Duchovní ochrana, kterou nám poskytuje Bůh

„Řeknu Jehovovi: ‚Ty jsi mé útočiště a má pevnost, můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.‘ “ — Žalm 91:2.

1, 2. a) Co prý Napoleon jednou řekl o meči a o duchu? b) Ve spojení se kterými křesťany poznal Hitler, že tento výrok je pravdivý?

VOJEVŮDCE Napoleon Bonaparte prý kdysi řekl: „Ve světě existují dvě síly: duch a meč. Nakonec však vždy vítězí duch.“

² Diktátor Adolf Hitler zřejmé nevěřil těmto slovům drsného válečníka. Chtěl dobyt svět silou „meče“, krvavou válkou. V území, kterého se Hitler násilím zmocnil, snažil se zlomit ducha těch, kteří ve světských konfliktech dodržovali křesťanskou neutralitu. V roce 1945 však síla jeho „meče“ selhala. Hitler přiznal svou porážku a sám se zastřelil. Jeho mrtvola byla podle jeho vůle spálena. Řady pronásledovaných křesťanských svědků Jehovových sice o několik tisíc prořídly, ale svědkové Jehovovi vyšli z této doby vítězně, s nezlomeným duchem, a opět se ujali oznamování Božího království v územích, přes něž se přehnala Hitlerova válka. Boží duch v nich odolal po celých dvanáct let Hitlerovy vlády.

3. a) Čím se chtěli tito vojevůdci chránit a s jakým výsledkem? b) V jakou ochranu důvěřovali svědkové Jehovovi, a proč?

³ Napoleon i Hitler hledali ochranu v silné armádě, v moci, politice a despotismu. Ukázalo se, že tento druh ochrany, spočívající na světské moudrosti, je podvod a klam. Zdánlivě bezbranní svědkové Jehovovi se spoléhali na jinou ochranu: na ochranu duchovní. Pod duchovní ochranou zůstává totiž člověk ve stavu, kdy je hoden toho, aby věčně žil v míru a štěstí v nadcházejícím novém systému věcí, který Bůh připravil pro lidstvo. Svědkové Jehovovi, kteří přežili onu dobu v Evropě, dávají až dodnes pozor na to, aby zůstali pod touto duchovní ochranou, protože v nadcházejícím „velkém soužení“ nám ani hmotná ani finanční ani vojenská bezpečnostní opatření nepomohou k zachování života, abychom se mohli dožít Božího nového systému. „Poklady zlého nebudou užitečné, ale spravedlnost, ta vysvobodí od smrti.“ — Přísl. 10:2.

4. Proč máme dát duchovní ochraně přednost před ochranou tělesnou a který biblický žalm to popisuje?

⁴ Duchovní ochrana znamená, že Bůh chrání náš duchovní život, pokud odpovídá jeho požadavkům pro věčný život. Všichni, kteří mají duchovní ochranu, jsou v Boží přízni, i když snad Bůh připustí, že je za jejich věrnost nepřátelé usmrtí. Pokud zachovají své duchovní smýšlení až do smrti, odmění je vzkříšením, jež bude spojeno s požehnáním a s možnostmi, které s sebou přinese život v Božím spravedlivém novém systému. Duchovní ochrana je důležitější než ochrana tělesná, o kterou usilují hmotařsky zaměření lidé. My máme v první řadě zájem o ochranu duchovní. Výstižný popis této ochrany nacházíme v 91. žalmu.

5. Co můžeme říci o autoru Žalmu 91 a na koho tento žalm obrací naši pozornost?

⁵ Žalm 91 pochází pravděpodobně od téhož inspirovaného autora, který napsal Žalm 90, na jehož poslední verš Žalm 91 bezprostředně navazuje. Není zde přerušení v podobě nadpisu se jménem autora. V tom případě by to byl prorok Mojžíš, jehož jméno je uvedeno v nadpise Žalmu 90. Okolnosti tomu sice nasvědčují, ale nemůžeme to tvrdit s jistotou. Ať je tomu jakkoli, tento žalm patří k inspirovaným Písmům Božího svatého slova, a to je rozhodující okolnost: proto je hodnověrný a spolehlivý. Musel být napsán nejméně 460 let před naším letopočtem. Neobsahuje žádnou bezprostřední zmínku o dlouho slibovaném Mesiáši neboli Kristu, o Božím Pomazaném, ale obrací naši pozornost k Bohu, zdroji duchovní ochrany, která byla poskytnuta i Mesiáši neboli Kristu.

