„Sekera“ a ten, který jí seká

„Bude se sekera vyvyšovat nad toho, který jí seká?“ — Izaiáš 10:15.

1, 2. a) Jak bývali někdy v dějinách používáni jednotlivci i národy? b) Jaké máme příklady, že lidé byli použiti jako nástroje?

NENÍ neobvyklé, že někdo používá jiné osoby jako nástroje, aby dal něco vykonat. V lidských dějinách není neznámé, že celý národ byl použit jako nástroj v rukou někoho, kdo měl autoritu a kdo byl považován za vyššího než vládce použitého národa.

² Jeruzalémský král David například použil svého vojevůdce, generála Joába, jako nástroje, aby byl jeho věrný hetejský důstojník Uriáš vystaven jisté smrti v bitvě. Tak Uriáš zemřel a nevěděl, že král David znásilnil jeho manželku Betsabé. (2. Sam. 11:1 až 12:9; 1. Král. 15:5) Známý je také případ papeže Hadriána IV. , který byl rodem Angličan. V roce 1155 n. l. učinil Anglii pod králem Jindřichem II. svým nástrojem, aby si podmanil celé Irsko, a aby tak irské náboženské vůdce podřídil papežské vládě v Římě.a

3, 4. a) Který starověký národ byl použit jako nástroj? b) Které Izaiášovo proroctví obsahuje jméno toho, kdo použil asyrského národa jako nástroje?

³ Ve starověku, staletí před tím, než byla podmaněna irská církev, se vyskytl jeden případ, kdy mocný, vysoce militarizovaný národ byl použit jako nástroj v rukou ještě vyšší moci. Tímto starověkým národem byla Asýrie v době, kdy byla tehdejší světovou velmocí, druhou světovou velmocí biblických dějin. Kdo však byla ta větší moc, která mohla použít asyrské světové velmoci jako pouhého nástroje? Totožnost této vyšší moci byla lidem oznámena o něco dříve, než Asyřané pod vedením krále Senacheriba vstoupili v roce 732 př. n. l. na území judského království. Vysvětlení, kdo je touto mocí, jež převyšuje asyrskou říši, bylo vloženo mezi tato slova:

⁴ „Bude se sekera vyvyšovat nad toho, který jí seká, nebo se bude pila zveličovat nad toho, který jí pohybuje sem a tam, jako by hůl pohybovala sem a tam těmi, kteří ji zdvihají do výše, jako by prut zdvihal do výše toho, kdo není dřevo? Proto pravý Pán, Jehova vojsk, bude na jeho tučné stále sesílat nějakou vysilující nemoc a pod jeho slávou bude stále pálit žár jako žár ohně. A Izraelovo Světlo se má stát ohněm, a jeho Svatý plamenem, a má vzplanout a v jednom dni pohltit jeho plevel a jeho trní. A On ukončí slávu jeho lesa a jeho sadu, ano od duše až po maso, a má to být, jako když se ztrácí churavý. A zbytek stromů jeho lesa — těch bude tolik, že je i pouhý chlapec bude schopen zapsat.“ — Iz. 10:15–19.

⁵, 6. Co Izaiáš později říká o tom, že je Jehova schopen použít Asýrie jako pouhého nástroje?

⁵ Tato slova napsal inspirovaný prorok Izaiáš, syn Amosův, který dokončil psaní své nádherné prorocké knihy asi v roce 732 př. n. l. , v roce, kdy Asyřané vpadli do judské země. Tak Izaiáš vysvětluje, že tou velkou mocí, která užívá nástroje, je „pravý Pán, Jehova vojsk“, ano, „Izraelovo Světlo. . . a jeho Svatý“. Je ten „Svatý“ schopen použít celého národa jako pouhého nástroje? Abychom na tuto otázku dostali inspirovanou odpověď, poslyšme, co později říká prorok Izaiáš o „pravém Pánu, Jehovovi vojsk“:

⁶ „Kdo změřil vody pouhou svou hrstí a proměřil samotná nebesa pouhou pídí a zahrnul do míry zemský prach, nebo kdo zvážil ukazatelem na váze hory, a pahorky na miskách vah?. . . Hle, národy jsou jako kapka z vědra, a jsou považovány za slabou vrstvu prachu na miskách vah. Hle, On zvedá samotné ostrovy jako pouhý jemný prach.“ — Iz. 40:12–15.

