Pozemští poddaní Božího království

MNOZÍ obyvatelé takzvaných „křesťanských“ zemí vyslovují modlitbu, která se všeobecně nazývá „modlitba Páně“ neboli „Otčenáš“. V této modlitbě, která je zapsána u Matouše 6:9–13, je Bohu adresována prosba: „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“

Každý, kdo zná Bibli, ví, že nebe je místo, kde přebývá právě Bůh. Až se bude na zemi dít Boží vůle jako v nebi, bude na naší zemi panovat mír a pokoj a její obyvatelé budou pod Božím královstvím zdraví a budou žít šťastně.

Království musí „přijít“ a musí zasáhnout proti královstvím tohoto světa stejně jako kámen, který podle biblické zprávy viděl král Nabuchodonozor v jednom snu a jenž uhodil do hrozné sochy, kterou Nabuchodonozor spatřil. A musí tato království rozdrtit v prach, stejně jako to učinil kámen se sochou. (Zjev. 11:15; Dan. 2:32–35, 44) Tak bude země očištěna od všech, kteří se vzpírají proti svrchovanosti Jehovy Boha, a bude tak připravena cesta, aby se na zemi bez překážek děla Boží vůle. Přežijí někteří lidé „rozdrcení“ sochy? A jestliže ano, kdo to bude? Jaké požadavky musí splnit takoví lidé?

„OVCE“ A „KOZLI“

Na tuto otázku dostáváme poučnou odpověď v Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech. Je to jedno z podobenství, která vyprávěl Ježíš apoštolům jako odpověď na jejich otázku: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3) Splnění podobenství je součástí tohoto „znamení“. Kdy se mělo toto podobenství splnit, to vyplývá z jeho prvních slov: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před ním shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, a kozly po své levici.“ — Mat. 25:31–33.

Ježíš ukazuje, že ovce a kozli znázorňují ve splnění dvě třídy lidí. Kdo o tom přemýšlí, porozumí, že Kristus musí „přijít“ o něco dříve, než se jako král obrátí proti tomuto systému věcí, aby jej zničil, a než nastoupí své tisícileté panství pokoje. (Iz. 9:6, 7; Zjev. 20:4–6) Jak by jinak mohlo být vykonáno dílo dělení, jímž bude zjištěno, kdo plní požadavky, aby mohl dále žít na zemi, a kdo si zaslouží zničení?

Dělení nebude probíhat na základě rasové, státní nebo kmenové příslušnosti. Nikoli, rozsudek bude pronesen na základě osobnosti. Je však zapotřebí času, aby se mohla osobnost plně rozvinout, a způsob jednání člověka vyplývá z různých činů, které se mu stanou zvykem. Proto je zapotřebí delšího času, než může být s konečnou platností patrné, že se osobnost a způsob jednání určitého člověka již nebudou měnit. Než může být nad někým vynesen a vykonán spravedlivý, neodvolatelný rozsudek, musí být tedy vyhrazen určitý čas. Někdo se může zeptat: „Nemůže však Ježíš Kristus posuzovat srdce lidí, aniž musí vidět, že se tito lidé dopustí toho nebo onoho skutku?“ Ano, to může učinit, ale dovoluje jim, aby před všemi ostatními zřetelně ukázali, jaký rozsudek si zaslouží.

‚ZDĚDIT KRÁLOVSTVÍ‘

„Ovce“ budou postaveny po jeho pravici — po pravici přízně. V podobenství je dále řečeno: „Pak král řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království připraveného pro vás od založení světa.‘ “ — Mat. 25:34.

O „ovcích“, jejichž počet není uveden, není řečeno, že přijdou do nebe, aby byly spoludědici s Ježíšem Kristem tím, že by se s ním účastnily „prvního vzkříšení“ a že by s ním vládly. Počet Ježíšovych spoludědiců je omezen na 144 000. (Zjev. 14:1–3; 20:4–6) Počet „ovcí“, o nichž se mluví v podobenství, je však mnohonásobně větší. „Ovce“ jsou totožné s „velkým zástupem“, „který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9, 10) Patří k „jiným ovcím“, které Ježíš odlišil od „malého stáda“ 144 000 spoludědiců, když řekl:

„A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ — Jan 10:16; Luk. 12:32.

