Proč se vyplatí stát pod duchovní ochranou
1. Kdo je jistý před nebezpečím bezcílně se zmítajícího světa?
DNES je špatně postaráno o hmotné, fyzické bezpečí lidstva. Avšak pod Boží ochranou jsme bezpečni před mravním, sociálním, politickým a náboženským nebezpečím zmítajícího se světa. Pod touto ochranou jsou všichni, kteří kladou na první místo ve svém životě duchovní věci, vyložené v Božím Svatém slově. Vědí, že Bůh bude pečovat o všechny jejich jiné potřeby.
2, 3. Jak dalece učinil ostatek a „velký zástup“ skutečně Jehovu svým „útočištěm“?
2 Inspirovaný pisatel 91. žalmu poskytuje svými dalšími slovy pocit bezpečí těm, kteří kladou Boha na první místo ve svém životě. Říká: „Poněvadž jsi řekl: ‚Jehova je mé útočiště‘, učinil jsi samotného Nejvyššího svým bydlištěm; žádné neštěstí tě nepřepadne a ani žádná pohroma se nepřiblíží k tvému stanu.“ — Žalm 91:9, 10.
3 Jaká je to nádherná myšlenka: můžeme učinit nejvyššího Boha svým „bydlištěm“! Neříkáme pouze Jehovovi: Jsi mé útočiště, ale hledáme u něho skutečně ochranu. Pomazaný ostatek Božího duchovního izraele zvláště od roku 1925 oznamoval nebojácně a veřejně, že učinil Jehovu svým útočištěm. „Velký zástup“, který se později připojil k ostatku v uctívání Jehovy Boha, následuje příklad ostatku a také oznamuje, že učinil Jehovu svým útočištěm a „bydlištěm“.
4. V jaké všechno převyšující sporné otázce jednaly dvě skupiny společně?
4 Tyto dvě skupiny společně prohlašovaly Jehovu, Nejvyššího, za svrchovaného Pána vesmíru. Zastávají se Jehovovy svrchovanosti ve sporné otázce o Božím nebo lidském panství nad zemí. Ustavičně oznamují po celé zemi, že Boží mesiášské království v rukou jeho Syna Ježíše Krista je jedinou nadějí stísněného lidstva. Bydlí v Jehovovi jako v jediném zdroji všeho bezpečí. V něm jsou bezpečné jejich věčné zájmy nyní i v budoucnosti.
5. Jaký druh neštěstí nepřepadne ty, kteří učinili Boha svým útočištěm?
5 V tomto zlém světě se stále zvětšují těžkosti nejen v politickém a hospodářském ohledu, ale i v mravním, sociálním a náboženském. Avšak ty, kteří učinili jediného živého a pravého Boha Jehovu svým životním útočištěm, „žádné neštěstí nepřepadne“. To je, žádné neštěstí popsané v předešlých verších 91, žalmu. Přirozeně mohou být postiženi jako ostatní lidé mocnými přírodními katastrofami, jako záplavami, tajfuny, zemětřesením, epidemiemi, nedostatkem potravin a ničivými následky mezinárodních a kmenových válek a revolucí, avšak tím není zničeno jejich duchovní smyšlení, ani víra a důvěra ve všemohoucího Boha. Mohou se hmotně a tělesně zotavit z takových pozemských neštěstí.
6. Proč je horší takové neštěstí, kterým je zničeno duchovní smýšlení, a komu se takové neštěstí přihodilo?
6 Jinak je tomu s neštěstím, které ničí duchovní smýšlení. Z toho není zotavení, jako v případě křesťanstva a Židů. Obě tyto náboženské skupiny mají právě tak málo duchovního blahobytu jako pohané. Jsou v náboženském ohledu nemocní a jdou vstříc zničujícímu neštěstí v přicházejícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21, 22; Zjev. 7:14) Neštěstí čeká všechny, kteří nyní neučinili Jehovu svým útočištěm a bydlištěm.
