Pevný základ pro důvěru

1. V jaké situaci jsou Jehovovi služebníci vzhledem ke svým vztahům vůči tomuto světu?

LIDÉ, kteří se stali oddanými pokřtěnými Božími služebníky, svěřili své duše Bohu. Všechno, co mají, čím jsou nebo budou, je v Boží ruce — jejich přítomnost, budoucnost, celý život a naděje na život v Božím přicházejícím novém systému věcí. V jistém smyslu za sebou spálili všechny mosty a vzdali se všech nadějí, které snad kdysi chovali vzhledem k přítomnému světovému systému nebo vzhledem k tomu, co by mohl přinést v budoucnosti.

2. Jaký postoj měl Pavel, ačkoli se mu vysmíval svět i někteří údajní „bratři“?

² Mluvil o tom jeden apoštol Pána Ježíše Krista, který byl právě v té době ve vězení a někteří z jeho takzvaných křesťanských „bratrů“ se od něho odvrátili, když se setkali s posměchem a odporem. Napsal: „Trpím tyto věci, ale nestydím se. Protože znám toho, kterému jsem uvěřil, a jsem si jist, že je schopen do onoho dne chránit to, co jsem u něho v důvěře uložil.“ — 2. Tim. 1:12.

3. Jakou důvěru mohou mít křesťané, pokud jde o příchod Jehovova „dne“ a o to, že vstoupí do Božího „odpočinku“?

³ „Onen den“ je den, k němuž křesťané vždy vzhlíželi, den, kdy Bůh očistí zemi a postará se o to, aby se jeho vůle děla „jako v nebi, tak i na zemi“. (Mat. 6:10) Bůh nám o tom dal své slovo. Tento čas přinese lidstvu zcela jistě úlevu a pokoj. Můžeme však mít skutečně důvěru, že to zažijeme? Můžeme mít naprosto pevnou důvěru, protože Bible nám říká, že „Bůh odpočinul sedmého dne od všech svých skutků“ a poslušným lidem slibuje, že vejdou do jeho odpočinku. (1. Mojž. 2:2; Žid. 4:1, 4, 9) Věříme skutečně tomuto slibu?

4. Jaká příležitost byla poskytnuta Izraelitům, když byli vysvobozeni z Egypta, ale jak se dívali na Boží slovo v tomto směru?

⁴ Když byli Izraelité osvobozeni z egyptského otroctví, měli slib, že vejdou do Božího odpočinku a že si v Zaslíbené zemi odpočinou od dřívějšího otroctví a útlaku. Měli se těšit ze života v té části země, kterou Bůh uchoval jako zahradu podobnou ráji. (5. Mojž. 11:11, 12; 1. Mojž. 13:10) Ale většina Izraelitů nevěřila Božímu slovu. Projevili tak málo víry, že se dokonce chtěli vrátit do Egypta. Domnívali se, že tento Boží příslib již není živý, že to je mrtvý, bezmocný slib, který nemůže být splněn.

BOŽÍ SLOVO JE SPOLEHLIVÉ

5, 6. a) Co dokazuje, že Boží slovo Izraelitům nebylo slabé? b) Proč se dnes můžeme plně spoléhat na Boží slovo o tom, že vejdeme do jeho „odpočinku“?

⁵ V této souvislosti napsal apoštol Pavel známá slova: „Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ — Žid. 4:12.

⁶ Toto slovo neboli zaslíbení dané Izraelitům nebylo mrtvé ani slabé. Ti, kteří projevovali víru, a bylo jich jen málo, skutečně vešli do tohoto pozemského „odpočinku“ v Zaslíbené zemi. (4. Mojž. 14:5–9, 30; Jozue 14:6–10) Podobně i dnes máme Boží cenný slib ohledně života v novém systému spravedlnosti. Slyšeli jsme jeho „slovo“, že generace, která žije v tomto „čase konce“, bude tou generací, jež zažije přicházející „velké soužení“. (Mat. 24:34) Slyšeli jsme slovo jeho slibu, že na základě víry můžeme vejít do jeho „odpočinku“ již nyní a že velký zástup jeho služebníků přežije toto soužení a vstoupí do nového pořádku, který přijde. (Zjev. 7:9–14) Toto „slovo“ je živé a má moc uskutečnit všechno, k čemu se Jehova rozhodl; jeho slovo nezklame. (Iz. 55:10,11) Proč ne? Protože Bůh, který dal toto slovo, je živý a neustále pracuje na jednotlivostech, které povedou ke splnění jeho slova. Nespí a nezapomíná na žádnou podrobnost tohoto „slova“, což by se mohlo stát lidem. (4. Mojž. 23:19) Proč to můžeme říci s plnou důvěrou?

