Proč nám nebyl oznámen ‚ten den a hodina‘
„Zůstaňte . . . bdělí, protože nevíte, kterého dne váš Pán přijde.“ — Matouš 24:42.
1. a) Co bude pro všechny obyvatele země znamenat nadcházející „velké soužení“? b) Kdy podle předpovědi u Matouše 24:30 přijde „Syn člověka . . . na nebeských oblacích“?
BLÍŽÍ se čas, kdy všichni obyvatelé země zažijí událost, která pro ně bude znamenat život nebo smrt. Ježíš Kristus předpověděl tuto událost slovy: „Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude.“ Je to doba, kdy „všechny kmeny země . . . uvidí Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou“ a „budou se . . . bít“ v sobeckém zármutku, protože pocítí jeho ničivou moc. — Mat. 24:21, 22, 30.
2. Jak víme, že lidé přežijí „velké soužení“?
2 Tak budou kolektivně jednat „všechny kmeny země“, ale neplatí to na každého jednotlivce, a ani ty nemusíš nutně zažít tuto zkušenost. Proč? Protože Ježíš v témž podobenství předpověděl, že bude zachráněno „tělo“. Poskytl vyhlídku na podivuhodnou budoucnost, neboť oznámil, že někteří budou zachráněni a budou mít naději, že získají „věčný život“. (Mat. 24:22; 25:46) A o více než šedesát let později zjevil Ježíš apoštolu Janovi, že lidé „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ vyjdou z „velkého soužení“, neboť je přežijí. (Zjev. 7:9–14) Budeš-li nyní jednat správně, můžeš patřit k těmto přežijícím. — Sof. 2:2, 3.
KDY TO BUDE?
3, 4. Na co mysleli apoštolové Ježíše Krista, když mu položili otázku, jež je zapsána u Matouše 24:3?
3 Máme zájem o své vlastní bezpečí a o bezpečí členů svých rodin, a proto je zcela přirozené, že se ptáme: Kdy přijde toto „velké soužení“? Poskytuje nám Bible o tom nějakou informaci?
4 Apoštolové Ježíše Krista položili podobnou otázku: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3; Mar. 13:3, 4) Co měli na mysli, když kladli tuto otázku? Tázali se na dobu, ve které žijeme dnes? Odpověď najdeme v předcházejících biblických verších. Z těchto veršů vyplývá, že apoštolové byli právě s Ježíšem na území jeruzalémského chrámu, když řekl zástupům lidí: „Od nyní mne již v žádném případě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Jehovově!‘ “ A když opustili chrámové území, řekl Ježíš učedníkům o chrámových budovách: „V žádném případě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ To mělo zřejmě znamenat konec židovského systému věcí. (Mat. 23:38 až 24:2) Na to mysleli apoštolové, když mu položili svou otázku.
5. a) Mluvil Ježíš ve své odpovědi o konci židovského systému věcí? b) Odkud víme, že jeho odpověď měla ještě širší dosah?
5 Ježíš jim na otázku odpověděl, ale jeho odpověď daleko přesahovala to, co se bude týkat pouze židovského systému věcí. Způsob vyjadřování, jehož je použito u Matouše 24:21, 22, ukazuje, že Ježíš měl na mysli „velké soužení“ takového rozsahu, že se mu nepodobá nic v celých lidských dějinách. Kromě toho z verše 30 vyplývá, že budou postiženi nejen Židé, ale „všechny kmeny země“. A v kapitole 25, ve verši 32, uvádí Ježíš na scénu „všechny národy“.
6. a) Která část Matoušovy 24. kapitoly má více než jedno splnění? b) Ve které části světa se zvláště odehrává novodobé splnění?
6 Všechno, co je zaznamenáno u Matouše ve 24. kapitole, ve verších 4–22, splnilo se v prvním století mezi lety 33 a 70 n. l. Vztahuje se to však i na naši dobu, a to od roku 1914 n. l. který je jak v Bibli, tak i ve světových dějinách označen jako významné datum světových dějin. Události, jimiž se splňuje Ježíšovo proroctví, odehrávají se obzvláště v zemích, které jsou protějškem starověkého nevěrného Jeruzaléma, totiž v křesťanstvu, jež tvrdí, že je ve smluvním poměru s Bohem.
