Dopis Římanům — Dobré poselství pro Židy i pohany

INSPIROVANÝ dopis apoštola Pavla židovským i pohanským křesťanům v Římě byl pro ně skutečně dobrým poselstvím. Na základě výkupní ceny Ježíše Krista byli si Židé a pohané před Jehovou rovni a mohli být vírou v Ježíše Krista Bohem prohlášeni za spravedlivé. Židé již nebyli v otroctví mojžíšovského Zákona a pohané, kteří se obrátili ke křesťanství, se nemuseli dávat obřezat, aby se stali Jehovovými ctiteli. Jaké to bylo „dobré poselství“! Pavel opravdu používá ve svém dopise výraz „dobré poselství“ dvanáctkrát. — Řím. 1:9, 17; 3:20–30.

Kdy a odkud Pavel napsal svůj dopis? Ze Skutků apoštolů a dopisu Římanům vidíme, že Pavel napsal dopis okolo roku 56 n. l., když byl v Korintě. Přesněji řečeno Pavel jej diktoval, protože dopis byl napsán Tertiem, jedním z jeho spolupracovníků. — Řím. 16:22.a

Jak povstal křesťanský sbor v Římě? Mohl být založen Židy a proselyty, kteří přišli o letnicích v r. 33 do Jeruzaléma, slyšeli tam dobré poselství o Ježíši Kristu, které bylo kázáno Petrem i jinými, dali se pokřtít a pak se vrátili do Říma. — Sk. 2:5, 10.

V tomto dopise projevuje Pavel nejen srdečnou lásku ke svým bratrům v Římě, ale také vynikající takt. Jak to? Pokaždé, když jim musí udělit radu nebo je pokárat, používá v zápětí nějakou „zjasňující“ myšlenku. Když například zdůrazňuje, že u Boha neplatí obřezání na těle, ale obřezání srdce — myšlenku, kterou někteří židovští křesťané velmi těžce přijímali, hned na to poznamenává, že Židé měli přece před Bohem přednostní postavení, protože „jim byla svěřena svatá prohlášení Boží“, to jest inspirovaná Písma. — Řím. 2:28 až 3:2.

Je možno říci, že se inspirované dopisy apoštola Pavla vcelku zabývají třemi oblastmi křesťanského myšlení a jednání: výkladem křesťanských nauk, záležitostmi, které se jej osobně dotýkají, a napomínáním ke křesťanskému chování, a to vše platí i o dopisu Římanům.

NAUKA — DOBRÉ POSELSTVÍ

Pavel pojednává o tom, jak být prohlášen za spravedlivého na základě víry, a používá výrazu „spravedlivý“ ve všech svých dopisech dohromady 55krát. V dopise Římanům najdeme tento výraz častěji než v jiných knihách Křesťanských řeckých písem. Také příbuzný výraz „spravedlnost“ se vyskytuje v dopise Římanům častěji než v jiných biblických knihách.

Pavel v úvodu vysvětluje, že je apoštolem dobrého poselství, že se za to nestydí a že ‚spravedlivý bude žít z víry‘. (Řím. 1:1, 16, 17) Toto dobré poselství dává vyhlídku věčného života všem, kteří konají dobro. Bůh není stranický, a proto byl i pohanům vepsán do srdce zákon, i když nemají Boží psané zákony. — Řím. 2:7–16.

Bez ohledu na to, je-li pravda Božího slova přijata nebo ne, platí pro křesťany zásada: „Bůh budiž shledán jako pravdivý, i kdyby každý člověk byl shledán jako lhář.“ (Řím. 3:4) Všichni lidé se narodili jako hříšníci, a proto nemůže být nikdo prohlášen za spravedlivého mojžíšovským Zákonem; ten totiž zdůrazňuje nedokonalost a hříšnost člověka. Bůh umožnil nezávisle od „Zákona“ získat spravedlnost vírou v oběť Ježíše Krista, aby nikdo neměl důvod se chlubit. Aby ukázal, že víra převyšuje skutky Zákona, Pavel upozorňuje, že Abrahám byl pro svou víru prohlášen za spravedlivého ještě dříve, než byl obřezán. — Řím. 4:1–12.

Pavel dále ukazuje, jak velkou lásku projevil Bůh tím, že dal svého Syna, který za nás zemřel, když my jsme byli ještě hříšníky. Jako přišel hřích a smrt pro neposlušnost jednoho člověka, Adama, na všechny lidi, tak budou všichni poslušností jednoho člověka, Ježíše Krista, prohlášeni za spravedlivé a získají život. — Řím. 5:12; 6:23.

Proto neexistuje žádné odsouzení pro ty, kteří jsou ve společenství s Kristem, ať jsou to Židé, nebo pohané. Bůh není nespravedlivý, když učinil takové opatření, protože má právo rozhodovat. To se ukázalo v tom, že zvolil Izáka místo Izmaela a Jákoba místo Ezaua, a také v tom, jak ve starých dobách jednal s faraónem. Jako velký hrnčíř může zacházet s lidskými „nádobami“ tak, jak se mu líbí; ano, všechno závisí „na Bohu“. — Řím. 8:1; 9:6–26.

Vždy znovu zdůrazňuje Pavel důležitost víry pro záchranu. Všichni, kteří vzývají Jehovovo jméno, budou zachráněni. Ale jak mohou věřit v toho, o němž neslyšeli? A jak mohou slyšet, když jim nikdo nekáže? Převážná většina Židů sice Krista nepřijala, ale to není pro Boha porážka. Ne, protože pro Krista se rozhodl ostatek, stejně jako ve dnech Eliášových to byl ostatek sedmi tisíc, kteří neodpadli. Pak Pavel ukazuje, jak mnozí Židé pro nedostatek víry v Ježíše byli jako větve pěstěného olivovníku odlomeni a nestali se členy Abrahámova semene. Místo nich byly naroubovány větve divokého olivovníku, avšak ty nemají důvod se chlubit, protože když jim bude chybět víra, mohou i ony být odlomeny.

