Čas zvolit si Boha za svrchovaného Pána

1. Co vidí „pohanský“ svět v náboženském ohledu po šestnácti stech letech existence křesťanstva?

SVĚT pozoruje skutky křesťanstva nyní již po více než šestnáct set let, neboli od dob císaře Konstantina Velikého. Co pozoroval takzvaný „pohanský“ svět po celou tu dobu v náboženském ohledu? Největší náboženský zmatek a nejednotu v celé lidské historii! Celosvětovou náboženskou temnotu! Tato situace se hodí na biblické proroctví, které říká: „Hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národní skupiny.“ — Iz. 60:2.

2. Komu byla tato temnota výzvou a co vzhledem k tomu udělal, jak je to předpověděno u Matouše 24:14?

² Temnota v celém světě byla výzvou Bohu, svrchovanému Pánu vesmíru. Jak na ni hodlal reagovat tento Bůh, který na začátku svého stvořitelského týdne přikázal: „Ať se stane světlo“? Jednal důsledně, jednal v souladu se svým způsobem jednání před devatenácti sty lety. Apoštol Pavel o tom říká: „Neboť Bůh, který řekl, aby se z temnot rozzářilo světlo, on zazářil nám v srdci, aby nás osvítil poznáním Boží slávy na tváři Kristově.“ (2. Kor. 4:6, Škrabal) Podle toho tentýž Bůh způsobil, aby od konce temných dnů první světové války postupovalo největší tažení duchovního osvícení v celé lidské historii. Předpověděl to těmito slovy svého Syna Ježíše Krista: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a potom přijde konec.“ — Mat. 24:14.

3, 4. Jak bylo přijato toto světlo a co zabránilo většině lidí, aby nepřijali světlo?

³ Neměli bychom si však myslet, že se toto celosvětové tažení setkalo s jiným přijetím než před devatenácti sty lety. O tom, jak bylo tehdy přijato toto úsilí o duchovní osvícení, čteme: „Pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu, mělo přijít na svět. Byl ve světě a svět vešel v jsoucnost jeho prostřednictvím, ale svět jej neznal [nepoznal, Žilka]. Přišel do svého vlastního domu, ale jeho vlastní jej nepřijali.“ (Jan 1:9–11) Ti, kteří přijali tehdy světlo, snažili se osvítit jiné; světlo neskryli. Vzrůstající odpor k dílu duchovního osvěcování způsobil, že nebylo tehdy osvíceno více lidí. Apoštol Pavel označuje hlavního činitele, který byl odpovědný za odpor ke světlu, když píše:

⁴ „Jestliže pak dobré poselství, které oznamujeme, je skutečně zakryté, je zakryté mezi těmi, kteří hynou, mezi nimiž bůh tohoto systému věcí zaslepil mysli nevěřících, aby neprosvitlo osvícení slavného dobrého poselství o Kristu, který je obraz Boží.“ — 2. Kor. 4:3, 4.

5. Kdo stojí za odporem k oznamování království a koho je — kromě „zlých duchovních sil v nebeských místech“ — svrchovaným pánem?

⁵ Stejně tak i dnes existuje celosvětový odpor k tažení duchovního osvícení, které je přenášeno zvěstováním dobrého poselství o zřízeném Božím mesiášském království v nebesích. Ten, kdo odporoval dobrému poselství o Mesiáši (Kristu) před devatenácti sty lety, je totožný s tím, kdo od 1. světové války vede odpor proti zvěstování poselství o království. Je to ten, kdo oslepuje mysl lidí, ten, kterého apoštol Pavel nazval „bohem tohoto systému věcí“. Tento „bůh“ se spojil ve svém zatemňujícím tažení s nadlidskými duchovními „světovládci této tmy“, se ‚zlými duchovními silami v nebeských místech‘. (Ef. 6:12) Jako je svrchovaným pánem těchto „duchovních sil v nebeských místech“, tak se pokouší být i nadále svrchovaným pánem nad životy lidí na zemi. To je důvod, proč v tak značné míře zabraňuje světlu pravdy o království, aby neprosvitlo do myslí zaslepených lidí.