7. Proč můžeme říci, že po roce 1914 přišli podvodníci, kteří prohlašovali: „Já jsem Kristus“?
7 Podle Ježíšovy předpovědi existovali od roku 1914 n. l. podvodníci, kteří si přisuzovali úlohu mesiášů a mluvili ve smyslu slov: „Já jsem Kristus.“ (Mat. 24:4, 5; Mar. 13:5, 6) Někteří z nich byli náboženskými vůdci, jako například muž, který se ve třicátých letech 20. století označil jako „božský otec“ a byl nazýván „král králů a pán pánů“. Jiní byli politiky, například Nkrumah, bývalý prezident v Ghaně, který pozměnil Ježíšova slova a vyzval lid: „Hledejte nejprve politickou říši.“
8. a) Je nějaký rozdíl mezi „válkami a zprávami o válkách“, které Ježíš předpověděl, a mezi tím, že „povstane národ proti národu a království proti království“? b) Vztahují se slova „národ proti národu a království proti království“ výlučně na světové války?
8 V téže době byly „války a zprávy o válkách“, neboť ‚národ povstal proti národu a království proti království‘. (Mat. 24:6–8; Mar. 13:7, 8) Byly dokonce dvě světové války, jež nemají obdoby v lidských dějinách. Nezapomeň však, že Ježíšovo proroctví o tom, že „povstane národ proti národu a království proti království“, se splnilo také v prvním století, a že se tedy nevztahuje pouze na světové války. Podle Ježíšovy předpovědi byly války spojeny s velkým nedostatkem potravin a s nákazami. Kromě toho dochází v dnešní době k hrozným zemětřesením „na jednom místě za druhým“. Víš o tom, protože zprávy o těchto událostech jsou v naší generaci na denním pořádku. Dokonce ruští komunisté slíbili svému lidu mesiášské požehnání, totiž „ráj“.
9. a) V jakém rozsahu bylo v dnešní době kázáno „dobré poselství o království“? b) Které je to „jméno“, pro něž jsou Ježíšovi následovníci předmětem nenávisti všech národů?
9 Přes obtížné podmínky a ohromný vzrůst bezzákonnosti rozšířili Jehovovi křesťanští svědkové kázání „dobrého poselství o království po celé obydlené zemi“, ano do více než dvou set zemí. Miliony lidí jim s potěšením naslouchaly, ale oni sami se také stali „předmětem nenávisti u všech národů“ pro jméno svého Pána. Také to Ježíš předpověděl. (Mat. 24:9–14; Mar. 13:9–13) Tuto nenávist si přivodili nejen proto, že používali jméno „Ježíš“, neboť mnozí, kteří předstírají, že věří v Ježíše, nejsou pronásledováni. Ale Jehovovi křesťanští svědkové říkají, že Bůh pomazal Ježíše jako nového krále země a že Ježíš je jediný, jehož prostřednictvím se lidé mohou přibližovat k Bohu. (Luk. 19:11–23; Jan 14:6; Skut. 4:12) Toto „jméno“ neboli to, co v sobě zahrnuje a co znamená, dráždí k hněvu lidi, kteří sobecky sledují své vlastní plány.
10. a) Co bylo pro Ježíšovy následovníky v prvním století znamením, že mají utéci z Jeruzaléma? b) Co se projevilo jako „ohavnost“ a co bylo „svatým místem“, na němž stála?
