Rodiče, jsou vaše děti Kristovými učedníky?
„Tato slova, která ti dnes přikazuji, . . . budeš je důrazně nakazovat svému synu.“ — 5. Mojžíšova 6:6, 7.
1, 2. a) Co si myslí někteří rodiče o výchově dětí? b) Proč bychom měli mít zájem o lepší výchovu dětí?
SNAD se zeptáte: „Proč věnovat čas úvahám o této otázce? Proč by nestačilo podle césarových požadavků starat se prostě o výživu, oblečení, o přístřeší a světské vzdělání, a až bude dítě dosti staré, nechat je, aby si samo rozhodlo, jaké přijme náboženství a podle jakých mravních zásad bude chtít jednat?“ Nebyli byste jediní, kdo takto uvažují.
2 Tato otázka je však oprávněná. Nevzrostlo násilí až do té míry, že již člověk ztratil pocit bezpečí? Nezdá se vám smutné, že tak roste nepoctivost? Neznepokojuje vás, jak se rozšiřuje zneužívání drog a nemravnost? Nedotklo se vás také zvyšování daní, jež z toho vyplývá? Jestliže ano, měli byste si alespoň položit otázku, zda by nepomohla lepší výchova dětí, a to vzhledem k tomu, že mladí mají na těchto problémech svůj podíl.
3. Z čeho je patrné, že většinu dětí je možno vychovat tak, jak si je rodiče přejí mít?
3 Nedopusťme se chyby v této věci. Děti mohou být obvykle vychovány tak, jak si to rodiče přejí. Psychologové, kteří se zabývají vývojem dítěte, zjistili, že osobnost dítěte se z velké části vytváří již předtím, než začne chodit do školy, a že tyto charakteristické rysy potom nelze snadno měnit. Stvořitel člověka říká ve svém Slově, v Bibli: „Cvič chlapce podle cesty, kterou má jít; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ (Přísl. 22:6) Základní zásady chování, jež byly vštípeny v dětství, člověk obvykle nezapomene, i kdyby se od nich pro svou nedokonalost na čas odvrátil a jednal nesprávně. Tato myšlenka je obsažena v Ježíšově podobenství o marnotratném synu, který požádal svého věřícího otce o dědictví a potom „odcestoval pryč, do vzdálené země, a tam promrhal své jmění prostopášným životem“. (Luk. 15:13) Co jej přivedlo zpět? Vzpomínal na svého otce. Nemyslel jenom na to, že se o něho otec vždy dobře staral v hmotném ohledu, ale také na to, že si jeho otec velmi vážil duchovních věcí. Řekl: „Vstanu a vydám se na cestu k svému otci a řeknu mu: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě.‘ “ (Luk. 15:18) Ano, správná výchova v nejútlejším mládí je pro život dítěte nanejvýše důležitá.
4. a) Proč je při výchově dětí nutný plánovaný postup? b) Jaký cíl bychom při tom měli sledovat?
4 Má-li mít výchova dítěte úspěch, je nutno postupovat podle plánu. Rodiče musí vědět, co chtějí a čeho bude zapotřebí, aby toho dosáhli. Mělo by jim být jasné, o jaký výsledek usilují, a měli by o tom spolu mluvit. (Přísl. 21:5; 15:22) Měli by se snažit o to, aby z jejich dítěte vyrostl takový dospělý člověk, který umí samostatně přemýšlet, miluje spravedlnost, má poznání o Bohu a je rozhodnut sloužit Bohu tak, jak mu sloužil Ježíš Kristus; člověk, který má radost, může-li něco udělat pro druhé. Jak naproti tomu dopadne výchova, která je ponechána náhodě, o tom čteme v Příslovích 29:15: „Chlapec, kterému je ponechána volnost, způsobí hanbu své matce.“ Toho je možno se vyvarovat, mají-li rodiče milující zájem o věčné blaho svého dítěte a používají-li správně svou autoritu.