6, 7. Jak satan použil Žalmu 91:11, 12, když pokoušel Ježíše Krista, a proč neměl úspěch?

⁶ V roce 29 n. l. použil například Boží velký odpůrce veršů 11 a 12 na určitého muže na Blízkém východě. Satan ďábel, pokušitel, zneužil Božího inspirovaného slova v nesprávném smyslu, aby podkopal duchovní smyšlení tohoto muže. Těchto veršů z 91. žalmu pokušitel použil ve spojení s tělesnou ochranou. Tvrdil, že obzvláště „Boží syn“ bude mít takovou osobní tělesnou ochranu a že bude uchován v bezpečí. Aby to dokázal jemu, ďáblu, i židovskému lidu, měl se tento muž vrhnout dolů z cimbuří jeruzalémského chrámu a měl se nechat od andělů jemně snést na chrámové dláždění proti zákonu zemské přitažlivosti. To mělo být zároveň „znamením z nebe“.

⁷ Na tohoto muže, který byl krátce předtím pomazán Božím duchem, aby byl Mesiášem neboli Kristem, měl by 91. žalm platit více než na kohokoli jiného. Ďábel si proto vymyslel plán, který v jeho očích mohl být pro tohoto Božího pomazaného skutečným pokušením. Ale tento muž, Ježíš Kristus, prohlédl úklad a poznal, že Žalm 91:11, 12 byl použit nesprávně. Proto se vzepřel a nevzdal se duchovní ochrany, kterou měl.

8. Jak Ježíš reagoval na satanovo pokušení a proč mu to bylo užitečné?

⁸ Učinil to tak, že se odvolal na příkaz, který Bůh dal prostřednictvím proroka Mojžíše. Biblická zpráva zní: „Ježíš mu [ďáblu] řekl: ‚Opět je psáno: „Nesmíš uvádět Jehovu, svého Boha, do zkoušky.“ ‘ “ (Mat. 4:7; 5. Mojž. 6:16) Ježíš věřil ve svaté anděly, ale nevěřil, že by jej chránili, kdyby se snažil jednat proti Božímu známému zákonu o zemské přitažlivosti, aby svým šíleně odvážným činem obrátil k sobě pozornost židovského lidu v chrámu. Ježíš moudře zůstal pod duchovní ochranou, a to přispělo také k jeho ochraně tělesné. Neutrpěl předčasnou smrt, která by nebyla splněním slov Písma. Zůstal naživu, protože byl „ve skrýši Nejvyššího“. — Žalm 91:1.

„VE SKRÝŠI NEJVYŠŠÍHO“

9, 10. a) Vyjádřil Ježíš, že by se Žalm 91 na něho osobně vůbec nevztahoval? b) Na koho se tento žalm rovněž vztahuje a v jakém smyslu?

⁹ Žalm 91 se vztahuje na dobu, kdy hrozí mnohá nebezpečí, o nichž mluvil žalmista, těm, kteří žijí v nebezpečných dobách, má poskytnout útěchu, naději a důvěru. Když byl Ježíš Kristus jako člověk na zemi, mohl si vzít k srdci tento podivuhodný žalm, protože se bezpochyby vztahoval na jeho osobu. Když odmítl ďáblův návrh, který byl v podvodném úmyslu založen na 11. a 12. verši, nezavrhl tím tento žalm, jako by se na něho správně nevztahoval. Jestliže kdy existoval nějaký tvor, který zaměřil svou náklonnost k Jehovovi, jak o tom mluví verš 14, pak to byl Ježíš Kristus.

¹⁰ Tento žalm by se měl logicky vztahovat také na všechny jeho pokřtěné učedníky, kteří jdou věrně v jeho šlépějích a napodobují jeho příklad. To ovšem neznamená, že by si každý jednotlivec mohl říci: Tento žalm na mne platí stejně jako platil na Ježíše Krista. Ne, ale vztahuje se na tyto pravé učedníky jako na třídu a každý, kdo patří k této třídě, může z toho čerpat duchovní sílu. Tento žalm neobsahuje předpověď o žádném jednotlivci z těchto pravých a věrně oddaných Kristových učedníků.

