Boží milosrdenství k lidstvu v našem dvacátém století

„Je tomu, jak říká též u Ozeáše: ‚Ty, kteří nejsou mým lidem, nazvu „svým lidem“, a tu, jež nebyla milována, nazvu „milovanou“; a na místě, kde jim bylo řečeno: „Nejste mým lidem“, tam budou nazváni „syny živého Boha“.‘ “ — Římanům 9:25, 26.

1. Proč dnes mohou být ženy rády, když jejich manželé jsou k nim soucitní a milosrdní?

JISTĚ jsme všichni rádi, že se naši rodiče s láskou a milosrdenstvím o nás starali, když jsme ještě byli bezmocnými malými dětmi. Ženy jsou rády, když jejich manželé berou ohled na jejich nevolnosti, citové výkyvy a ženské slabosti. Považují ještě dnes za vhodná slova, zapsaná před devatenácti sty roky, jimiž jsou manželé vedeni k milosrdenství: „Vy, manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě, neboť také jste s nimi dědici nezasloužené přízně života.“ — 1. Petra 3:7.

2. Proč někteří lidé nemají radost z toho, že je Bůh milosrdný, ale myslí si, že jsou mnohem milosrdnější než on?

² I dnes jsou ještě lidé, kteří se snaží žít podle slov slavného Kázání na hoře: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude prokázáno milosrdenství.“ (Mat. 5:7) Jsou šťastni, protože napodobují stvořitele lidstva a jeho milosrdenství k našemu vzpurnému rodu. Stále více lidí však pochybuje, že stvořitel je milosrdný. Říkají s výčitkou: „Jestliže existuje Bůh, proč připouští špatné časy a všechno to zlé na zemi? Jestliže je skutečně všemohoucí, proč nám neprojeví milosrdenství? Proč všechno neukončí a nenechá nás konečně radovat se ze života?“ Takoví lidé se vystavují vlivu otřesné teorie, která říká, že Bůh je mrtev, to jest „mrtev“, pokud jde o jeho zájem a milosrdenství vůči lidstvu. Asi se domnívají, že oni jsou milosrdnější než tento „mrtvý“ Bůh. Nevidí žádné důkazy Božího milosrdenství ve dvacátém století.

3. Jak sloužilo k milosrdnému účelu, když Bůh až dodnes připustil zlo?

³ Mysleli jsme však někdy na to, že když Bůh připouští zlo a špatné časy, může to ve skutečnosti sloužit milosrdnému účelu? Kdyby například Bůh netrpěl zlo, nemohl by zároveň prokazovat milosrdenství. Nebylo zlo na zemi již po tisíciletí před naším narozením? Kdyby byl všemohoucí Bůh již dříve učinil konec zlu, byli bychom dnes zde a naživu?

4. Kterým osmi lidem musíme děkovat, že jsme dnes naživu, a proč?

⁴ Ze spolehlivých dějinných zápisů vysvítá, že stvořitel nebe a země před více než 4 300 roky (roku 2370 př. n. l.) učinil konec světu, který byl plný násilí a zloby. Přivodil potopu, při níž se zachránilo jen osm osob v obrovské vodotěsné arše. Proto zahynuly ve světové katastrofě tisíce a tisíce rodin, které nevstoupily do archy, vybudované Noemem a jeho syny. Musíme tedy děkovat Noemovi, Semovi, Chámovi a Jáfetovi a jejich věrným manželkám, že dnes ve dvacátém století žijeme. — 1. Mojž. 6:1 až 9:19.

5, 6. a) Jaká otázka nyní vzniká vzhledem k Božímu milosrdenství? b) Jaký postoj vyjádřil Pavel v Římanům 9:21–26?

