Římané dostávají tu nejlepší zprávu

JAK může být hříšný člověk spravedlivý v Božích očích a získat tak věčný život? Tato otázka vyvolala v prvním století našeho letopočtu ohnivé spory. Znáš odpověď? Ať znáš či neznáš, měl by sis přečíst mistrovský rozbor problému od apoštola Pavla v biblické knize Římanům. Pomůže ti to pochopit důležitý vztah mezi vírou, skutky, spravedlností a životem.

PAVEL A ŘÍMANÉ

Kniha Římanům je dopis napsaný Pavlem kolem roku 56 n. l. křesťanům v Římě. Proč jej napsal? Ačkoli Pavel do roku 56 n. l. Řím nenavštívil, zřejmě tam znal mnohé křesťany, protože jich mnoho oslovil jménem. Navíc si Pavel velmi přál jít do Říma, aby své tamější křesťanské bratry povzbudil, a zřejmě také plánoval zastávku v Římě na své předpokládané misijní cestě do Španělska. — Římanům 1:11, 12; 15:22–24.

Hlavním účelem Pavlova dopisu však bylo odpovědět na otázku: Jak mohou lidé získat spravedlnost, která vede k životu? Odpověď je tou nejlepší zprávou. Spravedlnost se přičítá na základě víry. Pavel to vysvětluje a uvádí námět dopisu, když píše: „Nestydím se totiž za dobré poselství; je skutečně Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru, nejprve pro Žida, a také pro Řeka; v tom se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry a k víře, právě jak je napsáno: ‚Ale spravedlivý — ten bude žít vírou.‘“ — Římanům 1:16, 17.

VÍRA A ZÁKON

V prvním století ne všichni souhlasili s tím, že se spravedlnost přičítá na základě víry. Výmluvná menšina trvala na tom, že je třeba více. Neopatřil Jehova mojžíšský Zákon? Jak by mohl být někdo spravedlivý, kdyby se nepodřizoval tomuto inspirovanému opatření? (Viz Galaťanům 4:9–11, 21; 5:2) V roce 49 n. l. hovořil o otázce dodržování Zákona vedoucí sbor v Jeruzalémě a dospěl k závěru, že Nežidé, kteří přijali dobré poselství, se nemusí obřezávat a podrobovat se předpisům židovského Zákona. — Skutky 15:1, 2, 28, 29.

Asi sedm let nato napsal Pavel svůj dopis Římanům, kde podpořil toto zásadní rozhodnutí. Šel vlastně ještě dál. Nejenže není Zákon nezbytný pro nežidovské křesťany, ale Židé, kteří spoléhají na poslušnost Zákona, nebudou prohlášeni za spravedlivé k životu.

SPRAVEDLNOST Z VÍRY

Při čtení knihy Římanům si všimneš, jak pečlivě staví Pavel své argumenty a podporuje své výroky mnoha citacemi z Hebrejských písem. Když mluví k Židům, kteří by mohli přijímat jeho inspirované slovo s obtížemi, projevuje náklonnost a starostlivost. (Římanům 3:1, 2; 9:1–3) Předkládá však své argumenty názorně, jasně a s nespornou logikou.

Od první do čtvrté kapitoly Římanům uvádí Pavel pravdu, že každý je vinen hříchem. Jediný způsob, jímž mohou být lidé prohlášeni za spravedlivé, je tedy na základě víry. Pravda, Židé se snažili být spravedliví tím, že dodržovali mojžíšský Zákon. Ale nedařilo se jim to. Proto Pavel směle říká: „Všichni, jak Židé, tak i Řekové, jsou pod hříchem.“ Tuto nepopulární pravdu dokazuje řadou citátů z Písma. — Římanům 3:9.

