Pokoj s Bohem uprostřed ‚velkého soužení‘

1. a) Splnilo se Ježíšovo proroctví u Matouše 24:4–22 doslovně na pozemském Jeruzalému? b) Co ukazuje, zda toto proroctví bude mít ještě další splnění?

JEŽÍŠOVO proroctví zapsané u Matouše 24:4–22 se podivuhodným způsobem doslova splnilo v době mezi rokem 33 n. l., kdy je Ježíš vyjádřil, a rokem 70 n. l., kdy skončilo „velké soužení“ Jeruzaléma. Obnovený Jeruzalém již nikdy nebyl postižen tak velkým soužením, ani v době křižáckých tažení, jež vedli katolíci na Blízkém východě proti mohamedánům. Znamená to, že se Ježíšovo proroctví již splnilo s konečnou platností a že již nemáme očekávat žádné další splňování? Nikoli, neboť již ze způsobu, jak Ježíš vyjádřil svou předpověď o „velkém soužení“, lze usuzovat, že mluvil o ještě daleko větším soužení, než jakým bylo obklíčení a zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Tak tomu též skutečně je!

2. a) Proč je obtížné rozumět tomuto proroctví nebo jej použít, jak to připouštějí komentátoři Bible? b) Co říká A. Plummer o textu Lukáše 21:22?

² Známí komentátoři Bible v křesťanstvu připouštějí, že tomuto Ježíšovu proroctví je částečně těžko porozumět nebo jej použít. Ježíš jím zodpověděl otázku sestávající ze tří částí, totiž, kdy nastane zničení Jeruzaléma a jeho chrámu a co bude znamením jeho „přítomnosti“ a „skonávání systému věcí“. (Mat. 24:3, NS) Tito komentátoři připouštějí, že v Ježíšově prorocké odpovědi na tyto otázky je někdy těžké poznat, které ze tří částí se týká.a K Ježíšovým slovům u Lukáše 21:22: „Neboť to jsou dny pro vykonání spravedlnosti, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno“, poznamenává spisovatel a biblický komentátor A. Plummer mimo jiné toto: „Podle toho se zde jedná o poukaz na zničení Jeruzaléma, které má být považováno za předobraz konce světa.“b

3. Na co zřejmě Ježíš myslel, když mluvil o Jeruzalému a o konci systému věcí, mají-li slova u Matouše 24:21, 22 odpovídat skutečnostem?

³ Když Ježíš mluvil o době, kdy se měly splnit „tyto věci“, a o tom, co bude znamením „skonávání systému věcí“, myslel zcela zřejmě na něco mnohem většího než apoštolové, kteří mu položili tuto otázku. Použil tehdejšího nevěrného Jeruzaléma jako předobrazu a myslel zřejmě na protiobrazný nevěrný Jeruzalém, křesťanstvo. Myslel také na větší systém věcí než byl židovský systém věcí, jehož středem byl Jeruzalém se svým chrámem. Ježíš tedy mohl bez přehánění říci: „Neboť tehdy bude velké soužení jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny ukráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale pro vyvolené budou ty dny ukráceny.“ (Mat. 24:21, 22, NS) Hrozné zničení protiobrazného, nevěrného Jeruzaléma, křesťanstva, tvoří část neblahého konce přítomného světaširého „systému věcí“, konce, který je všeobecně označován jako „konec světa“. — Mat. 24:3, Lu.

4. a) Které podrobnosti, o nichž mluvil Ježíš ve svém proroctví, se vztahují na dobu po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.? b) V jakém smyslu tedy Ježíš jistě mluvil o Jeruzalému?

⁴ Druhá „přítomnost“ Ježíše Krista se neudála v době zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Také časy pohanů neboli národů měly ještě pokračovat po zničení Jeruzaléma, a světaširý „systém věcí“ měl tedy existovat ještě nejméně tak dlouho, dokud se ‚nenaplní‘ tyto časy národů. Když Ježíš ve svém proroctví popsal „velké soužení“ Jeruzaléma a předtím, než uvedl podobenství o ovcích a kozlech, zmínil se o různých jednotlivostech, které se nesplnily při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. (Mat. 24:23 až 25:46) Je tedy jedině rozumné usuzovat, že Ježíš mluvil o Jeruzalému ve dvojím smyslu: v doslovném neboli předobrazném smyslu a ve smyslu symbolickém neboli protiobrazném.