6, 7. V souladu s jakými pravidly stanovenými Ježíšem a Jakubem zápasí praví křesťané s takovými duchovními silami?

⁶ Praví křesťané musejí zápasit právě s těmito „zlými duchovními silami v nebeských místech“ pod jejich svrchovaným pánem, satanem ďáblem, když pokračují ve svém tažení duchovního osvěcování. Jak to takoví křesťané dělají? Ne pouze tím, že by odhalovali ďábelský zdroj démonismu, astrologie, spiritismu, okultismu, fetišismu, vúdú a čarodějnictví. Křesťané zápasí proti takovým neviditelným, nadlidským silám zla také tím, že vytrvale čelí tlaku, aby se stali částí tohoto „světa“, jehož „bohem“ je satan. Drží se pravidla pro život pravých křesťanů, které stanovil Ježíš Kristus: „[Moji následovníci] nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Těm, kteří byli známi jako křesťané a nežili v souladu s tímto pravidlem, učedník Jakub řekl:

⁷ „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli chce tedy být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ — Jak. 4:4.

8, 9. a) Jaký je důvod k tomu, aby se křesťané oddělovali od světa, a co jiného zbývá? b) Jaký příkaz vrchního velitele je dán křesťanům skrze apoštola Pavla?

⁸ Křesťané se oddělují od světa proto, že svět je na straně svého neviditelného nadlidského svrchovaného pána, toho, který je satanem a ďáblem vzhledem k jedinému živému a pravému Bohu, Jehovovi. Nezbývá tedy nic jiného, než aby křesťané dále zápasili se „zlými duchovními silami v nebeských místech“, dokud stojí tento svět a dokud satan ďábel a jeho démonští andělé nebudou spoutáni a uvrženi do propasti na tisíc let Kristovy vlády. (Zjev. 13:1–8; 16:13–16; 19:19 až 20:3) Přátelé Jehovy Boha si opatřují různé části „úplné výzbroje od Boha“, aby odolali a stáli pevně v tomto zlém dni. (Ef. 6:11) V tom nejsou zahrnuty žádné tělesné zbraně, žádné „chabé lidské“ zbraně. — 2. Kor. 10:4, Petrů.

⁹ Příkaz nebeského vrchního velitele jeho bojovníkům skrze apoštola Pavla zní: „Stůjte proto pevně s bedry opásanými pravdou a mějte na sobě pancíř spravedlnosti a své nohy obujte výstrojí dobrého poselství pokoje. Především ale uchopte velký štít víry, kterým budete schopni uhasit všechny ohnivé střely toho zlého. Přijměte také přilbu záchrany a meč ducha, to jest Boží slovo, zatímco se při každé příležitosti v duchu budete dále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby.“ — Ef. 6:14–18.

SVRCHOVANÝ PÁN JEHOVA

10. Na čí straně stojí ti, kteří učinili Jehovu svrchovaným Pánem svého života?

¹⁰ V případě všech, kteří poslouchají tento božský příkaz, není pochyby o tom, koho nechávají být svrchovaným Pánem svého života. Je to Jehova Bůh, jehož slovo je jako meč v jejich ruce, „meč ducha“. Tím, že si vybrali Boha jako svrchovaného Pána, nestojí na straně světa, ale na straně Ježíše Krista a jeho apoštolů, krále Davida ze starobylého Jeruzaléma, na straně patriarchy Abraháma, pozemského Mesiášova předka, ano na straně mužů a žen zbožné víry, o nichž je záznam v Bibli.

11. Jakým oslovením Boha dal Abrahám najevo vztah, který k němu měl, a jak někteří překladatelé překládají hebrejský výraz použitý Abrahámem?