SYMBOLICKÁ SEKERA

7. Jako co jsou národy ve srovnání s Jehovou a ke komu se Jehova přirovnává u Izaiáše 10:15?

⁷ Ve srovnání s „pravým Pánem, Jehovou vojsk,“ jsou všechny národy, včetně Asýrie, jako nepatrná kapka vody padající z vědra nebo jako slabá vrstvička prachu na miskách vah. Velice snadno proto může použít kteréhokoli národa, který si vybere, aby sloužil jako nástroj k vykonání jeho božského předsevzetí. A tak se u Izaiáše 10:15 přirovnává k tomu, kdo seká sekerou, řeže pilou, kdo pohybuje holí nebo mává prutem. Prohlašuje, že On „není dřevo“. Ne, On není rukojetí sekery, není holí ani prutem. On je živý Bůh, Všemohoucí, který zachází s těmito symbolickými nástroji. Co je tedy symbolická sekera, které používá k sekání?

8. Přesně kdo je „Asyřan“, o němž se mluví u Izaiáše 10:5, 6?

⁸ V počátečních verších téže desáté kapitoly Izaiášova proroctví Jehova sám ukazuje, co je symbolická sekera. U Izaiáše 10:5, 6 čteme Jehovova slova: „Hle, Asyřan, prut mého hněvu a hůl, která je v jejich rukou, abych otevřeně odsoudil. Proti odpadlému národu jej pošlu a vydám mu příkaz proti lidu mé zuřivosti, aby si vzal velkou kořist a mnoho uloupeného a aby z něho udělal udupané místo, jako je hlína na ulicích.“ Ano, symbolický nástroj, kterého Jehova používá k vykonání svého oznámeného předsevzetí, je „Asyřan“. Tím není označen některý jednotlivý Asyřan, ani král asyrské říše. Je tím míněn celý asyrský národ, druhá světová velmoc biblického proroctví. Žádný jednotlivý Asyřan, ani sám král, by nemohl jako jednotlivec vykonat to, o čem Jehova určil, že to má vykonat „Asyřan“. To je ukázáno také tím, že Jehova nejdříve označuje Asyřana jako „prut mého hněvu“, a potom mluví o holi, „která je v jejich rukou, abych otevřeně odsoudil“. (Iz. 10:5; povšimni si verše 24.) Z toho je jasné, že označením Asyřan je míněn celý asyrský národ, a zvláště jeho vojenské síly.

9. Jak se nás dnes dotýká splnění proroctví z Izaiáše 10:5, 6 a jak to naznačuje apoštol Pavel?

⁹ Proč je však pro nás dnes zajímavé toto starověké proroctví o „Asyřanu“? Je velmi zajímavé. Není to proroctví, které by patřilo jen dávné minulosti. Je to živé proroctví, jehož splnění v našich dnech zapůsobí na nás všechny. Jeho rozsáhlé, závěrečné a úplné splnění musí nastat v naší generaci. Když se toto proroctví splnilo v osmém století před naším letopočtem, nebylo to jeho poslední uplatnění. Jak to? Křesťanský apoštol Pavel citoval verš 22 desáté kapitoly Izaiášovy a použil tato slova na svou dobu, na první století našeho letopočtu. Podle Izaiášova proroctví pouhý ostatek Židů přijal křesťanství, a proto apoštol Pavel dále řekl: „Izaiáš pak volá: ‚Ačkoli počet synů izraelských může být jako písku mořského, je to ostatek, jenž bude zachráněn. Neboť Jehova provede zúčtování na zemi, dokončí je a zkrátí.‘ “ — Řím. 9:27, 28; Viz též Římanům 15:4.