5. a) Proč není nesprávné použít Ježíšova proroctví na dobu mezi rokem 1914 a Armageddonem? b) Který „Jeruzalém“ byl pošlapáván až do roku 1914, a jak?

⁵ Jistě tedy není nesprávné uplatňovat Ježíšovo proroctví i na dobu mezi rokem 1914 n. l. a nadcházející bitvou armageddonskou. Symbolický, protiobrazný nevěrný Jeruzalém, křesťanstvo, ještě stále existuje. Jak biblická chronologie tak i dějinné skutečnosti potvrzují, že časy pohanů neboli „ustanovené časy národů“ skončily v roce 1914 n. l. kolem 4. nebo 5. října. (Luk. 21:24, NS) Národy do roku 1914 ‚nepošlapávaly‘ protiobrazný nevěrný Jeruzalém, křesťanstvo. Národy však pošlapávaly právo Bohem vyvoleného Mesiáše, který měl vládnout jako král, jako věčný dědic krále Davida nad Jeruzalémem a nad Davidovým národem, který se skládal ze dvanácti kmenů Izraele. Tento stav Jehova Bůh ukončil v roce 1914 n. l. Jak? Tím, že dosadil svého Syna, Ježíše Krista, na nebeské hoře Siónu jako krále a tak zřídil mesiášské království. Tehdy Bůh přistoupil k tomu, aby učinil národy podnoží mesiášského krále, Ježíše, a aby je posléze zničil v nadcházejícím boji armageddonském.

6. a) V čem se dnešní protiobrazná doba podobá ve svých událostech předobrazné době starověkého Jeruzaléma? b) Pro co tak dnešní národy obdržely nezvratný důkaz?

⁶ Když se Ježíš před devatenácti sty lety vrátil ze země do nebe, nadešel čas, kdy byl nepřítomen. Protože starý Jeruzalém byl předobrazem, byla také doba mezi Ježíšovým nanebevstoupením a zničením Jeruzaléma předobrazná. Byla předobrazem časového období mezi koncem časů národů v roce 1914 a Armageddonem, bojem „velkého dne Boha, Všemohoucího“, v němž budou zničeni milovníci a spojenci protiobrazného nevěrného Jeruzaléma, křesťanstva. (Zjev. 16:14 až 16) Byly tehdy před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. války, nedostatek potravin, nákazy a zemětřesení? Ano, a to též platí pro přítomné časové období, které začalo v roce 1914 n. l., kdy, obrazně řečeno, skončila Ježíšova nepřítomnost. Konec časů národů v onom roce byl tedy vyznačen tím, že v první světové válce lidských dějin povstal národ proti národu a království proti království. Nedostatek potravin, nákazy a zemětřesení dosud nebývalého rozsahu byly průvodními jevy této první světové války. To bylo pro národy nezvratným důkazem, že Ježíš byl „přítomen“ jako Mesiáš ve svém nebeském království, stejně jako vládl mezi svými Bohu oddanými a pokřtěnými učedníky na zemi poté, kdy vystoupil na nebe a posadil se po Boží pravici, až do zničení Jeruzaléma a od té doby dále.

7. a) Jak označil Ježíš ve svém proroctví události, které nastaly po roce 1914? b) Proč ještě nepřišel „konec“ po oněch prvních událostech?

