Pomozte mladým, aby se stali „pro věrné příkladem“
„Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí. Staň se naopak pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“ — 1. Timoteovi 4:12.
1–3. a) Proč jsou mnozí rodiče hrdí na své děti? b) Uveď příklady — také ze svých vlastních zkušeností —, jež ukazují, jak se mladí zastávají křesťanských zásad. c) Jak je tím dokazována pravdivost Bible?
OČI světa jsou upřeny na mladé lidi jako dosud nikdy v dějinách. Jsou středem pozornosti. Mnozí rodiče mají o svých dětech vysoké představy. Svědkové Jehovovi jako skupina jsou obzvláště hrdí na svou mládež, a mají pro to dobrý důvod. Ve většině případů se jejich děti stávají vynikajícími příklady v dobrých věcech, a to v době, kdy je možno pozorovat silný úpadek mravnosti.
2 Povšimněme si například Richarda, mladého svědka Jehovova, který řekl: „Můj učitel chtěl, abych při vyučování dokazoval evoluční teorii. Řekl jsem, že jsem křesťan a že to nemohu učinit z důvodu svědomí.“ Protože se zastával víry ve stvoření, dostal špatnou známku. Pociťoval však uspokojení, protože se pevně zastal toho, v co věřil. Jiný svědek Jehovův, Randy, odmítl v posledním školním roce podvádět při zkoušce z francouzštiny. Vyprávěl: „Byl jsem jediný ze třídy, který zkoušku neudělal.“ Když se jej učitel ptal, proč se nepodíval do knihy, kterou mohl pohodlně vzít do ruky, prostě řekl: „Nechtěl jsem podvádět.“ Ačkoli učitel a ostatní děti nemohly pochopit takovou čestnost, Randy byl přece přesvědčen, že jednal správně. Věrnost zásadě pro něho znamenala víc než úspěch při zkoušce. Dalším příkladem je Debbie, mladá svědkyně Jehovova, která pracovala v luxusní cukrárně, kde se podávala zmrzlina. Její představený vyžadoval, aby nosila kratší sukně, jinak že bude propuštěna. Debbie šla k vedoucímu obchodu a vysvětlila mu, že je křesťanskou svědkyní Jehovovou a že se chce oblékat skromně. Nebyla propuštěna, protože byla dobrou pracovnicí. Zůstala věrná sama sobě a zásadám daným od Boha.
3 Uvědomíš-li si, že jsou tisíce takových příkladů víry, čestnosti, cudnosti, věrnosti zásadám a svědomitosti, pak pochopíš, proč rodiče mezi svědky Jehovovými mají důvod být hrdí na svou mládež. O rodičích takových dětí říká Přísloví: „Tvůj otec a tvá matka se budou veselit a ta, která tě zrodila, bude se radovat.“ — Přísl. 23:25; 1. Petra 2:12.
PŘÍKLAD RODIČŮ
4. a) Co je nutné k tomu, aby byly děti budovány k morální ryzosti? b) Proč je pro děti užitečné, jestliže rodiče žijí příkladným životem?
4 Není to však věc pouhé náhody, zda se v dnešním nemravném světě z dětí stanou mravně dobří lidé, stejně jako se „nikdy nesbírají hrozny s trní nebo fíky s bodláčí“. (Mat. 7:16–18) Jestliže rodiče chtějí, aby se jejich děti staly „pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti“, musí sami svým dětem dávat příklad. (1. Tim. 4:12) Nestačí jenom chtít, aby děti byly po mravní stránce dobrými lidmi. K tomu je nutno vynaložit úsilí. Děti se nenarodí s mravní ryzostí. Dobrotě a mravnému chování se učí přímým poučováním a pozorováním. Otec, který žije podle biblického morálního zákona, a manželka, která je příkladem mravní ryzosti, učí svým slovem i příkladem. (5. Mojž. 6:4–9) Tento způsob poučování pochází od nejvyšší autority, protože jej používá sám Jehova Bůh. Když Ježíš mluvil o svém nebeském Otci, řekl: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli ten dělá, to dělá stejně i Syn. Protože Otec má náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá.“ (Jan 5:19, 20) Jestliže tedy milující rodiče jsou sami příkladem „v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti“, mohou tak ukazovat svým dětem, jak mají žít.
5, 6. a) Co se může stát, jestliže rodiče neuplatňují to, co učí? Znázorni to. b) Proč je důležité, aby rodiče správně uplatňovali svou autoritu?
