Projevovat víru při satanovu útoku

„Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, jež je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ — 1. Kor. 10:13.

1. Jaké otázky si můžeme všichni klást ohledně víry?

JAK silná je tvá víra? Je dost veliká, aby ti pomohla překonat obtížné překážky? Zůstal bys pevný a důvěřoval bys stále Jehovovi, kdybys byl připraven o jídlo, které máš rád, o oděv, který rád nosíš, a o dům, v němž rád bydlíš? Snášel bys věznění, ztrátu svého zdraví a dokonce života, aniž bys ztratil víru v Boží zaslíbení do budoucnosti? Taková „víra není vlastnictvím všech lidí“. Věrní křesťanští svědkové Jehovovi cítí bezpochyby totéž co apoštolové, kteří řekli: „Dej nám více víry.“ — 2. Tess. 3:2, Luk. 17:5.

2. Čím si můžeme být jisti vzhledem k satanovu odporu?

² Někteří si mohou myslet: „Mně se to nikdy nestane.“ Ježíš předem varoval pravé křesťany: „Ale před tím vším na vás vloží ruce a budou vás pronásledovat tím, že vás vydají do synagóg a vězení a budete vláčeni před krále a místodržitele pro mé jméno. Kromě toho budete vydáváni dokonce rodiči a bratry a příbuznými a přáteli, a některé z vás usmrtí, a budete předmětem nenávisti všech lidí pro mé jméno.“ (Luk. 21:12, 16, 17) Apoštolové, kteří slyšeli tato slova, věděli, že se toto proroctví splní na nich a na všech Kristových následovnících tak jistě, jako že příští den vyjde slunce. Ježíš samozřejmě neřekl, že každý jednotlivý křesťan bude muset snášet všechny druhy pronásledování. Mělo to postihnout Boží lid jako skupinu. Ale bez ohledu na to, jaký způsob útoku satan použije, můžeme mít jistotu, že se postará, aby „všichni, kteří si přejí žít se zbožnou oddaností ve společenství s Kristem Ježíšem, budou také pronásledováni“. — 2. Tim. 3:12.

3. Proč dnes stále potřebujeme víru?

³ Dnes máme více než jen prorocké výroky, máme dějinný záznam o pronásledování křesťanských svědků Jehovových, jež sahá od prvního století našeho letopočtu až do letošního roku. Ti, kteří studovali římskou historii, jsou dobře obeznámeni se strašným pronásledováním křesťanů, kteří byli trháni divokými zvířaty, zatímco tisíce krvežíznivých římských občanů jásalo na tribunách. Nátlak je na Boží lid vykonáván stále, i v tomto dvacátém století. V mnoha zemích je dnes dílo křesťanských svědků Jehovových zakázáno. Mnoho pravých křesťanů je ve vězení, a někteří ztratili život. Ať tak či onak, celý Boží lid je vystaven silám, které působí tak, aby zlomily jeho ryzost. Potřebujeme víru, abychom obstáli.

4. Jak Boží lid dokázal v moderní době velikou víru?

⁴ Boží lid má dnes bezpochyby víru, aby čelil zkoušce. Nevyžadovalo to víru, aby na přelomu století hrstka mužů a žen upustila od tradičního náboženského smýšlení a veřejně označila jako falešné to učení, kterého se lidé po staletí drželi jako pravdy? A nevyžadovalo to víru, aby jich v roce 1922 pouze několik tisíc odpovědělo na výzvu provolanou na sjezdu v Cedar Point, Ohio: „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte krále a jeho království!“? Nikdo z nich nemohl tehdy předvídat nesmírný vzrůst, z něhož se dnes těší Boží organizace, a miliony osob, které se k ní připojují. A kdo se během 2. světové války věrně držel Božího slova a zůstal neutrální, když bujel nacionalismus, a kdo se politicky neprojevoval a byl považován za nepřítele lidstva? Jehovovi křesťanští svědkové! Od svých raných začátků v prvním století až do moderní doby ‚chodili vírou, nikoli viděním‘. (2. Kor. 5:7) Víra způsobila, aby uvěřili tomu, co říká Boží slovo, když se kdokoli jiný posmívá jeho poselství. Tato víra věrných byla odměněna. Jejich důvěra nebyla zbytečná a miliony lidí to dnes poznávají.

