Poznal jsi skutečně Boha?

„Právě proto také trpím tyto věci, ale nestydím se. Protože znám toho, kterému jsem uvěřil, a jsem si jistý, že je schopen až do onoho dne chránit to, co jsem si u něho v důvěře uložil.“ — 2. Timoteovi 1:12.

1. Jaká situace ve starém Izraeli je příčinou, že se sami ptáme, zda skutečně známe Boha?

ZNÁŠ Boha? „Jistě,“ řekneš asi, „kdo by jej neznal?“ Na první pohled se může zdát, že každý člověk zná Boha. Avšak před 2 700 roky řekl prorok Ozeáš něco, co by nás mělo přimět k přemýšlení a k otázce: „Znám skutečně Boha?“ Ozeáš žil v Izraeli v době, kdy měl tento národ s Jehovou Bohem zvláštní smluvní poměr. Bezpochyby většina Izraelitů tehdy věděla, že Boží jméno „Jehova“ doslovně znamená „Působí, aby nastalo“. Nepochybně také věděli, jakou úlohu hrál Bůh v dějinách jejich národa, a většina znala jeho zákony. Ačkoli to všechno věděli o svém stvořiteli, musel jim prorok Ozeáš říci: „Slyšte Jehovovo slovo, synové izraelští, neboť Jehova vede právní při s obyvateli země, protože v zemi není ani pravda ani milující laskavost ani poznání Boha.“ — Oz. 4:1; srovnej Jana 7:28.

2, 3. a) Co je nutné, abychom někoho skutečně znali? b) Proč je důležité, abychom skutečně znali Boha?

² Tito Izraelité ve skutečnosti neznali Boha. Abychom někoho opravdu znali, musíme o něm vědět víc, než jen jeho jméno a snad něco o jeho minulosti či co se mu líbí nebo nelíbí.

³ Co opravdu víš o Bohu? Byl bys ochoten na základě toho, co víš, dát v sázku svůj život? Měl bys být schopen to učinit. Izraelský národ byl zavržen pro nedostatek poznání a Bůh smýšlí dnes stejně o těch, kteří zavrhují pravé poznání o něm. Je blízko čas, kdy „vykoná pomstu na těch, kteří neznají Boha“. — 2. Tess. 1:8; Jan 17:3.

4. Jak se projevuje nedostatek poznání Boha?

⁴ Je dnes snadné poznat, že většina lidí zavrhuje poznání o Bohu, jako to činil izraelský národ v Ozeášově době. Když Ozeáš oznámil žalostný nedostatek poznání Izraelitů, poukázal na zřejmé následky tohoto nedostatku. Řekl: „Rozmohlo se proklínání a podvádění a vraždění a krádeže a páchání cizoložství a skutky krveprolévání dosáhly jiných skutků krveprolévání.“ (Oz. 4:2) Ano, skutky člověka dokazují, jak dobře zná Boha. Křesťanský pisatel o tom napsal: „A podle toho víme, že jsme jej [Boha, s ohledem na 1. Jana 1:5] poznali, jestliže totiž dále zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: ‚Poznal jsem jej‘, a přece nezachovává jeho přikázání, je lhář a v takovém není pravda.“ (1. Jana 2:3, 4) Znát Boha vyžaduje víc, než chodit zbožně do kostela. Musíme poslouchat Boží vůli. Jak je to v tomto případě s tebou?

5. Proč posiluje poznání naši důvěru ve stvořitele?

⁵ Přesné poznání Boha je charakterizováno dokonalou důvěrou v něj. Žalmista David říká: „Ti, kteří znají tvé jméno, ti budou důvěřovat. Neboť, Jehovo, jistě neopustíš ty, kteří tě hledají.“ (Žalm 9:10; 9:11, KB) Lidé, kteří znají Boží „jméno“, to je, jeho vlastnosti a jeho pověst, nebudou věřit lžím o svém nebeském Otci. Jestliže něco udělá nebo řekne, čemu hned nerozumějí, nepřipisují mu špatné pohnutky. Vědí, že má dobrý důvod pro všechno, co dělá, i když tomu okamžitě nerozumějí. A když se jim zdá být trochu pomalý, jistě je proto dobré vysvětlení. V 1. století n. l. měli někteří tento názor, a proto jim apoštol Petr napsal: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Bůh je nyní právě tak trpělivý jako tehdy a lidé jsou stejně netrpěliví.