10. Jak je zjištěna totožnost „odpadlého národa“ a „lidu mé zuřivosti“, jak o tom mluví Jehova u Izaiáše 10:6?

¹⁰ Který to byl starověký národ, proti němuž Jehova vojsk použil Asyřana jako „prutu“ a „sekery“? Tato otázka se týká nás všech v dnešní době, protože onen starověký národ předstiňoval novodobé křesťanstvo! Jehova nazval onen starověký národ „odpadlým národem“ a „lidem mé zuřivosti“. (Iz. 10:6) Těmito slovy Jehova mínil národ a lid, z něhož se skládalo desetikmenné království izraelské s hlavním městem Samařím. Odtrhlo se od království Davidova, které mělo jako hlavní město Jeruzalém. K rozkolu došlo po smrti krále Šalomouna, Davidova syna. Sám „Asyřan“ mluví pohrdavě o hlavním městě Samaří a o jeho „bezcenných bozích“. (Iz. 10:11) Toto izraelské království odpadlo v roce 997 př. n. l. od uctívání Jehovy Boha. Mohli proto bohové, které zavedli odpadlí králové národa, být něčím jiným než „bezcennými bohy“? Když Izrael více než dvě stě padesát let stále zavrhoval Jehovu jako Boha, mluvil o něm Jehova plným právem jako o ‚lidu své zuřivosti‘, proti němuž použije ‚prutu svého hněvu‘. — 1. Král. 12:25 až 13:6; 16:8–33; Iz. 10:5, 6.

11. Která dnešní náboženská organizace odpovídá odpadlému desetikmennému království izraelskému a proč nechceme být nyní v této organizaci?

¹¹ Jak dobře v dnešní době křesťanstvo odpovídá odpadlému desetikmennému národu izraelskému! Odpadnutí křesťanstva od pravého křesťanství nebylo však jenom předstíněno vzpourou starověkého Izraele proti Jehovovi Bohu. Také je jasně předpověděl Ježíš Kristus a jeho apoštolové. (Mat. 13:24–43; Sk. 20:29–31; 2. Tess. 2:1–12; 2. Tim. 4:3, 4) Všichni lidé, kteří věří v Bibli, mohou proto s naprostou důvěrou očekávat, že Jehova vojsk v náležitý čas použije proti tomuto novodobému ‚lidu své zuřivosti‘ symbolického „prutu“ svého hněvu, ano, symbolické „sekery“. Jistě si nepřejeme patřit k takovému lidu. Proto je vhodné, abychom zjistili, co pro dnešní dobu znázorňoval „prut“ a „sekera“.

12. a) Jak Jehova použil „Asyřana“ jako „sekery“ vzhledem ke starověkému Izraeli? b) Jaký byl tehdy vztah Asýrie k Jehovově organizaci?

¹² Ve dnech proroka Izaiáše Jehova zacházel s asyrskou světovou velmocí jako s „prutem“, když zasadil smrtelnou ránu odpadlému desetikmennému království izraelskému. Osudným rokem byl rok 740 př. n. l. Tehdy Jehova použil asyrské světové velmoci jako své „sekery“, aby podťal izraelský národ, který uctíval modly. Učinil to tím, že připustil, aby Asyřané dovršili své tříleté obléhání hlavního města Samaří dobytím tohoto města, takže z něho udělali pouhé udupané místo. (2. Král. 17:7–23; 18:9–12) Zde si povšimněme zvláštní podrobnosti. Jaké? Jehova sice použil asyrské světové velmoci jako svého nástroje ke zničení těch, kteří odpadli od jeho uctívání, ale Asýrie nebyla částí Jehovovy organizace. Byla částí viditelné organizace satana ďábla. Asyrská země byla nazývána „země Nimrodova“. Byl to ten Nimrod, který založil město Ninive, jež se stalo hlavním městem Asýrie. Zakladatel se stal pověstným jako „Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi“. (Mich. 5:6; 1. Mojž. 10:8–12) Dále si musíme povšimnout, že Jehova sice použil Asýrie jako svého „prutu“ a „sekery“, ale tím se tato světová velmoc nestala částí Jehovovy viditelné organizace. Nepřijala jeho uctívání.