5. Co se stane v budoucnosti, co bude vyžadovat víru?

⁵ V budoucnosti se však svědkové Jehovovi dostanou ještě do kritičtějších situací, které budou od nich vyžadovat víru, aby přes satanův útok vyšli vítězně. Dnes žijeme těsně před zničením tohoto systému věcí. V tuto chvíli není ještě zcela jasné, do jaké míry Jehova dovolí nepříteli, aby šel ve svém úsilí zlomit víru Božího lidu. Stejně tak nevíme, jakými prostředky každého z nás zachrání. — Mat. 24; Mar. 13; Luk. 21.

VÍRA JE POTŘEBNÁ, KDYŽ NEVIDÍME VÝCHODISKO

6. Jaké situace by mohly vyzkoušet naši víru?

⁶ Jak se tento čas konce rychle blíží ke svému vyvrcholení, Boží lid by se mohl dostat do situací, kdy by ztratil z očí východisko. V našem životě by mohly opravdu vzniknout nepředvídané situace, takže by se z lidského hlediska mohlo zdát, že neexistuje žádná cesta k úniku. Někteří jsou dnes zcela zaujati tím, co bude s nimi příští měsíc či rok. Situace se však může natolik přiostřit, že může být ohrožena naše výživa, oblékání, přístřeší, svoboda i život pro příští den. Jak budeme reagovat, když se bude zdát, že neexistuje žádné východisko? Od koho budeme očekávat záchranu? Naše víra by mohla být podrobena té nejkrajnější zkoušce.

7. Jaké „tajemství“, které se Pavel naučil, jej posílilo?

⁷ Pavel napsal z vězení v Římě dopis sboru jeho spoluvěřících ve Filippech. Ve svém dopise hovoří o „tajemství“, kterému se naučil ze zkušenosti ve své téměř pětadvacetileté křesťanské službě. Řekl: „Nemluvím proto, že bych měl nouzi, neboť jsem se naučil být soběstačný za jakýchkoli okolností. Vím skutečně, jak je možné mít málo prostředků, vím skutečně, jaké je mít hojnost. Při všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství obojího, jak být sytý a jak hladovět, jak mít hojnost a jak trpět nouzi. Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:11–13.

8. Jakými zkušenostmi nashromáždil Pavel cenné poznatky?

⁸ Mnozí z Jehovova lidu musí způsob, jakým se Jehova stará o svůj lid v době nouze, teprve zažít. Život apoštola Pavla nám poskytuje hlubší porozumění tohoto tajemství. Přečti si například 2. Korintským 4:8–11, kde apoštol říká, že můžeme být utiskováni, být bezradní, pronásledováni a sráženi, ale nikdy „ponecháni na holičkách. . . , ne zničeni“. Přečti si také 2. Korintským 11:24–27: „Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem zažil ztroskotání lodi, noc a den jsem strávil na hlubině, často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od své vlastní rasy, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry, v usilovné práci a dřině, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, mnohokrát v nedostatku jídla, v chladu a nahotě.“ Ano, existoval muž, který měl často značný důvod k tomu, aby se divil, jak přežil do dalšího dne. Ale svou křesťanskou službou nashromáždil zkušenosti, z kterých i my můžeme mít užitek.

9. Jak se můžeme naučit témuž „tajemství“ jako Pavel?

⁹ Kdo se vzdává, když se situace zhorší nebo když není vidět východisko, snad nikdy nezažije, jak právě v době nouze Bůh posiluje, stará se a způsobuje východisko ze zdánlivě beznadějné situace. Přirozenou lidskou reakcí je držet se stranou, když nemůžeme vidět, jak věc dopadne. V takovém případě přichází na řadu víra. Je to tak silná a pevná víra, že v mysli věřícího člověka se věc, neviditelná lidským očím, stává skutečností. Má jistou záruku a touto zárukou je jeho víra. Pavel takto definoval víru: „Víra je jisté očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme.“ — Žid. 11:1.

10. a) Před jakou překážkou stáli Izraelité v roce 1473 př. n. l.? b) Co jim přesto Bůh přikázal?

