S vytrvalostí běžet závod
„S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ — HEBREJCŮM 12:1.
1. a) Co je nám předloženo, když se oddáváme Jehovovi Bohu? b) Na jaký druh závodu se musí křesťan připravit?
KDYŽ jsme se oddali Jehovovi prostřednictvím Ježíše Krista, postavil před nás Bůh, obrazně řečeno, závod. Na konci bude těm, kteří závod úspěšně dokončí, udělena cena. Jaká cena? Věčný život! Aby křesťan — běžec — získal tuto velkolepou cenu, musí být připraven ne pouze na krátkodobý rychlý sprint, ale na běh na velkou vzdálenost. Potřebuje tedy vytrvalost. Bude muset snášet jak dlouhou námahu samotného závodu, tak i překážky, které se během závodu objeví.
2, 3. a) Co nám pomůže, abychom doběhli křesťanský běh do konce? b) Jak Ježíšovi pomohla radost, aby běžel závod s vytrvalostí?
2 Co nám pomůže, abychom takový závod dokončili? Nu, co pomohlo Ježíšovi, aby vytrval, když byl člověkem na zemi? Vnitřní sílu čerpal z radosti. V Hebrejcům 12:1–3 čteme: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu. Uvažujte vskutku bedlivě o tom, kdo snášel takové odporující řeči od hříšníků proti jejich vlastním zájmům, abyste se neunavili a neochabli ve svých duších.“
3 Během celé své veřejné služby byl Ježíš schopen vytrvale běžet závod kvůli Jehovově radosti. (Srovnej Nehemjáše 8:10.) Jeho radost mu pomohla, aby dokonce vydržel potupnou smrt na mučednickém kůlu, po které zažil nevýslovnou radost ze svého vzkříšení z mrtvých. Radoval se také z toho, že vystoupil na pravici svého Otce, aby zde viděl uskutečňování Božího díla až do konce. Tím, že jako člověk vytrval na straně Boha, si podržel své právo na věčný život. Ano, jak říká Lukáš 21:19: „Svou vytrvalostí získáte své duše.“
4. Jaký příklad poskytl Ježíš těm, kteří běželi s ním, a na co bychom se měli v mysli zaměřovat?
4 Ježíš Kristus dal těm, kteří běželi s ním, ten nejlepší příklad. A tento příklad je pro nás zárukou, že i my můžeme zvítězit. (1. Petra 2:21) Můžeme udělat to, o co nás Ježíš žádá. Můžeme vytrvat stejně jako on. Když jej nadále neochvějně napodobujeme, musíme se v mysli zaměřovat na to, jaké máme důvody k radosti. (Jan 15:11, 20, 21) Radost nás posílí, abychom dále běželi závod ve službě Jehovovi, dokud nezískáme slavnou odměnu věčného života. — Kolosanům 1:10, 11.
5. Jak můžeme být plni radosti a posíleni pro závod, který je před námi?
5 Aby nám pomohl vytrvávat v závodě, poskytuje Jehova moc, která je nad to, co je normální. Když jsme pronásledováni, tato moc spolu s poznáním, proč máme přednost být pronásledováni, nás posiluje. (2. Korinťanům 4:7–9) Všechno, co podstupujeme pro čest Božího jména a vyvýšení jeho svrchovanosti, je důvodem k radosti, kterou nám nikdo nemůže vzít. (Jan 16:22) Vysvětluje to, proč se apoštolové radovali poté, co byli na příkaz židovského sanhedrinu zbiti za to, že vydávali svědectví o podivuhodných věcech, které Jehova Bůh dovršil ve spojení s Ježíšem. Radovali se, „protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno“. (Skutky 5:41, 42) Jejich radost nevyplývala ze samotného pronásledování, ale z hlubokého vnitřního uspokojení z vědomí, že dělají radost Jehovovi a Ježíšovi.
6, 7. Proč může křesťanský běžec jásat dokonce i v případě soužení a k čemu to povede?
6 Další upevňující silou v našem životě je naděje, kterou nám Bůh předložil. Jak to vyjádřil Pavel: „Těšme [se] z pokoje s Bohem prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme také vírou získali přístup do této nezasloužené laskavosti, v níž nyní stojíme; a jásejme na základě naděje na Boží slávu. A nejen to, ale jásejme, i když jsme v souženích, protože víme, že soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zase schválený stav, schválený stav zase naději a naděje nevede ke zklamání.“ — Římanům 5:1–5.