7. a) Co jsou symbolické „pohromy“, kterými je napadán svět podobný velkému městu? b) Co musíme dělat my, kteří jsme podobni cizím usedlíkům bydlícím ve stanech, abychom byli ušetřeni od těchto „pohrom“?
7 Ti, kteří důvěřivě učinili nejvyššího Boha svým bydlištěm, jsou znázorněni jako cizí usedlíci, kteří v přítomném světě bydlí ve stanech mimo hranice města. (1. Petra 2:11; Žid. 11:8–10) Těm — jako třídě — patří božské zaslíbení: „A ani žádná pohroma se nepřiblíží k tvému stanu.“ (Žalm 91:10) Mezi duchovně škodlivé „pohromy“, které nyní zasahují svět podobný velkému městu, náleží mimo jiné nacionalismus, přepjatý patriotismus, nauka o evoluci, sobecké hmotařství, zneužívání drog, náruživost pro používání krve, spiritistické zvyky, „nová morálka“, větší láska k zábavám než k Bohu, sektářství, kritika Bible, uctívání „svaté krávy“ vědy, stejně jako uctívání politické „šelmy“ a jejího poválečného „obrazu“, Spojených národů, nástupce Společnosti národů. (Zjev. 9:20, 21; 13:1–18) Ti, kteří učinili Jehovu svým útočištěm, nejsou nakaženi těmito „pohromami“ jen proto, že vystavěli svůj „stan“ daleko od „města“ tohoto světa. Zůstaňme proto stranou a nebuďme částí tohoto světa. — Jan 17:14–16; srovnej Žid. 11:9, 10.
ANDĚLÉ OCHRAŇUJÍ PŘED PÁDEM
8. Jaké vedení potřebujeme a máme je k použití?
8 Když chodíme v tomto světě plném duchovních nebezpečí, potřebujeme více než jen lidské vedení, aby se naše cesty líbily Bohu. Je nám zajištěno nadlidské vedení, „neboť“, jak dodává žalmista, „dá svým vlastním andělům ohledně tebe příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách“. — Žalm 91:11.
9. Jaký slib, který byl dán tělesnému Izraeli, nám to připomíná? A jakou službu Ježíšovi? A jaké ujištění, které dal Ježíš svým následovníkům, podobným dětem?
9 Tento slib nám připomíná, že Bůh řekl národu tělesných Izraelitů prostřednictvím proroka Mojžíše: „Posílám anděla před tebou, aby tě chránil na cestě a aby tě přivedl na místo, jež jsem připravil. Neboť můj anděl půjde před tebou a skutečně tě přivede.“ (2. Mojž. 23:20, 23; 32:34; 33:2) Když Boží Syn, Ježíš Kristus, odvrátil v judské pustině tři pokušení, z nichž jedno bylo ve spojení s Žalmem 91:11, 12, „potom jej ďábel opustil a hle, andělé přišli a začali mu sloužit“. (Mat. 4:1–11) O svých následovnících, které přirovnal k dětem, řekl Ježíš: „Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebi.“ (Mat. 18:10) Nebeští andělé mají nyní božský příkaz ochraňovat ostatek duchovních izraelitů a jejich věrné druhy.
10. Co jsou „cesty“, na kterých nás andělé mají „střežit“?
10 „Cesty“, na nichž nebeští andělé mají „střežit“ Jehovovy ctitele, jsou „cesty“, které odpovídají Jehovovu zjevenému Slovu a na nichž se jeho ctitelé těší z jeho přízně a vedení. Na jiných, samostatně zvolených, sobeckých cestách by jeho andělé nedoprovázeli „ostatek“ a jeho druhy, „velký zástup“. — Mat. 13:41, 42.
11. Jak ukazuje Ježíš svým proroctvím o „skonávání systému věcí“ a o poslu, který letí uprostřed nebe, že jeho následovníci na zemi budou podporováni anděly?