STARŠÍ, ZNÁTE SKUTEČNĚ BOHA?

6. Jak mohou starší dokázat, že smýšlejí o nedokonalosti stejně jako Jehova?

⁶ Starší neboli dozorci v křesťanském sboru mohou ukázat, jak dobře znají Boha, když jednají s druhými tak, jak by jednal Bůh. Jak se například dívají starší na své bratry? Odpovídá jejich postoj Jehovovu stanovisku? Všimni si, co stojí v žalmu: „Kdybys ty, ó Jah, se díval na chyby, ó Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Stvořitel se nesnaží vyhledávat chyby ani není příliš kritický. Jehovovo všeobecné stanovisko vůči lidem je vyjádřeno v žalmu: „Jehova je milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a oplývající milující laskavostí. Nebude po všechen čas stále vyčítat chyby ani na neurčitý čas projevovat nelibost. Dokonce nám neučinil ani podle našich hříchů a nepřivedl na nás to, co si podle svých omylů zasluhujeme. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak je vyvýšena jeho milující laskavost vůči těm, kteří se jej bojí. Jak je daleko východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, tak prokázal Jehova milosrdenství těm, kteří se jej bojí. Protože on sám dobře ví, jak jsme utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ (Žalm 103:8–14) Je patrné z našeho chování k bratrům, že opravdu známe tyto věci o Bohu?

7, 8. Proč je užitečné pro sbor, když starší dobře znají stádo?

⁷ Jestliže ano, pak nemohou být starší nevšímaví k tomu, co dělá stádo. Bylo by dobré, kdyby jako duchovní pastýři vztahovali na sebe slova: „Rozhodně bys měl vědět, jak vypadá stádo tvého drobného dobytka.“ (Přísl. 27:23) Avšak jak využívají starší to, co vědí o stádu? Nuže, stejně jako Jehova, i oni vidí v lidech dobré. Uznávají dobro, které konají druzí, a tak se snaží budovat stádo. Neodpovídá to příkladu Jehovy a radě, kterou nám dává ve svém slově? „Ať z vašich úst nevychází žádná zkažená řeč, ale každá řeč, která je dobrá k budování podle potřeby, aby dala posluchačům to, co je vhodné. Ale staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu a ze srdce si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ze srdce odpustil skrze Krista.“ — Ef. 4:29, 32; Gal. 5:22, 23; Žid. 10:24, 25; 1. Tess. 5:14, 15.

⁸ Vědí také, kdo ve sboru potřebuje pomoc. Možná, že některé starší osoby mají těžkosti, jež ovlivňují jejich službu Bohu. Snad jsou skleslí a potřebují povzbuzení. Nebo jsou jiní, kteří zanedbávají shromáždění či polevili v jiném ohledu ve službě Bohu. Musí někteří sami překonat nebezpečnou cestu, aby se dostali na shromáždění nebo do služby? Mohou mladiství pomáhat jiným mladistvým v kazatelské službě a v přípravě proslovů pro teokratickou školu kazatelské služby? Mohou jim být svěřeny určité povinnosti týkající se sálu království? Starší dbají na všechno, co by mohlo ovlivnit duchovní život bratrů, a dělají vše, co mohou, aby jim pomohli. O tom všem mluví, když se spolu sejdou.