⁵ Nemáme tedy považovat za důkaz Božího milosrdenství, že jsme dnes naživu? Ano, přes rozšířené násilí a bezzákonnost, jimiž se vyznačuje 20. století, činí Bůh stále ještě „milosrdenství“. Nyní vzniká otázka: Jak dlouho ještě bude Bůh připouštět zlo ve světě, aby lidé mohli mít užitek z jeho trpělivosti a milosrdenství? Podle všech náznaků v Bibli již ne příliš dlouho. Nestěžujme si tedy, že Bůh připouští na zemi zlo! Využijme raději jeho milosrdenství! Až brzy učiní konec všemu zlému, neučiní pak konec našim životům. Prokáže nám milosrdenství a nechá nás přežít do spravedlivého, pokojného nového pořádku. Proto bychom měli smýšlet stejně jako křesťanský apoštol Pavel, který napsal:

⁶ „Což nemá hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal z téže hroudy jednu nádobu pro čestné použití, jinou pro nečestné použití? Co na tom, jestliže tedy Bůh, ačkoli měl v úmyslu projevit svou zlobu a oznámit svou moc, trpěl s mnohou shovívavostí nádoby zloby, připravené k zničení, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě, totiž nás, které povolal nejen ze Židů, ale též z národů? Je tomu, jak říká též u Ozeáše: ‚Ty, kteří nejsou mým lidem, nazvu „svým lidem“, a tu, jež nebyla milována, nazvu „milovanou“, a na místě, kde jim bylo řečeno: „Nejste mým lidem“, tam budou nazváni „syny živého Boha“.‘ “ — Řím. 9:21–26; viz též 1. Petra 2:9, 10.

BOŽÍ VLASTNÍ MANŽELSKÝ PROBLÉM

7. Kdo byl Ozeáš a z jakého překladu jeho spisu citoval Pavel?

⁷ Kdo byl Ozeáš, z jehož spisu apoštol Pavel citoval svrchu zmíněná slova? Ozeáš byl prorok, který žil v 9. a 8. století př. n. l. Apoštol Pavel citoval z řecké Septuaginty Ozeáše 1:10 a 2:23. Tam čteme: „A stane se, že místo toho, že se jim říkávalo: ‚Vy nejste mým lidem‘, bude se jim říkat: ‚Synové živého Boha.‘ “ „A jistě si ji zasiji do země jako semeno a jí, které nebylo prokázáno milosrdenství, prokáži milosrdenství [tu, která nebyla milována, budu milovat, LXX] a těm, kteří nebyli mým lidem, řeknu: ‚Ty jsi můj lid‘, a oni zase řeknou: ‚Ty jsi můj Bůh.‘ “

8. Jaký byl problém podle slov, která Jehova vyjádřil skrze svého proroka Ozeáše, mezi ním a „tou, která nebyla milována“?

⁸ Jehova Bůh zde mluví skrze hebrejského proroka Ozeáše, svého mluvčího. Slovy „tu, která nebyla milována, budu milovat“ nebo „jí, které nebylo prokázáno milosrdenství, prokáži milosrdenství“ Jehova naznačil, že je nějaký problém mezi ním a tou, kterou nějaký čas nemiloval. Způsob, jak o tom mluví, ukazuje, že jde o problém, který vznikl v jeho manželství s ní. Srovnává ji s mužovou manželkou.

9. O kom mluví Jehova tak, jako by za něho byla provdána?

⁹ O kom Jehova mluví, jako by za něj byla provdána? Jistě ne o doslovné jednotlivé ženě. Svými vlastními výroky Jehova ukazuje, že jde o lid, izraelský národ, potomky patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba, tedy o symbolickou „ženu“, tvořenou národem neboli organizací. Jehova byl v manželství s organizací dvanácti izraelských kmenů. Na Blízkém východě bylo běžné získat manželku koupí a stejným způsobem byl národ dvanácti izraelských kmenů provdán za svého Boha, Jehovu.