11–13. a) Kde je ve Zjevení zmínka o ostatku duchovních bratrů Ježíše Krista a proč je nutné, aby zůstali pod ochranou, kterou jim poskytuje Bůh? b) Jak bylo ukázáno ve Strážné věži z 1. srpna 1927, kdo je v „bezpečné skrýši“?

¹¹ Ve dvanácté kapitole biblické knihy Zjevení, v sedmnáctém verši, je zmínka o „ostatku“ duchovních bratrů Ježíše Krista, který bude na zemi, postižené bolestí a utrpením po zrození Božího mesiášského království v nebi v roce 1914 n. l.

¹² O ostatku „semene“ nebeské matky tohoto království je ve Zjevení 12:17 (KB) řečeno: „I rozhněval se drak [satan, ďábel] na tu ženu a šel bojovat s jinými ze semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.“ Proti tomuto ostatku semene ženy na zemi bojuje satan ďábel se svými démonskými anděly, a proto ostatek potřebuje duchovní ochranu, kterou mu poskytuje Bůh, jehož příkazy ostatek dodržuje. Tato zřejmá skutečnost byla potvrzena v článku „Místo bezpečí“, který vyšel ve Strážné věži z 1. srpna 1927 (angl.); v prvním odstavci tohoto článku je poukázáno na Zjevení 12:17 a potom je tam řečeno:

¹³ „Ti, kteří patří k ‚ostatku‘, budou se jistě horlivě snažit, aby našli bezpečnou skrýši, a když do ní budou přivedeni, budou se bedlivě snažit, aby tam zůstali.“

14, 15. a) Jaká řada článků byla uveřejněna v roce 1927 na základě tohoto porozumění? b) O jaké novodobé třídě lidí se mluvilo ve Strážné věži o osm let později?

¹⁴ Na základě tohoto porozumění, jež měli ti, kteří tehdy byli „ve skrýši Nejvyššího“, byla uveřejněna řada tří článků o Žalmu 91, jež měly názvy: „Místo bezpečí“, „Proč v bezpečí?“ a „Ochrana a bezpečí“, vyšly ve vydáních Strážné věže z 1. srpna, 15. srpna a 1. září 1927 (angl.).a Tento komentář o Žalmu 91 byl uveřejněn osm let předtím, než začal nabývat podoby „velký zástup“, popsaný ve Zjevení 7:9–17, neboli osm let před rokem 1935. (Viz dvoudílný článek nazvaný „Velký zástup“, který vyšel ve vydáních Strážné věže z 1. a 15. srpna 1935, angl.) Inspirovaný apoštol Jan popsal tento „velký zástup“ ve Zjevení 7:14, 15 (Žilka) slovy:

¹⁵ „Jsou to ti, kteří přicházejí z velké tísně, vyprali svá roucha a vybílili je krví Beránkovou. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu dnem i nocí v jeho chrámě. Ten pak, který sedí na trůnu, bude jejich stanem.“

16. a) V jakém místě bezpečí by měl být také „velký zástup“ a proč? b) Kdo kromě Ježíše Krista je ještě předpověděn v Žalmu 91 a na kterou dobu se tento žalm musí obzvláště vztahovat?

¹⁶ Podle tohoto prorockého popisu by se věrní členové „velkého zástupu“ měli dnes rovněž těšit z duchovní ochrany, kterou má „ostatek“ semene ženy „ve skrýši Nejvyššího“, jinak by je nejvyšší Bůh neochránil ve „velkém soužení“ a nedovolil by jim přežít do svého nového systému. Členové „velkého zástupu“ budou v tomto spravedlivém novém systému dále přinášet dnem i nocí svatou službu Bohu v nádvořích jeho duchovního chrámu. Žalm 91 tedy nepředpovídal žádnou jednotlivou osobu kromě Ježíše Krista, ale poukazoval na třídu neboli sbor pokřtěných Kristových učedníků jako na celek. Tento žalm se musí obzvláště vztahovat na dobu po roce 1919, po vyvržení satana a jeho démonských andělů z nebe do okolí této země, což se stalo po zrození Božího mesiášského království v nebi v roce 1914 n. l. — Zjev. 12:1–13.