11 Ježíš předpověděl ve svém proroctví o znameních své přítomnosti a skonávání systému věci, že vyšle své anděly, aby shromáždili vybrané členy duchovního izraele. A andělé budou s ním, když přijde, aby lidi z národů odděloval jako ovce a kozly. (Mat. 24:3, 31; 25:31, 32; Zjev. 7:1–8) Také poslední kniha Bible, Zjevení, dané apoštolu Janovi Ježíšem, objasňuje, že nebeští andělé budou podporovat dílo, které má provádět ostatek duchovního izraele během skonávání systému věcí. Janovo vidění například ukazuje anděla, který letí uprostřed nebe a oznamuje věčné dobré poselství všem obyvatelům země, což ve splnění znamená, že Jehovovi ctitelé provádějí toto dílo na zemi pod ochranou a vedením andělů. (Zjev. 14:6, 7) To však ještě není všechno.
12. Když ostatek podle Zjevení začal vylévat „sedm posledních pohrom“, proč musel mít andělské vedení a ochranu?
12 Když pomazaný ostatek začal v letech 1922–1928 n. l. s vyléváním „sedmi posledních pohrom“, musel být řízen a ochraňován anděly. Je to logické, protože ve Zjevení, kapitoly 15 až 17, vidíme, že „misky“ naplněné Božím hněvem byly drženy a vylévány anděly, kteří přijali tyto nádoby z Božích rukou. Protože Jehovovi ctitelé slouží svému Bohu způsobem, který odpovídá jeho cestám, jsou si jisti ochranou andělů. — Žalm 34:7; 34:8, KB; Žid. 1:13, 14.
13. Co kladou satanovy pozemské nástroje do cesty těm, kteří chodí po Jehovových „cestách“, a co o tom říká Žalm 91:12?
13 „Cesty“, po nichž jdeme jako Jehovovi ctitelé, vedou prostředkem tohoto systému věcí, jehož „bohem“ je satan. (2. Kor. 4:4) Proto lze očekávat, že pozemské nástroje tohoto falešného boha kladou Jehovovým ctitelům do cesty symbolické kameny, aby klopýtali a padali. Žalmista poukazuje na příčinu klopýtání a mluví dále o Jehovových andělech: „Na svých rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou o nějaký kámen.“ — Žalm 91:12.
14. Kdo byl v prvním století n. l. pro tělesné Izraelity „kamenem urážky“ a proč?
14 To znamená, že nebeští andělé nás podporují a stojí při nás, takže nám takový „kámen“ nemůže ublížit. Odpadlí Židé prvního století n. l. , „oba domy Izraele“, neměli podporu andělů, kteří by je chránili před duchovním klopýtáním a zničením. Klopýtli o Jehovova pravého Mesiáše, Ježíše Krista, který byl pro ně podle prorockých slov u Izaiáše 8:14 „jako kámen urážky a jako skála, o niž se klopýtá“. (1. Petra 2:7, 8) Zavržení Ježíše duchovně škodí obřezanému židovskému lidu až dodnes. To však není „kámen“, o němž mluví Žalm 91:12.
15. Proč je „kámen“ v Žalmu 91:12 něco jiného a jak se to dá znázornit?
15 Tento „kámen“ je něco od Jehovova velkého odpůrce, satana ďábla, a kdo přijme to, co tento „kámen“ znamená, ztratí Boží přízeň. To se nepodobá mesiášskému „kameni“ prvního století, který — kdyby byl přijat židovským národem — by mu byl pomohl zůstat v Boží přízni. Avšak tehdy následovali nacionalisticky založení Židé falešné mesiáše a ne toho Bohem seslaného. Ježíš Kristus, když předpovídal o naší době, varoval učedníky před falešnými mesiáši neboli kristy, kteří vystoupí v čase skonávání systému věcí. (Mat. 24:3, 5, 23–26) Podle předpovědi povstali „falešní kristové“, a to ne v osobách jednotlivých lidí, ale spíše jako politické organizace a ekonomické systémy, kterým se připisovala mesiášská moc a od nichž se očekávalo mesiášské požehnání. Tak například slíbil Nikita Chruščov, že jeho druh ruského komunismu přinese lidem ráj. Kdo by mohl zapomenout, že v prosinci 1918 Generální rada Kristových církví v Americe se přimlouvala za tehdy plánovanou Společnost národů jako „politický výraz Božího království na zemi“?