⁷ Mezinárodní válka, nedostatek potravin, nákazy a zemětřesení byly jako před devatenácti sty lety ‚počátkem tísnivých bolestí‘. (Mat. 24:8, NS) Zvláště křesťanstvo, protiobrazný nevěrný Jeruzalém, začalo pociťovat tento „počátek tísnivých bolestí“, neboť první světová válka byl převážně jeho válka; kromě čtyř ze dvaceti osmi zúčastněných národů a království byly všechny údajně křesťanské. Po první světové válce, jež trvala více než čtyři roky, však ještě nepřišel „konec“. Tato válka nepřešla v boj velkého dne Božího, v Armageddon. Bylo ještě nutno vykonat mnoho práce. Před příchodem „konce“ museli Boží věrní svědkové na zemi ještě vykonat světaširé dílo. Jaké dílo? „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví; a potom přijde konec.“ Jako bylo „dobré poselství“ před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. „kázáno celému stvoření pod nebem“, tak je i poselství o Božím zřízeném mesiášském království kázáno od roku 1914 n. l. po celé obydlené zemi, všem národům. Svědkové Jehovovi to činí rovněž přes pronásledování. — Mat. 24:9–14, NS.

8. Co tedy ještě očekává protiobrazný nevěrný Jeruzalém a jaké rozhodnutí Bůh učinil ve spojení s ním?

⁸ „Počátek tísnivých bolestí“ již má křesťanstvo, protiobrazný nevěrný Jeruzalém, za sebou a dnes je spolu s ostatním světem v nemenší tísni. Ježíš ve svém proroctví naznačil, že bude v nezmenšené míře trvat „úzkost a strach národů“ a bezradnost. (Luk. 21:25, 26, NS) Protiobrazný, nevěrný Jeruzalém ještě očekává „velké soužení“ a jím budou postiženi i jeho spojenci a podporovatelé po celém světě. Podle Ježíšova popisu je tímto soužením ohrožen všechen lidský život, všechno tělo, jako tomu bylo ve dnech Noemových při světaširé potopě. (Mat. 24:21, 22, 36–39) Kdyby bylo připuštěno, aby toto soužení trvalo příliš dlouho, bylo by vyhlazeno všechno „tělo“. Bůh si proto předsevzal zkrátit „dny“ tohoto bezpříkladného „velkého soužení“. — Mar. 13:19, 20.

9. Jaký názor na myšlenku, jak Bůh zkrátí dny „velkého soužení“, byl uveřejněn v roce 1925 n. l.?

⁹ Zkrátí tyto dny pro své „vyvolené“. Jak? V roce 1925 bylo ve Strážné věži z 1. června ve článku „Pro vyvolené“ řečeno, že „ty dny“ „velkého soužení“ budou zkráceny uprostřed. V tomto článku je řečeno, že „velké soužení“ začalo v roce 1914 n. l., že však Bůh nepřipustil, aby dosáhlo svého vyvrcholení, ale způsobil, aby první světová válka ustala v listopadu 1918. Podle toho tak poskytl svému pomazanému ostatku vyvolených křesťanů čas, aby mohli vykonat své dílo předtím, než v bitvě armageddonské propukne poslední část „velkého soužení“, jež pak skončí. To by umožnilo lidem podobným ovcím, aby byli zachráněni. — Mat. 25:31–46.

10. Proč toto vysvětlení znělo v roce 1925 dobře a rozumně?

¹⁰ Tehdy v roce 1925 znělo toto vysvětlení docela dobře a rozumně. Bylo to pouhých sedm let po první světové válce a čtrnáct let před neočekávaným vypuknutím druhé světové války, která si vyžádala čtyřikrát více obětí na životech a způsobila čtyřikrát větší věcné škody než válka první. Ale ani druhá světová válka nepřešla v „boj velkého dne Boha, Všemohoucího“, v boj armageddonský, jak to někteří očekávali. (Zjev. 16:14–16) Nyní od konce druhé světové války v roce 1945 již uplynulo opět dvacet pět let, a na zemi je stále ještě část pomazaného ostatku vyvolených a boj armageddonský je stále ještě před námi, ačkoli nyní je již velmi blízko. V roce 1925 byly ještě považovány za správné údaje o biblické chronologii, obsažené v knize „Čas se přiblížil“, jež vyšla v angličtině v roce 1889. Podle tohoto výpočtu nekončilo šest tisíc let lidských dějin v sedmdesátých letech dvacátého století. Staré počítání času, podle něhož byly tehdy určovány události popsané v Bibli a splňování proroctví, ovlivnilo přirozeně porozumění, které tehdy měli Mezinárodní badatelé Bible na tyto věci. Mezitím však byla chronologie nově prozkoumána.