17. Jaké otázky bychom si měli položit při bližší úvaze o 91. žalmu?

¹⁷ Když se nyní blíže zabýváme 91. žalmem, můžeme si sami položit otázku: Patřím k této třídě, které je poskytována přízeň, která je oslovována a o níž se mluví v tomto žalmu, jenž posiluje víru? Můžeme-li na tuto otázku odpovědět kladně, pak můžeme být přesvědčeni, že nám bude poskytnuta duchovní ochrana, o které se zde píše. Žalm začíná názornými slovy: „Ten, kdo bydlí ve skrýši [ochraně, Bruns] Nejvyššího, opatří si příbytek v samotném stínu Všemohoucího.“ — Žalm 91:1.

18. Co je míněno výrazem „skrýše Nejvyššího“ a proč ji světští lidé nemohou rozeznat?

¹⁸ „Skrýše Nejvyššího“ není místo, kde on sám přebývá, v nebesích, neviditelný lidským očím, ani to není místo, které by bylo nepřístupné pro nebeské zástupy. Není to nebeské místo, které bylo znázorněno Nejsvětější, nejvnitřnějším oddílem stanu uctívání, který postavil prorok Mojžíš v roce 1513 př. n. l. v pustině na hoře Sinaj. Tam byla božská přítomnost symbolizována zázračným světlem šekina, jež se vznášelo nad slitovnicí zlaté truhly smlouvy. Nejvyšší nepotřebuje žádnou skrýši, která by jej chránila před hrozícím neštěstím nebo před nebezpečími, jež jsou popsána v Žalmu 91. Výrazem „skrýše Nejvyššího“ je spíše míněno útočiště neboli ochrana, kterou poskytuje těm, kdo odpovídají požadavkům vyjádřeným v Žalmu 91. Je to místo, kde jsou v úkrytu a v bezpečí. Je to místo duchovní ochrany, a proto je světští lidé nemohou vidět svýma přirozenýma očima, a protože nemají duchovní rozlišovací schopnost, nemohou rozpoznat, že existují lidé, kteří jsou v této „skrýši“.

19. a) Vzhledem ke která sporné otázce jsou duchovně chráněni ti, kteří jsou v této „skrýši“, a jaké označení na to ukazuje? b) Kdy bylo světu poukázáno na tuto spornou otázku?

¹⁹ Duchovní ochrana poskytovaná všem, kteří jsou v této „skrýši“, je důkazem, že v ní skutečně jsou. Skutečnosti ukazují, že jsou duchovně chráněni vzhledem ke sporné otázce, která dnes existuje pro nebe i zemi a všechno převyšuje. Tato sporná otázka je naznačena označením toho, který poskytuje ochranu neboli „skrýši“, totiž označením „Nejvyšší“. V této sporné otázce jde o svrchovanost nad celým vesmírem. Na tuto skutečnost bylo lidstvo upozorněno uprostřed druhé světové války — v níž se bojovalo o panství nad světem — jen několik měsíců předtím, než Spojené státy vstoupily do tohoto zápasu národů. V létě roku 1941 při mezinárodním kongresu křesťanských svědků Jehovových v St. Louis v Missouri ve Spojených státech měl tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž přednášku na téma „Ryzost“. V této přednášce vysvětlil desetitisícům účastníků kongresu, že ve sporné otázce, před kterou stojí celé stvoření, jde o panství nad celým vesmírem. (Viz Strážná věž z 15. srpna 1941, str. 245, odst. 19, angl.)

20. Kdy bude vyřešena tato vrcholná sporná otázka a kteří lidé ji poznali a postavili se na stranu toho, jenž bude vyřešením sporné otázky ospravedlněn?

²⁰ Otázky, při kterých jde o panství nad světem a o národní svrchovanost národů, jsou v dnešní době předmětem rozhořčených sporů. Ze světové situace i z biblické chronologie je možno poznat, že právě za života naší generace musí Nejvyšší jednou provždy vyřešit tisíciletí starou spornou otázku, v níž jde o vládní moc neboli svrchovanost nad celým vesmírem. Ti, kteří jsou „ve skrýši Nejvyššího“, poznali tuto spornou otázku a otevřeně se zastávají univerzální svrchovanosti Nejvyššího, ve sporech národů, při kterých jde o národní samostatnost a panství nad světem, zachovávají proto křesťanskou neutralitu. Oni, kteří se neúčastnili politiky, mohli se dostat do „skrýše Nejvyššího“ jen tím, že uznali univerzální svrchovanost Nejvyššího, a mohou tam zůstat jen tehdy, jestliže zachovávají tento postoj. Těší se na to, až uvidí, jak Nejvyšší ještě v naší generaci ospravedlní svou univerzální svrchovanost bojem „velkého dne Boha, Všemohoucího,“ na symbolickém místě zvaném Har-Magedon. — Zjev. 16:13–16.