5 Desetiletá Bětuška nedávno obelhala svou matku i ředitelku školy, když šlo o knihu, kterou měla vrátit do knihovny. Matka se divila: „Proč jen Bětka lhala?“ A snad si položila ještě důležitější otázku: „Jak se jen naučila tak chytře a tvrdošíjně lhát?“ Matka vzala dcerku do náruče a řekla: „Bětuško, nevíš, že nikdy nesmíš lhát?“ Bětka se cítila v úzkých a začala se bránit: „Ty přece také lžeš a tatínek také. Lžete často. Proč bych to nesměla dělat já?“ Její matka mohla nyní snadno říci: „Jak to se mnou mluvíš? Přece jsem tvá matka!“ Tím by sice Bětku umlčela, ale byl by tím problém vyřešen? Bětka nechtěla být neuctivá, když tak mluvila. Její matka s ní pak mluvila klidně dále, připustila chyby, na které Bětka poukazovala, a některé věci napravila. Tak získala Bětčinu důvěru.
6 Rozpory mezi rodiči a dětmi často vyplývají z uplatňování rodičovské autority. Je pravda, že rodiče dostali od Boha autoritu, ale apoštol Pavel varoval, aby jí nezneužívali. Napsal: „A vy, otcové, nedrážděte své děti, ale nadále je vychovávejte v kázni a v Jehovově autoritativní radě.“ (Ef. 6:4) S autoritou je možno držet děti na uzdě a trestat je, ale pouze s autoritou není možno vyvolat v dětech přání, aby byly dobrými lidmi.
7. Jak mohou rodiče podnítit ve svých dětech přání jednat spravedlivě a dobře?
7 K tomu je nutné, aby rodiče působili na srdce svých dětí a aby jim pomáhali přeměňovat mysl, nejen měnit chování. (Řím. 12:1, 2) Má-li se dítě skutečně změnit a zlepšit, musí z jeho nitra vycházet přání, aby jednalo dobře. Děti musí v sobě cítit nutnost jednat dobře po mravní stránce. To je možné, jestliže napodobují rodiče, kteří vzhlížejí k Jehovovi Bohu jako ke svému příkladu dobroty. (1. Petra 1:15, 16) Tak mohou děti rozvíjet přání líbit se Jehovovi. Poskytují-li rodiče v mravním ohledu dobrý příklad, docházejí děti k přesvědčení, že Bohu záleží na tom, jak jednají, a že se o nás stará. (1. Petra 3:12; 5:7) Jsou-li mladí lidé poučováni z Bible a pozorují-li dobrý příklad dospělých, je pro ně snadnější rozumět „spravedlnosti, soudu a bezúhonnosti, všemu, co je dobré“. — Přísl. 2:9.
BOJOVAT PROTI HMOTAŘSTVÍ
8. Proč je hmotařství pro mládež velmi nebezpečné a jakou výstrahu proti němu dává Bible?
8 Mladí, kteří rostou v křesťanské rodině, mají vědět, že jedním z největších nebezpečí pro jejich duchovní postoj je hmotařství. Proč? Protože v dnešní době je známkou úspěchu, má-li někdo mnoho pěkných věcí, například domy, auta, čluny a televizory, a mladí lidé si velice přejí být úspěšní. Není sice nic nesprávného na tom, má-li někdo majetek, ale Bible varuje před „láskou k penězům“ a před ‚rozhodnutím zbohatnout‘. (1. Tim. 6:9, 10, 17; Luk. 12:15–21) Ukazuje, že bohatství je podvodné, protože nemůže vysvobodit ze smrti a nemůže také poskytnout zdraví ani život. Bohatství může člověka odvést od víry a může dokonce způsobit, že člověk zapomene na Jehovu. (5. Mojž. 8:10–14; Přísl. 11:4) Bible proto moudře radí: „Ať je váš způsob života bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co je. Protože on [Bůh] řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.‘ “ (Žid. 13:5; 1. Tim. 6:8) Mladí se musí naučit vážit si Božího slibu, že nás neopustí, a věřit mu. Potom budou vědět, že „požehnání Jehovovo obohacuje a on k němu nepřidává žádnou bolest“. — Přísl. 10:22.
9. a) Jak mohou rodiče pomoci mladým, aby se chránili před hmotařstvím? b) Které dobré příklady a jaká biblická rada je uvedena v této souvislosti?