7, 8. a) Vyjmenuj některé věci, které nás posilují v jistotě, že Boží slovo je spolehlivé. b) Co řekl Petr o spolehlivosti Božího slova ve své době?

⁷ Nemáme snad dostatek přesvědčujících skutečností? Můžeme poukázat na stovky důkazů. Bible i světské dějiny podávají zprávu o velkém počtu případů, kdy bylo splněno Boží slovo.a A nedosáhli jsme snad ve vlastním životě dobrých výsledků tím, že jsme uvěřili v Boží slovo a že je v životě uplatňujeme a že vkládáme naději v Boží opatření a věříme v jeho sliby? Nepřináší nám to štěstí? Jakou bychom měli naději, kdybychom opustili toto slovo a šli se světem? — Mat. 16:25, 26.

⁸ Důkazem spolehlivosti Božího slova je právě to, o čem nyní mluvíme — totiž, že by někteří lidé, kteří si říkají křesťané, mohli ztratit víru —, jak to předpověděl Ježíš, Pavel i Petr. Toto odpadnutí zřetelně pozorujeme v náboženských systémech křesťanstva. (Mat. 13:38, 39; Sk. 20:29, 30; 2. Tess. 2:3; 2. Petra 2:1–3) Petr také poukázal křesťanům ve své době na to, že on a jeho spolupracovníci nešli za uměle vymyšlenými příběhy, ale že se řídili zprávami očitých svědků a že oni, křesťané v prvním století, měli i tehdy více než jen proroctví. Měli před vlastníma očima „prorocké slovo ještě jistější“, protože byli svědky toho, jak se skutečně splňuje. — 2. Petra 1:16–19.

9. Proč je pro nás dnes stejně důležité jako kdysi pro apoštoly, abychom věnovali soustředěnou pozornost Božímu prorockému slovu?

⁹ Oč více důkazů máme v dnešní době, o devatenáct století později! Petr na závěr říká: „Děláte dobře, když na ně [na prorocké slovo] dáváte pozor jako na lampu, která svítí na temném místě, dokud se nerozední a nevyjde jitřenka ve vašem srdci.“ (2. Petra 1:19) Dnes si Boží slovo zaslouží naši soustředěnou, ze srdce vycházející pozornost. Nepozorujeme těžkosti, které nyní prožívá svět, jak to Bůh oznámil ve svém prorockém slovu? A nevidíme, že se dobré poselství rozšiřuje po celé zemi a že se shromažďují miliony lidí, kteří mají naději, že jako „velký zástup“ přežijí „velké soužení“?

BUĎME BDĚLÍ A ZACHOVEJME SI VYROVNANÝ NÁZOR

10. a) Co Boží slovo zjevuje o nás? b) Jaké otázky si můžeme klást v této souvislosti?

¹⁰ Jehovovo slovo neboli poselství je pravdivé, když mluví o tom, že nyní vcházíme do Božího odpočinku a zůstaneme v něm přes „velké soužení“, po němž Kristova tisíciletá vláda přemění zemi v rajskou zahradu. Boží slovo je skutečně ‚ostré jako dvojsečný meč‘. Ukáže, co skutečně jsme, a zjeví, jaké jsou naše myšlenky a záměry našeho srdce. Sloužíme Jehovovi Bohu proto, že jej milujeme, že v něj důvěřujeme a plně se spoléháme na jeho slova? Nebo ‚polevujeme v činění toho, co je správné,‘ a vzhlížíme k určitému datu proto, že toužíme hlavně po úlevě pro sebe, a málo se staráme o životy ostatních lidí? (Gal. 6:9) Vážíme si všech těch dobrých věcí, které jsme dostali od Jehovy a ve společenství s jeho lidem? Nepomohlo nám to, co jsme se naučili, v našem rodinném životě? Nemilujeme ty mnohé pravé přátele, které jsme získali, když jsme poznali pravdu? — Mar. 10:29, 30.