9. Přijali Izraelité radu, kterou jim Jehova dal na jejich prosbu za krále, a jak reagoval Bůh na jejich rozhodnutí?

⁹ Co když člen sboru nastoupí cestu, o níž starší vědí, že povede k duchovním těžkostem? Je výrazem laskavosti nevšímat si toho? Jehovovo jednání s Izraelity, když si žádali lidského krále, objasňuje, jak by se mělo postupovat v takovém případě. Jehova varoval Izraelity neomylnými slovy před následky, které bude mít pro ně panství lidského krále, ale ponechal jim jejich vůli. Svým požadavkem ve skutečnosti zavrhli Jehovu, a i když tehdy neuposlechli jeho rady, neobrátil se k nim zády, ale stále znovu je napomínal až do doby, kdy byli jako národ zničeni. Protože starší znají Boha, mají také trpělivost s těmi, kteří nedbají rady. — 1. Sam. 8:4–22.

10. Jak by se měli chovat dozorci k tomu, kdo neuposlechne radu?

¹⁰ Dejme tomu, že svobodný člen sboru je úzce spřátelen s nevěřícím druhého pohlaví. Starší mu udělí příslušnou biblickou radu. Vysvětlí mu, jak se na to Bůh dívá, a ukáží mu, že je opravdu proti Jehovovu zákonu vstoupit do manželství s nevěřícím. I když rada není uposlechnuta, starší se snaží dále mu laskavě pomáhat, a to tak dlouho, dokud zůstává členem křesťanského sboru. Starší se nemusí cítit zbaveni odvahy, jestliže se nedbá jejich rady, ale měli by myslet na to, že mají odpovědnost „jak napomínat, tak kárat ty, kteří odporují“, a že konečně „každý ponese své vlastní břemeno“. — Tit. 1:9; Gal. 6:5.

11. Jaká vlastnost je velmi důležitá, aby rada byla účinná? Znázorni to.

¹¹ Pokud jde o udílení rady, je možné se naučit něco důležitého z Jehovova příkladu: být přátelský a taktní, ale rozhodný. Přesvědčit se, že bylo radě dobře porozuměno. Může se například stát, že musí být udělena rada manželské dvojici. Snad spolu dobře nevycházejí, a proto se obracejí o radu k staršímu. První věc, kterou má starší udělat, je vyslechnout obě strany za přítomnosti obou. Jehova Bůh vždy naslouchal izraelskému národu, když prosil o pomoc. Často starší zjistí, že oba mluví pouze o příznacích problému a nezmíní se vůbec o skutečné příčině. Může jít například o jejich názor na pohlavní život. Snad se manželka dívá na pohlavní život jen jako na nutné zlo a dává se svému manželovi s nechutí. Avšak může také být, že manžel nebere ohled na stav mysli své manželky a vyžaduje od ní v sexuálním ohledu příliš mnoho.

12. Jak může být pomoženo vhodnou biblickou radou manželské dvojici, aby mohli vést vyrovnaný manželský život?

¹² Když nyní starší oběma pouze řekne, že se mají modlit k Jehovovi a že se vše ostatní poddá, mohou být stejně bezradní jako dříve. Snad se již modlili a nyní jim Jehova dává odpověď na jejich modlitbu radou ze svého Slova a pomocí laskavého staršího. Starší je si toho vědom, a když je problém zcela objasněn, začne udílet biblickou radu. Bez okolků upozorní je na biblické texty, které se zvlášť hodí na jejich problém. Nejdříve může ukázat, že touha po pohlavním spojení není nic nečistého a že uspokojení této touhy v manželství přispívá ke štěstí. Vyrovnaný pohlavní život předpokládá přirozeně ohled na partnera a sebeovládání. O všech těchto věcech, a možná o mnohém jiném, je možné podrobně mluvit při čtení a rozboru biblických textů. — 1. Mojž. 1:28; Přísl. 5:15–19; 1. Kor. 7:3–5; 13:4, 5; Gal. 5:22, 23; 1. Petra 3:7.

13. Měl by starší ztratit odvahu, když není uposlechnuto rady, kterou dal pomocí Bible? Proč?

¹³ Zda manželé uposlechnou biblickou radu k pohlavnímu životu nebo k jinému problému, je již jejich věcí. Starší může mít radost, že s Jehovovou pomocí jim mohl dát užitečný pokyn a tak dokázat, že skutečně „zná“ Boha. Starší by se však neměli snažit říkat lidem, co mají dělat, ale měli by při udílení rady jasně vysvětlit příslušné biblické zásady.