21. Který král ve 20. století př. n. l. zaujal správný postoj ve sporné otázce o univerzální svrchovanosti, kterému patriarchovi požehnal a jakými slovy?

²¹ Melchisedech, který byl ve dvacátém století př. n. l. , králem ze Sálem na Blízkém východě, zaujal podle biblické zprávy správný postoj ve sporné otázce o univerzální svrchovanosti. Potvrzuje to krátká zpráva, kterou o něm napsal prorok Mojžíš. Vítězství, kterého dosáhl patriarcha Abram (neboli Abrahám) nad čtyřmi králi, kteří do země vnikli z Mezopotámie, připsal Melchisedech svrchovanému vládci celého vesmíru. V 1. Mojžíšově 14:18–20 o tom čteme: „A Melchisedech, král ze Sálem, vynesl chléb a víno, a byl kněz nejvyššího Boha. Potom mu požehnal a řekl: ‚Požehnaný buď Abram od nejvyššího Boha, tvůrce nebes a země, a požehnaný buď nejvyšší Bůh, který vydal tvé utiskovatele do tvé ruky!‘ Nato mu Abram dal desetinu ze všeho.“

22, 23. a) Jak Abram ihned potom veřejně ukázal, že stojí na straně svrchovaného vládce celého vesmíru? b) Co právem učinil svrchovaný vládce vesmíru, jak o tom čteme v 5. Mojžíšově 32:8?

²² Tím, že Abram dal Melchisedechovi, knězi Boha, který vytvořil nebe i zemi, desetinu ze všeho, co vítězně dobyl od čtyř vandalských králů, postavil se ve sporné otázce o svrchovanosti nad celým vesmírem po bok knězi a králi Melchisedechovi. Aby to veřejně potvrdil, složil přísahu ve jménu Panovníka celého vesmíru. Abram to učinil tehdy, když sodomskému králi přenechal všechno, co mu přinesl zpět. V 1. Mojžíšově 14:21–24 čteme: „Sodomský král potom řekl Abramovi: ‚Dej mi ty duše [osvobozené osoby], ale zboží si vezmi.‘ Nato Abram řekl sodomskému králi: ‚Skutečně pozdvihuji svou ruku v přísaze k Jehovovi, nejvyššímu Bohu, tvůrci nebe a země, že si opravdu nevezmu nic z toho, co je tvé, od nitě po tkanici sandálů, abys neřekl: „To já jsem obohatil Abrama.“ Nic nechci!‘ “ Nejvyšší Bůh, v jehož jménu Abram přísahal, jednal jako svrchovaný vladař celého vesmíru, když rozhodl, že zemi ležící na Blízkém východě, kterou zaslíbil Abramovi, ušetří pro Izraelity, jeho potomky. Mojžíš o tom říká:

²³ „Když Nejvyšší dával národům dědictví, když rozděloval od sebe Adamovy syny, pevně stanovil hranice národů s ohledem na počet izraelských synů.“ — 5. Mojž. 32:8.

24. Jak vyplývá z oznámení, které bylo dáno Marii, že věrní andělé uznávají svrchovaného vládce celého vesmíru, a jak dalece Ježíš Kristus uznal tuto skutečnost, když mluvil se svými učedníky o půjčování?

²⁴ I věrní andělé v nebi uznávají univerzální svrchovanost stvořitele nebe a země. Když anděl Gabriel vysvětloval židovské panně Marii, jak se stane nadpřirozeným způsobem matkou svého prvorozeného syna, který se měl jmenovat Ježíš, řekl jí: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, bude se nazývat svaté, Boží Syn.“ (Luk. 1:35) Když později tento Syn vyrostl v muže, dokázal, že také uznává svrchovaného vládce celého vesmíru, neboť řekl svým učedníkům: „Milujte nadále své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte bez úroku, aniž byste doufali, že něco obdržíte zpět, a vaše odměna bude velká, a budete syny Nejvyššího, neboť je dobrotivý k nevděčným a zlým.“ — Luk. 6:35.