9 Jak mohou být mladí křesťané chráněni před lstivými léčkami hmotařství? V prvé řadě jim velmi mohou pomoci rodiče, jestliže se starají, aby oni sami neměli „lásku k penězům“, aby dávali najevo, že jsou spokojeni s věcmi, které mají, a aby v jejich domácnosti byly silně zdůrazňovány duchovní věci. Rodiče mohou také obracet pozornost na biblické příklady Ježíše a jeho apoštolů. Ježíš řekl: „Syn člověka nemá kam položit hlavu.“ (Mat. 8:20; Fil. 2:7, 8) Petr prohlásil: „Hle, opustili jsme vše a následovali jsme tě.“ (Mat. 19:27) Pavel napsal: „Pro něj jsem přijal ztrátu všech věcí a dívám se na ně jako na hromadu smetí, abych získal Krista.“ (Fil. 3:8) To neznamená, že by mladí křesťané museli žít životem plným odříkání. Rozhodně ne! Ježíš jim slíbil, že postaví-li službu Bohu na první místo v životě, Bůh jim pak přidá potřebné hmotné věci. Máme-li však bojovat proti hmotařství, musíme si odepřít zbytečné přepychové věci. (Mat. 16:24) Musíme klást důraz na duchovní věci. (Mat. 5:3; Gal. 5:16) Apoštol Pavel radil: „Usiluj. . . o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu. Bojuj znamenitý boj víry, uchop pevně věčný život.“ (1. Tim. 6:11, 12) Potom hmotařství nebude velkým problémem.
PŘEMÁHAT NUDU ČINNOSTÍ
10. Jak může vzniknout nuda, ale jak je možno proti ní bojovat?
10 Mladí lidé si někdy naříkají, že je život nudí. Nuda se projeví obvykle tehdy, jestliže se mysl a ruce nezaměstnávají užitečnými věcmi. Všichni lidé, kteří v minulosti žili na venkově, museli pracovat. Byly zaměstnány i dětské ruce, děti krmily kuřata, dojily krávy a pomáhaly při žních. Jejich práce byla potřebná a děti to věděly. I dnes by mladí lidé chtěli mít pocit užitečnosti a sounáležitosti. V nitru srdce obvykle chtějí něco vykonat a dávat, a nejen pozorovat a přijímat. Toto přání je dobré, neboť Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk. 20:35) Pavel napsal: „Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Kor. 9:7) Dnešní unudění mladí lidé by často potřebovali dávat více sami ze sebe. Ale jak? Mladí křesťané by například mohli nakupovat pro starší členy sboru, mohli by navštěvovat nemocné nebo pomáhat v domácích pracích těm, kteří si je nemohou vykonávat sami. A jakou mohou mít radost, když něco přečtou těm, kteří nevidí na čtení!
11. Co mohou dělat děti, aby překonaly nudu, a jak jim v tom mohou rodiče pomoci?
11 K překonání nudy může také pomoci tělesná činnost. Mladé dívky se mohou učit šít šaty nebo vařit a péci. Mladí chlapci se mohou učit dělat opravy v domácnosti a osvojit si určitou šikovnost v technice nebo tesařství. Nudu mohou překonávat také tím, že se učí nějakému novému jazyku, možná dokonce posunkové řeči. Rodiče mohou pomáhat dětem tím, že jim umožňují naučit se dobře domácím pracím — správně ustlat postel, uložit si šaty, utírat prach, čistit, leštit a snad i přišívat knoflíky na otcovy košile. Mladí lidé, kteří se stanou radostnými dárci a pracovníky, zjistí, že mají příliš mnoho práce, než aby se mohli nudit. A jak dobrým příkladem se kromě toho stanou pro jiné věrné! — 1. Kor. 15:58; 13:5; Kaz. 5:18–20.
ZNÁMOSTI MOHOU BÝT ŠKODLIVÉ
12. a) Co ukazuje, že světský názor na známost je nezdravý? b) Jaká nebezpečí jsou spojena s nemoudrými vztahy mezi chlapci a dívkami?