„SEKERA“ SE POKOUŠÍ VYVÝŠIT SE NAD TOHO, KTERÝ JÍ SEKÁ

13. Co si „Asyřan“ myslel o tom, že by měl být Jehovou použit jako nástroj?

¹³ Starověká Asýrie nikdy neměla v úmyslu sloužit Jehovovi a netoužila po tom, aby dále sloužila jeho předsevzetí k jeho ospravedlnění a slávě. Proto Jehova dále řekl o „Asyřanovi“: „Ačkoli možná nebude takový, bude cítit chuť, i když snad jeho srdce nebude takové, bude si vymýšlet plán, protože je v jeho srdci, aby vyhladil a odstranil nemálo národů.“ — Iz. 10:7.

14. a) Ačkoli byl „Asyřan“ použit pouze jako nástroj, jakou sám ‚cítil chuť ‘? b) Co si podle této chuti předsevzal ve svém srdci a proč?

¹⁴ „Asyřan“ chtěl učinit něco, co učinit neměl. V té době chtěl Jehova použít „Asyřana“ pouze jako nástroje v božské ruce, aby posloužil božskému předsevzetí a potrestal odpadlý národ. „Asyřan“ však měl sklon k něčemu jinému, k něčemu, co odpovídalo jeho vlastní ctižádosti. Ano, vymýšlí si plán. Podněcuje jej snad jeho srdce milujícím způsobem, aby sloužil jako nástroj v ruce Boha, proti němuž se v odporu stavěl mocný lovec Nimrod? Ne, jeho srdce není takové. Nepodněcuje jej, aby plánoval v souladu s Jehovovým spravedlivým předsevzetím. Vymýšlí plán, aby ničil a odstraňoval národy samoúčelně, s chutí lovce, který zbytečně zabíjí zvířata z pouhé radosti ze zabíjení. Tak se chce líbit svým vlastním falešným bohům, a ne Jehovovi. Jeho jediným cílem je dobytí světa. Nechce být tím, k čemu jej vybral nebo pověřil Jehova, totiž jeho trestajícím nástrojem. „Asyřanovo“ další jednání dokazuje, že tomu tak bylo.

15. Komu „Asyřan“ vzdává čest za své dobyvatelské tažení a jak to ukazují jeho slova zaznamenaná u Izaiáše 10:8–11?

¹⁵ „Asyřan“ neuznával všemohoucího Boha, který jej používal jako pouhého nástroje, a proto nevzdával Jehovovi čest, ale všechnu čest si osoboval sám. Tento postoj „Asyřana“ velmi snadno poznáme podle toho, jak se choval krátce před rozvrácením desetikmenného izraelského království a před dobytím jeho hlavního města Samaří. Toto izraelské království patřilo k národům, které chtěl „Asyřan“ vyhladit: „Neboť řekne: ‚Nejsou má knížata zároveň králové? Není Chalno právě takové jako Charkemis? Není Emat právě takové jako Arfad? Není Samaří právě takové jako Damašek? Kdykoli má ruka dosáhla království bezcenného boha, jehož rytých obrazů je více než v Jeruzalémě a v Samaří, nebude tomu tak, že totéž, co jsem učinil Samaří a jeho bezcenným bohům, právě to učiním Jeruzalému a jeho modlám?‘ “ — Iz. 10:8–11.

16. Proti komu se „Asyřan“ rouhal těmito slovy a navzdory jakým náboženským silám se stal „králem králů“?

¹⁶ Jaká jsou to rouhavá slova! Jsou plná pohrdání vůči jedinému živému a pravému Bohu, Jehovovi. Pro „Asyřana“ znamenají města, na něž vztahuje ruku, aby je dobyl, totéž co města, která již porazil. Nad územími, která dobyl, vládli předtím místní králové. Nyní je učinil vazalskými knížaty. Tak jeho knížata byli ve skutečnosti „králové“, a proto se mohl chlubit, že on sám je „král králů“. „Asyřan“ si povšiml, že města, jejichž krále přemohl, měla mnoho „bohů“ a mnoho lidmi vytvořených obrazů, ano mnohem více, než kolik jich bylo v Samaří a v Jeruzalémě. A přece „Asyřan“ dobyl tato pohanská města, ačkoli v těchto neizraelských městech měli mnoho takových bohů a uměle vytvořených model. Nedokazovalo to, že je mocnější než všichni tito bohové? Sám sobě „Asyřan“ odpověděl, že tomu tak je.

