Nedej se odvrátit od vytčeného cíle v závodu o život
„Člověk nesmí žít jen chlebem . . . Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ — Lukáš 4:4, 8.
1. Jakého rozhodného závodu se účastní křesťané a na jakou cenu mají vyhlídku ti, kteří závod úspěšně dokončí?
KŘESŤANÉ se účastní zcela neobvyklého závodu. Vítězství nezávisí ani tak na rychlosti běžce, jako spíše na jeho vytrvalosti a na tom, zda dodržuje pravidla závodu. A ačkoli se to snad zdá zvláštní, nezvítězí jediný běžec, ale zvítězí všichni, kteří zůstanou v závodu až do konce. Závodní drahou je úzká cesta, která vede těsnou branou k věčnému životu v Božím novém systému věcí. (Mat. 7:14) Nádhernou cenu za vítězství, věčný život, dostanou všichni, kteří úspěšně dokončí závod. Tato cena stojí za všechno to neustálé cvičení a oběti, které jsou nutné k dosažení vítězství.
2. Proč tento závod není snadný a jak bychom se měli dívat na překážky po cestě?
2 Tento závod však není snadný. Neskončí v jednom dnu. A stále je nebezpečí, že bychom mohli být odvráceni od vytčeného cíle a že bychom se z obtížnější cesty k životu dostali na širokou a prostornou cestu, která podle Ježíšových slov vede ke zničení. (Mat. 7:13) Jestliže v tomto namáhavém závodu o život nebudeme slabosti padlého těla a tlak a lákání světa neustále považovat za překážky, které je nutné překonávat, pak se stanou překážkami, které nás odvrátí od závodu. Mezi větší překážky, které mohou křesťana odvrátit od vytčeného cíle, patří hmotařství, a jím se budeme zabývat nejprve.
SPRÁVNÝ NÁZOR NA HMOTNÝ MAJETEK
3. Proč je důležitý správný postoj k hmotnému majetku?
3 Člověk byl stvořen Bohem, aby žil na zemi a užíval jejího bohatství. Proto je zcela přirozené, že touží po dobrých věcech života, které opatřil Stvořitel. Toto přání samo o sobě není nesprávné, ale přece vzniká otázka: Mohli bychom se těšit ze svého hmotného majetku, kdybychom nežili nebo nebyli zdraví? (Mat. 16:26) Bůh je dárce života a má právo určovat rozumné požadavky, které musíme plnit, abychom si mohli zachovat dar života. Říká člověku zcela upřímně, že nevděční lidé a ti, kteří touží jen po potěšení, nemají trvalé místo na zemi. Budou odříznuti od života. Člověk, který hledá pouze hmotné výhody a pohodlí a nepodporuje duchovní a mravní hodnoty, jež tkví hluboko v čistém uctívání, žije kromě toho velmi prázdným a marným životem.
4. Jak Ježíš znázornil podvodnou cenu hmotného bohatství?
4 Ježíš nám ukázal správný postoj, když řekl varovně: „Mějte stále otevřené oči a střezte se každého druhu chtivosti, neboť i když někdo má hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ Tuto myšlenku potom znázornil podobenstvím o bohatém muži, který zbořil své zásobárny, aby pro své stále rostoucí výnosy postavil větší domy. Tento muž se nyní domníval, že má zajištěnou budoucnost, a řekl si: „Duše, nashromáždila sis mnoho dobrých věcí na mnohá léta; udělej si pohodlí, jez, pij, měj se dobře.“ O tomto muži, který se spolehl na svůj hmotný majetek, však Ježíš dále mluvil: „Bůh mu však řekl: ‚Ty nerozumný, této noci od tebe požádají tvou duši. Kdo tedy má mít věcí, jimiž ses zásobil?‘ “ Na závěr Ježíš vysvětlil: „Tak se vede člověku, který si pro sebe shromažďuje poklady, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:15–21.