11. Jakou chybu snad učinili někteří křesťané ve svém způsobu jednání?

¹¹ Může se stát, že někteří Boží služebníci plánovali svůj život podle chybného názoru, pouze vzhledem k tomu, co se stane k určitému datu nebo k určitému roku. Proto snad odsunovali nebo zanedbávali určité věci, o které by se jinak byli starali. Ale nepochopili smysl biblického varování ohledně konce tohoto systému věcí, protože se domnívali, že biblická chronologie poukazuje na určité datum.

12, 13. Co Ježíš nemínil svými slovy u Lukáše 21:34–36?

¹² Co ukazují Ježíšova vlastní slova ohledně správného názoru na konec? Měli bychom vyhlížet po nějakém datu — nebo co bychom měli dělat? Řekl: „Dávejte však pozor na sebe, aby vaše srdce nikdy nebyla obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými starostmi, a náhle by na vás přišel ten den, v okamžiku jako léčka. Neboť přijde na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.

¹³ Mínil tím Ježíš, že bychom měli své finanční a světské záležitosti uspořádat tak, aby nám naše hmotné prostředky vystačily pouze k určitému datu, o němž si snad myslíme, že tehdy přijde konec? Když nám chátrá dům, měli bychom to přehlížet s myšlenkou, že jej budeme potřebovat již jen několik měsíců? Nebo kdyby snad někdo v rodině potřeboval nějaké zvláštní léčení, měli bychom si říci: „Nebudeme se o to starat, protože už je tak blízko konec tohoto systému věcí“? K takovému způsobu myšlení nám Ježíš neradil.

14. a) Když Ježíš a apoštolové mluvili o čase konce, jaký postoj nám doporučovali? b) Znamená skutečnost, že konec je blízko, že by křesťané museli podnikat velké změny ve svém způsobu života, nebo co by měli dělat?

¹⁴ Co tedy měli na mysli Ježíš a apoštolové, když mluvili o tom, že máme být bdělí a dávat pozor na znamení konce a že máme ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘? Mínili tím, že máme mít absolutní důvěru, že ten den nepřijde ani o okamžik později, než je Jehovovo předsevzetí. Petr řekl, že by nás to mělo podněcovat ke „svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti“ a že bychom měli dávat pozor, abychom žili podle biblických zásad a abychom pilně oznamovali poselství o království a přesvědčovali lidi o tom, že je naléhavé, aby se obrátili k Bohu. (2. Petra 3:11, 12) Všichni se můžeme zlepšovat v uctívání Boha a můžeme upevňovat bližší vztah k němu. Snad jsme až do této chvíle činili všechno, co jsme mohli, a během času jsme se zlepšovali. Znamená pak skutečnost, že konec je velmi blízko, že bychom nyní měli činit nějaké velké změny ve svém způsobu života a ve službě Bohu? To není nezbytně nutné. Ale může se stát, že ještě musíme podniknout podle Bible některé závažné změny. A jestliže jsou v našem životě oblasti, v nichž můžeme ještě lépe „vykupovat“ svůj čas, místo abychom se věnovali marným snahám v tomto systému, měli bychom to učinit. Tímto způsobem se mnozí po léta radují z průkopnické služby plným časem. My všichni můžeme prozkoumat sami sebe, abychom viděli, co bychom ještě mohli dělat. — Ef. 5:15, 16.

15. Co by měl dělat ten, kdo usměrňoval svůj život podle názoru, že konec přijde k určitému datu?

¹⁵ Nebylo by však vhodné, abychom upírali svou pozornost k určitému datu a abychom zanedbávali každodenní věci, které bychom jako křesťané normálně činili nebo které my a naše rodina skutečně potřebujeme. Snad někdy zapomínáme na to, že až přijde ten „den“, nic to nezmění na zásadě, že křesťané musí stále plnit své odpovědnosti. Jestliže někdo pociťuje zklamáni, protože tak nesmýšlel, měl by se nyní soustředit na to, aby tomu přizpůsobil svůj názor a aby pochopil, že Boží slovo neselhalo, nepodvedlo jej a nezpůsobilo mu zklamání, ale že jeho vlastní porozumění bylo založeno na nesprávných předpokladech.

