Učinit Boha svrchovaným Pánem svého života
„Teď se plně ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný, a bude kralovat na věčné věky!“ — Zjevení 11:15, Petrů.
1, 2. Je skutečně tak důležité, kdo je svrchovaným pánem našeho života, a jak to můžeme znázornit?
JE opravdu tak důležité, kdo je svrchovaným Pánem našeho života? Jistě! V každé zemi, kde má vládce absolutní moc, je důležité, zdali má lid dobrého nebo špatného svrchovaného pána.
2 Označením „svrchovaný pán“ rozumíme krále nebo vládce, který má nejvyšší moc ve státě a který stojí nad všemi ostatními v zemi, pokud jde o postavení, autoritu a výkonnou moc. Takový král nebo vládce má neomezenou moc. Jeho panství má vliv na život všech jeho poddaných, ať k dobrému nebo k špatnému. Moudrý starověký král to vyjádřil: „Rozmnoží-li se spravedlivý, lid se raduje, ale vládne-li zlý, lid vzdychá.“ — Přísl. 29:2.
3. Které dvě politické velmoci usilují o panství nad všemi lidskými dušemi na zemi?
3 Dnes žijeme ve velmi kritické době. Nemůžeme se vyhnout otázce, kdo je naším svrchovaným vládcem. Při povrchním pozorování se zdá, jako by dva velké mocenské bloky spolu rozhořčeně zápasily o nadvládu, svrchovanou vládu, nad životem všech lidí na zemi. Dokonce i národy, které se označují jako politicky neutrální, jsou nuceny zřizovat obranná opatření, aby nebyly napadeny jednou či druhou velmocí. V tomto neústupném boji o vládu nad lidskými dušemi se vytvářejí na obou stranách bloky národů. Jedna strana prosazuje reglementaci, to znamená dokonalý úřední dozor nad lidmi, a to v soukromém i veřejném životě. Ani náboženství, pokud je vůbec připuštěno, není osvobozeno od poručníkování a dohledu politiků. Druhá strana sice dává svým občanům určitou míru svobody v jejich životě a usilování, avšak požaduje naprostou kontrolu nad životem lidí, jestliže jsou ohroženy zájmy státu a musí být bráněny proti mocné agresi.
4. Jaký boj, větší než je konflikt mezi komunismem a demokracií, dnes vrcholí?
4 Existuje však boj daleko větších rozměrů než právě popisovaný politický konflikt a v něm jde o vládu nad životem všech lidí. Boj mezinárodního komunismu a kapitalistické demokracie se rozprostírá po celé zemi. Větší boj se rozprostírá nad celým vesmírem. Je veden mezi dvěma mocnými mravními silami, mezi silou dobra a silou zla. Tento boj trvá nyní již skoro 6 000 let lidských dějin. Zakrátko dosáhne svého vrcholu. Za oběma vzájemně bojujícími silami stojí inteligentní bytosti. Nejsou to tedy dvě slepé síly — jako je např. magnetismus a zemská přitažlivost —, které neosobně působí dobro nebo zlo, aniž jsou řízeny rozumem obdařenou bytostí. Zlo existuje proto, že nějaká osobnost činí zlé, a dobro existuje proto, že nějaká osobnost činí dobré. Původcem dobra je tedy osoba. Stejně je i původcem zla osoba. Dobré zákony vycházejí z nějaké dobré Inteligence, špatné zákony ze zlé Inteligence.
5. S čím jsou srovnány obě síly a proč?
5 Obě spolu bojující síly jsou srovnány se světlem a tmou. Síla, která působí dobro, je přirovnávána ke světlu, protože dobré činy jsou konány ve světle; ten, kdo činí dobro, se totiž nemusí stydět nebo bát. Síla, která působí zlo, je srovnávána s tmou, neboť zlé skutky se konají ve tmě; ten, kdo činí zlé, totiž ví, že jedná špatně, a nechce být potrestán. Ten, kdo činí zlo ve tmě, aby nebyl odkryt, nenávidí světlo, protože to by jej odhalilo. A tak řekl pisatel, který je velmi mnoho čten a citován: „Lidé milovali temnotu spíše než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť kdo činí hanebné věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu aby jeho skutky nebyly kárány, ale kdo činí, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny.“ — Jan 3:19–21.