¹⁰ Vstup Izraelitů do Zaslíbené země je dobrým příkladem toho, jakou víru Jehova Bůh od nás očekává. Zprávu o tom najdeme u Jozua ve 3. a 4. kapitole. Je jaro roku 1473 př. n. l. Izraelité jsou utábořeni na východní straně řeky Jordánu, právě na sever od Mrtvého moře. Čtyřicet let putovali pustinou a nyní konečně pro ně nadešel Boží čas, aby vstoupili do země svých nepřátel a dobyli ji, protože jim právem patří. Ale jak mají překročit Jordán asi tři miliony mužů, žen a dětí, spolu se zvířaty a zásobami, v době, kdy tající sníh a jarní déšť mění Jordán v rozvodněnou záplavu? A přece Jehova nařizuje, aby vešli přímo do řeky, s kněžími v čele. Dostávají příkaz s tímto ujištěním: „A stane se, že v okamžiku, kdy ve vodách Jordánu spočinou chodidla nohou kněží, kteří nesou truhlu Jehovy, Pána celé země, se rozdělí vody Jordánu, vody přitékající seshora, a zastaví se jako jedna hráz.“ — Jozue 3:13.

11. a) Jaký postoj mohli Izraelité zaujmout? b) Jak dokázali víru?

¹¹ Co Izraelité udělají? Budou si myslet: „Je nemožné přebrodit tak dravý proud. Měli bychom počkat několik týdnů, dokud vodní hladina neklesne. Neradi bychom viděli, aby některé naše stany, zvířata nebo mladí byli strženi proudem, až se budou pokoušet přejít za těchto ‚nemožných‘ podmínek. Jestliže Jehova zatím otevře cestu skrze vodu, jako to udělal u Rudého moře, pak přirozeně rádi přejdeme.“? Přečtěme si, co se událo: „A stalo se, že když vytáhl lid ze svých stanů právě před přejitím Jordánu, s kněžími, kteří nesli truhlu smlouvy před lidem, a v okamžiku, kdy nosiči truhly přišli až k Jordánu a nohy kněží nesoucích truhlu se namočily na kraji vod (Jordán zaplavuje všechny své břehy po všechny dny žní), že se potom vody přitékající seshora začaly zastavovat. Zvedly se jako jedna hráz velmi daleko, u města Adam, stranou od Sartanu, zatímco ty, které stékaly směrem k moři v Arabě, Slanému moři, odtekly. Oddělily se, a lid přešel před Jericho. Zatímco kněží, kteří nesli truhlu Jehovovy smlouvy, nepohnutě stáli na suché půdě uprostřed Jordánu, tak celý Izrael přecházel po suché půdě, dokud celý národ úplně nepřešel Jordán.“ — Jozue 3:14–17.

12. V čem nás poučuje příklad Izraelitů?

¹² Jaká nádherná ukázka víry a dobré poučení pro Boží lid, kdyby se v budoucnosti dostal do podobné situace! Jestliže by Jehova podrobně vysvětlil, co a jak hodlá udělat, byla by víra vůbec potřebná? Mít víru znamená nechat se vést směrem, který určuje Bůh, bez ohledu na to, že se nám z lidského hlediska zdá jeho cesta neuskutečnitelná. Jehova chce vidět, zda máme dost víry, abychom si ‚namočili nohy‘. Jestliže jednáme ve víře, pak uvidíme, jak nás může vyvést z nesnází. Není divu, že Bible mluví o „vyzkoušené jakosti naší víry“. — Jak. 1:3; 1. Petra 1:7.

NEZLOMNÁ SÍLA K ODPORU

13. Jaké otázky nás snad napadají, když dochází ke zkouškám?

¹³ Někdo se teď může ptát: „Jsem pevně přesvědčen, že Jehova bude věrný a bude podporovat svůj lid. Ale někdy jsem zneklidněn tím, jak budu reagovat na určité zkoušky a nátlak. Budu mít sílu, abych vytrval? Mám nějaké slabé místo, které bude zneužito a moje síla k odporu bude zlomena?“ Jiný snad uvažuje: „Sám mohu vydržet cokoli, ale jsem rodič a nesnesl bych, abych viděl, že se něco děje mým dětem. Nevěřím, že bych snesl, kdyby jim bylo ubližováno.“

14. a) Podstupujeme zkoušky, které předtím nikdo z Božího lidu nezažil? Jak to víme? b) Jaké ujištění dává Bible o pokušení?