10. Kdy, kde a jak bylo uzavřeno toto obrazné manželství?

¹⁰ Kdy bylo uzavřeno toto manželství? V roce 1513 př. n. l. , když Jehova Bůh vykoupil dvanáct izraelských kmenů. Jakým způsobem? Tím, že je vysvobodil z egyptského otroctví. Pod viditelným vedením proroka Mojžíše je tehdy Jehova přivedl k hoře Sinaj na arabském poloostrově. Tam jim učinil skrze Mojžíše, svého prostředníka, návrh, aby s ním uzavřeli smlouvu. Tato smlouva měla spočívat na sbírce zákonů, kterým se izraelský národ měl ochotně podřídit, stejně jako se tehdy manželka podřizovala zákonu svého manžela. (Řím. 7:2) S vrcholku hory Sinaj řekl Jehova Izraelitům: „A budete-li nyní přísně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech ostatních národů, protože mně patří celá země. A vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojž. 19:1–6) Když byli Izraelité náležitě poučeni, vstoupili dobrovolně do této smlouvy.

11. Jak měl izraelský národ udržovat manželský vztah mezi sebou a Jehovou?

¹¹ Takovým způsobem uzavřel tam, v sinajské pustině, Jehova jako nebeský manžel manželství s izraelským národem, svou pozemskou organizací, podobnou ženě. Toto svaté spojení se uskutečnilo prolitou krví obětních zvířat. Část krve byla vykropena na knihu Božího zákona a část na izraelský lid. (2. Mojž. 24:1–8; Žid. 9:19, 20) Od té doby byli Izraelité povinni, pokud byla v platnosti smlouva Zákona, být věrni Jehovovi, svému Bohu, jako měla být žena věrná svému manželovi. Podle deseti přikázání museli uctívat Jehovu jako svého Boha, ale nesměli přitom používat žádné obrazy. (2. Mojž. 20:1–6) Měli se považovat za jeho „zvláštní vlastnictví“, které nepatřilo nikomu jinému. Byli jako národ pro Jehovu něčím svatým a měli takovými také zůstat tím, že se oddělovali od světských národů. Tak mohli zachovat manželské společenství neporušené. — Jer. 2:2, 3; 31:31, 32.

12. Proč je pro nás tak důležitá úvaha o Jehovově manželství s tehdejším izraelským lidem a o tom, co jím bylo znázorněno?

¹² Dnes jsou rozvody běžné. Jde však o spojení pouze dvou osob, muže a ženy. Jaké tedy byly vyhlídky pro manželství mezi Jehovou a celým národem, k němuž patřily miliony lidí? Tato otázka by nás měla dnes zajímat, neboť to, co se stalo s tímto manželstvím, bylo prorockým obrazem toho, co se mělo stát s podobným manželstvím uzavřeným později. Co se stalo s manželstvím Jehovy a Izraelitů, působilo jen na jeden národ. Co se však děje s jeho později uzavřeným manželstvím, působí na celý náboženský svět, ano na celé lidstvo. Jinými slovy, můžeme tím být postiženi všichni, pro každého z nás by to mohlo znamenat v blízké budoucnosti neštěstí. Proto je pro nás důležité, když uvažujeme o Jehovově manželství s tehdejším izraelským lidem a o tom, co je tím znázorněno.

CO JE ZNÁZORNĚNO OZEÁŠEM

13. Proč přenesl Jehova království nad Izraelem ze Saulovy rodiny na Davidovu rodinu a kým končila Davidova královská rodová linie?

¹³ Po několika stoletích již nebyl izraelský národ spokojen, že má za krále jen Jehovu, neviditelného nebeského manžela. Na jeho vlastní žádost proto Jehova dovolil v roce 1117 př. n. l. , aby byl Saul z kmene Benjamín pomazán za jejich prvního lidského krále. Saul však byl Jehovovi nevěrný. Jehova proto nepřipustil, aby království nad celým Izraelem zůstalo v Saulově rodině, ale přenesl je na Davida, syna Izai z kmene Juda. V roce 1077 př. n. l. začal David panovat jako král. V roce 1070 př. n. l. učinil Jeruzalém hlavním městem své říše, k níž patřilo všech dvanáct kmenů. Protože se David držel pravého uctívání, Jehova s ním uzavřel slavnostní smlouvu, kterou zaručil jemu a jeho domu věčně trvající království. Davidova královská rodová linie končila proto u Mesiáše, který bude věčně králem. — Sk. 13:20–24; 2. Sam. 7:1–17.