17. Proč tedy „Asyřan“ usuzoval, že bude moci snadno dobýt Samaří a Jeruzalém?

¹⁷ Tito „bohové“ byli tak bezcenní, jako kdyby vůbec neexistovali. Proto hlavní města Samaří a Jeruzalém měla být dobyta snadno, protože tato města měla méně bohů a rytých obrazů než neizraelská města, která se již sklonila v poddanosti vůči „Asyřanovi“. Tak uvažoval asyrský král králů.

18. Proč mohl „Asyřan“ dobýt Samaří?

¹⁸ Desetikmenné království izraelské bylo v té době odpadlým národem, náboženským odpadlíkem. Přešlo k uctívání zlatých telat, a dokonce i pohanských Bálů. Samaří nemělo Jehovu za svého Boha. Mělo místo toho bezcenné bohy, lidmi vytvořené modly. Není proto divu, že „Asyřan“ dovršil tříleté obléhání Samaří dobytím tohoto města v roce 740 př. n. l. Po tomto význačném činu se chování „Asyřana“ vůči uctívání Jehovy v Jeruzalémě stalo ještě vyzývavějším a domýšlivějším. Asyrský dobyvatel přisoudil slávu sám sobě za vojenské vítězství nad Samařím a za to, že z něho udělal „udupané místo, jako je hlína na ulicích“. Byl hrdý na svou zdánlivě neporazitelnou bojovou moc. Jak málo věděl o tom, že byl použit jako výkonný nástroj v ruce Boha, od něhož odpadl Izrael!

19. Jaká otázka nyní vzniká?

¹⁹ Nyní vzniká velmi zajímavá otázka: Jestliže křesťanstvo bylo předstíněno Samařím a desetikmennou říší izraelskou, můžeme očekávat, že se křesťanstvu v dnešní době stane totéž, co se stalo odpadlému Izraeli?

ZÚČTOVÁNÍ S IMPERIALISTOU ZASLÍBENO

20, 21. Proč se měl Jehova podle Izaiáše 10:12–14 zajímat o to, co říká „Asyřan“?

²⁰ Co si myslíme? Neměl by sám Jehova projevit zájem, jestliže je ohroženo město, s nímž je spojeno jeho jméno? Jistě. Proto Jehova prostřednictvím svého proroka Izaiáše přerušuje sebeoslavující monolog asyrského budovatele říše a říká:

²¹ „A stane se, že až Jehova zakončí celé své dílo na hoře Sionu a v Jeruzalémě, budu účtovat za plody nestoudného srdce asyrského krále a za nadutost jeho povýšených očí. Protože řekl: ‚Jistě budu jednat mocí své ruky a svou moudrostí, neboť mám opravdu porozumění, a odstraním hranice národů a jistě vyplením věci, které si nahromadili, a právě tak jako mocný snížím obyvatele a má ruka dosáhne na majetek národů, jako kdyby to bylo nějaké hnízdo, a jako když někdo sbírá opuštěná vejce, tak já sám shromáždím dokonce celou zemi, a jistě nebude nikdo, kdo by třepetal křídly nebo otvíral ústa nebo švitořil.‘ “ — Iz. 10:12–14.

22. Jakou válečnou kořist musel získat „Asyřan“, aby se jeho dobyvatelské tažení rozšířilo po celé zemi?

²² Z této „Asyřanovy“ řeči je jasné, že asyrská světová velmoc se nespokojí s dobytím Samaří. Bude chtít ‚shromáždit dokonce celou zemi‘. Jeruzalém a judská země mají pro něj být jako pěkná vejce, která by chtěl sebrat. Asyrský imperialista si myslel, že má moc, moudrost i porozumění, aby své dobyvatelské tažení rozšířil po celé zemi.

