva, odporuje tvrzení, že pouze Bůh Bible mohl zjevit tuto nauku. Žádný buddhista či hinduista by nepřipustil, že jeho víra pochází z Bible. Získaly tedy církve křesťanstva podklad pro svou nauku od Boha, který je zjeven v Bibli?

Slovo „trojice“ nebo „trojjedinost“ se nevyskytuje ve Svatém písmu. Je pravda, že se mluví společně o ‚Otci, Synu a o svatém duchu‘. (Mat. 28:19) Dokazuje to však, že existuje trojice? Rodina se může skládat z otce, matky a syna. Nikdo by však neřekl, že tvoří trojici, přičemž by měl každý člen rodiny stejnou autoritu, stejné vědomosti a stejnou moc. — Srovnej Matouše 2:19–21.

Někdo však může namítnout: „ ‚Nový zákon‘ jde ještě dále, nezmiňuje se jen společně o ‚Otci, Synu a svatém duchu‘. Učí nauku o trojici.“ Je tomu tak?

Dílo Nová katolická encyklopedie (angl.) pojednává o teologickém vývoji dogmatu o trojici a potom píše: „Z toho, co zde bylo předloženo, mohl by vzniknout dojem, že podle nejnovějších zjištění je dogma o trojici objevem z konce čtvrtého století. V určitém smyslu je tomu tak.“ Poskytuje „Nový zákon“ podklad pro tento objev? Vyplývá z něho například, že Ježíš Kristus je roven Bohu?

Ježíš Kristus nikdy nic takového netvrdil. Uznával svého Otce jako svého Boha. Marii Magdaléně Ježíš řekl: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu.“ (Jan 20:17) Veřejně také připouštěl, že dostal svou autoritu od svého Otce, neboť řekl: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ — Jan 5:19.

Svaté písmo nikde nenaznačuje, že by Ježíš měl stejné postavení jako Otec, ale naopak jasně poukazuje na skutečnost, že Ježíš je podřízen svému Otci. Čteme: „Hlavou. . . Kristovou je Bůh.“ (1. Kor. 11:3) „Syn sám [se také] podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby Bůh byl každému vším.“ — 1. Kor. 15:28.

Dále, kdyby si Otec, Syn a svatý duch byli rovni a kdyby byli jedním Bohem, pak by hřích proti Synu byl také hříchem proti Otci a svatému duchu. Ale tak tomu není. Ježíš Kristus řekl: „Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno. Například, kdo se vysloví proti Synu člověka, bude mu odpuštěno; kdokoli však mluví proti svatému duchu, tomu nebude odpuštěno.“ — Mat. 12:31, 32.

Lze tedy nauku o trojici označit jako křesťanskou? Ne, neboť odporuje jasným biblickým výrokům, že Ježíš Kristus je „Syn Boží“, „prvorozený všeho stvoření“ a „počátek Božího stvoření“. (Jan 20:31; Kol. 1:15; Zjev. 3:14) Tato nauka naproti tomu tvrdí, že Ježíš má stejné postavení jako Otec a že je stejně věčný.

Pravé křesťanství proto vyžaduje, abychom odmítli nauku o trojici jako falešnou, jako „objev“ hříšných lidí. Měli bychom uctívat Otce jako jediného pravého Boha, a to prostřednictvím jeho prvorozeného Syna, Ježíše Krista, který zaujímá první místo mezi všemi Božími inteligentními tvory. — Kol. 3:17.