¹¹ Abrahám uznal nejvyššího Boha jako svého svrchovaného Pána. Když se vrátil jako vítěz z bitvy se čtyřmi záškodnickými králi a když mu požehnal Melchisedech, kněz nejvyššího Boha, přišlo k Abrahámovi božské slovo a bylo mu řečeno: „Neboj se, Abrame, jsem pro tebe štítem. Tvá odměna bude velmi velká.“ Abrahám ukázal v odpovědi, kdo je jeho nejvyšším Pánem, tím, že oslovil Boha a řekl: „Pane Jehovo [svrchovaný Pane Jehovo, NS, 1971], co mi dáš?“ Když mu Bůh slíbil, že mu dá zemi, do které jej zavedl, Abrahám poukázal na svůj předpokládaný vztah k Bohu, když řekl: „[Svrchovaný, NS, 1971] Pane Jehovo, jak poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ (1. Mojž. 15:1, 2, 8) Patriarcha Abrahám zde oslovil Boha svou vlastní řečí, hebrejštinou, a použil slova: Adonay Yehowih. Někteří bibličtí překladatelé, aby se vyhnuli použití Božího vlastního jména, překládají tento výraz jako „Pán Bůh“. Young, vydavatel biblické konkordance, jej překládá „Pán Jehova“. Katolická Jeruzalémská bible však říká „můj Pán Jahve“. Stejně tak i Zdůrazněná bible od Rotherhama.

12. Jaký je význam hebrejského slova Adonay, jak je to ukázáno v Překladu nového světa?

¹² Hebrejské slovo Adonay však neznamená „můj Pán“. Zdá se, že je to stará forma slova Adonim, doslovně znamenající „páni“. Když je tedy slovo použito na jednotlivce, dostává smysl vznešenosti a velkoleposti, znamená to pána ve vznešeném smyslu, velkolepého pána. Toto hebrejské slovo je v Bibli použito jedině na Jehovu či Jahveho. Z toho důvodu Překlad nového světa překládá hebrejský titul Adonay jako „svrchovaný Pán“.a — Sk. 4:24, NS.

13. Proč je Jehova oprávněně svrchovaným Pánem vesmíru a s jakou výzvou může tedy přijít?

¹³ Vpravdě je Bůh Jehova svrchovaný Pán vesmíru, neboť je nade všemi věcmi a žádnému ze svých tvorů nedal moc, která by se rovnala jeho moci. Tak zůstává Všemohoucím, Všemocným. Jako svrchovaný Pán vesmíru řekl Jehova správně Abrahámovi: „Jsem všemohoucí Bůh. Choď přede mnou a prokaž se bezúhonným.“ (1. Mojž. 17:1) A proroku Mojžíšovi Jehova řekl: „Já jsem Jehova. A objevoval jsem se Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi jako všemohoucí Bůh.“ (2. Mojž. 6:2, 3) S velkou sebedůvěrou může přijít s výzvou: „Ke komu mě však můžete připodobnit, abych mu byl učiněn rovným?“ (Iz. 40:25) Učiníme dnes jako Abrahám tohoto Boha svrchovaným Pánem svého života?

14. Proč je nyní pro nás naléhavé, abychom jednali moudře vzhledem k Jehovově svrchovanosti?

¹⁴ Žádný skutečný svrchovaný pán si nemůže dovolit čekat, až se jeho poddaní osobně pro něco rozhodnou. Svrchovaný pán musí spravovat své panství a plnit všechny závazky vladaře a musí dbát v pravou chvíli na své povinnosti. My, křehcí lidští tvorové zde na zemi, jsme až příliš troufalí, jestliže si myslíme, že svrchovaný Pán vesmíru, Jehova Bůh, musí čekat, dokud se osobně nerozhodneme, aby byl naším svrchovaným Pánem, a pak teprve může začít se svým přesně načasovaným předsevzetím. V souladu se svým svrchovaným právem jedná, když přijde pro jednání ustanovený čas! Právě proto je nyní pro každého z nás naléhavé, aby jednal moudře vzhledem k Boží svrchovanosti!