12 V rodině s dospívajícími dětmi vznikne dříve nebo později problém známosti. Jak zde mohou rodiče pomoci? Ti, kteří se neřídí biblickými zásadami, mohou dát snadno nesprávnou radu. Katka, která mluví o svých rodičích jako o „dobrých protestantech“, říká: „Začala jsem mít známost v deváté třídě, když mi bylo čtrnáct let.“ Připouští, že to otec neviděl rád, ale matka brzy uzavřela rozpravu tím, že otce ujistila, že Katka už je „dost stará“. Dost stará k čemu? Katka sama připouští, že pro manželství nebyla dost stará ani v sedmnácti letech, tím méně ve čtrnácti. A většina dívek jejího věku není tělesně, citově ani myšlenkově připravena přijmout problémy a odpovědnosti, které jim přinese manželství. Proč tedy navazovat známosti? Dívky jako Katka se dívají na známost jako na zábavu nebo kratochvíli. Říkají, že objímání a mazlení je přirozené, pokud člověk nejde příliš daleko. Ale Katka připouští, že mnoho dívek jejího věku se skutečně dostalo „do těžkostí“, což znamená, že šly příliš daleko, otěhotněly a pak si buď daly plod vzít, nebo se jim narodilo děcko. Křesťanští rodiče by naproti tomu měli učit a přesvědčovat své děti, že podle biblických měřítek názory, jaké měla Katka, jsou nesprávné a že Bůh odsuzuje volné chování. Mladý křesťan, který se chová necudně, mohl by být vyloučen ze sboru. — Gal. 5:19, 21; 1. Petra 4:3.
13. a) Jak mají mladí lidé žít podle Jehovovy vůle a jak se mají chovat? b) Proč je známost vážná věc?
13 Jehova je šťastný Bůh a přeje si, aby mladí lidé v životě také cítili štěstí — ne na nízké, zkažené úrovni, ale na vysoké mravní úrovni. (1. Tim. 1:11) Proto říká: „Raduj se, mladý muži, ve svém mládí. . . a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči. Ale věz, že pro to všechno tě pravý Bůh bude soudit. Odstraň proto ze svého srdce mrzutost a odvrhni neštěstí od svého těla.“ (Kaz. 11:9, 10) Bůh si přeje, aby mladí lidé byli šťastní zodpovědným způsobem. Jsou mu totiž odpovědní za všechno, co činí. Proto je vážná věc, má-li někdo známost neboli „s někým chodí“. Známost může sloužit přijatelnému účelu, aby se totiž dvojice sešla a aby se tito lidé navzájem poznali na společenské úrovni, než uzavřou manželství, ale nemá sloužit k objímání a mazlení a k pohlavnímu dráždění. Sexuální vzrušení mimo manželství může vést k mrzutosti, k citovým problémům a také k neštěstí, jako je potrat nebo sebevražda. Ani mladí lidé, kteří jsou zasnoubeni, nemají právo pohlavně se dráždit. Svobodní lidé, kteří se věnují sexuálním zájmům, což je výlučné právo osob v manželství, přivodí si Boží nelibost a rozhodně za to ponesou následky. — 1. Kor. 6:9, 10.
14. a) Jak mohou rodiče v dětech podporovat zdravý názor na známost a na manželství? b) Co mohou dělat děti, aby správně využily svých let dospívání?
14 Rodiče mohou pomáhat dětem, aby oceňovaly Boží zákony, jestliže s dětmi jednají upřímně a hovoří s nimi otevřeně o otázce známosti a manželství. Tak mohou děti získat zdravé poznání a mohou cítit, že Bůh i jejich rodiče mají o ně zájem a že je milují. (Přísl. 15:3; 1. Petra 3:12) Dětem je možno připomínat, že léta mládí jim poskytují nádherné příležitosti, aby vyrostly ve skutečné muže a ženy, a budou-li chtít později přijmout odpovědnost spojenou s manželstvím, budou k tomu dobře vyzbrojeny. Mohou také růst k duchovní zralosti tím, že spolupracují s křesťanským sborem a ‚stávají se příklady‘.
NAJÍT PRAVÉ PŘÁTELE
15. Jaké jsou předpoklady přátelství a jak můžeme získat pravé přátele?
15 Má-li někdo v mládí věrné přátele, může mu to pomoci překonat mnohé překážky. Ale není snadné najít věrné přátele. Přátelství spočívá na vzájemnosti. Každý z přátel musí projevovat přátelství — musí se k sobě vzájemně přibližovat. Přátelství vyžaduje věrnou oddanost, zájem o druhého a jeho blaho. Přátelství je založeno spíše na tom, že člověk miluje, než na tom, aby byl milován. „Pravý druh miluje stále,“ napsal moudrý muž. (Přísl. 17:17) Chceme-li mít pravé přátele, musíme připustit, aby druzí věděli, jak smýšlíme. Musíme otevřít své srdce, aby viděli, jací skutečně jsme, a musíme s nimi otevřeně mluvit o tom, čemu jsme se naučili. — Jan 15:15.
