Boží milosrdenství v Armageddonu

1, 2. a) Kterým manželstvím znázorňuje Jehova poměry ve svém manželství s Izraelem? b) Jak se Izrael dopustil cizoložství za krále Jeroboáma I.?

MANŽELSKÉ problémy mezi lidmi existují od té doby, co vládnou na zemi hřích a zlo. I v Božím manželství s izraelským národem byly těžkosti.

² Bůh znázornil prostřednictvím manželství svého proroka Ozeáše poměry ve svém manželství s Izraelem. Na jeho příkaz se Ozeáš oženil s Gomerou, dcerou Diblaimskou. Toto manželství znázorňovalo manželství, které Jehova uzavřel v roce 1513 př. n. l. mojžíšovskou smlouvou Zákona s izraelským národem. Když zemřel v roce 997 př. n. l. král Šalomoun, Davidův syn, byl izraelský národ, který v té době byl již dávno s Jehovou v manželství, rozdělen na dvě části. Dva kmeny, Juda a Benjamín, zůstaly společně pod judským králem. Ostatních deset kmenů vytvořilo izraelské království. Jeho prvním králem byl Jeroboám I. , syn Nebatův, z kmene Efraim. Pod ním zrušilo izraelské království svůj manželský svazek s Jehovou tím, že nahradilo Jehovovo uctívání v Jeruzalémě národním modlářským kultem obrazů dvou zlatých telat, jednoho v Dan, druhého v Béthel. Tak se desetikmenné království dopustilo cizoložství podobně jako Gomer, manželka proroka Ozeáše.

3. Jak mělo být podle Jehovových slov pojmenováno druhé dítě Gomery a proč?

³ Jak se vyvíjelo Ozeášovo manželství, znázorňující Jehovovo manželství s dvanáctikmenným izraelským národem, když Gomer porodila Ozeášovi manželského syna, nazvaného Jezreel? Ozeáš pokračuje dále: „A ona otěhotněla znovu a porodila dceru. A on [to jest, Bůh] mu [Ozeášovi] řekl: ‚Dej jí jméno Lorucháma, protože již neprojevím milosrdenství izraelskému domu, neboť je [Izraelity] rozhodně odstraním. Judskému domu však prokáži milosrdenství a zachráním je skrze Jehovu, jejich Boha, ale nezachráním je [Judejce] lukem nebo mečem nebo válkou, koňmi nebo jezdci.‘ “ — Oz. 1:6, 7.

4. Koho měla dcera Gomery za otce a proti komu se prorocky obracelo její jméno?

⁴ V tomto případě Ozeáš neříká, že „mu“ Gomer porodila dceru. Proto je možné předpokládat, že tato dcera, nazvaná Lorucháma, byla ‚dítětem smilstva‘. (Oz. 1:2) Cizoložství, kterého se dopustila Ozeášova manželka Gomer, odpovídá vývoji poměrů v Jehovově manželství s izraelským národem. Význam jména, které bylo dáno Gomeřině dceři, a důvod, proč Jehova přikázal Ozeášovi, aby jí dal toto nehezké, osudné jméno, jsou zvláště důležité. Jméno dcery Loruchámy znamená doslova „nelitovaná žena“. Jehova použil toto jméno prorocky a zaměřil se tím proti duchovně cizoložnému desetikmennému izraelskému národu, jehož královské sídlo bylo v městě Jezreel. Proč?

5. Co mělo za následek, že Jehova již neprokazoval milosrdenství desetikmennému izraelskému království, a jak se podobně povede křesťanstvu?