16. Jestliže jsi se vší upřímností vážně počítal s určitým datem, z čeho můžeš čerpat útěchu?

¹⁶ Ale dejme tomu, že jsi pevně počítal s určitým datem a chvályhodným způsobem jsi zaměřoval svou pozornost obzvláště na to, že je naléhavý čas a že lidé musí slyšet dobré poselství. A dejme tomu, že jsi přechodně poněkud zklamán, ale ztratil jsi snad něco? Stala se ti skutečně nějaká škoda? Věříme, že můžeš říci, že jsi tímto svědomitým způsobem jednání něco získal a měl jsi z něho užitek. Také jsi se stal způsobilým, abys získal skutečně zralý, rozumnější názor. — Ef. 5:1–17.

17. Jak víme, že nebudeme znát přesné datum, kdy Kristus „přijde“ k soudu?

¹⁷ Bible nám několikrát říká, že konec přijde na tento svět naprosto překvapujícím způsobem. Apoštol Pavel o tom napsal: „Vy sami zcela dobře víte, že Jehovův den [soudu] přijde přesně tak jako zloděj v noci.“ (1. Tess. 5:2) Aby praví křesťané nebyli ‚přepadeni jako zloděj‘, řekl Ježíš svým tehdejším učedníkům a také nám dnes: „Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, kterého dne váš Pán přijde.“ Potom řekl: „Ukažte, že jste připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Mat. 24:42–44) Z těchto Ježíšových jasných výroků je patrné, že Boží služebníci se nikdy nedovědí datum Kristova „příchodu“ k soudu, dokud se to skutečně nestane. Stane se to ve skutečnosti v době, kdy to budou považovat za ‚nepravděpodobné‘. — Luk. 12:39, 40.

NEDEJME SE OKLAMAT TÍM, ŽE NÁRODY „PŘEŽÍVAJÍ“ KRIZE

18. Proč bychom si neměli myslet, že všechny národy budou před vypuknutím „velkého soužení“ téměř na pokraji hladovění?

¹⁸ Povšimněme si však, před čím Ježíš ve skutečnosti varoval. Jeho slova nenaznačují, že v době, kdy se těsně přiblíží „velké soužení“, bude situace na světě taková, že každý a všude bude téměř hladovět. Proč by jinak mohlo být nebezpečí, že by v té době mohli být Ježíšovi učedníci ‚obtíženi přejídáním a přílišným pitím‘? Také si povšimni, že Ježíš použil jako příkladu situace ve dnech Noemových před potopou a také v době Lotově před zničením Sodomy a Gomory. Ukázal, že život lidí v té době vypadal úplně normálně. ‚Jedli, pili, ženili se, vdávaly se, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli‘ až do dne, kdy na ně náhle přišlo zničení. — Luk. 17:26–30.

19. Na co budeme pamatovat, i když se národy vzpamatují z krizí a všechno zůstane v chodu?

¹⁹ Ani my proto nesmíme očekávat, že krátce před „velkým soužením“ se tento systém věcí nutně dostane téměř do nečinnosti nebo na pokraj zhroucení. Nedáme se oklamat tím, jestliže se tyto systémy zdánlivě „zotavují“ z vážných krizí, jako by takové zdánlivé zotavení mohlo posunout příchod Božího dne soudu. Nezačneme „znovu stavět“ se světem, jako by tento systém měl trvat na neurčitý čas. Inspirovaná slova apoštola Pavla v 1. Tessalonicenským 5:3 ukazují, že lidé tohoto světa budou skutečně provolávat: „Mír a bezpečnost!“ těsně před tím, než „na ně náhle přijde okamžité zničení jako tísnivé bolesti na těhotnou ženu“, kdy již nebudou mít žádnou možnost k úniku.

20, 21. a) Čeho se chceme vyvarovat, pokud jde o jídlo a pití, stavění atd., jak tomu bylo v době před potopou? b) Před čím varuje apoštol Pavel v 1. Tess. 5:4–6, abychom mohli uniknout hrozícímu nebezpečí onoho „dne“? c) Jak Pavel v Římanům 13:11–14 ukazuje, co to znamená být bdělý?