16. Na jaké „kameny“ — dík andělům — svědkové Jehovovi nenarazili nohou, aby nebyli přivedeni k pádu?
16 Jehovovi andělé ‚nosili jeho ctitele na rukou‘, aby nenarazili nohou na nějaký „kámen“, neupadli a nakonec neztratili Boží přízeň. Když koncem roku 1939 uveřejnili prohlášení o křesťanské neutralitě ke všem světským sporům, byli posíleni v rozhodnutí dále zamítat vojenskou službu, jak to již činili v dobách míru i války. Po první světové válce povstali diktátoři jako Adolf Hitler, který chtěl obnovit Římskou říši německého národa, jež měla trvat tisíc let. Jehovovi křesťanští svědkové však nepřipustili, aby Jehovův pravý Mesiáš, Ježíš Kristus, byl zatlačen z jejich života těmito diktátory. V době, kdy byli zkoušeni, dají-li přednost zákonu nejvyššího Boha, řekli jako kdysi Kristovi apoštolové — politikům, soudcům a policejním úředníkům: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Dík Jehovovým andělům nebyli jeho ctitelé přivedeni ke klopýtnutí a pádu žádným „kamenem“ v podobě zákazu a omezování, který byl postaven do cesty jim a jejich oznamování Božího království.
CHRÁNĚNI PŘED OTEVŘENÝMI I SKRYTÝMI ÚTOKY
17. Jak se způsobem vyjadřování podobá Žalm 91:13 Lukáši 10:19?
17 Ku konci roku 32 n. l. vyslal Ježíš Kristus sedmdesát učedníků jako evangelisty Božího království. Použil zřejmě symbolických slov, když řekl: „Hle, dal jsem vám moc pošlapávat hady a štíry, i nad celou mocí nepřítele, a rozhodně vám nic neublíží.“ (Luk. 10:19) Právě tak nyní říká žalmista symbolicky třídě, která učinila Jehovu svým bydlištěm: „Budeš šlapat po mladém lvu a po kobře; rozšlapeš mladého lva se hřívou a velkého hada.“ — Žalm 91:13.
18. Jak je pošlapáván symbolický „mladý lev“?
18 Mladý lev napadá svou oběť otevřeně a zepředu. Právě tak mocné politické státy se uchýlily k zákonodárným činům, jimiž přímo označují své oběti. Vydaly zákon, které byly namířeny proti svědkům Jehovovým. Nebo proti nim používaly nacionalistické zákony. S jakým úmyslem? Aby je pohltily, přizpůsobily, aby je v náboženském ohledu učinily závislými na státu, aby z nich vytvořily národní náboženskou společnost, odtrženou od celosvětové organizace svědků Jehovových, která je řízena Bohem. Věrní svědkové Jehovovi takové opatření totalitního státu odmítli. S teokratickým smýšlením se pevně přidržovali Božího panství.