7 Soužení nejsou sama o sobě radostná, avšak pokojné ovoce, které pak přinášejí, radostné je. Tímto ovocem je vytrvalost, schválený stav, naděje a splnění této naděje. Svou vytrvalostí můžeme získat božské schválení. Když se těšíme z Božího schválení, můžeme s důvěrou doufat, že sliby, které Bůh dal, se splní. Tato naděje nás udržuje na správné cestě a povzbuzuje nás v soužení, dokud se nesplní. — 2. Korinťanům 4:16–18.
Šťastní jsou ti, kteří vytrvávají
8. Proč pro nás není toto období čekání ztrátou času?
8 Zatímco očekáváme božsky ustanovený čas pro rozdělování cen běžcům, dochází u nás ke změnám. Dosahujeme duchovních pokroků, jež jsou výsledkem úspěšného překonávání zkoušek. Tyto pokroky nám získávají velkou přízeň u Boha. Dokazují, jakými lidmi jsme, a poskytují nám příležitost, abychom projevovali stejné znamenité vlastnosti jako věrní služebníci dávných dob, zvláště jako náš Vzor Ježíš Kristus. Učedník Jakub říká: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:2–4) Ano, můžeme očekávat různé zkoušky. Ty nám však slouží k tomu, abychom dále pěstovali správné vlastnosti. Dáváme tak najevo, že v tomto závodě vytrváme, dokud nezískáme odměnu, bez ohledu na to, s jakými překážkami se střetneme.
9, 10. a) Proč jsou ti, kdo vytrvávají ve zkouškách, šťastní, a jak bychom měli zkouškám čelit? b) Kdo byli šťastní lidé starých dob a jak můžeme být počítáni mezi ně?
9 Není proto divu, že Jakub řekl: „Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce, protože potom, co je schválen, přijme korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kteří ho stále milují.“ (Jakub 1:12) Pevně stůjme ve zkouškách, vyzbrojeni božskými vlastnostmi, jež nás posílí, abychom zkoušky překonali. — 2. Petra 1:5–8.
10 Vzpomeň si, že způsob, jakým s námi Jehova jedná, není nový ani neobvyklý. S věrným „oblakem svědků“ ze starých dob jednal Bůh stejným způsobem, když mu prokazovali svou věrnost. (Hebrejcům 12:1) Jejich schválení Bohem je zaznamenáno v jeho Slovu. Považujeme je všechny za šťastné, protože obstáli ve zkoušce. Jakub říká: „Bratři, vezměte si ve snášení zla a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili v Jehovově jménu. Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:10, 11) Bylo předpověděno, že během těchto kritických posledních dnů se na světové scéně objeví lidé, kteří budou sloužit Jehovovi s ryzostí stejně jako tito proroci v dávných stoletích. Nejsme šťastní, že jsme to právě my? — Daniel 12:3; Zjevení 7:9.
Čerpat z Jehovova povzbuzujícího Slova
11. Jak nám může Boží slovo pomoci, abychom vytrvali, a proč bychom neměli být jako skalnatá místa z Ježíšova podobenství?
11 Pavel poukázal na ještě jednu pomoc při pěstování vytrvalosti, když řekl „abychom se pevně drželi své naděje prostřednictvím trpělivé vytrvalosti a povzbuzení z Písem“. (Římanům 15:4, The Twentieth Century New Testament) Pravda, Boží slovo, v nás musí být hluboce zakořeněná, abychom v ní našli pro každou situaci správnou odpověď. Nemáme žádný užitek, jsme-li jako skalnatá půda, jež je popsána v Ježíšově podobenství o rozsévači: „Ti, kteří jsou zaseti na skalnatá místa: jakmile uslyšeli slovo, s radostí je přijímají. Přesto v sobě nemají kořen, ale pokračují po nějaký čas; potom jakmile nastane soužení nebo pronásledování kvůli slovu, klopýtnou.“ (Marek 4:16, 17) Pravda z Božího slova v takových jednotlivcích hluboce nezakořenila; proto v dobách soužení z ní nejsou schopni čerpat jako z pravého zdroje síly a naděje.