23, 24. a) Proč si mohl „Asyřan“ myslet, že ‚shromáždí celou zemi‘ stejně snadno, jako někdo sebere vejce z opuštěného hnízda? b) Proč měl k tomu Jehova co říci?

²³ „Asyřanovi“ se zdálo, že to bude tak snadné, jako vybrat vejce z hnízda, které ptačí rodiče ve strachu opustili. Nikdo nebude třepetat křídly, aby odehnal útočnou ruku, která se vztahuje po vejcích. Nikdo neotevře ústa v odporu. Nikdo ani nezašvitoří, nepostěžuje si, že došlo k plenění a že byly odneseny kořisti a že při asyrském válečném tažení byli odvlečeni zajatci. Tak „Asyřan“ udělá s dobytými územími, co bude chtít, změní nebo vymaže hranice nebo odvede lidi z jejich rodné země, jako to učinil s přežijícími Izraelity, které ze země, již dostali od Boha, odvlekl do Asýrie, a opuštěnou zemi osídlil jinými národy.

²⁴ Jehova věděl, že cenou, po níž „Asyřan“ obzvláště toužil, byl Jeruzalém a judská země. To byla poslední pevnost Jehovova uctívání na zemi. Právem o tom mohl Jehova něco říci. Byl povinen v takovém případě jednat.

25. Proč měl tehdy Jehova na hoře Sionu a v Jeruzalémě určité dílo, které mělo být vykonáno?

²⁵ V oné kritické době v osmém století př. n. l. měl Jehova jako „Izraelovo Světlo. . . a jeho Svatý“ určité dílo, které mělo být vykonáno na hoře Sionu a v Jeruzalémě, který ležel na Sionu. (Iz. 10:17) Za vlády odpadlého krále Achaze byla judská země včetně Jeruzaléma poskvrněna pohanským modlářstvím. Ale záhy na počátku vlády jeho syna Ezechiáše Jehovův duch přiměl nového jeruzalémského krále, aby očistil zemi od uctívání falešných, bezcenných bohů a aby na hoře Sionu a v Jeruzalémě, kde stál Jehovův chrám, obnovil čisté uctívání Jehovy. Ezechiáš začal vládnout pět let před tím, než „Asyřan“ rozvrátil Samaří. Vládl ve spravedlnosti dvacet devět let, až do roku 716 př. n. l.

26. K čemu nyní nastala pro Jehovu příležitost a o kterého asyrského krále tehdy šlo?

²⁶ Král Ezechiáš zrušil politické pouto, které jeho otec Achaz uzavřel s Asýrií. Tak došlo ke konfrontaci mezi „Asyřanem“ a Jehovou, Ezechiášovým Bohem. Za těchto okolností Jehova shledal, že situace je zralá k tomu, aby asyrský král, který potupuje Boha, byl potrestán a aby tak bylo zúčtováno „za plody nestoudného srdce asyrského krále a za nadutost jeho povýšených očí“. (Iz. 10:12) Tehdy šlo o krále Senacheriba, syna Sargona II. Jeho dlouhé jméno znamená „Sin rozmnožil bratry“ nebo „ať Sin nahradí (ztracené) bratry“. Sin bylo jméno asyrského boha měsíce.

27. Jak mohl Jehova použít Asýrie jako symbolické „sekery“, aniž se přitom vměšoval do vnitřních záležitostí tohoto národa?

²⁷ Senacherib má dnes svůj protějšek. Jak Jehova použije novodobé protiobrazné „sekery“, aby jí sekal? To je zajímavá otázka a stojí za to, abychom se jí zabývali. Při této úvaze bychom měli pamatovat na to, že Jehova dovolil, aby asyrská světová velmoc měla svou vlastní organizaci. Bůh nezasahoval do jejích vnitřních záležitostí. A přece mohl použít asyrské světové velmoci jako své „sekery“. Jak? Tím, že její rány řídil tak, aby jako symbolická „sekera“ sekala tam, kam měla. Tak Jehova způsobil že bylo podťato to, co chtěl on, aby bylo podťato.b

[Poznámky pod čarou]