5. Jaký postoj by mohl snadno vzniknout u člověka, který by se sobecky snažil dosáhnout hmotného majetku a pohodlí?
5 V čem je tedy nebezpečí? V tom, že bychom se mohli příliš zaměstnat získáváním věcí, jimiž jsou uspokojovány tělesné žádosti. Tímto způsobem se zapomíná, že Bůh stvořil zemi a člověka na ní, a že proto člověk nemůže být skutečně šťastný a plnit smysl svého života, jestliže se spoléhá na to, co lidé v jeho okolí považují za hmotné zabezpečení nebo osobní pohodlí. Takový člověk se rozhodně stane sobeckým. Nezáleží mu na blahu ostatních lidí. Snaží-li se chránit svůj majetek před chtivostí druhých, může dojít k násilí a často i k zabití. Kdo je sebevědomý, snadno se stane sebejistým. Bůh pro něj již nemá význam, není již pro něj dárcem všech dobrých darů. A zaslíbení věčného života se pro něj stane nerealistickým snem. Takoví lidé často říkají: „Proč usilovat o něco iluzorního, můžeme-li mít pohodlí již nyní?“ Hmotařská filozofie může snadno člověka odvrátit od závodu o věčný život, nebo mu zabrání, aby jej ani nezačal.
6. a) Jak můžeme jako křesťané napodobit závodníka v přípravě na závod o život a v běhu samotném? b) V jakém ohledu nám dal Ježíš dokonalý příklad, který bychom měli napodobovat?
6 Úspěšný závodník naproti tomu nepovolí svým přáním, ale přísně se drží tréninkového programu a jí stravu, která jej udržuje ve formě. Při závodu se omezí jen na to, co nezbytně potřebuje, a velmi dává pozor, aby neklopýtl a aby se nediskvalifikoval. (1. Kor. 9:24–27; 2. Tim. 2:5) Pavel uvedl jako příklad závodníky své doby a dal křesťanům radu: „Odložme také všechnu přítěž a hřích [nedostatek víry], do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, a hleďme přitom upřeně na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry.“ Ano, Ježíš sám běžel tento závod a dal nám příklad, jak je možno běžet úspěšně. Vítězný závěr závodu jej sice vedl ke smrti na mučednickém kůlu a k potupě, jež s tím byla spojena, ale Bůh mu potom dal odměnu slavného nesmrtelného života v nebesích po své pravici. Vzhledem k tomuto dobrému výsledku dal Pavel vážně napomenutí: „Vskutku, důkladně si povšimněte toho, jenž snesl od hříšníků proti jejich vlastním zájmům takový odpor, abyste nezemdleli a neochabli ve svých duších.“ — Žid. 12:1–3; 3:12, 13.
7. a) Kterou zásadu určil Ježíš, aby ukázal, že můžeme loajálně podporovat pouze jednu stranu? b) Co nám Jehova zaslíbil ohledně věcí, které nutně potřebujeme k životu, a co proto můžeme postavit na první místo?
7 Ve svém Kázání na hoře Ježíš vyjádřil zásadu: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ Ukázal, že se Jehova stará o potřeby zvířat i rostlin a že lidé mají „větší cenu než oni“, a potom řekl: „Nikdy tedy nemějte úzkostlivou starost a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O všechny tyto věci totiž dychtivě usilují národy. Neboť váš nebeský Otec ví, že toto všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ — Mat. 6:24–33.
8. O kterých dvou protikladných pokladech psal Pavel a k čemu to vede, jestliže o ně usilujeme?
8 Apoštol Pavel varoval: „Neboť láska k penězům je kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ Pavel povzbuzoval křesťany, aby se nedali odvrátit na tuto cestu, na níž se lidé vrhají „do zničení a zkázy“, a vybídl je, „aby nevkládali svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu spokojenému užívání; aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se a shromažďovali si bezpečně jako poklad znamenitý základ pro budoucnost a aby se pevně chopili věčného života“. — 1. Tim. 6:9, 10, 17–19.
9. a) Jakou odpovědnost má křesťan, pokud jde o opatřování životních potřeb, zvláště je-li hlavou rodiny? b) Jak může ďábel někoho přimět, aby se dal odvrátit hmotným majetkem?