ZMĚNA SVRCHOVANOSTI NAD SVĚTEM

15. Odkdy je nebeské prohlášení o božské svrchovanosti předáváno lidstvu a proč ne před tím?

¹⁵ Nanejvýš důležité prohlášení vzhledem k naší zemi již zaznělo v nebesích a je předáváno lidstvu všude na zemi: „Teď se plně ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný, a bude kralovat na věčné věky!“ (Zjev. 11:15, Petrů) „Království toho světa dostalo se Hospodinu našemu a Pomazanému jeho, a bude kralovat na věky věků.“ (Sýkora) Tato skutečnost, která je všeobecně prospěšná, je pravdivá od roku 1914 n. l. V tom roce kolem 4.–5. října skončily „časy pohanů“ neboli „ustanovené časy národů“, počítáme-li od zničení Jeruzaléma a judské země Babylóňany v roce 607 př. n. l. Od té doby po 2 520 let pohanské (nežidovské) národy panovaly nad lidskými záležitostmi, aniž se do toho vložilo Boží mesiášské království. Během celého tohoto období Židé neměli v Jeruzalémě žádné království, které by bylo v rukou Davidovy královské rodové linie. — Luk. 21:24.

16. Proč tedy mohla být od roku 1914 oznamována božská svrchovanost?

¹⁶ Tehdy v roce 607 př. n. l. byl sesazen poslední panující král Davidovy linie v Jeruzalémě a pohanským národům bylo dovoleno, aby plně ovládaly svět a vykonávaly svou svrchovanost nad lidstvem, jak nad Židy, tak nad pohany. Avšak ke konci časů pohanů v roce 1914 skončila doba, kdy Ježíš Kristus stále čekal po pravici svého nebeského Otce. V tu dobu svrchovaný Pán Jehova dosadil svého Syna Ježíše Krista na trůn v „nebeském Jeruzalémě“, na nebeské hoře Sion. Tak byla opět Davidova královská linie povýšena na trůn a zrodilo se mesiášské království. Ve stejnou dobu byl v nebeském království dosazen velký Kněz a Král, podobný starověkému Melchisedechovi, totiž Ježíš Mesiáš. (Žid. 10:12, 13; Žalm 110:1–4) Od té doby mohlo být lidstvu oznamováno: „Království tohoto světa se dostalo našemu Pánu a jeho Pomazanému, i bude kralovat na věky věků.“ — Zjev. 11:15, Škrabal.

17. Byli lidé a národy dotázáni dříve, než Bůh začal jednat, a jak byla znázorněna dvaceti čtyřmi staršími správná odezva?

¹⁷ Nikdo se lidstva předem nezeptal. Ani nebyly předem dotázány pozemské národy se svými svrchovanými vládami ohledně tohoto Božího jednání. Nejvyšší Bůh jednal ve svém ustanoveném čase a zřídil nebeské mesiášské království v souladu se svým vlastním právem univerzální svrchovanosti. (Dan. 4:32) Správná odezva lidí na oprávněné vyjádření Boží svrchovanosti byla znázorněna jednáním dvaceti čtyř starších, kteří se před Bohem uctivě poklonili a řekli: „Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, který jsi a který jsi byl, protože ses ujal své velké moci a začal jsi panovat jako král.“ — Zjev. 11:16, 17.

18. Jaká však byla odezva národů a jak byla předpověděna dvaceti čtyřmi staršími?

¹⁸ Jak však reagovaly národy světa? Až příliš se tehdy zajímaly o vybojování nadvlády nad světem v první světové válce. Protože se snažily shromáždit všechen lid, aby je podporoval v této totální válce, rozhněvaně pronásledovaly ty pravé křesťany, kteří se zastávali svrchovanosti Pána Boha a jeho Krista. Bylo to přesně tak, jak to předpovědělo těch dvacet čtyři starších, kteří dále řekli: „Ale národy se rozhněvaly a přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána odměna tvým otrokům, totiž prorokům, a svatým a těm, kteří se bojí tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi.“ — Zjev. 11:18.