⁵ Křesťanstvo by mělo mít v tomto dvacátém století zájem o zodpovědění této otázky, protože jméno Lorucháma má i dnes svůj význam. Důvod, který Jehova udává, se hodí na dnešní křesťanstvo: „Protože již neprojevím milosrdenství izraelskému domu.“ (Oz. 1:6) Křesťanstvo je nyní nelitované, nebude mu prokázáno milosrdenství. Předstírá sice, že je v manželském vztahu k Jehovovi Bohu „novou smlouvou“, uzavřenou v roce 33 n. l. prostředníkem Ježíšem Kristem, ale dopouští se ustavičně duchovního cizoložství jako desetikmenné izraelské království. (Jer. 31:31–34; Luk. 22:19, 20; Žid. 8:6–12) Co to mělo za následek, že Jehova již od doby Ozeáše neprokázal milosrdenství duchovně cizoložnému desetikmennému Izraeli? Byl zničen v roce 740 př. n. l. , tedy méně než 100 let nato. Protože Jehova také křesťanstvu, novodobému protiobrazu Izraele, již neprojeví milosrdenství, bude podobně zničeno v blížícím se „velkém soužení“, které dosáhne vrcholu v Armageddonu. — Mat. 24:21, 22.

6. Měl podle Ozeáše 1:7 Jehova při zničení desetikmenného království odmítnout milosrdenství celému izraelskému národu?

⁶ Jednal Jehova zcela nemilosrdně, když vyhladil desetikmenné izraelské království? Odepřel tehdy své milosrdenství všem kmenům národa, který s ním vstoupil u hory Sinaj do manželského vztahu smlouvou Zákona? Jehova sám odpověděl na tyto otázky: „Judskému domu však prokáži milosrdenství a zachráním je skrze Jehovu, jejich Boha, ale nezachráním je lukem nebo mečem nebo válkou, koňmi nebo jezdci.“ — Oz. 1:7.

7. 8. a) Proč prokázal Jehova milosrdenství judskému domu? b) Co musel Jehova učinit kvůli tehdy panující světové moci, aby Judu zachránil bez válečné výzbroje?.

⁷ Učiníme dobře, když si uvědomíme, z jakého přesvědčivého důvodu se Jehova rozhodl prokázat milosrdenství dvoukmennému judskému království a Jeruzalému, jeho hlavnímu městu. Důvod Jehovova milosrdenství vidíme ze slov u Ozeáše 11:12: „Lhaním mne Efraim obklopil a klamem izraelský dům [zastoupený hlavním kmenem, Efraimem], ale Juda ještě sem tam chodí s Bohem a u Nejvyššího je důvěryhodný.“a Judský dům ‚chodil ještě sem tam s Bohem‘, s Jehovou, Nejsvětějším. Proto byl Jehova povinen zachránit judský dům pro své jméno. Proto řekl: „Zachráním je skrze Jehovu, jejich Boha.“

⁸ Jehova měl v úmyslu zachránit judský dům v téže době, kdy chtěl odstranit desetikmenné království a „způsobit, aby přestala královská vláda izraelského domu“. Aby to mohl učinit, musel zakročit proti asyrské říši. Asýrie se stala pro svou vojenskou sílu světovou mocí. Aby za těch okolností zachránil judský dům bez luku, meče, války, válečných koní a jezdců, musel učinit něco zvláštního.

PŘEDOBRAZ BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ V ARMAGEDDONU

9. Jak se vyvinula po zničení Samaří situace pro Jeruzalém, takže se stala pro Jehovu výzvou?

⁹ V roce 740 př. n. l. použil Jehova asyrskou světovou moc jako „sekeru“, aby podťal cizoložný, modlářský „izraelský dům“. Sídelní město Jezreel bylo vylidněno, hlavní město Samaří dobyto a přežijící Izraelité byli jako zajatci odvedeni a usídleni v dalekých provinciích Asýrie. (Iz. 10:15) Tím se dostal do nebezpečného postavení Jeruzalém, kde vládl král Ezechiáš z královského Davidova domu nad dvoukmenným Judskem. O osm let později vpadla asyrská vojska do judské země a postupně dobývala město za městem. Asyrský král Senacherib měl dostatek luků, mečů a jiného válečného materiálu, i dost válečných koní a jezdců. Jakým způsobem nyní Jehova prokáže milosrdenství judskému domu? Situace se vyvinula tak, že se pro něj stala výzvou.