6. Jak jsou v Římanům 13:12–14 proti sobě postaveny skutky temnoty a skutky světla?
6 Jiný známý pisatel prvního století vysvětlil lidem, kteří chtěli činit dobro, rozdíl mezi skutky temnoty a skutky světla, když napsal: „Noc velmi pokročila, den se přiblížil. Svlékněte tedy skutky, které patří temnotě, a oblečme výzbroj světla. Choďme jako ve dne v dobrém chování, ne v nevázaných zábavách a pitkách, ne v nedovolených stycích a volném chování, ne ve sporech a v žárlivosti. . . nestarejte se o tělesné žádosti.“ — Řím. 13:12–14.
7. a) Čí moc převládala v noci, kdy byl Ježíš zrazen? b) Kdo měl největší zájem o zločin, který byl spáchán v den pasach roku 33 n. l.?
7 Když byl zakladatel křesťanství zrazen jedním ze dvanácti apoštolů, Jidášem Iškariotským, řekl ozbrojenému davu, který přišel pod ochranou noci, aby jej tajně zatkl: „Toto je vaše hodina a moc temnoty.“ (Luk. 22:53) V té smutné noci zvítězila moc temnoty a opět to byli lidé, kteří vykonali skutky temnoty, jež vedly následujícího odpoledne, v den pasach roku 33 n. l. , k největšímu zločinu v lidských dějinách. A byl to někdo vyšší a mocnější než lidští pachatelé, kdo měl zájem na tom, aby tento zločin byl vykonán. Byla to neviditelná vyšší inteligence, která ovlivňovala lidi, aby se dopustili tohoto zločinu. Nadlidská inteligence využila příležitosti a vnukla Jidáši Iškariotskému podlou myšlenku, aby zradil svého nevinného Mistra. Ve zprávě čteme zcela jasně: „Satan však vstoupil do Jidáše, zvaného Iškariotský, který byl počítán mezi těch dvanáct [apoštolů], a ten odešel a promluvil s předními kněžími a chrámovými veliteli o tom, jak jim ho účinně zradit.“ (Luk. 22:3, 4) Při večeři pasach označil Ježíš Kristus svého zrádce tím, že mu podal sousto. O tom, co se pak stalo, zpráva říká: „A do toho pak po soustu vstoupil satan. . . Když tedy dostal sousto, okamžitě vyšel. A byla noc.“ — Jan 13:27–30.
8. Jak označil Ježíš původce zločinné akce a udržel si dále převahu?
8 Když pak byl Ježíš sám se svými jedenácti věrnými apoštoly, poukázal na pravého původce zločinné akce, která právě probíhala: „Hle, satan si vás, lidi, vyžádal, aby vás prosel jako pšenici.“ (Luk. 22:31) Tak se stalo, že těchto jedenáct apoštolů bylo po nějaký čas rozptýleno jako prosátá pšenice, a že dokonce opustili Ježíše, svého vůdce. Avšak satan ďábel si neudržel převahu, neboť apoštolové se opět sešli a působili společně pod vedením svého vzkříšeného vůdce. K nim patřil dokonce i apoštol Šimon Petr, ačkoli Ježíše v noci pasach třikrát zapřel. — Luk. 22:47–62; Mat. 26:31, 35; Mar. 14:50–52.
ZLÝ SVRCHOVANÝ PÁN
9. Jak ukázal Ježíš, že za Židy, kteří jej chtěli usmrtit, stojí nadlidská inteligence?
9 Není pochyby, že tehdy v 1. století existovala nadlidská inteligence, která byla sice neviditelná lidským očím, ale přece působivě řídila činnost svých lidských pomocníků, takže konali díla mravní temnoty. Touto inteligencí byl satan ďábel. Ježíš Kristus řekl zcela otevřeně svým spoluobčanům, kteří tomuto zlému hráli do rukou: „Jestliže jste děti Abrahámovy, čiňte skutky Abrahámovy. Ale nyní usilujete zabít mne . . . To Abrahám nečinil. Vy činíte skutky svého otce. . . Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl vrahem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ — Jan 8:39–44.