PRUT AUTORITY
5, 6. a) Na co by měli rodiče pamatovat vzhledem ke kárání? b) Jak Jehova dává v tomto ohledu rodičům dobrý příklad?
5 Kdo má autoritu, musí nakonec skládat účty tomu, kdo mu tuto autoritu udělil. Výchova dětí je tudíž pro rodiče spojena se závažnou odpovědností, protože se musí odpovídat Bohu za to, co jim bylo svěřeno. Rodiče by měli pamatovat na slova ze Žalmu 127:3: „Hle, synové jsou dědictvím od Jehovy.“ Apoštol Pavel proto nabádá otce slovy: „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a usměrňujte jejich mysl k Jehovovi.“ (Ef. 6:4, rev. vyd. 1971) To také znamená, že máte učit děti o tom, že nám Ježíš podle Jehovovy vůle ‚zanechal vzor, abychom šli těsně v jeho šlépějích‘. — 1. Petra 2:21.
6 V Izraeli byl prut prostředkem k trestání. Ve 2. Samuelově 7:14 čteme, co Jehova řekl o nástupci krále Davida: „Když bude jednat nesprávně, pak jej budu trestat lidským prutem a ranami Adamových synů.“ A v 1. Korintským 4:15–21 psal apoštol Pavel členům duchovního izraele slova: „Jistě nemáte mnoho otců; neboť v Kristu Ježíši jsem se stal vaším otcem skrze dobré poselství. . . Co chcete? Mám k vám přijít s prutem, nebo s láskou a s mírností ducha?“ V Příslovích čteme: „Nezadržuj kázeň vůči tomu, kdo je ještě chlapec. Biješ-li jej prutem, nezemře. Sám bys jej měl bít prutem, abys vysvobodil jeho duši od samotného šeolu.“ (Přísl. 23:13, 14; 22:15) Používání prutu rodičovské autority ke kárání je vážná věc. Bůh svěřil rodičům autoritu ke kárání, a proto rodiče nesou před Bohem odpovědnost, aby tohoto „prutu“ správně používali. Jestliže to nečiní, může následkem toho dítě zemřít, jak je řečeno v Příslovích, a rodiče si mohou přivodit Boží nelibost. Jehova sám dává příklad správného vykonávání otcovské autority ke kárání, jak je to ukázáno v Židům 12:7, 9, 10: „Bůh s vámi jedná jako se syny. Neboť kterého syna otec nekárá? A dále, měli jsme otce podle těla, kteří nás kárali, a prokazovali jsme jim úctu. Neměli bychom se daleko víc podřizovat Otci našeho nebeského života a žít? Neboť oni nás ukázňovali po několik málo dní podle toho, co se jim zdálo dobré, ale on to dělá pro náš užitek, abychom měli účast na jeho svatosti.“ Jehova kárá svůj lid ne proto, že by se zlobil, ale „pro náš užitek“, abychom mohli získat jeho schválení a žít. Očekává, že křesťanští otcové budou jednat stejně se svými dětmi, aby se jejich děti staly pravými učedníky jeho Syna.
CHLAPEC BEZ OTCE
7, 8. a) Z čeho je patrné, že Jehova pečuje o chlapce, který nemá otce? b) Proč bylo pro rodinu tragické, jestliže ztratila otce?
7 Ze způsobu, jak Jehova přikázal Izraelitům, aby se starali o chlapce, kteří nemají otce, poznáváme, co znamená bohabojný otec pro svou rodinu. Povšimni si, jak Jehova projevuje milující zájem o takové pozůstalé: „Nezvrátíš soud cizího usedlíka ani chlapce, který nemá otce, a nezabavíš vdově část oděvu jako zástavu. A budeš pamatovat na to, že jsi se stal otrokem v Egyptě a Jehova, tvůj Bůh, tě pak odtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys dělal tu věc.“ (5. Mojž. 24:17, 18) Z toho jasně vyplývá, že Jehova věděl o tom, jaká ztráta vznikne v rodině smrtí otce.