10, 11. Jak potom Jehova zachránil judský dům, aby vyvýšil své jméno?

¹⁰ Když Senacherib obléhal město Lebno, poslal rouhavé ultimátum králi Ezechiášovi, který sídlil v Jeruzalémě, vzdáleném asi třicet kilometrů. Jehova v rozhorlení inspiroval svého proroka Izaiáše k vyzývavému poselství asyrské delegaci, která stála pod jeruzalémskými hradbami, aby je donesla rouhavému Senacheribovi. Po tom, co král dostal varovnou zprávu, Jehova zachránil Judsko, aby vyvýšil své jméno.

¹¹ „A stalo se té noci,“ zní zpráva v 2. Královské 19:35–37, „že Jehovův anděl vyšel a srazil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Když lidé časně ráno vstali, hle, ti všichni byli naprosto mrtví. Proto Senacherib, asyrský král, odtáhl, šel a vrátil se a usídlil se v Ninive. A stalo se, že když se klaněl v domě Nizrocha, svého boha, Adramelech a Sarasar, jeho synové, jej srazili mečem a sami utekli do země Ararat. A místo něho začal vládnout jeho syn Esarchaddon.“

12. Co předobrazovalo Jehovovo milosrdenství k judskému domu?

¹² Nebyl to vynikající důkaz Jehovova milosrdenství k judskému království, které bylo v té době věrné duchovní manželské smlouvě s Jehovou? Dnes v tom vidíme útěšný důkaz milosrdenství, které Jehova projeví v blízké armageddonské válce. (Zjev. 16:14, 16) Neprokáže však milosrdenství vyzývajícím pozemským zástupům, které budou bojovat pod satanem ďáblem proti věrným Jehovovým svědkům ve „válce velkého dne Boha, Všemohoucího“. Jehova zachrání své věrné svědky na zemi, aniž budou muset hledat útočiště v lucích, mečích, ve válečné moci, koních, jezdcích nebo jiných bojových prostředcích.

13. Na koho se pak bude hodit jméno Lorucháma a kdo přežije dobu, v níž Bůh ukáže hněv na „nádobách zloby“?

¹³ Bude to doba, kdy Bůh projeví svou zlobu na „nádobách zloby“ a prokáže milosrdenství pomazanému ostatku Kristových spoludědiců, který byl v předobraze znázorněn „judským domem“. (Řím. 9:22) Duchovní izraelité zůstanou věrni nové smlouvě, na jejímž základě s nimi Jehova vstoupil do manželství. Jméno Lorucháma (nelitovaná) se nehodí na ostatek věrných duchovních izraelitů, ale na křesťanstvo. (Gal. 6:16; Jak. 1:1; Zjev. 7:4–8) Budou zachráněni „skrze Jehovu, jejich Boha“. Zůstanou naživu!

14, 15. a) Co zažil Jonadab, syn Rechabův, s králem Jéhuem? b) Jaké katastrofy, které stihly izraelský národ, přežili potomci Jonadaba a koho znázorňují Rechabité?

¹⁴ Když tehdy král Senacherib ohrožoval Jeruzalém, Jehova prokázal milosrdenství nejen „judskému domu“. Také Nežidé, známí jako Rechabité, získali jeho milosrdenství. Rechabité byli potomci Jonadaba, syna Rechabova, z čeledi Cinejských. Když jel kdysi izraelský král Jéhu do Samaří, aby vykonal Jehovův příkaz vymýtit Bálův kult, pozval Jonadaba, aby jel s sebou: „Pojď se mnou a pohleď, že nesnáším žádné soupeřství vůči Jehovovi.“ (2. Král. 10:15–27) Jonadab jel s ním.