10. Co řekl Ježíš o údajné „svaté službě“ Bohu, avšak jaké pravidlo zde platí?
10 Až do dneška trpí přirození obřezaní Židé smutnými následky skutků temnoty, které byly vykonány před devatenácti sty roky v jejich národě. To ukazuje, co se může stát celému národu, přijde-li pod vliv této neviditelné, nadlidské inteligence, satana ďábla. Ježíš Kristus označil tohoto zlého jako „vládce tohoto světa“ a Ježíšův národ se mu poddal jako svému „vládci“, svému svrchovanému pánu, místo aby se oddal Bohu, kterého údajně uctíval v jeruzalémském chrámu. Ježíš Kristus řekl svým věrným apoštolům: „Přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že Bohu prokázal svatou službu.“ (Jan 12:31; 16:2) Je tomu však právě naopak! Svedený náboženský fanatik, který se dopustí takového zločinu, prokazuje ve skutečnosti službu Božímu protivníkovi, satanu ďáblovi. Vhodné pravidlo je vyjádřeno slovy: „Vydáváte-li se neustále někomu za otroky, abyste jej poslouchali, jste jeho otroky, protože jej posloucháte.“ — Řím. 6:16.
11. Co píše Pavel o křesťanském boji, když nás upozorňuje, že vedle viditelných panovníků z masa a krve jsou ještě jiní světovládci?
11 Dnes je načase, aby byli lidé upozorněni na skutečnost, že kromě viditelných panovníků z masa a krve existují ještě jiní světovládci. Apoštol Pavel, jenž musel trpět mezi těmi, kteří se domýšleli, že prokazují Bohu svatou službu, nás na to upozorňuje; svým spoluvěřícím v pohanském městě v Efezu v Malé Asii napsal: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti ďáblovým pletichám, protože nevedeme boj proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti mocem, proti světovládcům této tmy (‚proti mocnostem, které mají svou říši tmy v tomto světě‘, Petrů), proti zlým duchovním silám v nebeských místech (‚proti zloduchům v oblasti nebes‘, Škrabal).“ — Ef. 6:11, 12.
12. Komu podléhají „vládci světa nynější temnoty“ a jakou otázku si musíme klást, protože žijeme v tomto světě?
12 Kdo může dnes, ve druhé polovině dvacátého století, popřít, že vládne na zemi mravní temnota, to jest zlé činy a skutky? Mnozí hmotařští, světsky moudří lidé to snad mohou popírat, přesto však zůstává skutečností, a je též pro to dostatek důkazů, že existují „světovládci této tmy“, nebo jak překládá původní řecký text F. Žilka: „vládci světa nynější temnoty.“ Všichni tito „zloduchové v oblasti [neviditelných] nebes“ jsou pod svrchovanou vládou satana ďábla, „toho zlého“. (Ef. 6:16; Mat. 13:19) To bychom měli mít všichni realisticky před očima, neboť je to pro nás osobně významné. Proč? Jsme všichni „ve světě“. (Jan 17:11) Na tom nemůžeme nic změnit. Proto pociťujeme působení těžkých časů, které lidstvo prodělávalo, a to zvláště od roku 1914. Z toho poznáváme, v jaké jsme špatné situaci. Nikdo z nás se proto nemůže vyhnout otázce: Je satan ďábel, „vládce tohoto světa“, v němž žijeme, svrchovaným pánem našeho života?
13. V čí moci je stále ještě svět a co bychom se měli tedy osobně ptát?
13 Tato osobní otázka si zaslouží, aby byla vážně a poctivě zvážena. Stav věcí je i dnes tentýž, jako byl před devatenácti sty roky, když poslední biblický pisatel napsal: „Celý svět leží v moci toho zlého.“ (1. Jana 5:19) Měli bychom se tedy osobně ptát: Dotýká se to také mne? Jsem i já v moci ďábla, zlého svrchovaného pána tohoto světa? Nepomůže, když se touto otázkou urazíme a řekneme: „Tato otázka je příliš nevkusná, než abych se jí vážně zabýval.“ Jistě si nechceme nic předstírat. A přece to můžeme udělat. Biblický pisatel předpověděl události naší doby, když popisoval ponížení toho zlého a jeho duchovních sil.
14, 15. Koho svádí ďábel a kdy teprve mu v tom bude zabráněno?