14, 15. a) Proč a kdy bylo zmenšeno království rodu krále Davida? b) Jak se dopustil cizoložství desetikmenný Izrael a s jakým bohem vstoupil do spojení?

¹⁴ Král Šalomoun, první Davidův nástupce, odpadl nakonec od čistého uctívání Jehovy, pravého Boha, a začal jednat pošetile. Boží trest spočíval v tom, že říše nástupce krále Šalomouna se zmenšila na pouhé dva kmeny, totiž Judu a Benjamína; pod vládou Roboáma, syna krále Šalomouna, odpadlo totiž od něho deset kmenů, které si zřídily nezávislé království, v němž byl učiněn králem Jeroboám, syn Nebatův. Tento vzpurný král zavedl zvláštní kult, aby jím nahradil Jehovovo uctívání v Šalomounově chrámu. Svedl desetikmenné izraelské království k uctívání dvou zlatých telat, z nichž jedno bylo zřízeno v Bethel a druhé v Dan. Za časů Amriho, sedmého krále desetikmenného izraelského království, bylo vystavěno město Samaří a učiněno hlavním městem země.

¹⁵ Achab, syn krále Amriho, zavedl v Samaří uctívání Bála, sidonského boha, a vystavěl mu tam chrám. (1. Král. 16:23–33) Tímto nevěrným jednáním desetikmenné království cizoložně opustilo nebeského manžela celého Izraele a nemravně se připojilo k falešnému Bálovi, jako národnímu manželu. — Oz. 9:10.

16. Jak se chovali v náboženském ohledu králové Judska až do doby Ezechiášovy?

¹⁶ A co říci o králích dvoukmenného judského království? Kolísali mezi čistým uctíváním Jehovy a uctíváním falešných bohů. Král Achaz, dvanáctý král od Davida, se obrátil k uctívání falešných bohů. Dokonce uzavřel dveře Jehovova chrámu v Jeruzalémě. Ale jeho syn, král Ezechiáš, je opět otevřel a obnovil čisté uctívání v judském království. Ozeášova požehnaná činnost jako proroka sahala až do doby vlády krále Ezechiáše. Byl uprostřed všeho dění, o kterém mluvil.

NEMILÉ SLUŽEBNÍ POVĚŘENÍ?

17, 18. Jaké služební pověření dostal Ozeáš a jak víme, že jeho zpráva o tom není výplodem fantazie?

¹⁷ Jak by nám asi bylo — jestliže jsme dosáhli věku vhodného pro manželství —, kdyby náš otec od nás vyžadoval, abychom si vzali ženu, která by se dopouštěla cizoložství a nakonec by nás pro svého milence opustila? Jistě by i nám to nebylo milé. Ale právě to se stalo Ozeášovi. Jeho příběh není smyšlenka ani fantazie ani legenda!

¹⁸ Ozeáš, který je historickou osobností, nám líčí skutečnosti v prorocké knize, která nese jeho jméno. Jeho důvěryhodnost se dá dokázat nejméně sedmi citáty v pozdějších inspirovaných Písmech od Matouše do Zjevení.a Dokonce i zakladatel křesťanství jej uvádí. Proto máme důvod brát vážně Ozeášovu zprávu o služebním pověření, které dostal jako Jehovův prorok; neměli bychom si myslet, že jde pouze o vymyšlený příběh, který byl napsán pro zábavu čtenářů pornografické literatury. Jelikož se prorocký význam Ozeášova jednání hodí přesně na dějiny ještě dnes žijícího lidu, můžeme být skutečně ujištěni, že zpráva odpovídá pravdě.