¹⁵ Když v roce 740 př. n. l. padlo Samaří, zůstali potomci Rechabity Jonadaba naživu. Přežili také Senacheribův vpád do Judska v roce 732 př. n. l. I později, v době proroka Jeremiáše, žili Rechabité v judském království. To bylo v posledních dnech Jeruzaléma, před jeho rozbořením Babylóňany v roce 607 př. n. l. Jehova slíbil Rechabitům svou ochranu pro jejich věrnost, takže přežili zničení Jeruzaléma. (Jer. 35:1–19) Koho znázorňují tito příjemci Jehovova milosrdenství? Představují „velký zástup“ Jehovových ctitelů, kteří jsou dnes spojeni s pomazaným ostatkem. I ti přežijí přicházející „velké soužení“ v naději, že budou nakonec žít v pozemském ráji. — Zjev. 7:9–17.

„NE MŮJ LID“

16. a) Co to bude znamenat pro křesťanstvo, když bude zavrženo, protože nepatří k Jehovovu lidu? b) Jak byl nazván druhý syn Ozeášovy manželky a proč?

¹⁶ Musíme již nyní, ještě před začátkem nadcházejícího „velkého soužení“, využít Jehovovo milosrdenství. Mysleme na to, že křesťanstvu nebude během soužení prokázáno milosrdenství. Proto bychom se měli od něho oddělit. V té době bude jasně patrné, že nepatří k Jehovovu lidu, a že je proto zavrženo. To pro ně znamená zničení. Je dnešní Loruchámou (nelitovanou). (Oz. 1:6) Jeho dokonalé zavržení je znázorněno dalším vývojem poměrů v manželství proroka Ozeáše. Ozeáš říká o své manželce Gomeře: „Postupně odstavila Loruchámu a opět otěhotněla a porodila syna. A on [Jehova] řekl: ‚Dej mu jméno Loammi, protože vy nejste mým lidem a já sám prokáži, že nejsem váš.‘ “ (Oz. 1:8, 9) Těmito slovy končí v židovských překladech Bible i v řecké Septuagintě první kapitola Ozeášovy prorocké knihy.

17. Proč bylo Loammi vhodné jméno pro druhého syna Gomery a co proto řekl Jehova desetikmennému Izraeli v té souvislosti?

¹⁷ Druhý syn Gomery, Ozeášovy manželky, jak se zdá, také nebyl Ozeášův syn, ale ‚dítě smilstva‘. Ozeáš neříká, že „mu“ Gomer porodila druhého syna. Jehova měl tedy dobrý důvod, aby dal pojmenovat chlapce Loammi, protože to jméno znamená „ne můj lid“; jeho význam byl prorocký. Jehova sám říká, proč dal chlapci tak osudné jméno, když se obrací k desetikmennému „izraelskému domu“: „Protože vy nejste mým lidem a já sám prokáži, že nejsem váš.“ Těmito slovy Jehova prohlašuje, že již není nebeským manželem „izraelského domu“, který porušil smlouvu.

18. Kdy a jak Jehova oznámil, že desetikmenné izraelské království již není jeho lidem?

¹⁸ Jehova jasně ukázal, že již není Bohem a duchovním manželem odpadlého „izraelského domu“, když v roce 740 př. n. l. připustil, aby bylo Asyřany dobyto Samaří, hlavní město Izraele. „Izraelský dům“ nebyl tedy již jeho lidem, byl — jak řekl — Loammi neboli „Ne můj lid“. Jako rozvodem propuštěná žena odešel tento lid do asyrského zajetí. Duchovně cizoložný „izraelský dům“ promarnil příležitost stát se mojžíšovskou smlouvou Zákona „královstvím kněží“ pro Jehovu. — 2. Mojž. 19:5, 6.