16. Proč je moudré opatrně si vybírat přátele?
16 Je však moudré, jsme-li při výběru přátel opatrní. Proč? Protože pěstujeme-li s někým dost dlouho společenství, budeme mít sklon se mu podobat. Nejsme-li opatrní, můžeme zjistit, že jsme pokazili své dobré zvyky. (1. Kor. 15:33) Je velmi užitečné vybírat si přátele se znamenitými křesťanskými vlastnostmi. (Gal. 5:22, 23) Mladí lidé by si měli vybírat jako přátele pouze takové mladé lidi, kteří pro ně budou zdravou společností v každém ohledu.
PROČ CHODIT DO ŠKOLY?
17. a) Jak mohou rodiče pomoci dětem, které jsou sklíčené, když vidí morálku ve škole? b) Jak se mohou děti samy chránit před lidmi, kteří se neřídí zásadami?
17 Mnozí mladí křesťané jsou stísněni, když vidí ve škole nízkou morálku. Co mohou dělat rodiče, aby chránili mládež před těmito špatnými vlivy? Rodiče mohou vštěpovat do mladé mysli, že je výsadou, může-li mladý svědek Jehovův dávat dobrý příklad a zastávat se pravdy a spravedlnosti. Ježíšova modlitba, aby Bůh „nad nimi bděl“, je stejně účinná pro děti jako pro dospělé. (Jan 17:15) Není sice možné úplně se vyhnout všem stykům s lidmi, kteří nejsou křesťany a nejednají zdravě, ale takové styky je možno obvykle omezit pouze na školu a určité školní práce. A jestliže se mladí soustředí na učení a snaží se být dobrými žáky, automaticky nebudou mít mnoho času stýkat se s lidmi, kteří se neřídí biblickými zásadami. Je také dobře, aby mladí, kteří jsou svědky Jehovovými, co nejdříve dali druhým znát, že jsou pravými křesťany a že chtějí ve škole pilně pracovat. Jejich dobrý příklad „v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti“ nezůstane bez povšimnutí.
18. a) Co je vzdělání a proč je v životě důležité? b) Jakou radu dostávají děti, které nyní chodí do školy?
18 Ačkoli škola přináší mnoho těžkostí, je pro život důležitá. Jejím prvořadým úkolem je vycvičit mladou mysl k přemýšlení, k tvořivé činnosti a ke zvídavosti. Vzdělávání bylo definováno jako „rozvíjení duševních hodnot a vloh člověka formováním a výchovou“. Mysl se při něm může cvičit, podporuje se vývoj osobnosti a získává se praktická příprava pro život. Škola by měla připravit mladé lidi, aby až dospějí, mohli převzít odpovědnosti. Tvá činnost ve škole může tedy velmi působit na to, jakým člověkem budeš v dospělosti. Buď proto pilný. (Gal. 6:7) Ve školních letech můžeš získat schopnosti a zručnost, které ti budou brzy užitečné v dospělosti a také později v Božím novém systému věcí. (Iz. 65:22) Nauč se dobře číst a psát. Je užitečné věnovat bedlivou pozornost správnému způsobu psaní, základním pravidlům mluvnice a také se zajímat o historické události a data. Nauč se používat svou mysl, protože čím více ji budeš používat, tím lépe ti bude sloužit nyní i navždy. — Přísl. 2:10–13; 3:21–23.
19. a) Jak mohou rodiče milujícím způsobem pečovat o své děti? b) Proč děti, které se věrně drží biblických zásad, působí čest svým rodičům?
19 Děti, které jsou na vysoké mravní úrovni, jsou jistě odměnou pro rodiče, kteří je vychovali. A jsou dobrým příkladem pro jiné věrné. Prokazujte jim lásku tím, že jim každý den věnujete čas a budete s nimi bádat a učit se, budete je podněcovat k novým myšlenkám, prohlížet si s nimi obrázky nebo mluvit s nimi o Bibli a o jiných budujících věcech. Tímto bezprostředním zájmem mohou rodiče vynikajícím způsobem ovlivňovat život svých dětí. Projevíte-li jim svou náklonnost a vděčnost, může to být pro ně důležitější než pochvala od někoho jiného. Budou vám působit čest. A stanou-li se pak „pro věrné příkladem“, bude to z velké části vaše láska, vaše víra, váš způsob jednání a vaše cudnost, jež budou zrcadlit. — 1. Petra 1:22.