11. Jak dlouho by již podle tohoto názoru do dnešní doby trvalo mezidobí a co se mezitím stalo s mnohými, kteří patří k ostatku pomazaných „vyvolených“?

¹¹ Kdyby první část „velkého soužení“ začala v roce 1914 a skončila v roce 1918, jak bylo vysvětlováno v roce 1925, pak by mezidobí, jímž by byly ty dny „velkého soužení“ zkráceny, trvalo již více než jednapadesát let a trvalo by ještě déle. Mnozí členové pomazaného ostatku, kteří zažili konec první světové války v listopadu 1918, a jiní, kteří se od té doby připojili k ostatku, již mezitím zestárli, někteří zahynuli v pronásledování a jiní zemřeli stářím nebo z jiných důvodů. V roce 1948 například z 376 393 osob přítomných při slavnosti Památné večeře přijímalo chléb a víno ještě 25 395 osob, aby tak dokázaly, že patří k pomazanému ostatku. V dubnu 1969 naproti tomu z 2 719 860 přítomných při slavnosti přijímalo z chleba a vína pouze 10 368. Mezi těmito členy ostatku bylo ještě dosti těch, kteří zažili „počátek tísnivých bolestí“ v první světové válce. Někteří z nich mají podle Ježíšových slov u Matouše 24:33–35 ještě žít, až začne armageddonský boj a mají tento boj dokonce přežít. Tato slova zní:

12. Co Ježíš předpověděl o „této myšlence“?

¹² „Když uvidíte všechny tyto věci, poznejte, že je blízko u dveří. Opravdu pravím vám, že tato generace v žádné případě nepomine, dokud se nestanou všechny tyto věci. Nebe a země pominou, ale má slova nijak nepominou [nesplněna].“

13. a) Kdy podle předobrazu v podobě starověkého Jeruzaléma nezačalo „velké soužení“? b) V které době tedy má nastat „velké soužení“ a jak bude působit na křesťanstvo a jeho spojence?

¹³ Kdyby tomu bylo tak, že by dny „velkého soužení“ byly skutečně „pro vyvolené“ (Mat. 24:22, NS) ukráceny uprostřed, co potom? Pak by čas mezi počátkem „velkého soužení“ a Armageddonem, jeho skončením, byl asi pětkrát delší než „velké soužení“ samo. V souladu s událostmi, které se odehrály v prvním století, to znamená v době mezi nanebevstoupením Ježíšovým v roce 33 n. l. a zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l., nezačalo protiobrazné „velké soužení“ v roce 1914 n. l. Co v letech 1914 až 1918 postihlo novodobý, protiobrazný Jeruzalém a jeho spojence, byl pouze „počátek tísnivých bolestí“. „Velké soužení“, jaké již nikdy nebude, je ještě před námi, neboť při tom jde o zničení světové říše falešného náboženství (včetně křesťanstva) a navazující boj armageddonský, boj „velkého dne Boha, Všemohoucího“, proti spojencům falešného babylónského náboženství. V tomto „velkém soužení“ nadejde konec přítomného světa.

14. a) Jak bude podle slova, jež použil Ježíš, „zkráceno“ nadcházející „velké soužení“? b) Proč Bůh může zkrátit dny tohoto soužení, a proč je to nezbytně nutné?

¹⁴ Dny tohoto nadcházejícího „velkého soužení“ musí být „zkráceny“ (řecky kolobo’o, na konci [nikoli uprostřed] zkrátit nebo ukrátit). To se stane pro „vyvolené“ Boží a aby bylo zachráněno „tělo“. (Mat. 24:21, 22) Bůh přesně stanovil „den“ a „hodinu“ pro začátek tohoto „velkého soužení“ a nedojde k žádnému odkladu. (Mat. 24:36) Protože v onom „dni“ a v oné „hodině“ bude se celý ostatek „vyvolených“ Božích nacházet v bezpečí mimo protiobrazný nevěrný Jeruzalém a s ním spojený světský systém věcí, může Bůh na tomto zlém světě rychle vykonat svůj rozsudek odplaty a zničení. Jako při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l., tak mohou být „zkráceny“ i dny tohoto nadcházejícího „velkého soužení“; není nutno je prodlužovat. Proto je také možné, aby bylo zachráněno „tělo“ a aby bylo možno přežít „velké soužení“, neboť kdyby toto „velké soužení“, nejhorší soužení lidských dějin, trvalo příliš dlouho, pak by je „tělo“ slabých, nemohoucích lidí bez božské ochrany nikdy nemohlo přetrvat.