19. Která slova Ježíše Krista se splní, až oznámí křesťanstvu, že nebude mít účast na splnění účelu nové smlouvy?

¹⁹ Jehovova „nová smlouva“, jejímž prostředníkem je Ježíš Kristus, větší Mojžíš, má podobný účel. Tento účel nebyl splněn křesťanstvem, novodobým protiobrazem Izraele. Pokoušelo se v přítomném systému věcí na zemi vládnout, když se spojilo s politickými vládci tohoto světa. Ježíš Kristus jim ukáže, že nemají vyhlídku mít účast na jeho dědictví v nebeském království, až se splní jeho slova: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odejděte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Mat. 7:21–23.

JEDNOTLIVCI MOHOU DOUFAT V BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ

20, 21. a) Kdy směli jednotlivci z vypovězeného „izraelského domu“ využít Jehovovo milosrdenství a jak? b) Kterými slovy podle Ozeáše 1:10, 11 Jehova na to poukázal?

²⁰ Desetikmenné izraelské království, předobraz křesťanstva, již nikdy víc nebylo zřízeno v Bohem dané zemi na Blízkém východě. Jednotlivci zavrženého „izraelského domu“ však měli dostat příležitost, aby získali užitek z Jehovova milosrdenství, navrátili se k němu a nakonec náleželi opět k jeho uznanému lidu. Tuto přednost měli dostat po pádu babylónské světové moci, která nahradila Asýrii. Cýrus, dobyvatel, měl pak propustit zajaté ctitele Abrahámova, Izákova a Jákobova Boha. Jehova na to poukázal, když dále řekl skrze svého proroka Ozeáše:

²¹ „A počet synů Izraele jistě bude jako zrnka mořského písku, která nelze změřit nebo spočítat. A stane se, že místo toho, že se jim říkávalo: ‚Vy nejste mým lidem‘, bude se jim říkat: ‚Synové živého Boha.‘ A synové Judy a synové Izraele budou jistě shromážděni v jednotu a skutečně si dosadí jednu hlavu a vyjdou ze země, protože veliký bude den Jezreele [Bůh bude sít].“ — Oz. 1:10, 11.

22. Kdy se splnilo toto proroctví v malém a jak se stal „den Jezreele“ velkým?

²² Toto proroctví poukazující na milosrdenství se v malém splnilo v roce 537 př. n. l. , když dobyvatel Babylóna, Peršan Cýrus, nechal bohabojný ostatek „izraelských synů“ a „judských synů“ ‚vyjít ze země‘ babylónského zajetí. Na příkaz Cýra, Jehovova služebníka, vyšli jednotně, aby znovu vystavěli Jehovův chrám v Jeruzalémě. (2. Par. 36:20–23; Ezd. 1:1–11) Ve vlastní zemi se mohli znovu rozmnožovat jako zrnka písku na mořském břehu, která nelze změřit nebo spočítat. Tak se měl stát „den Jezreele“ velikým. V tomto případě se měl význam jména Jezreel, znamenající „Bůh bude sít“, splnit v příznivém ohledu. Bůh sil syny svého obnoveného lidu jako semena a rozmnožoval je.

23. a) Koho zavrhl izraelský národ a co pak učinil Jehova. aby tím ukázal, že není již jeho lidem? b) Komu ze zavrženého národa Jehova přece prokázal milosrdenství a jak?

²³ Jehova již nemá více Izraelity nazývat Loammi neboli „Ne můj lid“. Ve splnění předobrazu mají být nazýváni „synové živého Boha“. Jak se to splnilo v protiobraze na křesťanství, popisuje apoštol Pavel v Římanům 9:25, 26 a apoštol Petr v 1. Petra 2:9, 10. Když přirození synové Izraele v roce 33 n. l. zavrhli Ježíše jako Mesiáše, přestali být Jehovovým lidem. Jehova zrušil smlouvu Zákona, skrze niž byl v manželství s dvanáctikmenným Izraelem již od dob Mojžíše. Ve svém milosrdenství však vzal ostatek národa do nové smlouvy, jejímž prostředníkem byl jeho Syn, Ježíš Mesiáš. Tak založil nový národ, duchovní izrael. — Gal. 6:16; Jak. 1:1; Řím. 2:28, 29; Zjev. 7:4–8.