14. Jaké jednání Jehovy Boha ve spojení s králem Achabem ukazuje, že je dobré naslouchat druhým?

¹⁴ Ještě jinak mohou starší ukázat, že mají pravé poznání Boha, a sice ve způsobu, jak naslouchají stanoviskům, která vyjadřují členové sboru. Jehova Bůh jistě vždy ví, jak má jednat za každé situace, a má dohled nade vším. A přece, když jednal s nevěrným izraelským králem Achabem, dal andělům příležitost, aby se vyjádřili, co se má s tímto králem stát. Jistě Bůh vesmíru nepotřeboval rady andělů, ale naslouchal jim. Při jiné příležitosti Bůh naslouchal lidem. Jaká je lepší možnost pro staršího, aby se dozvěděl, co se děje se sborem, než když naslouchá, co druzí říkají, a pamatuje si to. Starší, který naslouchá, je také úspěšnějším učitelem. — 1. Král. 22:19–22; 1. Mojž. 18:22–33; Přísl. 21:13.

VŠICHNI ČLENOVÉ SBORU POTŘEBUJÍ ZNÁT BOHA

15. Proč by se křesťané měli vyvarovat pochybností a jak proti nim mohou bojovat?

¹⁵ Konec přítomného systému se přibližuje a všichni, kteří chtějí přežít, musí znát Boha. Nejsme-li dobře seznámeni se způsobem, jak s námi Bůh jedná, můžeme snadno propadnout pochybnostem, jak se to již stalo některým oddaným, pokřtěným křesťanům. Obyčejně nevznikají pochybnosti o základních biblických pravdách jako (1) o Jehovově svrchovanosti, (2) o království nebo (3) o výkupném. Naopak, může to být bezvýznamná věc, která nás zneklidňuje, a naše pýcha může způsobit, že klademe vlastní názor nad Boží slovo a Jehovovu organizaci. Ježíšův nevlastní bratr varoval před pochybami: „Kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, kterou vítr žene a zmítá sem a tam. Vskutku ať si takový člověk nemyslí, že od Jehovy něco obdrží; je to kolísavý člověk, nestálý na všech svých cestách.“ (Jak. 1:6–8) Když víme, jak Bůh jednal dříve se svým národem a jak s ním jedná dnes, nevzniknou v nás tak snadno pochyby.

16, 17. Používal Bůh v minulosti nedokonalé muže k vedení své organizace? Uveď příklady.

¹⁶ Kdo zná Boha, ví, že Bůh používal nedokonalé muže pro odpovědná postavení, aby zachoval organizaci svého lidu. Byl to například Mojžíš, jehož nedokonalost zavinila, že nesměl vstoupit do Zaslíbené země. A přece Bůh dále používal Mojžíše. Když Mojžíš na hranici Kanaánu opakoval a vykládal Boží zákon izraelskému národu, mohli Izraelité snadno namítat: „Kdo jsi, abys nám radil. Mojžíši? Vždyť nejsi ani hoden, abys vstoupil do Zaslíbené země!“ Jak snadno mohli kritizovat člověka, místo aby měli užitek z rady přicházející od Boha! — 4. Mojž. 20:2–12.

¹⁷ Také při zakládání křesťanského sboru používal Bůh nedokonalé lidi. Pomysleme na apoštola Petra. V den, kdy Ježíš zemřel, jej Petr třikrát zapřel. To byla vážná chyba. A přece se Petr stal jen o dvaapadesát dní později členem pomazaného vedoucího sboru nově založeného křesťanského sboru. Byl o letnicích dokonce přednostně použit jako mluvčí apoštolů a pronesl úžasnou řeč. Petr dokázal toho dne, že přes svou nedokonalost dobře zná Boha a je důkladně seznámen s jeho Slovem, jak je zřejmé z jeho četných poukazů na Hebrejská písma. — Luk. 22:54–62; Skut. 2:1–47.