8 Smrt otce byla pro rodinu tragická v různých ohledech. Otec se staral o hmotné potřeby rodiny. Mohl ji chránit před zloději, podvodníky a jinými špatnými lidmi. Svému synu poskytoval otcovské vedení a radu, přátelství a lásku. Proto zákon nabádá Izraelity, aby zvláště pečovali o potřeby těch, kteří nemají otce. — 2. Mojž. 22:22–24.
9. a) Jak bylo možno poznat duchovní stav národa podle jeho postoje k ‚chlapci, který nemá otce‘? b) Jak je postoj k sirotkům a vdovám spojen s křesťanstvím?
9 Výraz „chlapec, který nemá otce,“ se vyskytuje dokonce i tehdy, když Bůh popisoval rozsah nevěrnosti celého izraelského národa. Když se národ vzdal pravé víry a začal převracet právo, patřil chlapec bez otce k prvním, kteří začali cítit špatné následky. Jehova proto přiměl proroka Jeremiáše, aby zapsal slova: „Jestliže. . . skutečně způsobíte, aby vaše cesty a vaše jednání byly dobré, budete-li skutečně vykonávat právo mezi člověkem a jeho druhem, nebudete-li utlačovat žádného cizího usedlíka, žádného chlapce, který nemá otce, a žádnou vdovu, a nebudete-li na tomto místě vylévat nevinnou krev a nebudete-li chodit za jinými bohy ke svému neštěstí, já vás zase nechám jistě bydlet na tomto místě, v zemí, kterou jsem dal vašim předkům, od neurčitého času až do neurčitého času.“ (Jer. 7:5–7) Boží názor v této věci se nezměnil. Praví křesťané se dnes mimo jiné vyznačují tím, že se starají o vdovy a sirotky. U Jakuba 1:27 je psáno: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce je: starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.“
10. a) Jak může dnes být nějaký chlapec v určitém ohledu bez otce, ačkoli otce má? b) Co tedy musí dělat rodiče, aby se jejich děti staly Kristovými učedníky?
10 Mohl by dnes být nějaký chlapec v určitém smyslu bez otce, i kdyby měl otce? Naneštěstí se to může stát. Jestliže chlapec musí jít sám na křesťanské shromáždění, ačkoliv by jeho otec mohl jít s ním, pak je chlapec bez otce, alespoň při této příležitosti. Také chlapec, který se musí obrátit na někoho jiného, aby dostal školení v křesťanské kazatelské službě, je, přinejmenším v této věci, chlapcem bez otce. To platí i pro jiné situace. Jak je to pěkné, jestliže křesťanský otec plní svou odpovědnost, to znamená, že vede rodinné studium Bible, stará se o rekreaci, je ochoten poskytnout radu, když vzniknou problémy a když se dítě učí plnit domácí povinnosti, aby později mohlo samo převzít odpovědnost! Praktické poučování ve všech oblastech křesťanského života je nezbytně nutné. Děti se nestanou Kristovými učedníky automaticky jen proto, že to o sobě říkají jejich rodiče. Potřebují osobní pomoc. Otec, od něhož dítě může v každém věku očekávat pomoc, je skutečně požehnáním.
V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ
11, 12. Co je řečeno v 5. Mojžíšově 6:6, 7 ve spojení s uctíváním Boha a jak působí respektování této rady na členy rodiny?
11 Lidé, kteří v křesťanstvu ještě chodí do kostela, vyslechnou si obvykle v neděli krátké kázání a děti chodí týdně do nedělní školy nebo na dětské bohoslužby. Panuje názor, že tím je postaráno o náboženské potřeby rodiny. Jak se to však srovnává se směrnicemi, které určil Jehova pro rodinný život? V 5. Mojžíšově 6:6, 7 čteme: „A tato slova, která ti dnes přikazuji, budou skutečně na tvém srdci: a budeš je důrazně nakazovat svému synu a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když ulehneš a když vstaneš.“ Z toho jasně vyplývá, že uctívání Jehovy by mělo ovlivnit celý život a že bychom měli mluvit o Jehovově předsevzetí při vhodných příležitostech ve svém každodenním životě.