24. Proč a kdy se Jehova obrátil k těm, kteří nikdy nebyli jeho lid, a jak je učinil svým lidem?

²⁴ Na neštěstí se nestalo dost přirozených Izraelitů křesťany, aby mohli utvořit celé „Abrahámovo semeno“, jímž mají být požehnány všechny národy země. Proto se Jehova obrátil k lidem, kteří nikdy nebyli jeho lidem, k Loammi, „Ne můj lid“. Od roku 36 n. l. dával příležitost neizraelským věřícím, aby se stali členy duchovního izraele pod novou smlouvou. Byli učiněni částí „Abrahámova semene“, kterého mělo být jako zrnek písku na mořském břehu. — Gal. 3:8–29; 1. Mojž. 22:18.

25. a) Kdo je „jedna hlava“, kterou ‚si dosadil‘ ostatek ‚shromážděných‘ duchovních izraelitů, a z čeho byl současně osvobozen? b) Kdo doufá spolu s ním, že přežije armageddonskou bitvu?

²⁵ „Jedna hlava“, kterou si duchovní izraelité ‚dosadili‘, je Ježíš Kristus, nyní vládnoucí král. Pomocí něj jako většího Cýra byl osvobozen kající ostatek po první světové válce v roce 1919 z moci Velkého Babylóna. Ostatkem bylo obnoveno Jehovovo čisté uctívání na zemi. Jehova učinil osvobozené duchovní izraelity „syny živého Boha“. Doufají, že pro jeho milosrdenství budou ve válce „velikého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu, zachráněni, že jej přežijí a uvidí začátek nového pořádku. Také „velký zástup“, který Jehovu uctívá, věří, jako kdysi Rechabité, že bude mít užitek z Božího milosrdenství a zůstane spolu s ostatkem naživu.

26, 27. a) Zač musí považovat křesťanstvo ty, kteří nyní doufají v Jehovovo milosrdenství, a proč nechtějí patřit k jeho „dětem“? b) Co jim Jehova přikazuje, aby mluvili k těm, kteří také získají jeho milosrdenství?

²⁶ Doufáme dnes my v Boží milosrdenství? Jestliže ano, pak musíme křesťanstvo považovat za to, co je, za duchovní nevěstku. Poskvrnilo se babylónským náboženstvím, a tak se učinilo částí Velkého Babylónu. Proto bude zničeno v nadcházejícím „velkém soužení“ spolu se světovou říší falešného náboženství. Nechceme náležet k jeho „dětem smilstva“. Když přijímáme Jehovovo milosrdenství, děláme jen to, co nám přikazuje:

²⁷ „Řekněte svým bratrům: ‚Můj lide!‘ a svým sestrám: ‚Ó ženo, které bylo prokázáno milosrdenství [hebrejsky: Ó Ruchama]!‘ Veďte právní při se svou matkou, veďte právní při, protože ona není má manželka a já nejsem její manžel. A musí odložit své smilstvo z místa před sebou a své cizoložné skutky z prostředku svých prsou, abych ji nesvlékl do naha a skutečně ji nepostavil jako v den, kdy se narodila, a skutečně ji neučinil podobnou pustině a nepoložil ji jako zemi bez vody a neusmrtil ji žízní. A jejím synům neprokáži milosrdenství, protože to jsou synové smilstva. Jejich matka se totiž dopustila smilstva. Ona, která byla s nimi těhotná, jednala nestoudně, neboť řekla: ‚Chci jít za těmi, kteří mne vášnivě milují, kteří mi dají můj chléb a mou vodu, mou vlnu a mé plátno, můj olej a můj nápoj.‘ “ — Oz. 2:1–5.