18. Může křesťan odmítnout radu starších sboru s odůvodněním, že jsou nedokonalí? Proč?

¹⁸ Stejně je tomu v dnešním křesťanském sboru. Bůh používá nedokonalé muže, kteří jej znají, aby se ujímali vedení. Možná, že ti starší tvého sboru dá radu, která se týká tvého postoje. Nevážíš si dobré biblické rady, již ti dává, a myslíš si: „Co ty mi máš co říkat? Vždyť také nejsi dokonalý“? Nebo spíše dokážeš, že „znáš“ Boha a víš, že svůj lid na zemi poučuje, organizuje a vede nedokonalými muži? Když je Jehova spokojen se spoluprací s nedokonalými lidmi, jakým právem pak chceme kritizovat toto opatření? Pro nás je nejdůležitější, abychom měli užitek z rady, která nám byla udělena.

19. Jak bychom měli reagovat, když je nám něco řečeno o bratru ve víře?

¹⁹ Nebo snad slyšíš o bratrovi věc, která jej staví do špatného světla. Posloucháš se zájmem a hned tomu uvěříš? Snad je bratr starším ve sboru. Začneš nyní pochybovat nejen o tomto bratru, ale o celé radě starších? Ten, kdo zná Jehovu, zažene ihned takové pochybnosti. Zeptá se: „Znám skutečně všechna fakta, nebo je to jen tlachání? Neměl bych soudit svého bratra, protože Pavel řekl: ‚Kdo jsi, abys soudil služebníka jiného? Stojí nebo padá svému vlastnímu pánu.‘ “ — Řím. 14:4.

20. Nač bychom měli myslet, abychom lépe vyšli se svými duchovními bratry a sestrami?

²⁰ Možná, že nesouhlasíš s obnovou nebo stavbou sálu království. Snad si myslíš, že bys osobně vybral jiný stavební návrh, jinou podlahovou krytinu nebo záclony jiné barvy. Což však nejsou možné nejrůznější návrhy, podlahové krytiny a mnoho barev záclon? Ovlivní náš vztah k Jehovovi odlišné vnitřní dekorace? Proč neposlouchat radu apoštola Pavla: „[Ujistěte se] o důležitějších věcech, abyste byli bez poskvrny a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do dne Kristova.“ (Fil. 1:10) Neměli bychom Jehovovi děkovat, že se postaral o muže, kteří přejímají vedení a starají se, abychom měli místo, kde se můžeme scházet k čistému uctívání?

21. Proč nezačne pochybovat ten, kdo skutečně zná Boha, když musí opravit své porozumění o biblických záležitostech?

²¹ Snad bylo něco řečeno v některé publikaci Strážné věže, čemu nerozumíš nebo čím bylo opraveno naše dřívější porozumění. Jak se zachováš v takovém případě? Dovolíš, aby v tobě vznikly pochybnosti? Ztrácíš důvěru a stáváš se skeptickým? Ptej se sám sebe: „Kde jsem získal biblické poznání, které již mám? Nepomohl mi duchovní pokrm ze spisů Strážné věže, abych změnil svůj život a našel spokojenost a vnitřní klid? Kam jinam bych se chtěl obrátit?“ Takový postoj k Jehovovým uspořádáním odpovídá smýšlení, které měli učedníci, když řekli Ježíšovi: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ — Jan 6:68.

22. Proč je pro každého z nás užitečné poznání Boha v těchto „posledních dnech“?

²² Dnes může být řečeno o milionech lidí: „Veřejně vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky jej zapírají, protože jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu.“ (Tit. 1:16) Nejistota, pochyby a úzkost jsou znaky generace, která nezná Boha. Křesťané naopak mají stejné smýšlení jako apoštol Pavel, který napsal: „Protože znám toho, kterému jsem uvěřil, a jsem jistý, že je schopen až do onoho dne chránit to, co jsem u něho v důvěře uložil.“ (2. Tim. 1:12) Všichni, kdo skutečně znají Boha, jsou v této důležité době důvěřiví, stálí a nebojácní.