Jak bys zacházel s vyslancem?

V POSLEDNÍ době často slyšíme o útocích na vyslanectví a dokonce i o tom, že vyslanec může být unesen nebo zavražděn, protože jsou lidé zaujati proti jeho zemi nebo její politice. Ale v minulých dobách, kdy spolu národy vycházely poměrně v pokoji, bylo s posly nebo vyslanci obvykle zacházeno dobře.

Ve starověku se však stal případ, kdy bylo velmi potupně zacházeno s jedním královským „poslem“ neboli zplnomocněncem určitého mírumilovného národa. Izraelský král David učinil přátelské gesto, když poslal úřední zástupce k ammonitskému králi Chanonovi. Chanon však projevil vůči Davidovi velkou nevážnost a způsobil, že s těmito zplnomocněnci bylo zacházeno velmi potupně. Jeho věrolomný čin vyvolal válku, která vedla téměř k úplnému vyhlazení ammonitského národa. — 1. Par. 19:1 až 20:3.

O staletí později bylo ještě potupněji zacházeno s Božím Synem, kterého Jehova ve své milující laskavosti poslal k židovskému národu. (Jan 8:18, 19, 49) Vůdcové národa s ním jednali hrubě a nakonec mu přivodili potupnou smrt. Bůh proto zavrhl židovský národ, který byl jeho vyvoleným lidem, a město Jeruzalém se svým chrámem bylo v roce 70 n. l. , zničeno římskými vojsky.

Nepřátelsky smýšlející Židé se však nespokojili jen s tím, že takovým způsobem jednali s Ježíšem Kristem. Dříve než byl zničen Jeruzalém, jednali také potupně s lidmi, které Kristus poslal jako své vyslance, totiž s jeho pomazanými učedníky, a mnohé z nich usmrtili, (2. Kor. 5:20) Lid se sice dal podnítit k účasti na těchto krutostech, ale hlavní vinu nesli židovští náboženští vůdci, protože ti úmyslně ponechávali lid v nevědomosti o Bohu. Ježíš jim řekl: „Odňali jste klíč poznání; sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, jste bránili!“ (Luk. 11:52) Tito sobečtí vůdci se báli, aby neztratili své vlivné postavení. Říkali si: „Necháme-li ho [Ježíše] jen tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ — Jan 11:48.

PROČ BYLI KRISTOVI VYSLANCI NENÁVIDĚNI

Nebyla to osobní nenávist, která v prvním století podněcovala odpůrce ze Židů, aby pronásledovali Kristovy vyslance. Bylo to proto, že tito vyslanci oznamovali Boží království a lidu vysvětlovali toto poselství. Židům, kteří se domnívali, že tímto královstvím bude židovské království na zemi, poukazovali na to, že jde o nebeské panství, které zničí všechny lidské říše a přivodí „novou zemi“, spravedlivou lidskou společnost. Ukazovali, že Boží požadavek k získání věčného života je, aby jednotliví lidé změnili svou osobnost podle Božích zásad, které jsou zapsány v Bibli. Musí projevovat lásku ke svému bližnímu, nestranicky a bez předsudků. Tak byli sobečtí náboženští vůdci odhaleni, a proto nenáviděli vyslance království. — 2. Petra 3:7, 12, 13; Efez. 4:22–24.

V dnešní době pomazaní vyslanci Božího království rozhodně oznamují tytéž pravdy. Pro upřímně smýšlející lidi je to dobré poselství, ale pro mnohé náboženské vůdce je příčinou k nepřátelství. Proti těmto vyslancům je rozšiřována propaganda, a proto mnoho lidí zaujímá nepřátelský postoj nebo nevěnují poselství pozornost. Často dochází k útokům na vyslance království, bývají pronásledováni nebo považováni za nežádoucí osoby.