19. Za vlády kterých judských a izraelských králů působil prorok Ozeáš podle svých vlastních údajů?

¹⁹ Ozeáš v úvodu ukazuje, v které době dokazatelných dějin dvanácti izraelských kmenů žil, protože se představuje: „Jehovovo slovo, které se stalo Ozeášovi, synu Bérovu, za dnů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše, judských králů, a za dnů Jeroboáma, syna Joasova, krále izraelského.“ (Oz. 1:1) Uziáš, Jotam, Achaz a Ezechiáš byli potomci krále Davida a vládli v Jeruzalémě nad dvoukmenným Judskem. Uziáš začal panovat jako král v roce 829 př. n. l. a Ezechiášova vláda končila v roce 716 př. n. l. Doba vlády všech těchto králů obsáhla tedy dohromady 113 let. Jeroboám, Joasův syn, byl druhý v linii králů desetikmenného Izraelského království, který nesl toto jméno. Byl to tedy Jeroboám II.

20. Čí pravnuk byl Jeroboám II. a v které době za vlády tohoto krále začal Ozeáš svou prorockou dráhu?

²⁰ Praděd tohoto Jeroboáma byl král Jéhu, syn Namsiho. Jéhu vykořenil Bálův kult v desetikmenném Izraeli a dal Jezábel, která podporovala tento kult nečestnými prostředky, svrhnout z okna, takže zůstala ležet mrtvá. Jeroboám II. začal vládnout jako král, když byl v Judsku králem Amaziáš. Jeroboámova doba vlády však spadala částečně ještě do doby vlády krále Uziáše, nástupce Amaziášova. A právě v době, kdy společně vládli Jeroboám a Uziáš, tedy po roce 829 př. n. l. , učinil Jehova Bůh Ozeáše prorokem.

21. Jakou ženu si měl Ozeáš vzít podle Jehovových slov a proč?

²¹ Můžeme si představit, jak asi Ozeáš reagoval, když se stalo to, o čem dále podává zprávu? „Jehovovo slovo prostřednictvím Ozeáše začínalo a Jehova řekl Ozeášovi: ‚Jdi, vezmi si manželku smilstva a děti smilstva, protože smilstvem se země naprosto odvrací a nenásleduje Jehovu.‘ “ — Oz. 1:2.

22. V jakém smyslu byla žena, kterou si měl Ozeáš vzít, „manželkou smilstva“ a jak měly být její děti „dětmi smilstva“ a proč?

²² Zaráží nás, když se dozvídáme, že Ozeáš na začátku své prorocké dráhy dostal takový příkaz? Jehova mu nepřikázal, aby se oženil s ženou, která již byla nevěstkou. Žena, s níž se měl Ozeáš oženit, nebyla označena jako žena (nebo manželka), ‚která provádí smilstvo‘, nýbrž Jehova ji nazval „manželkou smilstva [doslova: smilstev]“. Tato žena, která měla znázorňovat Jehovovu symbolickou pozemskou „ženu“, by se nehodila do obrazu, kdyby byla od začátku prostopášnou nevěstkou. Jehova se oženil s mravně čistou „ženou“, s pannou, aby mu v duchovním smyslu rodila legitimní děti. Výraz „děti smilstva“ tedy prorocky naznačuje, jaké „děti“ bude mít Jehova v duchovním smyslu, to jest, v jaké „děti“ se vyvinou. Proč? „Protože“, jak říká Jehova, „smilstvem se země naprosto odvrací a nenásleduje Jehovu.“ Touto „zemí“ je myšleno desetikmenné izraelské království.

23. Koho si vzal Ozeáš za manželku a jaké dítě mu porodila?

²³ Ozeáš uposlechl božský příkaz, ačkoli neměl vyhlídky na dobré manželství. Tak začal svou dráhu jako Jehovův prorok. „A tak šel a vzal si Gomeru, dceru Diblaimskou, takže otěhotněla a časem mu porodila syna.“ — Oz. 1:3.