9 Máme ovšem své každodenní potřeby a měli bychom se při svém závodu snažit, abychom čestnou a poctivou prací získali prostředky k jejich uspokojení. Muž, který by se své rodině nepostaral o nutné životní potřeby, byl by dokonce v závodu diskvalifikovan, protože by „zapřel víru“ a byl by „horší než člověk bez víry“. (1. Tim. 5:8) Nemůžeme však běžet v závodu úspěšně, jestliže připustíme, aby se čest, kterou nám snad působí naše práce, nebo odměna, kterou dostáváme, staly v našem životě nejdůležitější věcí. Potřebujeme přirozeně střechu nad hlavou, ale koupíme-li si dům, který je nad naše prostředky, a věnujeme-li celý svůj čas jeho zařizování a udržování, mohlo by to snadno způsobit, že bychom se vyřadili ze závodu o život. Totéž můžeme říci o automobilu nebo člunu, o nějakém přehnaném přání po nových a moderních šatech, o nákladném cestování pro potěšení nebo o přehnaném pěstování zálib. Pamatujme na to, že ďábel má mnohaleté zkušenosti a ví, jak může pomocí hmotného majetku polapit srdce a odvrátit nepozorné lidi od závodu o život.
10. Jakou otázku bychom si mohli položit, abychom zjistili, zda je správné opatřit si určité hmotné věci?
10 Vzhledem k závodu, který je před námi, měli bychom si zvyknout klást si o hmotných věcech otázku: Je to něco, co potřebuji, abych zůstal naživu a mohl sloužit Jehovovi? Pomůže mi to, abych byl lepším služebníkem Jehovovým, nebo mi to bude překážet? Jaké povinnosti nebo zatížení si tím způsobím? Potřebuji to skutečně, abych se postaral o svou rodinu? Budu se muset kvůli tomu zadlužit? Budu proto mít méně času pro biblické studium, pro křesťanská shromáždění a pro kázání poselství o království? Bude mě to nějak odvádět od mého životního cíle?
11. Proč je neužitečné sledovat v tomto světě nějakou kariéru jako nejdůležitější věc v životě?
11 Rodiče, školte své děti, aby měly stále na mysli naději na království, a tak aby se chránily před hmotařskými sklony. Mladí jsou v dnešní době povzbuzováni, aby nastoupily kariéru v tomto hmotařském světě. Kdo to však učiní, bude se podobat mladému muži, který po mnoha letech školení hledá práci a který se uchází o zaměstnání u společnosti, která vypadá jako rostoucí a úspěšná, ale přitom si tento mladík nepovšimne vývěsky na dveřích: „PODNIK SE LIKVIDUJE! BUDOVA MUSÍ USTOUPIT NOVÉMU VLÁDNÍMU PROJEKTU.“ Také tento starý systém již brzy přestane existovat, ačkoli nyní je ještě v plné činnosti a sleduje hmotařské cíle. Chceme-li mít naději na skutečnou budoucnost, měli bychom ve všem, co činíme, brát ohled na Jehovovo nové panství nad touto zemí pod jeho králem Ježíšem Kristem.
12. Jestliže postavíme na první místo království a jeho zájmy, co bychom pak mohli činit, podnikneme-li osobní změny?
12 Své prostředky a schopnosti bychom měli používat k podpoře zájmů království a neměli bychom připustit, aby se nám staly překážkou v závodu o život. Máš-li například dva domy, mohl bys jeden prodat a užít peněz tím, že bys vstoupil do průkopnické služby, místo abys těžce pracoval a mohl tak udržovat oba domy? Jsi v důchodu nebo brzy půjdeš do důchodu? Podněcuje tě tvé srdce, abys využil větší svobody a mohl se plněji účastnit díla království? Jak můžeš v Jehovově službě co nejlépe použít svých prostředků, i když jsou snad omezené?