12. Čím bychom se neměli obelhávat, když přijímáme dobré poselství?
12 Žádný, kdo přijímá dobrou zprávu o Království, by se neměl obelhávat ohledně toho, co přijde. Přijímá tento běh života, jímž si přivodí soužení či pronásledování. (2. Timoteovi 3:12) Ale měl by to pokládat „jen za radost“, že má přednost podstupovat různé zkoušky za to, že se drží Božího slova a mluví o něm s druhými. — Jakub 1:2, 3.
13. Jak a proč se Pavel radoval z křesťanů v Tesalonice?
13 V prvním století se odpůrci v Tesalonice bouřili kvůli Pavlovu kázání. Když Pavel odešel do Beroje, šli za ním tito pronásledovatelé i tam, aby vyvolali další těžkosti. Věrným, kteří zůstali v Tesalonice, pronásledovaný apoštol napsal: „Jsme zavázáni vždy vzdávat díky Bohu za vás, bratři, jelikož je to vhodné, protože neobyčejně roste vaše víra a vzrůstá láska každého z vás k sobě navzájem. Proto i my se pyšníme vámi mezi Božími sbory kvůli vaší vytrvalosti a víře ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. To je důkaz Božího spravedlivého soudu a vede k tomu, že jste uznáni za hodné Božího království, pro které vskutku trpíte.“ (2. Tesaloničanům 1:3–5) Přes trápení z rukou nepřátel rostli křesťané v Tesalonice do podoby Krista, a rostli také početně. Jak to bylo možné? Čerpali sílu z Jehovova povzbuzujícího Slova. Poslouchali Pánovy příkazy a běželi závod s vytrvalostí. — 2. Tesaloničanům 2:13–17.
Pro záchranu druhých
14. a) Z jakých důvodů setrváváme s radostí ve službě navzdory obtížím? b) O co se modlíme a proč?
14 Strádání a pronásledování snášíme věrně a bez naříkání v první řadě kvůli ospravedlnění Boha. Ale existuje ještě jeden nesobecký důvod, proč podstupujeme takové věci: abychom mohli předat zvěst o Království druhým, a aby tak byl vzbuzen větší počet zvěstovatelů Božího království a činil „veřejné prohlášení k záchraně“. (Římanům 10:10) Ti, kteří se ujímají Boží služby, by se měli modlit, aby jim Pán žně jejich práci požehnal tím, že dá více zvěstovatelů Království. (Matouš 9:38) Pavel napsal Timoteovi: „Věci, jež jsi slyšel ode mne za podpory mnoha svědků, ty věci svěřuj věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí vyučovat jiné. Jako znamenitý voják Krista Ježíše se účastni na snášení zla.“ — 2. Timoteovi 2:2, 3.
15. Proč se musíme chovat jako vojáci a zápasníci „ve hrách“?
15 Voják se drží stranou od poněkud volnějšího života civilisty. Podobně se ani my nesmíme zaplétat do záležitostí těch, kteří nejsou v Pánově armádě, ale vlastně na opačné straně. Proto Pavel dále Timoteovi napsal: „Žádný, kdo slouží jako voják, se nezaplétá do obchodních záležitostí života, aby získal schválení toho, který ho najal jako vojáka. Nadto i když někdo zápolí ve hrách, není korunován, pokud nezápolil podle pravidel.“ (2. Timoteovi 2:4, 5) V boji o vítězství musí běžci závodící o „korunu života“ projevovat sebeovládání a musí se vyhýbat zbytečným přítěžím a závazkům. Tak se mohou soustředit na přinášení dobrého poselství záchrany druhým. — Jakub 1:12; srovnej 1. Korinťanům 9:24, 25.