24. Jak měl být hoch nazván podle Jehovova pokynu a proč?

²⁴ Tento Ozeášův syn byl manželským synem, ne „synem smilstva“, který by musel být Ozeášem adoptován. Jaké jméno mu Ozeáš měl dát osmý den po narození, když měl být obřezán? Protože chlapcovo jméno mělo být prorocké, určil Jehova, který řídil prorocké drama, jak se má nazývat. Jméno mělo upozorňovat na jedno z Jehovových předsevzetí. „A Jehova mu dále řekl: ‚Dej mu jméno Jezreel, neboť ještě malou chvíli, a budu muset účtovat za skutky krveprolévání Jezreele s domem Jéhuovým a budu muset způsobit, aby přestala královská vláda izraelského domu. A v ten den se stane, že zlomím Izraelův luk v nížinné rovině Jezreel.‘ “ — Oz. 1:4, 5.

25. a) Kterému královskému domu a kterému národu tím bylo oznámeno neštěstí? b) V jakém smyslu se izraelský národ jako Jehovova „žena“ nesměl dopustit duchovního cizoložství?

²⁵ Podle toho mělo přijít neštěstí jak na krále Jéhua — a sice ve čtvrté generaci —, tak i na celý desetikmenný Izrael. Toto království zaujímalo větší část kdysi spojeného dvanáctikmenného Izraele, který vstoupil v roce 1513 př. n. l. v sinajské pustině do duchovního manželského svazku s Jehovou Bohem. To se stalo, když byla mezi Izraelem a Jehovou uzavřena mojžíšovská smlouva Zákona. Podle ustanovení manželské smlouvy měl dvanáctikmenný izraelský národ zůstat Jehovovi věrný a uctívat jako Boha pouze jej. Nesměl se provinit duchovním cizoložstvím a opustit jej pro uctívání falešných bohů.

26. Koho znázorňovala Ozeášova manželka?

²⁶ Jehovovo manželství s Izraelem bylo znázorněno manželstvím Ozeáše s Gomerou, jejíž jméno znamená „dokonání“. Logicky tedy představovala Gomer izraelský národ. V Ozeášově době však zastupovaly kmeny, které se staly desetikmenným izraelským královstvím, celý Izrael. Po více než 150 letech tohoto království stala se „země“ skutečně takovou, jak ji popisuje Jehova: „Smilstvem se země naprosto odvrací a nenásleduje Jehovu.“

27. V jakém stavu byl izraelský národ podle Ozeáše 10:1, 2, ačkoli byl původně čistý?

²⁷ Když byl vytvořen izraelský národ pod prorokem Mojžíšem, byl v čistém stavu, ale nyní se na něj hodila slova Jehovou inspirovaného proroka Ozeáše: „Izrael je zakrňující réva.b Stále nese ovoce pro sebe. Podle toho, jak je hojné jeho ovoce, rozmnožil své oltáře. Podle toho, jak je dobrá jeho země, postavil dobré sloupy [posvátné sloupy, Bič]. Jejich srdce se stalo pokryteckým, nyní budou shledáni vinnými.“ — Oz. 10:1, 2.

PROROCKÝ VÝZNAM JMÉNA „JEZREEL“

28. Co znamená jméno Jezreel a proč bylo toto jméno pro svůj prorocký význam vhodné pro Ozeášova syna?

²⁸ S ohledem na to, co Jehova chtěl podniknout proti duchovně cizoložnému Izraeli, řekl Ozeášovi, aby svého prvorozeného syna, kterého mu Gomer porodila, nazval Jezreel. Toto jméno bylo velmi vhodné, protože v hebrejské řeči znamenalo „Bůh bude sít“. Ano, „sít“, ale ne v dobrém smyslu. Zde má „setí“ význam „rozhazovat, rozptylovat“, protože když se seje semeno, rozhazuje se. Jehovovo předsevzetí namířené proti královskému „domu Jéhuovu“, které se mělo podobat rozhazování semen, znamenalo zánik této dynastie, její rozpad. Stejný zákrok proti desetikmennému Izraeli znamenal jeho rozpad, zánik. — Srovnej Luk. 22:31.