Protože „ze skutků zákona. . . nebude žádné tělo. . . prohlášeno za spravedlivé“, jaká je naděje? Bůh prohlásí lidi za spravedlivé velkorysým darem na základě Ježíšovy výkupní oběti. (Římanům 3:20, 24) Užitek z toho budou mít jen tehdy, budou-li věřit v tu oběť. Je toto učení, že lidé jsou prohlášeni za spravedlivé na základě víry, něčím novým? Vůbec ne. I Abraham byl prohlášen za spravedlivého pro svou víru dřív, než vůbec vznikl Zákon. — Římanům 4:3.

Když dotvrdil důležitost víry, rozebírá Pavel v 5. kapitole základ křesťanské víry. Tím je Ježíš, jehož spravedlivý život ruší špatné účinky Adamova hříchu u těch, kteří v něho věří. Tak „skrze jeden skutek ospravedlnění“, ne poslušností mojžíšského Zákona, „dojde k tomu, že lidé všeho druhu budou prohlášeni za spravedlivé k životu“. — Římanům 5:18.

ODPOVĚDI NA NÁMITKY

Nejsou-li však křesťané pod Zákonem, co jim zabrání, aby nehřešili a nespoléhali na to, že budou stejně prohlášeni za spravedlivé dík Boží nezasloužené laskavosti? Na tuto námitku odpovídá Pavel v 6. kapitole Římanům. Křesťané zemřeli své dřívější hříšné dráze. Nový život v Ježíšovi je zavazuje, aby bojovali se svými tělesnými slabostmi. Jsme nabádáni: „Nedovolte proto, aby hřích dále vládl jako král ve vašich smrtelných tělech.“ — Římanům 6:12.

Neměli by však aspoň Židé dále lpět na mojžíšském Zákoně? V 7. kapitole Pavel pečlivě vysvětluje, že ne. Stejně jako je vdaná žena osvobozena od zákona svého manžela, když zemřel, tak Ježíšova smrt osvobodila věřící Židy od podřízenosti Zákonu. Pavel říká: „Stejně jste byli i vy. . . prostřednictvím Kristova těla učiněni mrtvými vůči Zákonu.“ — Římanům 7:4.

Znamená to, že bylo na Zákoně něco špatného? Rozhodně ne. Zákon byl dokonalý. Problémem bylo, že nedokonalí lidé nedokázali Zákon poslouchat. „Víme totiž, že Zákon je duchovní,“ napsal Pavel, „ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.“ Nedokonalý člověk nedokáže plnit Boží dokonalý zákon, a tak je jím odsouzen. Jak úžasné tedy je, že „pro ty, kteří jsou ve spojení s Kristem Ježíšem, není žádné odsouzení“! Pomazaní křesťané byli duchem přijati za Boží syny. Jehovův duch jim pomáhá zápasit s nedokonalostí těla. „Kdo vznese obžalobu proti Božím vyvoleným? Je to Bůh, kdo je prohlašuje za spravedlivé.“ (Římanům 7:14; 8:1, 33) Nic je nemůže oddělit od Boží lásky.

SPRAVEDLNOST A TĚLESNÍ ŽIDÉ

Jestliže již Zákon není nutný, co se stane s izraelským národem? A co všechny ty texty, které slibují obnovu Izraele? Tyto otázky řeší 9. a 11. kapitola Římanům. Hebrejská písma předpověděla, že zachráněna bude jen menšina Židů a že Bůh obrátí svou pozornost na národy. V souladu s tím se proroctví o záchraně Izraele neplní na tělesném Izraeli, ale na křesťanském sboru, který je tvořen jádrem věřících tělesných Židů a doplněn Nežidy se správným srdcem. — Římanům 10:19–21; 11:1, 5, 17–24.

ZÁSADY SPRAVEDLNOSTI

Od 12. do 15. kapitoly Římanům Pavel dále vysvětluje některé praktické způsoby, jak mohou pomazaní křesťané žít v souladu se svým prohlášením za spravedlivé. Říká například, „abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvořte se přeměnou své mysli.“ (Římanům 12:1, 2) Měli bychom důvěřovat v sílu dobra a nebojovat zlem se zlem. „Nedej se přemoci zlem,“ napsal apoštol, „ale neustále přemáhej zlo dobrem.“ — Římanům 12:21.