10 V prvním století 33 let poté, kdy Ježíš pronesl své proroctví, došlo k události, která byla pro jeho následovníky znamením, aby opustili Jeruzalém a jeho okolí. Jeruzalém byl obklíčen „utábořenými vojsky“, vojsky právě toho národa, jehož císaře si Židé zvolili místo Ježíše Krista. (Jan 19:12–15) Předpověděná „ohavnost působící zpustošení“, římské vojsko pod velením Cestia Galla, stála na „svatém místě“, v Jeruzalémě, „svatém místě“ Židů. Pro ty, kteří věřili slovům Ježíše Krista, byla tato událost znamením, že přišel čas, aby utekli z Jeruzaléma a nesnažili se přitom zachránit hmotný majetek. „Velké soužení“ bylo nyní velmi blízko a v dějinách Jeruzaléma nemělo obdoby. Bůh se postaral o to, aby zůstala otevřená cesta k útěku, když se římská vojska na čas stáhla. — Mat. 24:15–22; Luk. 21:20–22; Mar. 13:14–20.
11. a) Co je touto „ohavností“ ve dvacátém století a co je „svaté místo“? b) Jak se bude dařit křesťanstvu za to, že vložilo svou důvěru v lidské panství, a ne v království Božího Syna?
11 Ve dvacátém století se tato „část znamení“ splnila stejně jako všechno ostatní z tohoto znamení. V roce 1918 Generální rada církví v Americe uvítala Společnost národů jako „politický výraz Božího království na zemi“ a tím ukázala, že ve skutečnosti dává přednost lidskému panství, místo aby se podrobila moci, kterou Bůh dal v nebi svému Synu Ježíši Kristu nad národy. (Zjev. 11:15; 12:10) Jak „ohavný“ musel být tento způsob jednání v Jehovových očích! Podobnými „poctami“ byla zahrnována Organizace spojených národů, jež následovala po Společnosti národů, a byla tudíž postavena na místo, které křesťanstvo považuje za „svaté“. Bible však předpovídá, že tato „ohavnost“, Spojené národy, přivodí zpustošení těm, kteří v ni doufali, a to nejprve křesťanstvu, na něž se Ježíšovo proroctví vztahuje v první řadě, a potom zbytku velkého Babylónu, světové říše falešného náboženství. (Zjev. 17:1–5, 16–18) To nebude žádná maličkost. Ježíš řekl: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude.“
12. Co musíme činit jako jednotlivci, abychom nebyli zničeni ve „velkém soužení“?
12 Kdo nechce zahynout v tomto „velkém soužení“, musí nyní utéci; musí opustit křesťanstvo a zpřetrhat všechna pouta s jeho církvemi. Nejen slovy, ale také skutky musíme dokázat Bohu, že neschvalujeme pokrytectví křesťanstva, které předstírá, že věří v Krista, ale nedrží se jeho učení, a místo toho se vměšuje do politických záležitostí světa. Kdo by chtěl být mezi přežijícími, nesmí milovat „svět ani věci ve světě“ — žádnou část světa —, ale musí být věrným následovníkem Božího Syna. — 1. Jana 2:15–17.
13. Jak první splnění Matouše 24:4–22 zapůsobilo na naději pravých křesťanů?
13 Pamatuj na to, že část proroctví, která byla zapsána u Matouše ve 24. kapitole, ve verších 4–22, má dvojí uplatnění, jak to ukazují události, které nastaly. První splnění posílilo pravé křesťany v jejich přesvědčení, že se splní také ostatní věci.
PO SOUŽENÍ, KTERÉ PŘIŠLO NA JERUZALÉM
14. a) Ve které době se splní věci předpověděné u Matouše 24:23–28? b) Jaký je rozdíl mezi výstrahou u Matouše 24:24, jež mluví o tom, že přijdou „falešní kristové“, a mezi varováním ve verších 4 a 5?
14 Věci zaznamenané u Matouše ve 24. kapitole, ve verších 23–28, vztahují se na vývoj událostí po roce 70 n. l. až do dnů Kristovy neviditelné přítomnosti (parousia). Výstraha před „falešnými kristy“ není pouhým opakováním veršů 4 a 5. Pozdější verše popisují delší časové období — dobu, kdy vyvstali mužové, jako byl Žid Bar Kochba, který v letech 131 až 135 vedl vzpouru proti římským utlačovatelům, nebo jako byl vůdce náboženského hnutí bahaismu, který daleko později tvrdil, že je Kristem, který se vrátil, a jako vůdce hnutí duchoborců v Kanadě, který prohlašoval, že je Kristus, spasitel. Ježíš však varoval ve svém proroctví své následovníky, aby se nedali svést tvrzením lidských podvodníků.