OSOBNÍ ZÁLEŽITOSTI

Pavlovy inspirované epištoly jsou opravdu osobními dopisy, a obsahují mnohé, co nám blíže vysvětluje jeho osobnost a prohlubuje naší lásku k němu. Tak po úvodních slovech Pavel chválí křesťany v Římě pro jejich silnou víru a vyjadřuje lásku k nim, když píše: „Neboť toužím po tom, abych vás uviděl, a tak vám mohl dát nějaký duchovní dar k vaší posile, to je: abychom se u vás vzájemně povzbudili společnou vírou, vaší i mou.“ — Řím. 1:11, 12, Petrů.

Propůjčuje svému vysvětlování srdečný lidský tón, když znovu a znovu mluví o svých křesťanských bratrech, používá osobní zájmeno „my“ a stále se odvolává na sebe — „dobré poselství“, „které oznamuji“, „mluvím v lidských pojmech“, a podobně. V sedmé kapitole mluví o svém boji s hříchem, který je v jeho těle. (Řím. 2:16; 6:19; 7:7–25) Pak se zmiňuje, že má starost pro nevíru svých bratrů, Židů, a že se za ně u Boha přimlouvá. Tak velký je jeho zájem o ně, ačkoli je „apoštolem pro národy“, to jest pro Nežidy! — Řím. 9:1–5; 10:1, 2; 11:13, 14, 25.

Radu, abychom přinášeli svá těla službě Bohu, uvádí Pavel osobní výzvou: „Proto vás snažně prosím, bratři, při Božích slitováních . . .“ (Řím. 12:1) A poslední dvě kapitoly pojednávají hlavně o jeho osobních věcech. V patnácté kapitole mluví o rozsahu své kazatelské činnosti a svém přání kázat v nedotknutých územích. Zmiňuje se o tom, že přináší dar potřebným bratrům do Jeruzaléma, a prosí bratry, aby se za něj modlili. V poslední kapitole uvádí jména 26 křesťanů v Římě, kterým stejně jako i jiným posílá pozdravy. Napomíná je k bdělosti pro určitá nebezpečí a modlí se za jejich duchovní blaho.

VÝZVA KE KŘESŤANSKÉMU CHOVÁNÍ

Dopis Římanům obsahuje mnoho napomenutí a povzbuzení. Pavel nikdy nemluví podrobně o naukách, aniž naznačuje některé zásady chování. V první kapitole například mluví o Božím hněvu, jenž je namířen proti bezbožným lidem, kteří jsou bez omluvy, protože mohou poznat Boží vlastnosti ze stvoření. Přesto pokračují, jak říká, v uctívání stvořeného místo stvořitele a provádějí každý druh nemravnosti; proto si zasluhují zničení.

Ve druhé kapitole nás Pavel varuje, abychom neodsuzovali druhé, když sami děláme to, pro co je soudíme. Rovněž nám radí, abychom nekázali druhým, že mají dodržovat Boží přikázání, a sami je nedodržovali. V páté kapitole nás povzbuzuje, abychom se v soužení radovali, protože to vede ke schválenému stavu, který opět přináší naději a důvěru. Když Kristus za nás zemřel, měli bychom my zemřít vzhledem k hříchu a nyní ‚předkládat své údy jako otroky spravedlnosti s vyhlídkou na svatost‘. — Řím. 6:1–23.

Pavel dále ukazuje, že máme mít na mysli věci ducha, které znamenají život, a že Boží duch dosvědčuje duchovním synům, že jimi skutečně jsou. Bůh působí k dobru všech, kteří jej milují, takže se mohou ptát: „Když je Bůh s námi, kdo bude proti nám?“ Ano, Boží láska je tak silná, že nás od této lásky nemůže oddělit žádná moc v nebi nebo na zemi, ani minulé ani budoucí. (kap. 8) V desáté kapitole Pavel zdůrazňuje, že musíme věřit jak ve svém srdci, tak i činit vyznání svými rty, abychom byli zachráněni. Ve dvacáté kapitole nás vyzývá, abychom změnili své smýšlení, abychom mohli Bohu sloužit přijatelným způsobem a měli k sobě vzájemně vřelou náklonnost.

Ve třinácté kapitole uvádí pak Pavel důležité důvody, proč máme poslouchat světské vrchnosti a proč máme například platit daně. Opět nás varuje, abychom nesoudili druhé, tentokrát s ohledem na jídlo; Boží království totiž nespočívá v jídle a pití. Spíše bychom se měli starat, abychom dělali to, co je správné, a žili vzájemně v pokoji. Jsme silní? Pak trpělivě snášejme ty, jejichž svědomí je slabé. Připomíná nám také, že Boží slovo bylo napsáno k našemu poučení, abychom útěchou z Božího slova a svou vytrvalostí mohli mít naději. (Řím. 15:1–4) Nakonec varuje před sobeckými lidmi, kteří budou působit rozkoly, a radí nám, abychom byli moudří, pokud jde o dobré, a nevinní, pokud jde o zlé. Opravdu je to vše znamenité napomenutí!

Kéž bychom měli dnes užitek ze čtení tohoto dopisu a jeho obsah uplatňovali v životě!

[Poznámka pod čarou]