19. Jak je pošlapávána symbolická „kobra“?
19 Na rozdíl od mladého lva útočí kobra ve tmě a ze skrytého místa. Je nebezpečná jako „had u kraje cesty“, k němuž byl přirovnán kmen Dan a který „kouše koně do pat“. (1. Mojž. 49:16, 17) I v zemích se státním náboženstvím byly na svědky Jehovovy, kteří oznamují dům od domu Boží království, činěny útoky podobné zlomyslným, neočekávaným útokům jedovaté kobry. Duchovní křesťanstva skryti za stát úkladně útočili na svědky prostřednictvím politiků, zákonodárců, policejních úředníků a soudců. (Žalm 94:20) „Jed“ těchto nehezkých útoků však nezpůsobil, aby svědkové Jehovovi byli ochromeni strachem. Zůstali věrni zákonům a obraceli se jako pokojní občané na soudy země, aby bojovali za svá ústavní práva. V boji za upevnění a hájení náboženské svobody a práva kázat Boží království se dostávali až před nejvyšší soudy země. (Fil. 1:7, 16) Často bylo jejich úsilí korunováno vítězstvím.
20. Jak svědkové Jehovovi činili učedníky, i když byla zakázána jejich biblická literatura?
20 Lhostejno, zda nepřátelé útočili otevřeně zepředu nebo zákeřně zezadu, byli pošlapáni postupujícími svědky nejvyššího Boha. Když byly jejich spisy zakázány, pokračovali v biblickém díle činění Kristových učedníků pouze s Biblí. I tak byli činěni učedníci. — Mat. 28:19, 20.
21. Jak rozšlapávají Jehovovi ctitelé symbolického „mladého lva s hřívou“?
21 Přirovnáním, které žalm vyjadřuje slovy „rozšlapeš mladého lva se hřívou a velkého hada“, klade žalmista ještě větší důraz své symbolické mluvě. Mladý lev z hřívou musí být starší a také hrůzněji vypadá než mladý lev, a velký had je obrovský plaz, který je v řeckém překladu Žalmů (v Septuagintě) nazván „drakem“. Ale i když symbolický mladý lev s hřívou vypadá mohutně a hrozně, když podniká otevřený útok, Jehovovi ctitelé přece rozšlapou tohoto nebezpečného útočníka. Nezadržitelně postupují a přitom poslouchají nejvyššího Boha jako vládce spíše než lvu podobné lidi nebo lidské organizace. Splácí césarovi, který je podobný lvu, jen to, co mu patří, a nenechávají si nic, co patří Bohu, ale dávají mu vše, co mu náleží. (Skutky 5:29; Mat. 22:21) Proto hrozivým jednáním „lva“ neutrpí duchovní škodu.
22. Jak rozšlapávají Jehovovi ctitelé symbolického „velkého hada“?
22 „Velký had“ podobný draku nám připomene otce „semene“ hada, satana ďábla, „prahada“. (1. Mojž. 3:15; Zjev. 12:9) Žalmista zde nepřirovnává ďábla k „mořskému netvoru.“, ale k netvoru pozemskému, k plazu neobvyklé velikosti, dosti dlouhému, aby se mohl obtočit kolem člověka, rozdrtil jej a pohltil. (Jer. 51:34) Když tedy Jehovovi ctitelé pozorují, že se satan ďábel pokouší pomocí své velké světové organizace je obtočit, rozdrtit je tlakem světských vlivů a pohltit je ve své organizaci ovládané démony, setřesou „velkého hada“ a rozšlapou jej. Varují se všeho, co má něco společného se spiritismem, a nepřipustí, aby démoni tajně získali moc nad jejich myslí a vůlí. (Luk. 10:17) Především ti, kteří tvoří pomazaný ostatek Kristových spoludědiců, to musí činit, jestliže chtějí mít účast na splnění Římanům 16:20 a v krátké době rozdrtit satana pod svýma nohama. Musí tomuto ohnivě červenému „draku“ nyní vytrvale vzdorovat, stále jej šlapat nohama. — 1. Petra 5:8.