12 Jak je dobré, jestliže ihned při probuzení myslíme nejprve na Jehovu a na jeho Syna! O čem lepším bychom mohli mluvit, než začneme se svou denní činností, než o Božích skutcích? Uctívání Jehovy není možno oddělit od každodenního života. Jestliže rodiče ukazují svou řečí a svým chováním, že jsou přesvědčení o této skutečnosti, budou si děti stále více uvědomovat, že Bůh vidí všechno, co dělají, že má zájem o to, jak to dělají, a že by měly napodobit Božího Syna při všem, co dělají. Bůh a jeho Syn mají potom v myšlenkách dítěte stálé místo a existují pro ně nejen v dobách, jež jsou vyhrazeny uctívání. Budou prosit Jehovu o požehnání při každém úkolu, před kterým stojí, a budou hledat jeho vedení, jež poskytuje prostřednictvím Svatého písma. Dítě, které dostává takovou výchovu, téměř jistě se od ní ‚neodvrátí, ani když zestárne‘. — Přísl. 22:6.
13. Proč je důležité v každé době myslet na Boha?
13 Kolik lidí však dnes jde za svým každodenním zaměstnáním a nemyslí při tom na Boha! Kdybychom to dělali jako oni, časem bychom se podobali lidem, o nichž Ježíš řekl: „Jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:37–39) Apoštol Pavel nám však dal moudrou radu, abychom po celý den mysleli na Boha, bez ohledu na to, co děláme. Řekl: „Proto ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31) Kolossenské napomínal podobnými slovy: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší, jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (Kol. 3:23) Kristův učedník to činí. Rodiče, učíte své děti, aby jednaly také tak?
14. Uveď příklad, který ukazuje, jak může otec mluvit o Bohu se svým synem při každodenní práci.
14 Otcové, pracujete někdy se synem společně na údržbě rodinného automobilu? Co má společného s Biblí tato všední práce? Podívejme se. Při konstrukci a výrobě vozu bylo nutno dbát zákonů stanovených stvořitelem a těchto zákonů je nutno dále dbát, má-li vůz zůstat pojízdný. Pravidelné prohlídky spojené se seřizováním, mazáním a výměnou oleje jsou nutné právě v důsledku Božích zákonů. Připomínáš svému synu při práci tyto věci? Ještě něco: Existuji ve vaší zemi určité bezpečnostní předpisy pro používání automobilu? Musí pneumatiky, světla a brzdy odpovídat určitým normám, aby bylo možno zabránit nehodám a aby se chránily životy lidí? Jak je důležité vyhovět těmto požadavkům? V Římanům 13:1 čteme: „Každá duše ať je podřízena vyšším mocem, neboť není žádné moci kromě od Boha; stávající moci jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ Vštěpujete svému synu tyto myšlenky při společné práci?
15. Uveď příklad, který ukazuje, jak může matka mluvit s dcerou o Bohu při společné práci.
15 Stane se někdy, že by matka s dcerou spolu pracovaly při šití šatů? Jakou to má spojitost s Písmem? Podívejme se: Jaký budou mít šaty střih? Budou odpovídat tomu, co čteme v 1. Timoteovi 2:9, 10: „Stejně tak si přeji, aby se ženy zdobily dobře upraveným oděvem, se skromností a zdravou myslí“? Čím šaty ozdobíte a jaké doplňky k nim bude dcera nosit? Zbytek téhož biblického textu říká, že ženy, které uctívají Boha, měly by se zdobit „ne všelijakým splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi nákladným rouchem, ale. . . dobrými skutky“. Jestliže nenosíme stále jen ty nejdražší šaty, naučíme se rozumným způsobem šetřit a nakonec potom máme něco, z čeho můžeme „rozdělovat potřebným“. (Ef. 4:28) Je mnoho biblických zásad, kterým se mohou vaše dcery naučit, když spolu vykonáváte denní práci doma a činíte všechno „k Boží slávě“.