15. Jak mohlo porozumění skutečnosti, že Ježíšova přítomnost je neviditelná, chránit jeho učedníky, aby nebyli svedeni na scestí?
15 Řekl svým učedníkům, že jeho přítomnost nebude pouze nějakou místní záležitostí, ale že jeho přítomnost bude jako blesk, který „vychází od východu a září až na západ“, protože on sám jak neviditelný král obrátí svou pozornost z nebe na zemi. Proto je nabádal, aby byli bystrozrací jako orel a aby rozuměli, že pravou duchovní stravu mohou najít pouze u něho; při jeho neviditelné přítomnosti (od roku 1914) se měli shromáždit kolem něho, pravého Mesiáše. — Mat. 24:23–28; Mar. 13:21–23; viz Boží tisícileté království se přiblížilo, str. 320–323, angl.
OD ROKU 1914 N. L.
16. V jakém časovém rozpětí se splňují události popsané u Matouše 24:29 až 25:46?
16 Jak ukazuje srovnání biblických textů se světovými událostmi, vrcholí události, popsané v Matoušově evangeliu, v kapitole 24 od verše 29 až do konce kapitoly 25, v době po roce 1914 n. l. Některé z těchto událostí začaly přirozeně již v prvním století, ale závěr, k němuž směřují, nastává ve dvacátém století. To platí na výrok o „věrném a rozumném otroku“ a také na podobenství o deseti pannách a o talentech. — Mat. 24:45–47; 25:1–30.
17. a) Co je „soužení“, o němž se mluví u Matouše 24:29? b) Proč můžeme říci, že události, které začaly v roce 1914, nastaly „ihned po“ událostech roku 70 n. l.?
17 U Matouše 24:29 se mluví o tom, co se má stát „po soužení těch dnů“, a mluví se zde o událostech po roce 1914 n. l. , tedy po konci „velkého soužení“, které přišlo na Jeruzalém v roce 70 n. l. Je sice pravda, že měříme-li věci podle krátké doby našeho života, z lidského stanoviska, nelze říci, že by se události dnešní doby odehrály „ihned po“ tom, co se stalo v roce 70 n. l. Ale Bůh, pro něhož je tisíc let „jen jako včerejší den, když pominul“, vidí věci jinak. — Žalm 90:4; srovnej výraz „zakrátko“ ve Zjevení 1:1.
18. Vysvětli splnění Matouše 24:29.
18 Od roku 1914 n. l. se stalo přesně to, co Ježíš předpověděl: „Zatmí [se] slunce a měsíc nedá své světlo a hvězdy budou padat s nebe a nebeské moci budou otřeseny.“ Na začátku první světové války vstoupilo lidstvo skutečně do chmurného období. Ti, od nichž lidé obvykle očekávali osvícení, nemohli náhle poskytnout ani záchvěv naděje do budoucnosti. Také doslovná nebesa byla dříve považována za říši ptáků. Ale na počátku dvacátého století podařilo se člověku létat v letadlech, a ta byla později použita k válečným účelům. To vedlo k vyvinutí raket s velkou ničivou silou a také k vynálezu kosmických lodí, které vynesly člověka k Měsíci, takže se projevily obavy, že by Měsíc mohl jednoho dne sloužit jako vojenská základna k ovládnutí Země. V této době objevil člověk ještě něco, co zvýšilo jeho strach, totiž to, že na zemi dopadá kosmické záření, které vychází ze Slunce a z hvězd. Neznamená to, že by se nějak změnilo nebe samo o sobě, ale na základě toho, co vytvořil sám člověk, a na základě jeho rozšířených poznatků o mimozemských silách, které nemá ve své moci, začali se mnozí lidé v naší generaci dívat na hvězdné nebe jako na něco, odkud může přijít neštěstí. — Mat. 24:29; Mar. 13:24, 25.