16. Co nemůže být svázáno a kdo má prospěch z toho, že vytrváváme?
16 Protože milujeme Boha a lidi podobné ovcím, kteří se ho snaží nalézt, ochotně mnoho snášíme, abychom s dobrým poselstvím záchrany druhé zastihli. Nepřátelé nás mohou pro kázání Božího slova utiskovat. Avšak Boží slovo spoutat nelze. Není možné řetězem bránit jeho šíření, jež vede k záchraně druhých. Pavel Timoteovi popsal, proč tak ochotně podstupoval zkoušky: „Pamatuj si, že podle dobré zprávy, kterou kážu, Ježíš Kristus byl vzbuzen z mrtvých a byl z Davidova semene; ve spojitosti s tím snáším zlo až k vězeňským poutům jako nějaký zločinec. Přesto Boží slovo není spoutáno. Proto vytrvávám ve všem kvůli vyvoleným, aby také obdrželi záchranu, která je spolu s věčnou slávou ve spojení s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 2:8–10) Dnes nemyslíme pouze na malý ostatek těch, kteří mají přijmout nebeské Království, ale také na velký zástup jiných ovcí znamenitého pastýře Ježíše Krista, velký zástup, který získá pozemský ráj pod Kristovým královstvím. — Zjevení 7:9 až 17.
17. Proč bychom neměli v závodě ustat a čeho se dočkáme, budeme-li v závodě pokračovat až do konce?
17 Kdybychom se předčasně vzdali, nepomohli bychom k záchraně ani sobě, ani nikomu jinému. Tím, že vytrváváme v křesťanském závodě bez ohledu na překážky, jimž čelíme, udržujeme se stále na cestě za cenou a můžeme také přímo pomáhat k záchraně druhým, přičemž jsme pro ně mocným příkladem síly. Bez ohledu na to, jaká je naše naděje, zda nebeská či pozemská, Pavlův postoj „usiluji o cíl, o cenu“ je hodný následování. — Filipanům 3:14, 15.
Neochvějně pokračovat v závodě
18. Na čem závisí získání ceny, ale čemu je nutné se vyhnout, abychom vytrvali až do konce?
18 Vítězné dokončení našeho křesťanského běhu, jež povede k ospravedlnění Jehovy a získání ceny, kterou má pro nás připravenou, závisí na tom, zda budeme neochvějně pokračovat po celou délku závodu. Nemůžeme proto vytrvat až do konce, jestliže se obtížíme věcmi, jež neslouží věci spravedlnosti. Dokonce i když jsme se již takových věcí zbavili, žádá se od nás tolik, že potřebujeme sebrat všechnu svou mravní sílu. Pavel proto radí: „Odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Hebrejcům 12:1) Neměli bychom, podobně jako Ježíš, příliš zdůrazňovat útrapy, jež snášíme, ale měli bychom je považovat za malou cenu zaplacenou za radostnou odměnu. — Srovnej Římanům 8:18.
19. a) Jakou důvěru vyjádřil Pavel na konci svého života? b) Jakou bychom měli mít důvěru ohledně zaslíbené odměny, když jsme blízko konce závodu vytrvalosti?
19 Když byl Pavel na konci svého života, mohl říci: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti.“ (2. Timoteovi 4:7, 8) I my jsme v tomto závodě vytrvalosti, abychom získali cenu věčného života. Jestliže naše vytrvalost skomírá pouze proto, že je závod o něco delší, než jsme na začátku očekávali, selžeme, když už jsme blízko získání zaslíbené odměny. Nemyl se. Není pochyb o tom, že odměna existuje.
20. K čemu bychom měli být rozhodnuti, dokud nedosáhneme konce závodu?
20 Ať se tedy naše oči neunaví vyhlížením začátku velkého soužení, které přinese zničení nejprve Velkému Babylónu a potom zbývající části Ďáblovy organizace. (2. Petra 3:11, 12) Vzhledem ke všem výmluvným znamením kolem nás hleďme kupředu ve víře. Přepásejme si bedra svých sil vytrvalosti. Statečně pokračujme v závodě, který nám předložil Jehova Bůh, dokud svého cíle — ospravedlnění Jehovy skrze Ježíše Krista — nedosáhneme a neobdržíme radostnou odměnu.
Jak bys odpověděl?
◻ Na jaký druh závodu musí být křesťan připraven?
◻ Proč je při běhu v závodě tak důležitá radost?
◻ Z jakých hlavních důvodů setrváváme ve službě navzdory obtížím?
◻ Proč bychom neměli v závodě, který nám předložil Jehova, ustat?
[Obrázek na straně 15]
Křesťané musejí vytrvávat jako v běhu na dlouhou vzdálenost
[Obrázek na straně 17]
V úsilí o získání „koruny života“ musejí běžci pěstovat sebeovládání