15. a) Jak bylo náhle přerušeno dílo, jímž byli v Judeji obraceni Židé na víru a činění členy židovského ostatku? b) Jak Bůh potom zúčtoval s Jeruzalémem a s Judejí?

¹⁵ Ve spojení s křesťanským ostatkem, který byl před devatenácti sty lety vyvolen ze židovského národa, zmínil se apoštol Pavel ve svém dopise Římanům, který napsal kolem roku 56 n. l., o jednom zajímavém bodu, když citoval z Izaiáše 10:22, 23 slova: „Je to ostatek, jenž bude zachráněn, neboť Jehova provede zúčtování na zemi, dokončí je a zkrátí [rychle provede, Rösch, 1931; řecky syntémno].“ (Řím. 9:27, 28, NS) V roce 66 n. l. a krátce po něm utekli židovští křesťané z Judeje a Jeruzaléma a tím bylo náhle zkráceno dílo, jímž byli Židé z Judeje a Jeruzaléma obraceni na víru a tím činěni členy židovského ostatku. Proto byl nad Jeruzalémem a jeho chrámem v roce 70 n. l. rychle vykonán Boží rozsudek zničení, nikoli zdlouhavou válkou na základě dlouhého obležení, ale obležením, které bylo v důsledku selhání obrany obklíčených vzpurných Židů překvapivě krátké.

16. Co bylo tak pro Jeruzalém „zkráceno“ a proč přesto přišlo mnoho Židů o život?

¹⁶ „Velké soužení“ Jeruzaléma nebylo tedy prodlužováno, ale „zkráceno“ a proto zůstalo při životě 97 000 Židů, aniž je Bůh chránil, zatímco 1 100 000 Židů zahynulo. Jeruzalém tehdy skutečně neměl pokoj s Bohem a toto neštěstí na něj přišlo z důvodů, o nichž Ježíš v slzách řekl: „Kdybys alespoň v tento den rozeznalo věci, které by ti byly k pokoji — nyní však jsou skryty před tvýma očima . . . protože jsi nepoznalo čas, kdy jsi bylo zkoumáno.“ — Luk. 19:41–44, NS.

17. V jakém vztahu k Bohu byli židovští křesťané, kteří uprchli, a k čemu byli hotovi?

¹⁷ Naproti tomu židovští křesťané, kteří tehdy uprchli a pobývali mimo zpustošenou provincii Judeu, měli pokoj s Bohem, stejně jako všichni ostatní křesťanští věřící, nežidovští i židovští. Byli Božími „vyvolenými“ a byli hotovi sloužit Bohu tím, že po celé obydlené zemi všem národům kázali na svědectví „toto dobré poselství o jeho království“. — Mat. 24:14, NS; Mar. 13:10.

18. a) Kdo všechno bude kvílet, až přijde Syn Boží k vykonání rozsudku? b) O čem mluvil Ježíš předtím, než předpověděl shromáždění vyvolených, a co poznáváme z dějin o tomto shromažďování?

¹⁸ Dnes je tomu podobně. Členové pomazaného ostatku Božích „vyvolených“ mají pokoj s Bohem, ačkoli žijí uprostřed neklidného, rozbouřeného světa. Doufají, že Ježíš Kristus, Syn Boží, brzy přijde, aby vykonal Boží rozsudek nad přítomným zlým světem. Potom budou podle Ježíšova proroctví „kvílet všechny čeledi země“, ne pouze židovské kmeny. Uvidí bezprostředně před očima přicházet své zničení, jež způsobí Ježíš Kristus, „Syn člověka“, který přišel ve své mocné slávě. A členové pomazaného ostatku? Připojí se k světaširému nářku? Nikoli, neboť Ježíš předpověděl, že jeho andělé „shromáždí jeho vyvolené . . . od jedné končiny nebes k jejich druhé končině“. (Mat. 24:29–31, NS) Ježíš to řekl po svých slovech o zničení Jeruzaléma. Jak ukazují dějiny, začalo shromažďování těchto „vyvolených“ teprve dlouho po „velkém sosužení“, jež přišlo v roce 70 n. l. na starověký Jeruzalém.

