Ninive — pyšné hlavní město Asýrie

NINIVE, hlavní město mocné Asýrie, která byla proslulá svou brutální vládou, bylo nenáviděno podmaněnými národy. Lidé toužili po dni, kdy bude zlomena moc Ninive a kdy toto město již nebude na nikoho vkládat své utiskující jho.

Dva kopce Kujundžik a Nebi Junus na východním břehu Tigridu označují dnes místo, kde kdysi stálo mocné Ninive. Na Nebi Junus, jakoby na hrobu starověkého Ninive, stojí dnes novodobá vesnice. Na větším kopci, Kujundžik, je několik obdělaných polí a trochu trávy, kde se na jaře mohou pást stáda ovcí. Splnila se slova, která o Ninive pronesl hebrejský prorok Sofoniáš: „Uprostřed něho jistě budou polehávat stáda. . . To je to jásající město, jež sedělo v bezpečí, které si v srdci říkalo: ‚Já jsem a nikdo jiný není.‘ Jak se jen stalo předmětem údivu. . . !“ — Sof. 2:14, 15.

Pyšní asyrští vládci, jako byl Senacherib, Esarchaddon a Assurbanipal, si sotva pomysleli, že mocné Ninive jednou zmizí. Vezmeme-li v úvahu, co o tomto městě vynesly na světlo archeologické vykopávky, také my se můžeme jedině divit, že toto Ninive již neexistuje.

V době svého rozkvětu bylo Ninive impozantní město. Jeho masívní hradby byly dlouhé 12 kilometrů a tyčily se asi 30 metrů vysoko. Na některých místech byla tato hradba silná 45 metrů. Do města byl přístup patnácti velkými branami. Město s tak mocným opevněním nemohlo být lehce dobyto.

Za vlády Senacheribovy musel být jeho palác jednou z nejnádhernějších staveb v Ninive. Palác měl rozměry 183 x 192 metrů a měl nejméně osmdesát místností. Mnohé z těchto místností byly bohatě vyzdobeny obrazy bitev, obléhání, vítězství, loveckými scénami a scénami zobrazujícími náboženské obřady. Tato zobrazení byla vytesána do alabastru a potom kolorována živými barvami. Pod každým obrazem bylo napsáno vysvětlení o zobrazené události. Vyrytá písmena byla vyplněna mědí.

„MĚSTO KRVEPROLÉVÁNÍ“

Reliéfy ukazují, že Ninive bylo podle slov hebrejského proroka Nahuma „město krveprolévání“. (Nah. 3:1) Dokazují, jak brutálně Asyřané zacházeli se svými válečnými zajatci. Zajatci byli často voděni na lanech, která jim byla upevněna pomocí háků na nos nebo na rty. Mnozí zajatci byli oslepeni nebo jim byl uťat nos, uši nebo prsty. Někteří byli zaživa spáleni nebo jim byla stažena kůže. Jiní byli přibiti na kůl.

Asyrští vládci se nestoudně pyšnili válkami a sadistickým mučením. Senacherib napsal o svém tažení proti filištínskému městu Ekron: „Napadl jsem Ekron a pobil jsem úředníky a patricie, kteří se dopustili zločinu [že svého krále Padi, Senacheribova loajálního vazala, vydali judskému králi Ezechiášovi], a pověsil jsem jejich těla na kůly kolem města.“ Když Esarchaddon porazil dva spojené krále Sanduarri a Abdimilkutte, chlubil se: „Pověsil jsem hlavy Sanduarri a Abdimilkutte kolem krku jejich šlechticů, nejvyšších úředníků, abych ukázal obyvatelstvu moc Assura, mého pána, a tak jsem prošel širokou hlavní ulicí Ninive.“ O tom, co činila vojska Assurbanipalova při svém tažení proti Egyptu, Assurbanipal napsal: „Nikoho z (nich) neušetřili. Jejich mrtvá těla pověsili na kůly, stáhli jim kůži a pokryli jí hradby města (měst).“

Jiný ozdobný reliéf ukazuje, že asyrský král, i v době, kdy se oddával jídlu a pití a odpočíval na pohodlném lehátku uprostřed stromů a vinné révy ve své krásné zahradě, nezapomínal na válku. Nedaleko králova lehátka stál zřejmě stůl, na němž pravděpodobně ležel jeho luk, meč a toulec. A na větví jednoho z blízkých stromů visela zřejmě válečná trofej, snad hlava některého z přemožených králů.