19. a) Pro jaké otázky vzhledem k svrchovanosti je nyní vhodná doba? b) Co to bude pro nás znamenat, jestliže budeme následovat příklad národů?

¹⁹ Až do dnešního dne pokračují národy ve svém rozhněvání vůči Jehovovým „svatým a těm, kteří se bojí [jeho] jména, malým i velkým“. Nyní je tedy vhodná doba pro každého z nás, aby se zeptal: „A co já? Nechávám se vést příkladem světských národů? Anebo jsem jako těch dvacet čtyři starších ve Zjevení 11:16, 17 a děkuji Bohu za to, že vyjádřil svou svrchovanost a použil své veliké moci, aby vládl? Uznávám, že svrchovanost nad světem přešla do vlastnictví Jehovy Boha? Když uznám tuto životně důležitou skutečnost, zvolím si Boha jako svého nebeského svrchovaného Pána? Připustím, aby Bůh byl svrchovaným Pánem mého života?“ Tak či onak, nyní nemůžeme uniknout, ať je náš vztah k Bohu, svrchovanému Pánu, dobrý či špatný. Kdokoli se staví na stranu rozhněvaných národů, dostává se do špatného vztahu k univerzálnímu svrchovanému Pánu. To znamená zkázu pro každého, kdo tak jedná, neboť národy „ničí zemi“ a budou zničeny v boji „velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu. — Zjev. 16:14, 16.

20, 21. a) Na jaké vyjádření žalmisty poukážeme, když odpovídáme na otázku, zda se staneme svědky toho, koho jsme učinili svým svrchovaným Pánem? b) Jaká je nejvyšší čest, která nám může být prokázána, stejně jako tomu bylo u našeho největšího příkladu?

²⁰ To vyvolává otázku: „Jestliže připustím, aby Bůh byl svrchovaným Pánem mého života, znamená to, že se musím stát Jehovovým svědkem?“ Při odpovědi na tuto otázku se můžeme obrátit na inspirovaného žalmistu, který připustil, aby se Bůh stal svrchovaným Pánem jeho života. Napsal: „Pro mne však, pro mne je dobré přibližovat se k Bohu. Svrchovaného Pána Jehovu jsem učinil svým útočištěm, abych oznamoval všechny tvé skutky.“ (Žalm 73:28; 73:29, KB) A rovněž: „Můj Bože, poskytni mi únik z ruky zlého, z dlaně toho, který jedná nepoctivě a násilně, neboť ty jsi má naděje, svrchovaný Pane Jehovo, má důvěra od mého mládí. Přijdu se vznešeným projevem moci, svrchovaný Pane Jehovo, budu připomínat tvoji spravedlnost, jedině tvoji.“ — Žalm 71:4, 5, 16.

²¹ Ptáme se tedy: Bude dnešní člověk, který učinil svrchovaného Pána Jehovu svým útočištěm, jednat nějak odlišně od jednání starověkého žalmisty, který „oznamoval všechny [Boží] skutky“? Bude dnešní člověk, kterému byl poskytnut únik „z ruky zlého“ a který učinil svrchovaného Pána Jehovu svou nadějí, jednat jinak, než jednal žalmista, který „přicházel se vznešeným projevem moci“ a „připomínal [Boží] spravedlnost“? Jistě se nebude stydět za svrchovaného Pána svého života. Ježíš Kristus, náš největší vzor, se nestyděl za Jehovu Boha, svého svrchovaného Pána. Stal se svědkem Jehovy, a proto je nazýván „Ježíš Kristus, ‚věrný svědek‘ “. Mluví sám o sobě jako o „věrném a pravém svědku, počátku Božího stvoření“. (Zjev. 1:5; 3:14) Ti, kteří se opravdu stávají následovníky jeho šlépějí, musí se zrovna tak stát svědky jeho Otce Jehovy. Pro nikoho na zemi neexistuje větší čest, než být svědkem Jehovy.