13. Jak budeme pohlížet na hmotný majetek, jestliže skutečně milujeme život?
13 Místo abychom se stali otroky svého majetku, měli bychom jej používat tak, aby nám sloužil podle našich potřeb. Vážíme-li si správně duchovních hodnot a zaujímá-li náš vztah k Jehovovi první místo před vším ostatním, Jehova nám pomůže, abychom běželi závod vytrvale a získali cenu. Svět se svými tělesnými žádostmi a s žádostmi očí a s okázalým vystavováním prostředků k životu „pomíjí . . . ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:15–17.
VYVAROVAT SE NACIONALISMU
14. Proč by se mohl nacionalismus stát pro křesťana překážkou v závodu o život?
14 Jinou překážkou, která může křesťany odvrátit od závodu o život, je nacionalismus. Tato překážka je ve všech zemích stále vyšší, čím pokročilejší je čas konce. Narazíme-li na tuto překážku, mohli bychom si často pomyslet, že by bylo nejrozumnější a nejpraktičtější prostě se závodu vzdát a dát se jinou cestou. Tak bychom mohli uniknout kritice veřejnosti a násilnostem, jichž se často dopouštějí úředníci a lůza, aby přinutili člověka řídit se nebiblickými zákony. Nacionalistická propaganda na druhé straně má podněcovat národnostní nebo rasovou pýchu. Má být vyvoláno zdání, jako by šlo o dobrou věc, pro kterou by člověk měl pracovat. Ano, v mnoha zemích se nacionalismus stal určitým druhem náboženství. Tak se stává, že si každý národ myslí, že jeho země a jeho způsob života je nejlepší, a stává se nesnášenlivým vůči druhým.
15. Jaký postoj podporuje nacionalismus?
15 V knize Konflikt a spolupráce mezi národy (angl.) o tom napsal Ivo Duchacek: „Nacionalismus rozděluje lidi do nesnášenlivých skupin. Proto lidé myslí v první řadě americky, rusky, čínsky, egyptsky nebo peruánsky a teprve ve druhé řadě — pokud vůbec — lidsky.“ Bývalý generální tajemník Spojených národů, U Thant, jednou řekl: „Mnohé problémy, před nimiž dnes stojíme, vyplývají z nesprávných názorů, z nichž jsme některé převzali téměř nevědomky, například úzkoprsý nacionalistický postoj: ‚Je to má vlast, ať je v právu nebo v neprávu!‘ “
16. Jak se choval Sidrach, Mizach a Abdenágo v Babylónu ve sporné otázce, při níž šlo o nacionalismus?
16 Nacionalismus není nic nového. Zavedl jej v Babylónu Nimrod, první, který se ustanovil za krále v odporu proti Jehovovi. O staletí později začali Hebrejci zajatí v tomto smutně proslulém městě pociťovat kruté a nerozumné nacionalistické požadavky. Sidrach, Mizach a Abdenágo byli mezi těmi, které Nabuchodonozor shromáždil na rovině Dura a jimž přikázal, aby se poklonili soše, národnímu symbolu státu, a aby jej uctívali. Tito ctitelé pravého Boha však odmítli sklonit se před sochou, i když jim bylo vyhrožováno, že budou zaživa vhozeni do rozpálené ohnivé pece. Měli odvahu říci rozhněvanému králi: „Nabuchodonozore, není nutné, abychom ti v tomto ohledu odpověděli jediným slovem. Má-li to tak být, náš Bůh, jemuž my sloužíme, je schopen nás vyprostit. Z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi, nás vyprostí. A jestliže ne, ať ti je, králi, známo, že tví bohové nejsou ti, komu sloužíme, a zlatý obraz, který jsi postavil, uctívat nebudeme.“ — Dan. 3:16–18.
17–19. a) Před kterými otázkami vzhledem ke křesťanské neutralitě stojíme dnes? b) Jaký příklad dal Ježíš, když jej vyslýchal Pilát? c) Co se stalo Židům, kteří podlehli nacionalismu?