²⁰ Není nic špatného na tom, jestliže člověk jí a pije nebo vstupuje do manželství a buduje si rodinu, prodává, kupuje, pěstuje nebo staví. Bylo by však špatné, kdybychom jednali jako lidé v době Noemově a Lotově, kdybychom připustili, aby nás tyto věci tak zaměstnaly, že bychom ztratili ze zřetele Boží předsevzetí a jeho spravedlivá měřítka a že bychom tělesné věci postavili ve svém životě na první místo. Tím bychom upadli do duchovního spánku. Apoštol Pavel nás naproti tomu vybízí: „Vy však, bratři, vy nejste ve tmě, aby vás onen den přepadl, jako by přepadl zloděje, neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme ani noci ani tmě. Proto tedy nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a při smyslech.“ — 1. Tess. 5:4–6.

²¹ V Římanům 13:11–14 Pavel ukazuje, co to znamená, že máme být bdělí a prokazovat se jako „synové dne“ a nikoli jako synové tmy. Říká: „Víte, jaká je doba, že již je hodina, abyste se probudili ze spánku, neboť nyní je naše záchrana blíže než v době, kdy jsme uvěřili. Noc velmi pokročila. Den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří temnotě, a oblečme výzbroj světla. Choďme jako ve dne v dobrém chováni, ne v nevázaných zábavách a pitkách, ne v nedovolených stycích a volném chování, ne ve sporech a žárlivosti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a neplánujte předem pro tělesné žádosti.“

22. Měla by nás skutečnost, že nevíme, kdy přijde ten „den“, přimět k tomu, abychom ochabli v bdělosti?

²² Skutečnost, že předem nevíme, kdy vypukne „velké soužení“ nebo kdy začne tisícileté panství Božího Syna, tedy jistě neznamená, že bychom směli polevit v bdělosti. Naopak, tím nutnější a důležitější je, abychom bděli, dávali pozor a byli připraveni. Kdybychom znali přesný čas, mohlo by nás to svádět, abychom polevili a abychom se domnívali, že se připravíme, až se ten čas ještě více přiblíží. Protože však čas neznáme, musíme být připraveni stále. Právě k tomu směřuje celý smysl Božího slova, Bible, a zvláště rada Božího Syna.

23. Co bychom měli dělat podle Pavlových slov, zatímco očekáváme ten „den“?

²³ Proto má pro nás velký význam rada apoštola Pavla: „Proto se dále navzájem potěšujte a vzájemně se budujte, právě tak, jak to ve skutečnosti činíte.“ (1. Tess. 5:11) Využijeme všech příležitostí, abychom pomáhali nejen svým bratrům, ale také lidem mimo sbor, aby nastoupili cestu, která jim umožní, aby ‚se jim podařilo uniknout všemu, co má přijít‘. (Luk. 21:36) Jako rodiče budeme se snažit dávat svým dětem krásný příklad duchovního ocenění a bdělosti, aby také děti mohly zůstat bdělé a na stráži spolu s námi.

POSTUPOVAT KUPŘEDU S ROSTOUCÍ DŮVĚROU

24. Jaký význam pro nás má chronologie, pokud jde o biblický konec?

²⁴ Chronologie není v Bibli obsažena bezdůvodně. Z této chronologie vyplývá, že jsme v závěru šesti tisíc let lidských dějin. Tato chronologická skutečnost sice nezjevuje, kdy přijde na tento zlý systém věcí Boží den trestního rozsudku, ale je dalším důvodem k mnoha jiným důvodům, které již máme, abychom měli důvěru, že zbývající čas je velmi krátký. Všechny tyto důvody společně tvoří základ pevné důvěry v Boží slovo, že je živé a mocné a že nás přivede do spravedlivého nového pořádku.

25. Jaký postoj tedy budeme mít, protože máme pevný základ pro důvěru?

²⁵ Proto tedy z lásky k Bohu, z lásky k jeho Synu, z lásky k pravdě a spravedlnosti, ano z lásky k životu samému — zůstaňme bdělí, dokažme, že jsme duchovně živí a činní, a to dnes a každý den, a podaří se nám uniknout všem těm věcem, které se mají stát. Jehova Bůh, Bůh pravdy, nám dal své slavnostní „slovo“, a „žádný, kdo vkládá svou víru v něho, nebude zklamán“. (Řím. 10:11) Kéž ti on a jeho Syn bohatě žehnají a kéž stále věrně sloužíš, nyní i po celou budoucnost.

[Poznámka pod čarou]