25. Která modlitba, vztahující se na vrcholnou spornou otázku, má být vyslyšena v naší generaci a kde bychom proto měli být, chceme-li být v bezpečí?

²⁵ Přiblížil se čas, kdy bude vyslyšena inspirovaná modlitba, která je zaměřena proti nepřátelům univerzální svrchovanosti toho, jenž vytvořil nebesa i zemi: „Ať jsou navždy zahanbeni a znepokojeni a ať jsou zavrženi a ať zahynou; aby lidé věděli, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:17; 18:18, 19, KB) V této generaci, kdy má být navždy vyřešena všechno převyšující sporná otázka o svrchovanosti nad celým vesmírem, můžeme tedy být v bezpečí jedině tehdy, jsme-li „ve skrýši Nejvyššího“ a neochvějně se jej v této sporné otázce zastáváme. Jsme-li v této skrýši, budeme chráněni před nebezpečným ovlivňováním a svody, jež působí vzájemně si odporující politické ideologie, které jsou dnes propagovány po celém světě. — Žalm 27:5.

„V SAMOTNÉM STÍNU VŠEMOHOUCÍHO“

26, 27. a) Kdo bude smět být jako host „ve skrýši Nejvyššího“? b) Proč může Nejvyšší všude uplatnit svou svrchovanost a co bychom proto měli činit, abychom jednali rozumně?

²⁶ Co si opatří ten, „kdo bydlí ve skrýši Nejvyššího“? Přečteme-li si cely úvodní verš Žalmu 91, najdeme odpověď: „Ten, kdo bydlí ve skrýši Nejvyššího, opatří si příbytek v samotném stínu Všemohoucího.“ Opatřit si příbytek v tomto případě znamená, že s námi bude jednáno jako s hostem Všemohoucího. Tento Všemohoucí je zároveň Nejvyšší. Táž bytost má obě vlastnosti: nejvyšší postavení i všemohoucnost.

²⁷ Je všemohoucí, a proto si může zachovat svou univerzální svrchovanost. Může ji uplatnit všude ve svém stvoření, vůči všem inteligentním živým tvorům, kteří by se snad proti němu vzepřeli. Je marné, jestliže se nějaký tvor vzpírá svrchovanosti Nejvyššího nebo ji přehlíží, protože Nejvyšší je všemohoucí. Nemůžeme učinit nic rozumnějšího, než uznat jeho právoplatnou svrchovanost, věrně a oddaně se jí podřídit a vždy jej uznávat jako svrchovaného vládce našeho života. Kdo to činí, je přijat do „skrýše Nejvyššího“ jako host Všemohoucího.

28. Kdy Nejvyšší upozornil Abraháma na to, že je všemohoucí, a jak to dokázal?

²⁸ Stamiliony lidí, kteří blíže neznají Bibli, považují dnes za obtížné věřit ve všemohoucí bytost, která by převyšovala všechno ostatní. Ale Nejvyšší, který vytvořil nebe i zemi, upozornil již ve dvacátém století př. n. l. na tuto skutečnost svého pozemského přítele, patriarchu Abrama. Rok před narozením Izáka, Abramova syna, mluvil Nejvyšší prostřednictvím anděla s Abramem a sám o sobě mluvil jako o všemohoucím. V 1. Mojžíšově 17:1, 2 čteme: „Když bylo Abramovi devadesát devět let, tu se Jehova zjevil Abramovi a řekl mu: ‚Jsem Bůh, Všemohoucí. Choď přede mnou a prokaž se bezúhonným. A dám svou smlouvu mezi sebe a tebe, abych tě velmi, velmi rozmnožil.‘ “ Potom dokázal, že pro něj není nic nemožné, neboť dal Abramovi a jeho zestárlé manželce ještě syna, když u obou již odumřela rozmnožovací schopnost. Když se narodil Izák, bylo Abramovi sto let a jeho manželka byla devadesátiletá. (1. Mojž. 17:17; 21:1–5; Řím. 4:19–21) Tento Všemohoucí ještě dnes existuje.