29. Jak postupoval král Jéhu proti Bálovu kultu, ale jak se choval k uctívání telat a jaká přikázání přestoupil?

²⁹ Jezreel bylo sídelní město izraelského krále Achaba, ačkoli hlavním městem bylo Samaří. Jezreel bylo později také sídelní město dynastie krále Jéhua. Jéhu v poslušnosti Jehovova příkazu násilně vymýtil v izraelském království Bálův kult. Ale přesto uctíval dále obě zlatá telata a nechodil do Jeruzaléma uctívat Jehovu. Uctíváním modlářských obrazů porušil dům Jéhuův druhé z Deseti přikázání. Porušili také příkaz nevraždit. — 2. Mojž. 20:2–6, 13.

30. Jak účtoval Jehova s domem Jéhuovým za jeho krveprolévání v Jezreel?

³⁰ Časem byla dynastie krále Jéhua, uctívající telata a sídlící v Jezreel, známá proléváním krve. To nemohl přehlédnout Bůh, který dal Deset přikázání. Proto řekl: „Budu muset účtovat za skutky krveprolévání Jezreele s domem Jéhuovým.“ (Oz. 1:4) Tak se také stalo. Panství dynastie krále Jéhua nad Izraelem náhle skončilo, když Zachariáš, syn Jeroboáma II. , byl po šestiměsíční vládě zavražděn. — 2. Král. 15:8–12.

31. Jak Jehova způsobil, aby přestalo královské panství izraelského domu, a jak to odpovídá výrazu „nížinná rovina Jezreel“?

³¹ Tak skončilo panství dynastie krále Jéhua nad Izraelem v roce 791 př. n. l. Desetikmenné izraelské království však existovalo ještě 51 let, až do roku 740 př. n. l. Pak Jehova ‚způsobil, aby přestala královská vláda izraelského domu‘. (Oz. 1:4) Použil asyrskou světovou moc, aby zlomila „Izraelův [válečný] luk v nížinné rovině Jezreel“. Dobytí Samaří, hlavního města Izraele, bylo pokořením pro odpadlý národ. Jeho moc byla rozptýlena, když přežijící Izraelité byli odvedeni do vzdálených provincií asyrské říše, byli tedy rozházeni jako semena. Tento strašný zážitek odpovídal symbolickému významu slov „nížinná rovina Jezreel [Bůh bude sít]“. Byl to pravý opak toho, co se stalo, když soudce Gedeon, osvoboditel Izraele, jen s 300 vybranými válečníky rozptýlil loupeživé Madiánské nedaleko Megidda, blízko „nížinné roviny Jezreel“. (Soud. 6:33, 34) V roce 740 př. n. l. se však neobjevil žádný osvoboditel a desetikmenné izraelské království se stalo neschopným boje. Proto ‚přestalo‘, bylo zničeno.

32. Proč bychom se měli snažit, abychom se dozvěděli, co tyto věci pro nás ve dvacátém století znamenají?

³² Víme, co to vše dnes pro nás znamená? Mělo by nám to být jasné, protože věci, o nichž byla řeč, mají své prorocké splnění dnes, ve 20. století, na duchovně smilnícím, nevěrném Izraeli. Tímto protiobrazem je křesťanstvo, k němuž patří na celém světě skoro miliarda členů církví. Vzhledem k neštěstí, které hrozí křesťanstvu, můžeme se ptát: Komu prokazuje Jehova Bůh milosrdenství? Poznáme to, když budeme pokračovat ve své úvaze o Jehovově jednání s prorokem Ozeášem.

[Poznámky pod čarou]

[Tabulka na straně 136]

JUDŠTÍ A IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ V OZEÁŠOVĚ DOBĚ

(nástupní roky)

Judští králové Př. n. l. Izraelští králové

asi 843 Jeroboám II

Uziáš (Azariáš) 829

asi 792 Zachariáš

791 Salum

asi 790 Manahem

780 Pekachia

778 Pekach

Jotam 777

Achaz asi 761

asi 748 Ozee

Ezechiáš asi 745