MILOVAT BOHA A ZNÁT JEHO JMÉNO
23. Co říká Bůh podle Žalmu 91:14 o těch, kteří jej milují pro to, čím je?
23 Satan ďábel popírá, že lidé mohou milovat Boha, stvořitele, pro to, čím je. Nejvyšší Bůh však oceňuje pravou lásku svých pozemských tvorů. Jak Bůh vyjadřuje toto ocenění, ukazuje žalmista, když nyní nechá mluvit Boha a říci o třídě milujících ctitelů: „Neboť ke mně obrátil svou náklonnost, poskytnu mu také únik. Budu jej chránit, protože poznal mé jméno.“ — Žalm 91:14.
24. Proč v něm nemají jeho ctitelé útočiště jen pro své duchovní bezpečí?
24 Ctitelé jediného živého a pravého Boha mu věnují náklonnost, protože je nejvyšším zosobněním lásky. Oddaně k němu přilnuli a jejich srdce mu jde dobrovolně vstříc. Mají příkaz milovat jej, ale milují jej, protože dříve on miloval je a vyjádřil svou lásku prostřednictvím svého jednozplozeného Syna, Ježíše Krista. (5. Mojž. 7:7; 10:15; Mar. 12:29, 30; 1. Jana 4:19) Nehledali tedy u něho útočiště pouze proto, aby našli duchovní ochranu.
25. Odkud opatřil Jehova únik svým ctitelům a jak tomu bude v budoucnu?
25 Všemohoucí Bůh se v náklonnosti ke svým ctitelům postaral, aby mohli uniknout z náboženského zajetí tohoto světa a aby nebyli vyhlazeni. Svědectvím toho je, že jeho věrní ctitelé existují v této nejnebezpečnější době a vzrůstají počtem. Jeho schopnost poskytnout únik i v budoucích případech je stále stejně velká.
26. Co je myšleno Jehovovými slovy: „Budu jej chránit, protože poznal mé jméno“?
26 Ctitelé, kteří uctívají nejvyššího Boha duchem a pravdou, nebudou nikdy vymazáni z povrchu země, protože jinak by jeho jméno ze země zmizelo. Proto říká o skupině svých ctitelů: „Budu jej chránit, protože poznal mé jméno.“ — Žalm 91:14.
27. Nač byla v roce 1925 poprvé obrácena pozornost a který článek pak vyšel v anglické Strážné věži z 1. ledna 1926?
27 V roce 1925 n. l. poznal pomazaný ostatek duchovních izraelitů, že podle Bible přišel pro Boha čas, aby si na celém světě učinil jméno. (Jer. 32:20; Iz. 63:12) To obrátilo pozornost na Boží osobní jméno Jehova. Proto hned na počátku příštího roku byli čtenáři Strážné věže postaveni před otázku: „Kdo bude ctít Jehovu?“, neboť tak zněl nadpis hlavního článku anglického vydání z 1. ledna 1926.
28. Co učinili Jehovovi ctitelé v roce 1928 na mezinárodním kongresu Badatelů bible v Detroitu, aby ukázali, že „poznali“ Jehovovo jméno?
28 V létě 1928 dokázali ti, kteří byli shromážděni na mezinárodním kongresu Badatelů bible v Detroitu (Michigan), že „poznali“ Boží jméno, když přijali s velkým souhlasem „Veřejné prohlášení proti satanovi a pro Jehovu“. Toto prohlášení pak bylo rozšířeno v tištěné formě v milionech výtisků po celém světě. Ve významném roce 1928 bylo 44 000 Badatelů bible, kteří podávali zprávu o své kazatelské činnosti a kteří se zúčastnili rozšiřování tohoto prohlášení. Co však bylo konečným vyvrcholením?
29, 30. a)Co bylo učiněno v roce 1939 s titulem Strážné věže, aby bylo božské jméno ještě více oznamováno? b) Učinil si Jehova jméno? Prostřednictvím koho?