19. a) K čemu byli shromážděni „vyvolení“? b) Jak tomu bude s ostatkem v době „velkého soužení“ a v co doufají?

¹⁹ Toto shromažďování začalo teprve po konci první světové války v roce 1918. Ostatek „vyvolených“ nebyl shromážděn proto, aby byl vzat do nebe, ale aby vytvořil sjednocenou organizaci a vykonal světaširé dílo spočívající v tom, že mělo být všem národům kázáno „dobré poselství“ o Božím zřízeném království, o království, na němž se měli jako vyvolení dědicové Boží a spoludědicové Kristovi nakonec účastnit. (Mat. 24:14, NS; Řím. 8:16, 17; 2. Tim. 2:11, 12) Až propukne protiobrazné „velké soužení“, bude shromážděn plný počet členů pomazaného ostatku; dědicové království budou všichni vyvolení. Tento pomazaný ostatek doufá, že jako třída přežije „velké soužení“ a zničení přítomného světa a vejde do Božího nového světa pod vládou nebeského království Ježíše, jeho Mesiáše. — Zjevení 7:1–8.

BUDE „ZACHRÁNĚNO TĚLO“

20. a) Z které části náboženského světa byla vzata většina členů ostatku „vyvolených“? b) Proč není nutné, aby bylo „velké soužení“ prodlužováno, a co si Bůh předsevzal?

²⁰ Většina těch, kteří tvoří ostatek „vyvolených“, jenž je shromažďován od „počátku tísnivých bolestí“ v roce 1914 n. l., byla vzata z křesťanstva, dnešního protiobrazného nevěrného Jeruzaléma; pouze malý počet pochází z pohanstva. Když tedy Jehova Bůh již zřejmě brzy dokončí dílo shromažďování svého ostatku „vyvolených“ ze všech míst pod nebem, nebude již třeba, aby dále projevoval trpělivost ke křesťanstvu a jeho politickým milovníkům tohoto systému věcí. Jako to bylo v případě Jeruzaléma za dnů apoštolů, tak může Jehova i v případě křesťanstva a ostatního přítomného světa ukončit své zúčtování rychle, bez průtahu ve zkrácené době. On, který přesně dodržuje čas, ustanovil den a hodinu pro začátek „velkého soužení“. Může zabránit všemu, čím by bylo prodlužováno, a také si předsevzal, že to učiní. — Mat. 24:21, 22, 36.

21. a) Čí „tělo“ bude zachráněno z „velkého soužení“? b) V jakém smyslu se těmto lidem povede jinak než „tělu“ Židů, jež bylo zachráněno při zničení Jeruzaléma?

²¹ Bude v té době také zachráněno nějaké „tělo“? Ano. A to nejen ostatku „vyvolených“. Ve dnech apoštolů v prvním století nebyl při zničení Jeruzaléma a zpustošení Judeje v nebezpečí nikdo z „vyvolených“, ať již pocházeli ze Židů nebo z pohanů. Všichni byli mimo území, jež bylo napadeno a dobyto Římany pod vedením Titovým. Židé obklíčení v Jeruzalémě byli naproti tomu v nebezpečí, že v tomto „velkém soužení“ přijdou o život. Protože římské obklíčení trvalo jen tak krátkou dobu, zůstalo dokonce i bez Boží pomoci 97 000 Židů naživu. Co se však s nimi stalo? Přišli jako zajatci do otroctví pohanů. V nadcházejícím protiobrazném „velkém soužení“ nebude však ponechán naživu nikdo z příslušníků náboženství, kteří zůstanou v protiobrazném nevěrném Jeruzalému a budou udržovat styky s jeho spojenci, bez ohledu na to, jak krátké snad bude „velké soužení“. Budou zničeni se starým světem, jehož jsou částí. Proč by měli být zachráněni, nemají-li pokoj s Bohem?