Tito lidé mají od Otce zvláštní požehnání, neboť předvídal, že zde budou v době Kristovy přítomnosti, a připravil pro ně požehnanou odměnu. ‚Zdědit království‘ neznamená, že by zdědili místo na nebeském trůnu. Pod řeckým výrazem pro slovo „království“ (basiléia) je v řecko–anglickém slovníku od Liddella a Scotta řečeno, že toto řecké slovo se používá také v pasivním smyslu, totiž „být pod vládou krále“, a že může také znamenat „vládu“. „Velký zástup“, který se skládá z „jiných ovcí“, zdědí tudíž království v tom smyslu, že bude žít tisíc let v míru zde na zemi, v pozemském vládním území království. — Žalm 2:8; Dan. 2:35–45.

Jak potom máme rozumět výrazu „založení světa“, který je v podobenství uveden? Tento výraz se nevztahuje na založení naší planety ani na dobu, kdy byl stvořen Adam s Evou, neboť Bůh tehdy nevytvořil žádné království, jehož králem by byl Adam. Teprve po Adamově hříchu vyjádřil Bůh své předsevzetí, že bude mít semeno, které zvítězí nad symbolickým hadem, satanem ďáblem. (1. Mojž. 3:15; Zjev. 12:9) Toto semeno se má stát králem nad celým lidstvem. Adam a Eva úmyslně zhřešili proti Bohu a nezasloužili si nic jiného než smrt. Ale děti, které se jim potom narodily, zdědily hřích. Existovala tedy pro ně možnost, aby byly osvobozeny od hříchu a žily pod panstvím království tohoto Semene. Výraz „založení světa“ se tedy vztahuje na dobu, kdy Adam a Eva přivedli na svět děti, které mohly mít užitek z těchto opatření. — Luk. 11:50, 51.

CO MUSÍ „OVCE“ ČINIT, ABY MOHLY PŘEŽÍT

Za jakých podmínek dostanou „ovce“ Otcovo požehnání? Jaké požadavky musí splnit? Ježíš prohlásil: „ ‚Protože jsem dostal hlad a dali jste mi najíst, dostal jsem žízeň a dali jste mi napít. Byl jsem cizincem a přijali jste mne pohostinně. Nahý a oblékli jste mne. Onemocněl jsem a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a nakrmili jsme tě nebo žíznivého a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení a přišli jsme k tobě?‘ A v odpovědi jim král řekne: ‚Vpravdě vám pravím: Do té míry, jak jste to činili jednomu z těchto mých nejmenších bratrů, činili jste to mně.‘ “ — Mat. 25:35–40.

Vidíme, že „ovce“ prokázaly Kristu milující laskavost tím, jak se chovaly ke Kristovým „bratrům“. Přitom znovu zjišťujeme, že „ovce“, o nichž mluví toto podobenství, nejsou duchovní pomazaní Kristovi spoludědicové, kteří s ním budou v nebi; ti jsou označeni jako „bratři“, aby byli odlišeni od lidí, kteří se podobají ovcím a kteří těmto „bratrům“ pomáhají. „Ovce“ se ptají: „Kdy jsme tě viděli . . .?“, a tím je naznačeno, že Kristus je při své přítomnosti neviditelný a že je nesoudí na základě toho, co učinili pro něho osobně, neboť jako nebeský král jistě není odkázán na jejich pozemskou podporu. Mohou však vidět Kristovy „bratry“ a tito Kristovi bratři, kteří jsou ještě na zemi, jsou často v nouzi.

Proč tito lidé podobní ovcím pomáhají Kristovým duchovním bratrům? Snad jen proto, že činí dobré skutky a jsou ochotni pomáhat? Ve světě je mnoho ochotných lidí, kteří pomáhají potřebným. To je dobrá a chvályhodná vlastnost. Něco jiného však je pomáhat Kristovým „bratrům“, kteří jsou Kristovými „vyslanci“. (2. Kor. 5:20) Tito vyslanci, kteří oznamují, že Bůh brzy vykoná rozsudek nad tímto světem, obvykle nejsou oblíbeni. Často jsou pronásledováni. Mnozí ochotní lidé se za takových okolností zaleknou a někdy se dokonce stanou odpůrci a odmítnou pomáhat.