16. a) Jaký způsob řeči by měli užívat rodiče i děti a proč? b) Co můžeme dělat, i když nemůžeme stále číst Bibli a biblickou literaturu?
16 Rodiče, když mluvíte v denním životě se svými dětmi, jakého druhu řeči při tom používáte? Ježíšovi učedníci věděli, že je nutné správně používat jazyka. (Mat. 12:36) Bible nás nabádá: „Ať z vašich úst nevychází žádná zkažená řeč, ale každá řeč, která je dobrá k budování podle potřeby, aby vštípila posluchačům to, co je vhodné.“ (Ef. 4:29; Tit. 2:6–8) Bez ohledu na to, o čem se mluví, vyjádřené myšlenky by měly být v souladu s inspirovanými směrnicemi, jež zaznamenal apoštol Pavel slovy: „Všechno, co je pravé, co vyžaduje vážný zájem, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a věc hodná chvály, o tom všem dále uvažujte.“ (Fil. 4:8) Je pravda, že nemůžeme po celý den číst Bibli nebo biblickou literaturu, ale můžeme napodobovat Krista a můžeme stále myslet, mluvit a jednat v souladu s Písmem. To je postoj, který vyjadřuje Žalm 119:97 slovy: „Jak jen miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám.“
VYHRADIT SI URČITÝ ČAS
17. Proč je při výchově dětí velmi důležité pravidelné rodinné studium?
17 Kromě toho, že je nutno děti školit a vychovávat pro každodenní život, je pro dobrou výchovu také nezbytně nutné vyhradit si určitý čas k pravidelnému rodinnému studiu. Pravidelné studium je stejně důležité jako pravidelně jíst a pít. Proto je zcela přirozené, označujeme-li biblickou pravdu jako duchovní pokrm, myslíme-li na to, že nás duchovně posiluje, že nám působí radost, když ji můžeme přijímat, a že ji stále potřebujeme. — Mat. 4:4; 5:3.
18. Kdo by měl rozhodovat, co se bude probírat při rodinném studiu, a proč?
18 Látku, která se bude studovat, by měla vybrat hlava rodiny. Stejně jako rozhoduje, co bude rodina mít, pokud jde o hmotné věci, tak má i zodpovědnost rozhodovat, co bude rodina studovat. Nejlépe ví, co rodina potřebuje. Může se však také ostatních zeptat, co by považovali za dobré, a může potom brát ohled na jejich podněty. V každé rodině mohou příležitostně vyvstat určité potřeby, takže je snad nutné probrat články s takovými náměty, jako je zneužívání drog, chování vůči druhému pohlaví, poctivost, společenství nebo laskavost.
19. Co se obvykle probírá při rodinném studiu?
19 Obvykle bývá výhodné, sleduje-li rodina studijní program sboru a připravuje se na komentáře při shromáždění. Není-li v rodině žádná zvláštní potřeba, proč neprobírat látku, o které přemýšlejí a mluví všichni ostatní ve sboru? Připravují-li se rodiny doma podle sborového programu, bude dosaženo podivuhodné jednoty a všichni se mohou účastnit rozpravy při shromáždění. Ti, kteří mají k dispozici více času ke studiu, mohou ovšem studovat ještě látku navíc.
20. Proč snad někteří považují přípravu na shromáždění za jednotvárnou a nezajímavou a co je možné proti tomu dělat?
20 Pro některé děti snad není zajímavé připravovat se na shromáždění. To však záleží na jejich postoji. Pravděpodobně při tom sledují jediný cíl, totiž připravit si komentář ke studijním otázkám. To je sice přijatelný cíl, se kterým je možno začínat, ale skutečným cílem by mělo být pochopení biblického námětu, aby potom bylo možno komentářem pomoci druhým, aby také námětu porozuměli. Pro každého, kdo miluje pravdu, je požitkem studium, při němž je sledován takový cíl. — Žalm 1:1, 2.
