Spokojenost — cíl, který se vyplatí
JE KRÁSNÉ, je-li někdo spokojen s tím, co má. Spokojenost velmi přispívá ke štěstí a vnitřnímu klidu člověka.
V tomto světě můžeme být nicméně mnohým znepokojeni a nespokojeni. Pozorujeme dosti nepoctivosti, nespravedlnosti a špatnosti všeho druhu. Někdo se snad snaží jednat správně, ale Šalomounova slova o lidském úsilí opravit bezpráví světa jsou stále ještě vhodná: „Co je pokřivené, to se nedá narovnat.“ — Kaz. 1:15.
I když bychom neměli zavírat oči před bezprávím, musíme přece přiznat, že určité věci se prostě nedají změnit. Místo abychom se dávali ustavičně něčím takovým znepokojovat, měli bychom se raději obrátit k pozitivním a budujícím věcem. Jinak bychom totiž mohli být natolik zneklidněni, že bychom se již nemohli radovat z něčeho dobrého. Biblické přísloví to vyjadřuje: „Všechny dny sklíčeného jsou špatné, ale kdo má dobré srdce, má ustavičně hostinu.“ — Přísl. 15:15.
Ano, i když někdo žije v hmotném přebytku, může připustit, že jej starosti skličují. Když si dá uloupit svou spokojenost, stane se slepým k dobrodiním, která snad přijímá. Kdo naopak má málo, ale nedá si ovlivnit náladu nepříjemnostmi, cítí každodenně radost srdce. Pro svůj pozitivní postoj je veselý, jakoby stále ve slavnostní náladě. Tak se dělo i apoštolu Pavlovi, který označil sebe a své spolupracovníky jako „truchlící, ale vždy se radující“. — 2. Kor. 6:10.
Ale jak je možno získat ten druh spokojenosti, která dává v životě pocit „ustavičné hostiny“?
Základní je při tom poznání, že štěstí nezávisí v prvé řadě na hmotném majetku. Milující, pokojný duch přispívá v rodině více ke štěstí než nejlepší pokrmy nebo hmotné příjemnosti. To potvrzují různé texty Přísloví. Například: „Lepší je mísa zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí, a s ním nenávist.“ (Přísl. 15:17) „Lépe je málo se spravedlností než hojnost výrobků bez práva.“ (Přísl. 16:8) „Lepší je kousek suchého chleba a s ním pokoj než dům. . . se svárem.“ — Přísl. 17:1.
Jestliže si všímáme pravdy, která je vyjádřena v těchto příslovích, působí to k blahu celé rodiny. Rodiče, kteří dávají přiměřené místo hmotným zájmům, mají více času pro své děti. Tím může povstat úzká vzájemná náklonnost, takže v rodině panuje pokoj a soulad.
Důležitým předpokladem pro spokojenost je rovněž poznání, že dobrý vztah ke stvořiteli je to nejcennější, co existuje: „Lépe je málo v bázni [to jest, ve zdravém vztahu] před Jehovou než hojná zásoba a při ní zmatek.“ — Přísl. 15:16.
Vede ke „zmatku“, to jest, k neklidu a ustavičnému snažení a zápolení, když si nevšímáme stvořitele a získávání hmotného majetku tvoří nejdůležitější cíl našeho života. Jsou-li pak něčí síly takovým „zmatkem“ stráveny a dny jeho života sečteny, pak cítí určitou prázdnotu a zbytečnost. Neví, co se stane s věcmi, které nakupil neúnavným úsilím. Inspirovaný žalmista napsal: „Pak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se, shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.“ (Žalm 39:7, KB) Také moudrý král Šalomoun řekl: „A protivila se mi všechna ta moje lopota, se kterou jsem se namáhal pod sluncem a kterou zanechám pro toho, který přijde po mně. A kdo ví, zda se prokáže jako moudrý či jako pošetilý? Přece však se ujme moci nad veškerou mou prací, se kterou jsem se lopotil.“ — Kaz. 2:18, 19.
Hmotařští lidé vedou často život bezobsažný, avšak bohatý na zklamání. Není tomu tak ale u lidí, kteří si náležitě váží stvořitele. Proto mohl král Šalomoun uzavřít svou úvahu o lidském úsilí a zápolení slovy: „Všechno bylo vyslechnuto, a proto závěr věci je: Boj se pravého Boha a zachovávej jeho přikázání. Neboť to je celá povinnost člověka.“ — Kaz. 12:13.
Kdo má zdravou bázeň před stvořitelem, neudělá chybu, aby celý svůj život vystavěl pouze na hmotných tužbách. Je jako apoštol Pavel, který napsal: „Neboť jsme si na svět nic nepřinesli a ani si nemůžeme nic odnést. Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ (1. Tim. 6:7, 8) Takovým realistickým názorem na hmotné věci budeme ušetřeni velkých zklamání, jestliže se změní poměry a třeba ztratíme svůj majetek.
Kromě toho lidi, kteří se bojí Jehovy Boha, nezachvátí panika, když se stane neštěstí. Vědí, že je nebeský Otec neopustí, aby byli zcela bez pomoci. Smýšlejí jako inspirovaný žalmista: „V Boha jsem vložil svou důvěru, nebudu se bát. Co mi může učinit pozemský člověk?“ — Žalm 56:11; 56:12, KB.
Kdo má důvěrný vztah k Jehovovi Bohu, může být spokojen bez ohledu na to, jaké okolnosti mohou nastat. Ví, že těžkosti, které snad musí vytrpět, ve srovnání s nádhernou odměnou, věčným životem, který mu Bůh může dát, jsou „okamžité a lehké“. (2. Kor. 4:17) Proto si může uchovat radost srdce a dívat se důvěřivě do budoucnosti. To dělal také křesťanský apoštol Pavel. Ve svém dopise Filippanům napsal: „Neboť jsem se naučil být soběstačný, ať jsem v jakýchkoli poměrech. Skutečně, umím mít poskrovnu potravy, skutečně, umím mít nadbytek. Ve všem a za všech okolností naučil jsem se tajemství obojího, jak být syt i jak hladovět, jak mít nadbytek i jak být v nedostatku. Ke všemu mám sílu skrze toho, který mi uděluje moc.“ — Fil. 4:11–13.
Získat spokojenost, jakou měl apoštol Pavel, je jistě cíl, který se vyplatí. Přispívá k tomu, že člověk zůstane ušetřen bolesti, zklamání a prázdnoty života, který je ovládán pouze hmotným snažením. A umožňuje vypořádat se s neutěšenými okolnostmi, najít radost ze života a také přispět ke štěstí druhých.