17 Smýšlíme dnes stejně jako tito Boží věrní služebníci v minulosti? Co budeme dělat, bude-li se zdát, že nás zákony země nebo tlak veřejnosti nutí, abychom se sklonili před státními symboly neb abychom je pozdravili — což by byl akt uctívání —, abychom hlasovali pro politické vůdce nebo podporovali jejich národní plány? Přistoupíme pak na kompromis a připustíme, abychom tak byli v závodu o život diskvalifikováni, a proto vyloučeni? Nebo budeme jednat tak jako Ježíš a první křesťané?
18 Ježíš dal dokonaly příklad, když byl u výslechu před římským místodržitelem Pilátem. Židé nepravdivě tvrdili, že se Ježíš učinil pozemským králem. To by byla zrada. Ježíš však Pilátovi na jeho otázku odpověděl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji učedníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ Pilát byl ochoten Ježíše propustit na základě této pravdivé odpovědi, ale jeho židovští žalobci prohlásili: „Jestliže ho propustíš, nejsi césarův přítel. Každý, kdo se dělá králem, mluví proti césarovi.“ Pilát namítl: „Vašeho krále mám přibít na kůl?“ Přední kněží na to odpověděli: „Nemáme krále, pouze césara.“ — Jan 18:33–38; 19:12–16.
19 Dějiny ukazují, jaké hrozné následky to pro Židy mělo, že se rozhodli pro „césara“ místo pro Ježíše, Mesiáše; o třicet sedm let později byl totiž Jeruzalém zničen, většina obyvatel přitom zahynula a zbytek se dostal do otroctví. Kdo v tomto případě zachoval neutralitu v záležitostech tohoto světa a zůstal přitom naprosto loajální vůči Božímu království? Ježíš Kristus!
20. Jak byli první křesťané v pokušení, aby se dali odvrátit nacionalismem?
20 Jak se chovali první křesťané? Daniel P. Manix napsal ve své knize Ti, kteří měli zemřít [angl.]: „Křesťané odmítali . . . přinášet oběti géniu césara — což přibližně odpovídá dnešnímu zdráhání se zdravit vlajku nebo odmítnutí odříkávat slib věrnosti . . . Jen velmi málo křesťanů odvolalo, ačkoli v aréně stál většinou oltář s planoucím ohněm, aby ještě mohli obětovat. Jestliže vězeň nasypal do plamene alespoň špetku kadidla, dostal osvědčení o oběti a byl propuštěn. Bylo mu také důrazně vysvětleno, že tím neuctíval císaře; pouze uznal, že císař je božskou bytostí jako hlava římského státu. A přece málokterý křesťan využil této příležitosti, aby byl osvobozen.“
21. Proč křesťané očekávají, že budou pronásledováni, jestliže se chrání před nacionalismem?
21 Od prvního století až do dnešní doby poskytoval nacionalismus podnět k rozhořčenému pronásledování křesťanů. Ale ti, kteří milují Boha a mají zrak upřený na cenu na konci závodu, neuzavírají žádné kompromisy. Nediví se tomu, že musí bojovat s těžkostmi, protože to bylo předpověděno. Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou předvádět před místní soudy a budou vás bičovat ve svých synagogách. Ano, budete kvůli mně vláčeni před vládce a krále, na svědectví jim a národům.“ Bůh to připustí, aby jeho služebníci byli zkoušeni a aby měli příležitost vydat svědectví. Ježíš pak ještě připojil: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte bázeň před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ — Mat. 10:16–18, 28.