Jak bys však jednal s určitým člověkem, kdybys věděl, že je vyslancem nebo zplnomocněncem Božího království? Učinil bys něco pro něho, a to nejen z ochoty pomoci? Neprojevil bys mu zvláštní úctu, pozornost, a neposlouchal bys pozorně, co ti říká? Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdokoli vám dává pohár vody k napití, protože patříte Kristu, vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu.“ (Mar. 9:41) Řekl však také, že někteří lidé budou s jeho učedníky jednat špatně pro jeho jméno. — Mat. 24:9; Jan 15:20, 21.

JAK SE PROJEVUJÍ LIDÉ PODOBNÍ KOZLŮM

V předcházejícím článku jsme mluvili o Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech a zabývali jsme se zvláště „ovcemi“ a jejich odměnou — věčným životem —, který dostanou za to, že se chovali dobře a pohostinně vůči Kristovým vyslancům. Kdo však jsou „kozli“, jakou dostanou odměnu a proč? — Mat. 25:31–46.

Ježíš ukazuje, že „kozli“ jsou ti lidé ze „všech národů“, kteří na rozdíl od pohostinných, laskavých „ovcí“ nejednají přátelsky s Kristovými vyslanci a nepomáhají jim. V podobenství je Ježíš označuje jako ‚prokleté‘. Když je Ježíš odsoudil za to, že byli nepohostinní, odpověděli mu: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo jako nahého nebo nemocného nebo ve vězení a neposloužili jsme ti?“ — Mat. 25:44.

Ano, nazývají jej „Pane“, ale činí to pokrytecky, jako by tím mínili, že je jejich Pánem. Kdyby jej však skutečně milovali, milovali by pravdy, které se vztahují na něho, a toužebně by si přáli jeho království. (Mat. 6:10) Jejich omluva je bezcenná, protože z jejich činů je patrné, že jejich tvrzení je lživé. Abychom rozhodli, zda někomu chceme pomoci nebo ne, nemusíme takovou osobu přímo vidět. Otázka je, jak člověk jedná s viditelným zástupcem Kristovým, který jednoznačně dokazuje, že skutečně zastupuje Krista.

Ježíš ve svém podobenství vyjadřuje právě tuto myšlenku, neboť ukazuje, co říká král „kozlům“, kteří jsou po jeho levici, na straně nepřízně, a kteří se ospravedlňují. Říká: „Vpravdě vám pravím: Do té míry, jak jste to nečinili jednomu z těchto nejmenších, nečinili jste to mně.“ — Mat. 25:45.

Není přitom rozhodující, jak nedůležitý je snad některý z duchem zplozených, pomazaných Kristových „bratrů“. Ve skutečnosti žádný z Kristových „bratrů“ není významnou, vedoucí osobností tohoto světa, ani v politických kruzích ani mezi duchovními křesťanstva, protože praví Kristovi „bratři“, jeho vyslanci, nejsou částí tohoto světa, jako ani on nebyl částí světa. (1. Kor. 1:26–31; Jan 15:19; 17:14, 16) „Kozli“ nemusí pronásledovat tyto vyslance, ačkoli někteří z nich se vůči těmto Kristovým služebníkům dopustili únosu, věznili je i zabíjeli. Již tím, že jim „kozli“ nepomáhají a neprojevují jim pohostinnost, přehlížejí je a nepodporuji jejich dílo oznamování poselství o království, činí ve sporné otázce vědomě určité rozhodnutí. Ve skutečnosti zaujímají v srdci postoj proti Božímu mesiášskému království, které oznamují tito vyslanci, a tím se také staví proti Kristu, což dokazují svým postojem a svými skutky. — Srovnej Mat. 7:21–23.

ODMĚNA PRO „KOZLY“

Jakou odměnu proto dostanou tito „kozli“? Kristus jim říká: „Odejděte ode mne, vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně, připraveného pro ďábla a jeho anděly.“ — Mat. 25:41.