29. Jedině prostřednictvím koho můžeme nyní vejít do „skrýše Nejvyššího“ a proč?

²⁹ Všemohoucí byl ve velmi důvěrném vztahu k Abrahámovu vnuku Jákobovi. (1. Mojž. 35:11; 43:14; 48:3; 49:25; 2. Mojž. 6:3) Také my k němu můžeme mít tak důvěrný vztah, i když jsme ve srovnání s ním velmi nepatrní. Představ si: Můžeme být jeho hosty, můžeme bydlet „ve skrýši Nejvyššího“! Musíme však pamatovat na to, že dnes můžeme vstoupit do tohoto důvěrného vztahu k němu pouze na základě dobrých služeb jeho nejdůvěrnějšího nebeského Syna, Ježíše Krista. V noci před tím, než položil svůj dokonalý lidský život jako oběť Bohu za naše hříchy, řekl svým věrným apoštolům: „Já jsem cesta a pravda a život. Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ (Jan 14:6) Jeho prostřednictvím se tedy přibližujeme k Nejvyššímu a uznáváme jej jako svrchovaného vládce vesmíru, jako svého svrchovaného vládce, jemuž patří náš život, naše věrná láska a oddanost. Tímto způsobem si opatřujeme „příbytek v samotném stínu Všemohoucího“.

30, 31. Na který obraz zřejmě myslel žalmista, když použil slov: „v samotném stínu Všemohoucího“?

³⁰ Jak je to podivuhodné, že můžeme být ve stínu Všemohoucího, v jeho ochraně. Znamená to, že se o nás Všemohoucí zajímá, že se o nás stará a věnuje nám svou pozornost. Tento obraz nemá znázorňovat, že menší osoba je ve stínu nějaké daleko větší osoby nebo ve stínu něčeho neživého, ve stínu „mohutného útesu ve vyčerpané zemi“. (Iz. 32:2) Autor tohoto žalmu chtěl znázornit totéž, co je naznačeno v Žalmu 17:8, kde se David modlí k Nejvyššímu: „Chraň mne jako zřítelnici oční bulvy, ukryj mne ve stínu svých křídel.“

³¹ Ano, je to obraz, který znázorňuje, jak se ptačí matka vznáší nad svými mláďaty a zastiňuje je. Pokud mláďata, která jsou pod ní, vidí nad sebou stín své matky, vědí, že nad nimi bdí a chrání je a že jsou v bezpečí před dravými ptáky. Že pták, který se vznáší nad svými mláďaty, znázorňuje stráž a ochranu, to je potvrzeno ve slovech Izaiáše 31:4, 5: „Stejně Jehova vojsk sestoupí, aby vedl válku o horu Sion a o její pahorek. Jako létají ptáci, stejně bude Jehova vojsk chránit Jeruzalém. Bude jej bránit a jistě jej také vysvobodí. Ušetří jej a také jej nechá uniknout.“

32. a) K čemu je tedy přirovnán Všemohoucí a k čemu jsme přirovnáni my, kteří jsme v jeho „stínu“? b) Co může učinit jako svědomitý hostitel, protože je také Nejvyšší?

³² Všemohoucí je tedy přirovnáván k velkému ptáku, a ti, kteří jsou v jeho „skrýši“ duchovní ochrany, jsou přirovnáni k mláďatům tohoto ptáka. Jsou ve „stínu všemohoucího“, a proto jsou v naprosto bezpečné skrýši. On je Nejvyšší, a proto všechno převyšuje a nic nemůže uniknout jeho absolutní schopnosti vidět. Může okamžitě postřehnout jakýkoli pohyb něčeho nebo někoho, kdo je pod ním, proti těm, kteří jsou v jeho „stínu“. Okamžitě se může zastat těch, které zastiňuje, kteří u něho přebývají jako duchovní hosté, a může je ochránit. Jako hostitel věrně dbá na svou čest, neboť plní svou odpovědnost vůči těm, které má u sebe jako své hosty. Jaká je to utěšující myšlenka! Kde jinde bychom mohli najít skutečnou duchovní ochranu?

[Poznámka pod čarou]

Již tehdy, v roce 1897, byl názor, že jednotlivec oslovený v Žalmu 91 je skupina osob, třída učedníků Ježíše Krista.