22. Proč je nyní, v pokročilém „čase konce“, stále obtížnější nepodlehnout nacionalismu?
22 Bible výslovně varuje, že v „čase konce“ politická ďáblova organizace podnikne hospodářské represálie proti bohabojným lidem, aby nikdo, kdo se nedá přinutit k uctívání této soustavy podobné šelmě, nemohl „kupovat ani prodávat, kromě osoby, jež má ten znak [šelmy]“. (Zjev. 13:17) Co bys dělal, kdyby ses jednoho dne musel ve své zemi vykázat jako člen nějaké strany, abys mohl zůstat na svém pracovišti nebo aby sis mohl zachovat nějaké výhody? Práci samozřejmě potřebuješ, aby ses mohl postarat o svou rodinu. Co bys pak dělal, kdyby na tebe byl vykonáván nátlak? Na koho by ses spolehl, pokud jde o to, co potřebuješ k životu? Dal by ses zastrašit a zapomněl bys, že ses modlil k Bohu slovy: „Dej nám dnes náš chléb pro tento den“? (Mat. 6:11) Jehova ví, že potřebujeme obživu, ošacení a přístřeší, ale nesmíme zapomenout, že odpůrce, satan ďábel, se ve všech životních situacích snaží porušit naši ryzost. Jako v případě Jobově může i vzhledem ke každému z nás tvrdit, že bychom se obrátili proti Bohu, kdybychom přišli o některé z věcí potřebných k životu. Jsme však varováni, že jméno žádného z lidí, kteří uctívají tuto soustavu podobnou šelmě, není zapsáno ve svitku života. (Zjev. 13:8) Zůstaneme-li ve zkouškách věrní Jehovovi, můžeme si být jisti, že on najde východisko a poskytne nám úlevu.
23. a) Které okolnosti by mohly přimět křesťany, aby se věnovali záležitostem, které nejsou neutrální? b) Proč bychom si neměli myslet, že musíme vzít věci sami do ruky, musíme-li trpět sociální nespravedlnost?
23 Mnozí lidé jsou někdy postiženi těžkostmi a útlakem v důsledku sociálních, rasových a náboženských překážek a předsudků. Často se tak závod o život stane pro křesťana ještě daleko těžším. Člověk může mít sklon, aby prosazoval své mínění, aby oplácel rány, aby se sám chopil věci a zjednal spravedlnost. Nějaká menšina například bojuje o větší práva. Jsou organizovány protestní pochody, aby byl působen nátlak na vládu. Může být vyhlášen bojkot, aby byli obchodníci vystaveni nátlaku. Vůdcové takové menšiny se možná dovolávají pýchy svých lidí a slovy nebo donucováním se snaží získat podporu křesťanů. Co budeš dělat, octneš-li se v takové nebo podobné situaci? I v takovém případě je nutné zachovat neutralitu a chránit se, abychom se nevměšovali do světských záležitostí. Buď si jist, že Jehova odplatí každé bezpráví, které bylo spácháno. „Nikomu neoplácejte zlé zlým. Starejte se o to, co je správné v očích všech lidí. Je-li to možné, pokud na vás záleží, buďte pokojní ke všem lidem. Nemstěte se sami, milovaní, ale poskytněte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já odplatím, říká Jehova.‘ “ — Řím. 12:17–19.
24. Jakou cestu nastoupili někteří lidé, kteří předstírají, že jsou křesťany, ale co v tomto ohledu nepoznávají?
24 Proto nepřipusť, aby tě od závodu o život odvrátila propaganda nebo nátlak, jímž má být dosaženo, aby ses vzdal křesťanské neutrality. Budou tě za to kritizovat, neboť v křesťanstvu mají jak farníci, tak i duchovní sklon účastnit se řešení sociálních problémů. Nečekají na to, že tyto problémy vyřeší Boží království. Zaujali svůj postoj. Neuznávají, že každý — bez ohledu na to, na které straně stojí v tomto světě — stojí na straně ďáblově, jestli podporuje nacionální programy a cíle přítomného systému věcí.
25. Proč se můžeme plně spoléhat na Jehovu, stojíme-li před budoucími zkouškami ohledně hmotařství a nacionalismu?
25 Proto nepřipusť, aby tě hmotařství nebo nacionalismus odvrátily od křesťanské cesty. Plně se spoléhej na Boha a na jeho království pod panstvím jeho Syna Krista Ježíše. „Ať je váš způsob života bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co je. Protože On řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám‘, proto můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník; nebudu se bát. Co mi může učinit člověk?‘ “ (Žid. 13:5, 6) Jsou však ještě jiné překážky, které stojí křesťanu v cestě při jeho závodu o věčný život; budeme se jimi zabývat v dalším studijním článku.