14 „Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi: byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A slyšel jsem silný hlas v nebi, který řekl:‚ . . . Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, protože ví, že má krátké časové období.‘ “ — Zjev. 12:9–12
15 Tomuto arcipodvodníkovi neleží na srdci blaho lidí. Může se stále ještě volně pohybovat v okolí země, kam byl svržen. Nedá se zdržet, aby nesváděl celou obydlenou zemi, dokud nepřejde stále se blížící bitva „velikého dne Boha, Všemohoucího“, armageddonský boj. Teprve potom bude společně se svými démonskými anděly „uvržen do propasti. . . , aby již nesváděl národy, dokud neskončí tisíc let [vlády Ježíše Krista].“ (Zjev. 16:14, 16; 20:1–3) Ještě zde není doba, kdy satan ďábel a jeho démoni budou odstraněni z okolí země a izolováni v daleko vzdálené propasti. Podle toho, jak to dnes vypadá na zemi, je zcela zřejmé, že tento čas ještě nepřišel. Proto je každý bez výjimky v nebezpečí, že bude sveden ďáblem, svrchovaným pánem světa. Když sebevědomě tvrdíme, že se nedáme svést tím, v jehož moci je celý svět, jak bychom mohli úspěšně bojovat s nadlidskými zlými duchovními silami? Jsou jen dvě možnosti: Buď jsme sváděni, nebo bojujeme.
16. Proti komu nebudeme bojovat, když se učiníme částí světa, a proč úsilí o reformu světa nebude mít úspěch?
16 Proto by se měli se vší upřímností ptát všichni, kteří tvrdošíjně říkají, že satan ďábel není svrchovaným pánem jejich života: Bojuji úspěšně proti „vládám“ v neviditelné, nadlidské ďáblově organizaci, proti „kosmokratům této temnoty“ (Bible v živé angličtině), proti „zlým duchovním silám v nebeských místech“? (Ef. 6:12, NS) Svedené lidstvo proti nim nebojuje, a jestliže se učiníme částí světa, neděláme to také, lhostejno, jak se snažíme změnit svět v politickém, náboženském, společenském nebo hmotném ohledu. Kdo se snaží zlepšit ďáblovu viditelnou organizaci na zemi, snaží se pouze o to, aby ji dále udržel v chodu a učinil ji přitažlivější a snesitelnější. Takovým úsilím o reformy by nikdy nedošlo k miléniu pokoje, blahobytu a štěstí pro celé lidstvo. Za současných podmínek není svět neboli lidská společnost vhodná pro celkové reformy. Je odsouzena k zániku a tomu „vládce tohoto světa“ nemůže zabránit.
JAK MŮŽEME ZJISTIT, KDO JE NAŠÍM SVRCHOVANÝM PÁNEM
17, 18. Když není ďábel naším svrchovaným pánem, kdo jím je a co říká o své existenci?
17 Nemůžeme vyjít ze světa, nýbrž v něm musíme žít. Připustíme tudíž, aby se satan ďábel, zdroj všeho zla, stal svrchovaným pánem našeho života? Jestliže to nechceme připustit, koho si pak můžeme zvolit za svrchovaného pána našeho života? Toho, jehož je satan ďábel velkým odpůrcem. Je to jediný, pravý a živý Bůh. (Jer. 10:10) Podle Bible zní jeho jméno Jehova. (Žalm 83:18; 83:19 KB) Není ničím abstraktním, není neosobním, beztvarým, proměnlivým duchem, který proniká celý vesmír a vše, co je v něm. Je to osoba, stejně jako i satan ďábel je osoba. Z toho, co sám o sobě říká, vysvítá, že má tělo, jehož vzezření si ovšem nedovedeme představit. V protikladu k satanu ďáblovi, který se sám učinil bohem, je Jehova původní Bůh, který nebyl utvořen žádným tvorem, Bůh, jenž sám byl dříve, než bylo všechno stvořeno. Právem říká o sobě v opaku k bohům národů, kteří byli vytvořeni lidmi:
18 „Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh a po mně dále nebude žádný. Já — já jsem Jehova, a kromě mne není žádného zachránce.“ — Iz. 43:10, 11.
19, 20. Jak je Jehova Bůh zdrojem všeho dobra a k jakému obrazu stvořil prvního člověka?