Co je ‚oheň, připravený pro ďábla a jeho anděly‘? Znamená to, že budou věčně při vědomí trápeni v nějaké neviditelné říši, v něčem, co se podobá ohni? Někdo snad řekne, že tomu tak je, a s přesvědčením poukáže na Zjevení 20:10, neboť tento biblický verš zní: „A ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde již byla šelma i falešný prorok; a budou mučeni dnem i noci po celou věčnost.“

Jestliže však blíže zkoumáme tento text ze Zjevení, zjišťujeme, že je řečen v obrazném neboli symbolickém jazyce. Proč? Nuže, do „jezera ohně a síry“ byla uvržena také „šelma“ a „falešný prorok“. Zřejmě se zde nejedná o doslovné zvíře ani o nějakého jednotlivého muže, ale jsou tím znázorněny organizace. (Zjev. 17:8–14) Kromě toho je také v Bibli řečeno: „Smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“ (Zjev. 20:14) Smrt a hádes (všeobecný hrob lidstva) jsou abstraktní pojmy a z toho je patrné, že také „ohnivé jezero“ je symbolické. Znázorňuje úplné vyhlazení, trvalé zničení, ‚druhou smrt‘, smrt, z níž neexistuje návrat.

Ježíš kromě toho řekl, že „kozli“ odejdou do věčného „odříznutí“. (Mat. 25:46) Zde použité řecké slovo znamená doslova „být ořezán“. Kozli jsou navždy mrtví, jdou do „druhé smrti“, a tak jsou navždy odříznuti od života v jakékoli formě existence.

OTÁZKA, KTERÁ JE URČENA PRO KAŽDÉHO Z NÁS

Není pochyb o tom, že Kristus má dnes na zemi své vyslance. Je však otázka: Kdo jsou tito vyslanci? Kdo nám přináší dobré poselství o království a ukazuje nám, že je blízko, a upozorňuje nás na požehnání, která přijdou na zemi, až bude odstraněno všechno zlé? Každý z nás se může také zeptat: Co dělám, abych rozšířil poznání o Bohu? Sloužím svými slovy a svým bezúhonným způsobem života jako Kristův zástupce? Jestliže ne, pak musíme zjistit, kdo tak jedná. Těmto lidem bychom měli prokazovat pohostinnost, jako bychom pohostinně přijali vyslance nějakého krále, jehož si velmi vážíme. Nesmíme „kulhat mezi dvěma odlišnými názory“. — 1. Král. 18:21.

Takového vyslance bys uvítal ve svém domě. Velmi by ses zajímal o poselství, které přináší od svého krále nebo od svého panství. Jednal bys s ním uctivě. Vyslanci Kristovi mají neobyčejné poselství. Je to zpráva od stvořitele vesmíru a od jeho krále, Ježíše Krista. Proto je důležité dávat pozor na to, co tito vyslanci říkají. Jde o víc než jen o to, abychom někomu projevovali úctu. Tímto způsobem projevuješ svůj postoj vůči Bohu a Kristu a to může pro tebe znamenat život nebo smrt.

V dnešní době statisíce lidí jednaly s těmito posly přátelsky, nejen tím, že je podporovali hmotně, ale tím, že se postavili na stranu těchto vyslanců, když s nimi špatně jednali jejich nepřátelé. (2. Kor. 1:6, 7; Fil. 4:14; Žid. 10:33) Ano, připojili se k těmto vyslancům, aby je podporovali ve světaširém oznamování dobrého poselství. (Zach. 8:23) Tito lidé podobní ovcím se tak stali zplnomocněnci Ježíše Krista, druhy králových vyslanců. (Žalm 45:15, 16) Zjistil jsi, kdo jsou tito praví vyslanci a s nimi spojení zplnomocněnci? Jednáš s nimi s úctou a uvědomuješ si, že do té míry, jak to činíš jednomu z nejmenších Kristových bratrů nebo jednomu z jejich milujících druhů, kteří se podobají ovcím, činíš to Kristu?