22. Jakou zkušenost nám to přinese, když jsme si zvolili Jehovu jako svrchovaného Pána svého života, ale jakou modlitbu žalmisty můžeme použít?

²² Tím, že učiníme Jehovu svrchovaným Pánem svého života, přivodíme si pronásledování od těch, kteří učinili svým svrchovaným pánem satana ďábla, protože se stali „částí světa“, jehož je ten zlý „bohem“ a „vládcem“ a svrchovaným pánem. (2. Kor. 4:4; Jan 14:30; 15:19) Člověk, postižený pronásledováním, může však použít modlitbu krále Davida: „Avšak ty jsi Jehova, svrchovaný Pán. Jednej se mnou pro své jméno. Tvá milující laskavost je dobrá, a proto mě vysvoboď.“ (Žalm 109:21) „Jehovo, svrchovaný Pane, sílo mé záchrany, ty jsi chránil mou hlavu v den ozbrojeného násilí. Nevyhovuj, Jehovo, žádostem zlého. Nenapomáhej jeho pletichám, aby nebyli povýšeni.“ (Žalm 140:7, 8; 140:8, 9, KB) „Avšak mé oči jsou obráceny k tobě, Jehovo, svrchovaný Pane, u tebe jsem našel útočiště. Nevylévej mou duši. Zdržuj mne od spárů pasti, kterou na mne nalíčili, a od léček těch, kteří provádějí to, co škodí.“ — Žalm 141:8, 9.

SVRCHOVANÝ PÁN ORGANIZOVANÉHO LIDU

23. Když někdo učiní Jehovu svrchovaným Pánem svého života, proč nebude sám, jak je to naznačeno Ezechielem 36:37, 38?

²³ Když si nyní zvolíš Jehovu Boha jako svého svrchovaného Pána, nebudeš sám. Budeš jedním z jeho lidu. Není svrchovaným Pánem pouze jednoho osamělého jednotlivce na zemi, ale je svrchovaným Pánem organizovaného lidu. Použil starověký izraelský národ jako předobraz duchovních izraelitů, které shromažduje z náboženského Velikého Babylona v tomto „čase konce“, a říká: „Tak řekl [svrchovaný, NS, 1971] Pán Jehova: ‚Proto ještě připustím, aby mne hledal izraelský dům, abych to pro ně učinil: Rozmnožím v nich lidi jako stádo. Jako zástup svatých osob, jako jeruzalémský zástup v jeho slavnostních obdobích, tak města, která předtím byla pustá, budou naplněna zástupem lidí, a lid bude muset poznat, že já jsem Jehova.‘ “ — Ezech. 36:37, 38; Zjev. 18:1–4; Dan. 12:4.

24. Jak jsou požehnáni ti, kteří učinili Jehovu svrchovaným Pánem svého života, a jaká volba rozhodne o tom, zda přežijeme a přivítáme nový svět?

²⁴ Požehnaní jsou ti, kteří si dnes volí Jehovu jako svého Boha a připouštějí, aby byl svrchovaným Pánem jejich životů. Vládne nad nimi jako nebeský Král prostřednictvím na trůn dosazeného Syna, Ježíše Mesiáše. Až budou v hrozícím „velkém soužení“ potřeny dnešní nejednotné svrchované národy a nynější neviditelný svrchovaný pán národů, satan ďábel, bude svázán a uvržen do propasti, všemohoucí Bůh ochrání a zabezpečí ty, kteří láskyplně podporují jeho univerzální svrchovanost. (Mat. 24:21, 22; Zjev. 7:14, 15) Budeme mezi těmi požehnanými přežijícími, abychom přivítali spravedlivý nový svět pod jedinou ‚plnou vládou našeho Pána a jeho Pomazaného‘? Ať naše volba Jehovy jako svrchovaného Pána našeho života rozhodne tuto otázku v náš prospěch! — Zjev. 11:15, Petrů.

[Poznámka pod čarou]