21. Co mohou dělat rodiče, aby rodinné studium bylo příjemné a zajímavé?
21 Jsou ještě jiné možnosti, jak vést rodinné studium příjemně a zajímavě. Velmi k tomu přispěje radostná a uvolněná atmosféra. Nikdo se neučí dobře, pociťuje-li napětí nebo strach. Jsou-li rodiče přísní a vyžadují příliš mnoho, nebudou mít jejich slova u dětí velkou odezvu. Určitá důslednost je sice nutná k udržení pořádku a také k tomu, aby byla věc pojímána vážně, ale je zde přitom příležitost k projevům vřelosti a milujícího zájmu, což stmeluje rodinu.
22, 23. a) Proč nemusí mít rodiče vůči svým dětem pocity méněcennosti, jestliže neměli tak dobré školní vzdělání? b) K ocenění které skutečnosti bychom měli děti vést k jejich užitku?
22 Je ovšem pravda, že někdy rodiče nemají tak dobré školní vzdělání, jaké nyní dostávají jejich děti. Někteří snad pocházejí z jiné země a děti, jež chodí do školy, ovládají nový jazyk, který rodiče neznají. Ve světských rodinách se v takových případech děti často cítí nadřazeny nad rodiče. Jak může být překonána tato těžkost v křesťanské rodině, ve které se rodiče snaží plnit povinnost, kterou jim dal Bůh, aby vychovávali své děti v „kázni“ a aby ‚usměrňovali jejich mysl k Jehovovi‘? — Ef. 6:4.
23 Rodiče proto nemusí mít nikdy pocity méněcennosti vůči svým dětem. Autoritu v rodině jim uložil Bůh. Na základě svých životních zkušeností mohou se také lépe starat o hmotné potřeby rodiny, stát v čele domácnosti a mít vedoucí postavení při rodinném studiu i při společném uctívání Boha. Podobná situace může existovat ve sboru. Snad jsou tam bratři, kterým je sotva dvacet let nebo jsou jen o málo starší, kteří mohou mít lepší proslovy studujících než někteří starší bratři. To však neznamená, že by byli způsobilí pro úřad starších. Úřad staršího předpokládá daleko více. Totéž platí i v rodině, pokud jde o děti ve srovnání s rodiči. Bez ohledu na to, jaké vzdělání mají rodiče nebo z jakého pocházejí životního prostředí, měli by určovat čas pro rodinné studium a potom dát každému možnost, aby se účastnil podle svých schopností k užitku ostatních. Mají-li děti v nějakém ohledu větší schopnosti než rodiče, je možno pomoci jim, aby poznaly, že pro Jehovu není rozhodující inteligence člověka, ale jeho pokora a oddanost. Ježíš řekl: „Kdokoli se vyvyšuje, bude ponížen, a kdokoli se ponižuje, bude povýšen.“ (Mat. 23:12) Jehovův duch vyrovná každý nedostatek, který snad rodiče pociťují. Proto by měli bez ohledu na různé duchovní schopnosti jednotlivých členů rodiny důsledně vést rodinné studium, jež je biblickým opatřením.
24. Jak rodiče poznají, zda jejich děti jsou skutečně Kristovými učedníky?
24 Rodiče, jsou vaše děti Kristovými učedníky? Jestliže se nejen podrobily křesťanskému křtu, ale také si zvykly při všech rozhodováních uvažovat o tom, co řekl a učinil Ježíš, jestliže dokazují, že nemilují nesprávné způsoby světa, ale že sledují cíl, aby stále sloužily zájmům království, jestliže se dobrovolně podřizují vaší autoritě a rády mluví o Jehovově předsevzetí, ano, můžete-li je z celého srdce milovat, protože to všechno u nich vidíte, pak nejste v nejistotě. Víte, že jsou skutečně učedníky Kristovými.