Řím byl za Pavla střediskem politické moci. Proto Pavel moudře radil křesťanům: „Každá duše ať je podřízena nadřazeným autoritám, protože není žádná autorita kromě od Boha.“ (Římanům 13:1) Vzájemné jednání křesťanů také patří k životu v souladu se spravedlností. „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc,“ říká Pavel, „kromě toho, abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.“ — Římanům 13:8.

Křesťané by dále měli brát ohled na svědomí druhých a nesoudit je. Pavel vybízí: „Usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Římanům 14:19) Je to znamenitá rada a platí pro každou stránku života křesťana! V 16. kapitole pak Pavel končí osobními pozdravy a závěrečnými slovy povzbuzení a rady.

PRO POMAZANÉ A JINÉ OVCE

Námět rozebíraný v dopise Římanům byl důležitý pro první století a je životně důležitý i dnes. Spravedlnost a věčný život přitahují zájem všech Jehovových služebníků. Dopis byl sice napsán sboru pomazaných křesťanů, kdežto dnes je velká většina svědků Jehovových z „velkého zástupu“ a má pozemskou naději. (Zjevení 7:9) Tento dopis však přináší důležité poselství i jim. Jaké?

Kniha Římanům dokazuje, že křesťané jsou prohlášeni za spravedlivé prostřednictvím víry. Pro pomazané to znamená vyhlídku stát se spoluvládci s Ježíšem v nebeském království. Ale i členové velkého zástupu jsou prohlášeni za spravedlivé, ovšem jako ‚Boží přátelé‘, jako byl patriarcha Abraham. (Jakub 2:21–23) Jejich spravedlnost znamená vyhlídku na přežití velkého soužení a zakládá se na víře v Ježíšovu krev stejně jako u pomazaných. (Žalm 37:11; Jan 10:16; Zjevení 7:9, 14) Pavlovy úvahy v Římanům jsou tedy velmi důležité pro jiné ovce stejně jako pro pomazané. A znamenitá rada knihy, abychom žili v souladu se svým prohlášením za spravedlivé, je důležitá pro všechny křesťany.

Kniha života (angl.) vydaná dr. Newtonem Marshallem a dr. Irvingem Francisem Woodem říká: „Po dokumentační a naukové stránce dosahuje [Římanům] nejvyššího bodu Pavlova inspirovaného učení. Je zdvořilá, taktní, a přesto autoritativní. . . Studium této epištoly přináší bohatou a hojnou odměnu.“ Proč by sis tu knihu nepřečetl sám a nezaradoval se z ‚dobré zprávy‘, kterou obsahuje, jež je „Boží mocí k záchraně“? — Římanům 1:16.

[Rámeček a obrázek na straně 24]

„Není žádná [světská] autorita kromě od Boha.“ To neznamená, že Bůh dosazuje každého jednotlivého panovníka. Světští panovníci spíše existují jen proto, že to Bůh připouští. V mnoha případech byli lidští panovníci Bohem předvídáni a předpověděni, a tak byli ‚umístěni do svých relativních postavení Bohem‘. — Římanům 13:1.

[Podpisek]

Museo della Civiltà, Romana, Roma

[Rámeček a obrázek na straně 25]

Křesťanům je řečeno: „Oblékněte Pána Ježíše Krista.“ To znamená, že by měli věrně následovat Ježíšovy šlépěje, napodobovat ho tím, že kladou v životě na první místo duchovní, a ne tělesné zájmy, takže ‚předem neplánují tělesné žádosti‘. — Římanům 13:14.

[Rámeček a obrázek na straně 25]

Pavel řekl Římanům: „Pozdravte se navzájem svatým polibkem.“ Nezaváděl tu však nový křesťanský zvyk nebo náboženský obřad. V Pavlově době se často dával polibek na čelo, na rty nebo na ruku na znamení pozdravu, náklonnosti nebo úcty. Pavel se tedy jen zmiňoval o zvyku, který byl v jeho době běžný. — Římanům 16:16.