22. a) Jací to jsou většinou lidé, jejichž „tělo“ bude zachráněno, a proč zůstanou naživu? b) Čeho budou svědky?

²² Dnes je však na zemi mnoho lidí, kteří mají pokoj s Bohem, ačkoli nepatří k ostatku „vyvolených“. Jsou to skutečně Bohu oddaní a pokřtění křesťané, kteří však nemají naději na to, že by obdrželi nebeské dědictví jako „vyvolení“, kteří jsou zplozeni duchem. Jak vyplývá ze statistických záznamů, uprchla většina z nich z protiobrazného Jeruzaléma, který je odsouzen k zániku; nechtějí připustit, aby s ním byli obklíčeni a nakonec zničeni. Oni jsou tím „tělem“, o němž Ježíš řekl, že bude „zachráněno“. Nebudou uchováni při životě jen proto, že tyto dny budou zkráceny, ale proto že je Bůh ochrání. Pro ně nebude přežití bezprostředně nadcházejícího „velkého soužení“ znamenat totéž jako pro 97 000 Židů, kteří přežili zničení Jeruzaléma. Nebudou uvedeni do otroctví těmi, kteří tvoří novodobou „ohavnost působící zpustošení“. Budou naopak svědky zničení této „ohavnosti“ zpustošení, přežijí a budou pak zcela svobodní v Božím novém systému. — Zjev. 17:1–14; 19:11–21.

23, 24. a) Jak budou nazváni tito lidé, kteří přežijí „velké soužení“, ve srovnání s ostatkem vyvolených, a kolik jich potom bude? b) V jakém vztahu k Bohu jsou a proč?

²³ Ve Zjevení 7:9–17 je o těchto lidech řečeno, že přicházejí „z velkého soužení“. Ve srovnání s počtem těch, kteří tvoří ostatek Božích „vyvolených“, jsou tito pokřtění Bohu oddaní křesťané mající pozemskou naději „velkým zástupem“. Nikdo dnes neví, jak početný bude tento „velký zástup“ v době „velkého soužení“. Jeho členové pocházejí podle těla ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků. Ačkoli nejsou duchovními Izraelity jako „vyvolení“, mají také oni pokoj s Jehovou Bohem. Přerušili své spojení s Božími nepřáteli uvnitř protiobrazného nevěrného Jeruzaléma i mimo něj a připojili se k „vyvoleným“, kteří uprchli. Zaujímají proto příznivé postavení před Bohem, který sedí na trůnu, i před jeho Beránkem Ježíšem Kristem a s jásotem je zdraví jakoby s palmovými ratolestmi v rukou. Vědí, že již byli zachráněni, a doufají též v záchranu v nadcházejícím „velkém soužení“. Proto veřejně provolávají:

²⁴ „Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.“ — Zjev. 7:9, 10, NS.

25. a) Co zažije tento „velký zástup“ i když „soužení“ bude pustošivé? b) O co se budou snažit po Armageddonu?

²⁵ Bez ohledu na to, jak pustošivé a ničivé bude „velké soužení“, protože bude soustředěno ve zkrácené době, tento nespočetný „velký zástup“ bude zachráněn v „těle“ a po Božím boji armageddonském bude žít v jeho novém světě. Bude tomu tak proto, že jeho členové spolu s ostatkem „vyvolených“ zachovali až do „velkého soužení“ a do jeho konce pokoj s Bohem a s jeho Beránkem a spolu s vyvoleným ostatkem slouží Bohu „dnem i nocí . . . v jeho chrámu“. (Zjev. 7:14–17, NS) Jako ovce na pravici pastýře a krále Ježíše Krista tento ostatek bude v „těle“. Tito lidé, podobní ovcím, se budou po Armageddonu v Božím novém systému věcí vděčně snažit, aby se prokázali hodnými věčné záchrany k Boží chvále.

[Poznámky pod čarou]