29 V neděli, 26. července 1931 odpoledne, bylo na mezinárodním shromáždění Badatelů bible v Columbu (Ohio) přijato rezolucí nové jméno — svědkové Jehovovi. Pak byla tato rezoluce přijata všemi sbory na celém světě, a proto je od té doby jejich náboženská organizace známá jako svědkové Jehovovi. Aby bylo Boží jméno ještě více rozšířeno, vyšel 1. března 1939, několik měsíců před vypuknutím druhé světové války, oficiální časopis svědků s novým nadpisem „Strážná věž hlásající Jehovovo království“. Dnes, v kritickém roce 1975, může být právem položena otázka: Učinil si Nejvyšší, Bůh proroctví, jméno? Odpověď je zřejmá: Ano. A prostřednictvím koho? Ani prostřednictvím křesťanstva či Židů, ale prostřednictvím křesťanských svědků Jehovových.
30 Tím, že Bůh ochraňoval své ctitele, protože poznali jeho jméno, ochraňoval také své vlastní jméno a postaral se, aby zde byl někdo, kdo oznamoval jeho jméno „po celé zemi“. — Řím. 9:17; 2. Mojž. 9:16.
31. V jakém jménu se rozhodli chodit a které jméno vzývají, když potřebují pomoc?
31 Jehovovi křesťanští svědkové jsou rozhodnuti jednat podle Micheáše 4:5: „Všichni lidé, ano, všichni budou chodit každý ve jménu svého boha; ale my, ano, my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ba navždy.“ Budou dále volat k jeho jménu o pomoc s plnou důvěrou v jeho slovo v Žalmu 91:15: „Zavolá na mne a já mu odpovím. Budu s ním v tísni. Vyprostím jej a oslavím.“
VYPROŠTĚNÍ A OSLAVENÍ
32. Jak Jehova dokázal, že nezapřel jako své svědky ty, kteří jej vzývají, a jak to ještě dokáže?
32 Jehovovi ctitelé byli již často ve velkých těžkostech pro rostoucí nepřátelství světa i pro válku, kterou bez přestání s nimi vede satan, drak. Avšak Jehova, věrný svému slovu, byl vždy s nimi, nikdy je nezapřel jako své svědky. Bude se svými ctiteli také ve velké tísni, až tento svět skončí zničením, a také to podivuhodným způsobem projeví. Místo aby je nechal neslavně zničit všemi nepřáteli viditelnými i neviditelnými, Jehova říká: „Vyprostím jej a oslavím“, neboli: „poctím jej“. — Nová anglická bible.
33, 34. Jakým způsobem Jehova oslavuje své ctitele po jejich vyproštěních?
33 Oslavení, které je zde zaslíbeno, neznamená nutně oslavení členů pomazaného ostatku duchovního izraele v nebi s vládnoucím králem Ježíšem Kristem. Toto oslavení přijde v Jehovou určeném čase, po slíbené „délce dnů“.
34 Avšak Jehova již způsobil pro své ctitele na zemi vynikající vyproštění a ta jim přinesla duchovní slávu, ke cti jeho jména. Po takových božských vyproštěních měli přednost triumfovat nad svými nepřáteli, kteří jsou také jeho nepřáteli. Až dodnes jsou poctěni další službou na zemi jako jeho svědkové a hlasatelé jeho neporazitelného mesiášského království. Ovšem, během „velkého soužení“, které přijde na svět, a při jeho vyvrcholení v „boji velikého dne Boha, Všemohoucího,“ v Armageddonu, přijde jejich největší a nejvýznamnější vyproštění od Jehovy. Přežijí ničivé „velké soužení“ a budou mít účast na slávě, kterou bude sklízet vítězná strana tohoto boje. Budou poctěni tím, že budou moci žít na zemi v Božím novém pořádku.