19. K jaké události popsané u Matouše 24:30 to všechno vedlo?
19 To vše nás postupně přivádí ke konci tohoto systému věcí, k době, kdy se splní slova z Matouše 24:30: „Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku.“ Tato doba je nyní velmi blízko. — Mar. 13:26.
20. Proč nebude každý bědovat a jak to vyplývá z dalšího verše?
20 Ale ne každý bude naříkat, až přijde „Syn člověka . . . s mocí“ aby zničil tento zlý systém věcí. Neboť do té doby budou již podle Ježíšovy předpovědi shromážděni všichni „vyvolení“, 144 000 následovníků Ježíše Krista, kteří byli pomazáni duchem. (Mat. 24:31; Mar. 13:27) Také velký počet jiných lidí se staví po bok těchto pomazaných a společně s nimi vydávají všem národům svědectví o Božím mesiášském království. — Zach. 8:23.
21. Proč si můžeme být jisti, že čas „příchodu“ Syna člověka je velmi blízko?
21 Ani v nejmenším nepochybují o tom, že se splní všechno, co Ježíš předpověděl. Ježíš řekl: „Poučte se o tom na fíkovníku znázorněním: Jakmile jeho mladá větev změkne a vyraší na ní listy, poznáváte, že je blízko léto. Tak i vy, až to všechno uvidíte, poznejte, že [Syn člověka] je blízko u dveří.“ „To všechno“, co předpověděl, můžeme nyní vidět naprosto jasně. — Mat. 24:32–34; Mar. 13:28, 29.
ZJIŠTĚNÍ ČASU
22. O které „generaci“ Ježíš řekl, že se dožije jeho „příchodu“?
22 Kdy tedy přijde Syn člověka s ničivou mocí, aby očistil zemí od všech, kteří milují nespravedlnost? Ježíš sám poskytuje odpověď: „Vpravdě vám pravím, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Mat. 24:34; Mar. 13:30) Která to je „generace“? Ta, která byla svědkem událostí, jimiž se od roku 1914 n. l. splňuje proroctví. O pravdivosti Ježíšových slov nelze pochybovat. Důrazně dodal: „Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ — Mat. 24:35; Mar. 13:31; srovnej Mat. 5:18.
23. Co řekl Ježíš o tom, zda někdo bude vědět o dni a hodině oné události?
23 Uvedl Ježíš více podrobností? Oznámil svým učedníkům přesný čas, kdy se to stane? Naopak, řekl jim, že o tom „dni a hodině“ neví žádný tvor, a zdůraznil tuto myšlenku zvláště tím, že se o ní zmínil několikrát, dokonce pětkrát. Řekl: „O tom dni a hodině nikdo neví, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec.“ — Mat. 24:36 až 25:13.
24. Věděli Ježíšovi učedníci předem, kdy nastane „velké soužení“, jež bylo předpověděno pro první století?
24 Pamatuj na to, že při splnění Ježíšova proroctví o „velkém soužení“ v prvním století nebylo předem uvedeno žádné datum, z něhož by bylo zřejmé, kdy mají křesťané utéci z Jeruzaléma. Místo toho měli dávat pozor na znamení — na „ohavnost působící zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel“ a „jež stojí na svatém místě“. (Mat. 24:15, 16) Toto znamení se objevilo v roce 66 n. l. Ježíšovi následovníci poslušně opustili město a — jak o tom vypravují dějiny — usadili se na druhém břehu Jordánu, v hornaté krajině Pella. Ale potom uplynulo ještě několik let, než v roce 70 n. l. přišlo na Jeruzalém „velké soužení“. Nic nenaznačuje, že by Ježíšovi následovníci věděli předem, kdy vypukne soužení. Byli již na místě bezpečí; nebylo zapotřebí, aby předem znali čas.
25, 26. Ačkoli Noe byl předem informován o tom, kterého dne má začít potopa, proč bychom my neměli očekávat, že nám bude předem oznámen „den a hodina“ nadcházejícího „velkého soužení“?