Krutým jednáním s těmi, kteří se Asyřanům stavěli rozhořčeně na odpor, měli být jiní zastrašeni. Mnohá města se prostě vzdala, protože se nechtěla stát oběťmi asyrské krutosti. Tak Asyřané dosahovali bez obléhání svého cíle: velkých poplatků od těch, kteří se dobrovolně podrobili jejich jhu.

‚PROSTITUCÍ CHYTÁ DO LÉČKY NÁRODY‘

Jiné národy uzavřely s Asýrií spojenecké smlouvy, protože doufaly, že si zachovají určitou míru nezávislosti. Prorok Nahum na to zřejmě poukazuje, když říká o Ninive, že „svými skutky prostituce chytá do léčky národy“. — Nah. 3:4.

Můžeme tomu lépe rozumět v souvislosti s tím, co Bible říká o chování prostitutky. V knize Přísloví je popsáno setkání mladého muže s prostitutkou:

„Přišla tam žena, aby jej potkala, v oděvu nevěstky a lstivého srdce. Je chlubivá a tvrdošíjná. Její nohy nezůstávají doma. Hned je venku, hned na veřejných náměstích, a lehá a čeká blízko každého nároží. A popadla jej a dala mu polibek. S nestydatou tváří mu začíná říkat: ‚Měla jsem za povinnost oběti společenství. Dnes jsem splnila své slavnostní sliby. Proto jsem ti vyšla naproti, abych hledala tvou tvář, abych tě našla. Svou pohovku jsem pokryla pokrývkami, pestrobarevnými věcmi, egyptským plátnem. Své lůžko jsem postříkala myrhou, aloe a skořicí. Pojď přece, pijme plnými doušky svou lásku až do rána, užívejme navzájem svých projevů lásky. . .‘ Svedla jej svým hojným přemlouváním. Svádí jej svými hladkými rty. Najednou jde za ní, jako býk, který přichází i na porážku.“ — Přísl. 7:10–22.

Jako prostitutka Ninive podvádělo národy prázdnými sliby, že jim pomůže a poskytne jim výhody. Jeho nabídky přátelství byly lákavé, ale zrádné. Ti, kteří s ním navázali styky, ztratili svobodu a dostali se do otroctví. To dobře znázorňuje případ judského krále Achaze. Zaplatil asyrskému králi Tiglatfalazarovi III. , aby mu přišel na pomoc a bojoval proti Sýrii a Izraeli, které se spikly a chtěly Achaze svrhnout. (2. Král. 16:5–9) Tiglatfalazar sice skutečně zničil moc Sýrie i Izraele, ale ulehčení pro Achaze bylo pouze dočasné. Jak to s Achazem nakonec dopadlo, Bible popisuje: „Nakonec proti němu vytáhl Tiglatfalazar, asyrský král, a způsobil mu tíseň a neposílil jej. Achaz totiž oloupil Jehovův dům a královský dům a dům knížat, a dal dar asyrskému králi, ale nijak mu to nepomohlo.“ (2. Par. 28:20, 21) Tak Achaz nezískal úlevu, ale uvedl sám sebe i svůj lid pod utlačující asyrské jho.

Podle biblické chronologie „krveprolévání“ a „prostituce“ Ninive skončily v roce 632 př. n. l. V té době město padlo do rukou spojených sil babylónského krále Nabopalassara a médského Kyaxara. Dobyvatelé pravděpodobně město zapálili, protože reliéfy nalezené v Ninive jsou poškozeny ohněm a kouřem. Babylónská kronika říká o Ninive: „Z města a chrámu odnesli velkou kořist a město [obrátili] v hromadu sutin.“

Zničením Ninive bylo mocným způsobem potvrzeno prorocké „slovo Boží“. Tímto zničením byla také zdůrazněna pravda, že nerespektování Božích cest, včetně krveprolévání ve válkách a podvodných smluv, nemůže mít navždy úspěch. Měli bychom o tom vážně přemýšlet. Jistě bychom si nepřáli zažít zklamání z toho, že jsme podporovali cesty a moci, které nemají Boží schválení, nebo že jsme se s nimi spojovali. Proto bychom se měli ujistit o tom, co učí Boží slovo, Bible, a měli bychom se plně spolehnout na Boží zaslíbenou královskou vládu.