35. Pro jakou pozemskou slávu zůstanou naživu a jak to Bůh umožní?
35 Zůstanou tedy naživu a budou patřit k těm, kteří budou vyproštěni, až nejvyšší Bůh bude vítězně bojovat za ospravedlnění své univerzální svrchovanosti a za posvěcení svého cenného jména. (Zjev. 16:14, 16; Ez. 38:23; Žalm 83:18; 83:19, KB) Umožní to záchrana od něho. Jehova končí tento vynikající žalm, když nechá žalmistu říci: „Délkou dnů jej nasytím a způsobím, že uvidí záchranu ode mne.“ — Žalm 91:16.
36. Kdy se poznalo, že členové ostatku mají naději přežít Boží armageddonský boj, a jak dlouho budou na zemi syceni „délkou dnů“?
36 Teprve na konci roku 1928 přišlo porozumění, že pomazaný ostatek „Božího izraele“ má naději přežít Armageddon, „boj velikého dne Boha, Všemohoucího“, a zažít Jehovův spravedlivý nový systém zde na zemi. (Strážná věž z 15. prosince 1928, str. 376, odst. 35, 36, angl.) Nyní je rok 1975 a stále ještě žije několik tisíc členů pomazaného ostatku, kteří hledí vstříc uskutečnění této radostné naděje. Také stále rostoucí „velký zástup“ jejich druhů podobných ovcím doufá, že zažije nový systém, aniž musí zemřít. V novém systému Jehova Bůh přidá „délku dnů“ pomazanému ostatku natolik, že budou nasyceni. Zbývá vyčkat, budou-li tak dlouho ponecháni na zemi, až začne pozemské vzkříšení a až budou vzbuzeni věrní svědkové staré neboli předkřesťanské doby. Radovali by se, kdyby to zažili, dříve než budou vzati z pozemského jeviště, aby přijali u Krista svou nebeskou odměnu.
37. Jak bude umožněno členům „velkého zástupu“, aby byli syceni „délkou dnů“?
37 Členové „velkého zástupu“, kteří zůstanou věrní Jehovovi Bohu, svrchovanému Pánu vesmíru, a obstojí v rozhodující zkoušce po konci Kristova tisíciletého panství, budou tak nasyceni „délkou dnů“, že budou věčně žít pod Jehovovým univerzálním panstvím v pozemském „ráji rozkoše“. Jak je požehnané uctívat Jehovu!
38. Jestliže ten, kdo „bydlí ve skrýši“, zemře ve věrnosti před koncem armageddonského boje a svržením satana do propasti, proč to nepopírá velkou důležitost duchovní ochrany?
38 Poznáváme nyní cenu duchovní ochrany, kterou poskytuje Jehova, a máme upřímné přání si ji zachovat? Není tato ochrana pro nás nejdůležitější, jestliže chceme být v bezpečí, abychom se mohli podílet na nádherných požehnáních, jimiž Bůh odmění své věrné ctitele? Všichni, kteří s důvěrou zůstanou pod Jehovovou duchovní ochranou, kteří „bydlí ve skrýši Nejvyššího“, uvidí záchranu od něho. (Žalm 91:16) Bude tomu tak i v případě, jestliže dny některého z věrných budou ukráceny smrtí, dříve než se stane skutečností spravedlivý nový systém, který bude zřízen po Jehovově boji v Armageddonu a po uvržení satana a jeho démonů do propasti. (Zjev. 20:1–6) Všemohoucí Bůh může zachránit zemřelého ve věrnosti slíbeným vzkříšením z mrtvých. Kdo nezůstane pod Boží duchovní ochranou, nebude jím uznán a nepřežije blížící se „velké soužení“, neuvidí záchranu od něho.
39. Jakou radost bychom všichni měli chtít připravit Jehovovi a jak to můžeme učinit?
39 Jehova se bude radovat, jestliže uvidíme záchranu od něho a skrze Ježíše Krista, jeho Syna. Snažme se všichni s láskou připravit mu tuto radost. Můžeme to učinit, když zůstaneme „ve skrýši“ duchovní ochrany, kterou opatřil pro své věrné ctitele. — Př. 21:31; Zjev. 7:9–17.