19 Je to inteligentní, osobní bytost, která je zdrojem všeho dobrého. To proto, že na něm je všechno dobré. Usadil člověka na zemi a učinil jej takového, jako je sám, dokonale dobrého. První kniha svatého Písma nám říká: „Bůh přistoupil ke stvoření člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu ho stvořil, stvořil je mužského a ženského rodu. Bůh jim také požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v poddanosti mořské ryby a létající tvory nebes a každého živého tvora, který se hýbe na zemi.‘. . .
20 Potom Bůh viděl vše, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, šestý den.“ — 1. Mojž. 1:27–31.
21. V jakém stavu ponechal Bůh stvoření a co neměl v úmyslu stvořit?
21 Když Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je „velmi dobré“, ponechal to dobré a přestal se svou stvořitelskou činností, pokud šlo o zemi a člověka. Neřekl: „Pro všechno musí existovat opak. V opaku k tomu, co je ‚velmi dobré‘, musí být i něco, co je zlé. A proto musím nyní stvořit něco, co je zlé. Jsem dobrý Bůh, a proto musím stvořit opak k sobě, zlého boha. Musím přivolat k životu princip zla. Musím do lidí vložit pohnutky, aby konali zlo.“
22. Jaké biblické znázornění ukazuje, že Bůh nemohl být současně původcem dobra a zla?
22 Ne! Žádná taková falešná filozofie nepochází od Boha. Nebyl současně původcem dobra i zla, stejně jako z jednoho pramene nemůže prýštit současně sladká i slaná voda. (Jak. 3:12) Nemůže být současně světlem a tmou. Apoštol Pavel nadhodil vhodnou otázku: „Co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaké společenství má světlo s temnotou?“ (2. Kor. 6:14) Apoštol Jan napsal, aby ukázal, že na pravém Bohu je vše čisté, světlé a zářící: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není naprosto žádná tma. Prohlašujeme-li: ‚Máme s ním spoluúčast‘, a přece dále chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy. Chodíme-li však ve světle, stejně jako on sám je ve světle, skutečně máme vzájemně spoluúčast.“ — 1. Jana 1:5–7.
23, 24. a) Jak je Bůh „Otcem nebeských světel“? b) Jak způsobil Bůh v době apoštolů, že svítilo duchovní světlo?
23 Jehova je Bohem duchovního osvícení k užitku svých nebeských i pozemských tvorů. Jak je příznačné, že Bůh prvního dne své stvořitelského týdne dal příkaz: „Ať se stane světlo!“ Protože stvořil osvětlující nebeská tělesa, aby dávala světlo jeho tvorům na zemi, nazývá se také „Otcem nebeských světel“. Přirozené denní světlo je jeden z dobrých darů, které pocházejí od něho, protože je psáno: „Vše dobré, co dostaneme, a každý dokonalý dar je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel, a u něho není změna z otáčení stínu.“ — 1. Mojž. 1:3, 14–18; Jak. 1:17.
24 Apoštol Pavel mluvil výraznými slovy o Boží moci osvěcovat lidi: „Neboť Bůh řekl: ‚Ať svítí ze tmy světlo‘, a osvítil naše srdce, aby se zaskvělo slavným poznáním o Bohu skrze Kristovu tvář.“ (2. Kor. 4:6) Na základě tohoto svědectví nemůže nikdo po pravdě tvrdit, že Jehova, Bůh Bible, podporuje temnotu nevědomosti a falešných nauk. Musíme říci s křesťanským apoštolem Janem, že Bůh je světlo a zdroj největšího duchovního osvícení, jaký kdy byl. Křesťanství — to znamená pravé křesťanství, nikoli to, které zastupují církve křesťanstva — je zdrojem největšího duchovního osvícení, jaké kdy lidstvo dostalo. Jako světlo dává život a svobodu.
25. Jak bude osvícen náš život, jestliže připustíme, aby Bůh duchovního osvícení byl svrchovaným Pánem našeho života?
25 Je tento Bůh duchovního osvícení osobou, kterou bychom chtěli mít za svrchovaného Pána svého života? Když si ho zvolíme za svrchovaného Pána, bude náš život osvícen světlem pravdy, která nás osvobozuje, takže se můžeme jako svobodní lidé rozumně rozhodovat a správně jednat. A toto světlo nám ukazuje také cestu k věčnému životu v souladu se svrchovaným Pánem vesmíru.