28. V jaké právní při, kterou Jehova vede v celém vesmíru, jej nyní chtějí poslušně podporovat a s kterým činem, který chce vykonat ve „velkém soužení“, zcela souhlasí?

²⁸ Chceme proto poslušně podporovat nebeského manžela, zatímco povede svou právní při s křesťanstvem, které pokrytecky tvrdí, že je s ním v manželství. Chceme před nejvyšším soudem vesmíru poukázat na to, že křesťanstvo se provinilo duchovním smilstvem, duchovním cizoložstvím, když se stalo přítelem světa. (Jak. 4:4) Šlo za vedoucími, vlivnými a majetnými osobami světa, aby se splnila jeho sobecká, hmotařská přání. Přes božské varování tvrdohlavě odmítá „odložit své smilstvo z místa před sebou a své cizoložné skutky z prostředku svých prsou“. Jeho náboženské děti, členové církví, jsou „synové [duchovního] smilstva“. Souhlasíme zcela s tím, že je Jehova ve „velkém soužení“ dá odstranit.

29. S kým se máme cítit spojeni jako se členy rodiny a během jaké války smíme doufat, že Jehova bude i k nám milosrdný?

²⁹ Buďme bratrsky spojeni se skupinou lidí, kterou uznáváme podle Bible jako Jehovův lid a jimž Bůh říká: „Můj lide!“ Pociťujme rodinné příbuzenství, jakoby k vlastním sestrám, s očištěnou, věrnou a pravdivou organizaci, které Jehova prokázal milosrdenství v „čase konce“ přítomného světa, před nadcházejícím „velkým soužením“. (Mat. 24:21, 22; Zjev. 7:14) Považujme ji za novodobou Ruchamu a říkejme jí: „Ó ženo, které bylo prokázáno milosrdenství!“ (Oz. 2:1) Jestliže to upřímně činíme, smíme doufat, že Jehova bude i vůči nám milosrdný, když bude těm, které považuje za hodné, prokazovat milosrdenství ve „válce velkého dne Boha, na místě, které se hebrejsky nazývá Armageddon“. — Zjev. 16:14, 16.

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka na straně 144]

PROROCKÉ PARALELY

Manželství Ozeáše Jehovovo manželství Jehovovo

manželství

s Gomerou s Izraelem uzavřené s duchovním

izraelem

1513 př. n. l. uzavřené

33 n. l.

„Smilstvo“ Nemravné jednání Přátelství se

světem,

uctíváním falešných jehož bohem je

Satan

bohů

Jezreel (Bůh bude Jehovovo jednání Jehova zničí

sít) vedlo r. 740 př. n. l. křesťanstvo ve

k rozptýlení „velkém

soužení“

a zničení

desetikmenného

Izraele

Lorucháma Nevěrný desetikmenný Bůh neprokáže

(Nelitovaná) Izrael je Jehovou křesťanstvu

zavržen milosrdenství,

ale zničí je

Judský dům Jehova zachraňuje Ostatek

duchovních

zachráněn Jeruzalém, hlavní izraelitů

město dvoukmenného v Armageddonu

Jehovou

království, před osvobozen

(„velký

asyrským vpádem zástup“ bude

též

(Rechabité také zachráněn)

ušetřeni)

Loammi Desetikmenný Izrael, Křesťanstvo

nevěrné

(Ne můj lid) který zrušil smlouvu původci „nové

smlouvy“

Dříve „ne můj lid“ Návrat izraelitů Věřící Nežidé

jsou

nyní však „synové z babylónského od r. 36 n. l.

živého“ Boha zajetí přijímáni do

(537 př. n. l.) duchovního

izraele;

obnovení

duchovního

izraele

(1919 n. l.)

„Jedna hlava“ Král Cýrus Ježíš Kristus

„Velký bude den Bůh rozmnožuje Od roku 1919

„Zasívá“

Jezreele“ navrátivší se Jehova svůj

obnovený

Izraelity lid tím, že jej

rozmnožuje