Jsi ochoten snášet obtíže?
JE radostné naučit se porozumět Boží vznešenosti, jeho lásce, jeho milosrdenství a způsobu jednání s jeho lidem. Stejně tak je povzbuzující seznámit se i s Božím lidem.
Avšak v tomto světě není lehké být křesťanem. Kdo to poznal a dal svůj život do služby Bohu, učiní dobře, když sám sebe vyzkouší tím, že si položí několik otázek: Co dělám, když mne potká něco nepříjemného? Vytrvám, když mám obtíže? Jsem odhodlám zůstat věrný Bohu, když nastanou těžké zkoušky? Jak se cítím, když mám čelit odporu, hospodářským těžkostem, nemoci, vězení nebo jiné zkoušce?
Musíme k sobě být poctiví. Nikdo si nepřeje trpět obtížemi. Trpět nám připadá nenormální. Je jen přirozené, že se toho trochu bojíme. A křesťané si jistě nepřejí těžkosti, ani netouží po pronásledování nebo po ztrátě života.
Nicméně těžkosti přijdou. Ježíš Kristus to předpověděl. Kromě obtíží však také předpověděl, ze Bůh prokáže svým služebníkům tolik dobrého, že těžkosti s tím budou bezvýznamné. Řekl svým učedníkům:
„A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pozemky pro jméno mé, dostane mnohonásobně více a zdědí věčný život.“ — Mat. 19:29.
S tím souvisí slova apoštola Pavla, který osobně zažil mnoho obtíží. Svým spolukřesťanům napsal:
„Ačkoli soužení je okamžité a lehké, působí nám slávu, jejíž závažnost více a více vyniká a jež je věčná; zatím neupíráme oči na to, co je vidět, ale na to, co není vidět. Neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné.“ — 2. Kor. 4:17, 18.
Snad vlastníš mnoho hmotných statků. Mají v tvých očích cenu proto, že ti umožňují lépe sloužit Bohu? Byl bys ochoten vzdát se jich bez lítosti, kdyby od toho záviselo zachování tvé ryzosti? Apoštol Pavel opět napsal:
„Pro něj /Ježíše Krista/ jsem přijal ztrátu všech věcí a dívám se na ně jako na hromadu smetí, abych získal Krista.“ — Fil. 3:8; Luk. 14:26.
Praví křesťané, jak pod Hitlerovým režimem v Německu, tak nedávno v Malawi, projevili znamenitý postoj, když se všeho vzdali, aby mohli zůstat věrni Bohu.
ROZVÍJET „JAKOST“
Poslušnost Boha nám pomáhá vytrvat. Jsi hned ochoten uposlechnout to, co ti přikazuje Boží slovo? Jestliže konáš Boží vůli, musíš prakticky každodenně přemáhat určité překážky. Posloucháš i přesto ochotně? To ti může být velkou pomocí, když se setkáš se situacemi, které vyžadují více než obvyklou vytrvalost. Jakub, Ježíšův nevlastní bratr, dal radu:
„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, jestliže přicházíte do různých zkoušek, neboť víte, že vyzkoušená jakost [neboli: důkaz, Meziřádkový překlad království] vaší víry působí vytrvalost. Ale ať vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví v každém ohledu, aby vám nic nechybělo.“ — Jak. 1:2–4.
Když ses tedy dal na cestu poslušnosti Boha, jistě se budeš chtít vyvarovat toho, abys povolil v nějaké zkoušce, ať je sebenepatrnější. Žádostmi těla mohou pro křesťana vzniknout pokušení, jak zevnitř, tak i zvnějšku, a to špatným prostředím a společností v tomto světě. Taková pokušení jsou: nemravnost, přemíra alkoholu a užívání drog, k nimž patří i tabák. Křesťan může být sveden k hříchu také těžkostmi, když učiní kompromisi a vzdá se své ryzosti. Apoštol Petr ukázal, jaký postoj a rozhodnost má projevovat křesťan, když napsal:
„Protože tedy Kristus trpěl v těle, také vy se vyzbrojte týmž smýšlením; protože ten, kdo trpěl v těle, upustil od hříchů, aby po zbytek svého života v těle již nežil pro lidské žádosti, nýbrž pro Boží vůli.“ — 1. Petra 4:1, 2.
Jestliže jsi tedy vkročil na křesťanskou cestu života, ke které, jak víš, patří i utpení pro pravdu — a možná, že jsi i do jisté míry trpěl pro spravedlnost —, teď není vhodné, aby ses obrátil. — Luk. 9:62.
ZKOUŠEJ SE
Aby ses vyzkoušel, zda pěstuješ vytrvalost, sleduj, co děláš v přítomnosti. Jsi nyní věrný? Studuješ nyní pravidelně Boží slovo? Nepřijímáš pouze „mléko“ slova, základní nauky, ale také ʹpřesné poznání a plnou rozlišovací schopnost, aby ses ujistil o důležitějších věcechʹ? — Fil. 1:9, 10; Ef. 5:16.
ʹVydáváš seʹ nyní, abys pomáhal druhým? Nebo se ujímáš věcí nepohodlných jen váhavě? (Gal. 6:10) Ten, kdo je ochoten podstoupit těžkosti pro druhé v zájmu pravého křesťanství, rozvíjí schopnost vytrvat. — Jak. 1:27.
Rozhodující význam má také otázka: Poznáváš, že můžeš vytrvat ve zkouškách nikoli pro nějaké dobré vlastnosti, které máš, nýbrž pro sílu, kterou půjčuje Bůh? (1. Petra 4:11) Prosíš Boha důvěřivě o moudrost a schopnost vytrvat a uznáváš, že všechno, co máš, je od něho? — Fil. 4:13; Jak. 1:5.
ČEHO SE VYVAROVAT?
Neměli bychom polevit ve své poslušnosti Boha a pro věci, které jsme museli vytrpět, si myslet, že jsme dosáhli cíle. Také bychom neměli pěstovat vychloubačného ducha, a když jsme prodělali nějakou zkoušku, považovat se za „hrdiny“, kteří si zaslouží zvláštní úctu, či si myslet, že jsme tím blíže u cíle než naši bratři. „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:13) Aby ses ochránil před nesprávným postojem, připoměm si, že mnozí z těch, kteří po léta vytrvali v nacistických koncentračních táborech, padli později za oběť hmotařství nebo nemravnosti. Je pouze jeden důvod ke chlubení, a to je poznání o Jehovovi. — Jer. 9:23, 24.
Někdo si dělá starosti, že snad bude muset snášet tělesné utrpení. To není moudré. Nevíme, jaké potíže nás — jako jednotlivce — mohou potkat. Všichni nebudou prodělávat tytéž zkoušky. Důležité je, abychom důvěřovali Jehovovi. „Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením způsobí také východisko, abyste to mohli vydržet. — 1. Kor. 10:13.
Jehova chce, aby jeho lid byl šťastný. Nemá radost, když vidí, že jeho lid trpí. Avšak činí šťastnými i ty, kteří musí snášet obtíže, protože mají nyní příležitost navždy si vydobít pověst, že zachovali ryzost svrchovanému Pánu vesmíru, Jehovovi Bohu. — Mat. 5:11, 12.