¹⁴ Apoštol Pavel nám na tyto otázky dal povzbuzující odpověď. Když psal sboru spoluvěřících, znovu posoudil věci, které se mnoha Izraelitům staly osudnými. V 1. Korintským 10:7–10 čteme: „Ani se nestaňte modláři, jako někteří z nich, tak jak je psáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a povstali, aby se bavili.‘ Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, jen aby z nich v jednom dnu padly dvacet tři tisíce. Ani nepodrobujme Jehovu zkoušce, jako někteří z nich ho podrobili zkoušce, jen aby byli zahubeni hady. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ Řekl, že se to stalo jako příklad pro křesťany, a varoval před bláhovým názorem: „To se mi nemůže nikdy přihodit.“ Pak vyslovil myšlenku, která je v Bibli jednou z nejpovzbudivějších a velmi posiluje víru. Řekl: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, jež je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ — 1. Kor. 10:13.

15. a) Má křesťanská ryzost „slabé místo“? b) Jak Jehova „opatří východisko“?

¹⁵ Víš, co znamená tento verš pro věrné křesťany, kteří se upřímně snaží konat Boží vůli? Jsi-li takovým člověkem, znamená to, že tvá ryzost k Bohu nebude nikdy zlomena. Neexistuje moc ani síla, žádná metoda nebo viditelná či neviditelná „tajná zbraň“, která by mohla být použita proti tobě s jistotou, že se zřekneš své ryzosti k Bohu. Nemáš žádné takzvané „slabé místo“, které mohou tvoji nepřátelé použít proti tobě s jistým úspěchem. Jestliže jdeš ve své věrnosti k Bohu až do svých nejkrajnějších možností, pak můžeš být naprosto jistý, že když si myslíš, že již dál svou vlastní silou nevydržíš, Jehova Bůh zakročí a pomůže ti a „opatří východisko“. To nutně neznamená, že odstraní pokušení. Účelem jeho božského zásahu spíše bude, „abyste je mohli vydržet“.

16. Jaký podíl má na vytrvalosti víra? Znázorni to.

¹⁶ Takové správné porozumění Písma nám pomůže, abychom měli rozumný názor na věci, ať budou jakkoli obtížné. Například rodiče, jimž by pronásledovatelé odňali jejich dítě, to vydrží, ale pouze s Boží pomocí. Budou vědět, že udělali, co mohli, a že když Jehova připouští, aby se taková věc stala, mohou s důvěrou ponechat záležitost v jeho rukou. Kdo je způsobilejší, aby pečoval o tvé dítě? Ty, nebo Jehova Bůh a armáda jeho andělů? Situace se může zdát naprosto beznadějná a my nemusíme ihned vidět, jak Jehova věc vyřeší. Právě v takovém okamžiku se musí projevit víra a jakoby dětská důvěra v Jehovu. Bez ní bychom nevytrvali. — Žid. 11:6.

BÝT NYNÍ VĚRNÍ V MALÝCH VĚCECH

17. V jakou zásadu máme důvěru a jak nám to pomůže čelit budoucím zkouškám?

¹⁷ Boží lid přesně neví, jaké zkoušky ho čekají v budoucnosti. Ať však budou jakékoli, můžeme se spolehnout, že zásada, kterou stanovil Ježíš, je pravdivá: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ — Luk. 16:10.

18. Jak nám dnes věrnost „v nejmenším“ pomůže ve dnech, které jsou před námi?

¹⁸ Je to pravda. Křesťanští svědkové Jehovovi usilují denně o to, aby úspěšně obstáli ve zkouškách víry, které přicházejí. Existuje mnoho věcí, které vyvstávají jako překážky v našem každodenním životě a ve službě Jehovovi. Jestliže však úspěšně obstojíme při těchto zkouškách „v nejmenším“ nebo v něčem samozřejmém pro křesťany, budeme posíleni, abychom s vírou čelili všemu, co přinese budoucnost. Pak ať si ďábel troufá. Ať se pustí do úkladů, o kterých uvažuje. Nejsou ničím novým. Úspěšně jim odolávají a budou odolávat ti, kteří projevují za satanova útoku víru.