Také ti, které Ježíš označil jako „ovce“, rádi pomáhají každému, komu mohou pomoci; zvláště však věnují sílu tomu, aby mohli všemi dostupnými prostředky pomáhat Kristovým „bratrům“. Činí to vědomě a úmyslně, protože je uznávají jako Boží služebníky. Proto jsou v Kristových očích obzvlášť cenní, což odpovídá zásadě, kterou vyjádřil sám Kristus: „Kdokoli vám dává pohár vody k napití, protože patříte Kristu, vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu.“ (Mar. 9:41) „Kdokoli dává jednomu z těchto maličkých napít i jen pohár studené vody, protože je učedníkem, vpravdě vám pravím, že v žádném případě neztratí svou odměnu.“ — Mat. 10:42.

„Ovce“ nepomáhají duchovním bratrům Ježíše Krista jen v tělesném a hmotném ohledu. Tito lidé podobní ovcím uznávají, jakou práci vykonává ten malý počet Kristových „bratrů“, kteří zbývají na zemi, a účastní se s nimi na této práci a snášejí s nimi i pronásledování. Ve skutečnosti dnes vykonávají největší část kazatelské práce, protože jich je početně daleko více. Jinými slovy: Působí po boku Kristových „vyslanců“, neboť se s nimi spojili v jejich sborech; mnozí zastávají odpovědná postavení, protože mnozí z Kristových „bratrů“ to již nemohou činit pro svůj pokročilý věk nebo zdravotní potíže.

MŮŽEŠ SE STÁT JEDNOU Z „OVCÍ“

Tito lidé podobní ovcím přicházejí nyní z „mnoha národů“, ze 207 zemí a ostrovních území, a jejich počet je mnohonásobně větší než 144 000, což je celkový počet těch, kteří budou s Kristem vládnout v nebi. Oddávají se Bohu a jsou pokřtěni nejen ve jménu Syna, ale také ve jménu Otce, Jehovy. — Mat. 28:18–20.

Způsob jednání této třídy lidí, kteří se podobají ovcím, není popsán jenom v tomto podobenství. Již dávno předpověděl prorok Zachariáš jejich existenci slovy: „Ještě se stane, že přijdou lidé a obyvatelé mnoha měst; a obyvatelé jednoho města jistě půjdou k obyvatelům druhého a řeknou: ‚Se vší vážností pojďme obměkčit Jehovovu tvář a hledat Jehovu vojsk. Já sám půjdu také . . .‘ Bude v těch dnech, že deset mužů z národů všech jazyků se chopí, ano, skutečně se chopí sukně muže, který je Žid, a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.‘ “ — Zach. 8:20–23.

Ve splnění tohoto proroctví je muž, jehož lemu sukně se dotknou, duchovní žid, jeden ze 144 000 duchovních bratrů Kristových. (Řím. 2:28, 29) Muži z „národů všech jazyků“, kteří s ním půjdou, jsou popsáni ve Zjevení 7:9–17 bezprostředně po shromáždění 144 000.

Také prorok Izaiáš předpověděl: „Stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní budou proudit všechny národy. A mnozí lidé jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ “ — Izaiáš 2:2, 3.

Biblické záznamy a hmatatelné skutečnosti ukazují, že žijeme v „posledních dnech“ tohoto systému věcí. Prostřednictvím svého krále, který byl dosazen na trůn, dává Jehova oznamovat své jméno a svou svrchovanost. Z nebeského Jeruzaléma vychází zákon a tam se shromažďují lidé ze všech národů. (Gal. 4:26) Stejně jako Jehovův chrám v Jeruzalémě stál na vyvýšeném místě, tak je i dnes pravé uctívání vyvyšováno světaširým oznamováním poselství o království. Mnozí lidé je přijímají a ochotně říkají: „Já sám půjdu také.“

Takovým způsobem se rozšiřuje pravé uctívání Boha na zemi mezi lidmi, kteří si váží života a chtěli by žít věčně. Zjistíš, že nikde jinde není vyjadřována tato naděje. A přece je to dobře odůvodněná naděje, spolehlivá naděje, která se opírá o slovo věčného Boha. Lidé, kteří se podobají ovcím a jsou předem oznámeni v tomto podobenství, a také ostatek „bratrů“ Kristových, to jsou jediní lidé na zemi, kteří mají naději, že přežijí zničení tohoto systému věcí.

Dostal ses do spojení s „bratry“ krále nebo alespoň s jejich druhy, s lidmi, kteří se podobají ovcím a kteří se rovněž podílejí na kázání dobrého poselství o království a na učení? Jestliže je uznáváš jako Kristovy učedníky a scházíš se s nimi v jejich sále království, poznáváš biblické pravdy, které předkládají, a podporuješ je v jejich díle, pak obdržíš velká požehnání.