25 Nesrovnal však Ježíš dobu své přítomnosti s Noemovými dny? (Mat. 24:37–39) A nebylo Noemovi přesně na den předpověděno, kdy začne potopa? Ano, ale důvod, proč byl Noemovi sdělen „den“, v dnešní situaci není. Noe a jeho rodina museli vědět, kdy začne potopa světa, aby mohli bezpečně přivést do archy všechny druhy zvířat a aby potom mohli sami vejít do archy, než se na zem zřítí vody potopy. To by nebyli mohli učinit několik měsíců před začátkem potopy, protože by byli příliš brzy spotřebovali zásoby potravy. Proto Bůh přesně v pravý čas řekl Noemovi: „Již za pouhých sedm dnů způsobím, aby pršelo na zem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; a smetu s povrchu zemské půdy vše, co existuje, co jsem udělal.“ — 1. Mojž. 7:4.
26 My však nemusíme vědět, kterého dne a ve kterou hodinu začne Boží zničující soud, který je před námi. Nebyla nám uložena odpovědnost za to, aby přežil svět zvířat, a záchrana bohabojných lidí — kteří jsou dnes ve více než 200 zemích po celém zemském povrchu — také nezáleží v tom, aby se všichni sešli v nějaké stavbě na jediném místě. K uskutečnění Božího předsevzetí a k záchraně jeho lidu není nutné, aby byl předem oznámen „ten den a ta hodina“.
VYHLÍDKY PRO TY, KTEŘÍ PŘEŽIJÍ
27. Které předpoklady musíme plnit, abychom mohli přežít „velké soužení“?
27 Z Bible zcela jasně vyplývá, že budou lidé, kteří přežijí „velké soužení“, a Bible také ukazuje, co musíme činit, abychom mohli přežít. Ve Zjevení 7:14 je „velký zástup“ lidí, kteří přežijí soužení, popsán slovy: „Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ To znamená, že až vypukne „velké soužení“, budou stát před Jehovou Bohem čistí a v přijatelném stavu. Co to bude od nich vyžadovat? Musí věřit, že Ježíšova prolitá krev je základem k odpuštění jejich hříchů, a musí se dále snažit činit Boží vůli. — Jan 3:36; Jak. 2:26.
28. Jaké nádherné vyhlídky mají ti, kteří přežijí „velké soužení“?
28 „Velký zástup“ přežijících má skutečně nádherné vyhlídky. Beránek, Ježíš Kristus, je „povede . . . k pramenům vod života“. (Zjev. 7:17) Členové „velkého zástupu“ budou pak osvobozeni od všech utlačujících systémů, které činí život na zemi nepříjemným, a budou tudíž v ideální situaci, aby mohli být uzdraveni ze svých lidských slabostí a nedokonalostí. Ježíš Kristus na ně plnou měrou uplatní svou oběť, jež působí smíření za hříchy. Budou poslušně přijímat jeho pomoc, a tím porostou k dokonalosti. Tak budou nakonec odstraněny nemoci, stáří a smrt — následky zděděného hříchu a nedokonalosti. (Zjev. 21:3–5) Bude napravena dokonce i škoda, kterou způsobila smrt, neboť miliardy lidí budou vzkříšeny z mrtvých. (Jan 5:28, 29) Tito vzkříšení rovněž obdrží příležitost získat nekonečný život.
29. Co by nyní měl činit každý z nás?
29 „Den a hodina“, kdy vypukne soužení, může pro tebe skutečně znamenat život nebo smrt. Nebylo by proto moudré, kdyby ses snažil již dnes žít tak, jako kdyby zítra přišel „ten den a hodina“? Nevíme, kterého dne a ve které hodině vypukne „velké soužení“. To však nic nemění na skutečnosti, že se ta chvíle rychle blíží. Dnešní doba je v Božím slově jasně označena. „Generace“, o které Ježíš předpověděl, že nejen prožije události roku 1914, ale také „velké soužení“, je nyní již v pokročilém věku. To zdůrazňuje naléhavost situace, a měli bychom proto pečlivě zkoumat, zda žijeme plně v souladu se skutečností, že je blízko před námi „den a hodina“ Božího soudu.