Našel jsem pravdu ve vězení

PŘIPADÁ mi, že je tomu již velice dávno, kdy mne výstřel jednoho policisty v Severním Ontariu přivedl na cestu do kanadského vězení.

První zastávka však byla v nemocnici, kde mi byla amputována rozdrcená pravá paže. Před soudem jsem byl potom obviněn z pokusu o vraždu, protože jsem se účastnil přestřelky opilých lidí, při níž byl ohrožen nejen můj vlastní život, ale také život mého společníka a život policistův. Čekal mne tedy život za šedivými kamennými zdmi káznice.

Abych vyplnil čas nečinnosti a získal nějaký cíl, snažil jsem se zlepšit své vzdělání. Studoval jsem ekologii a přitom jsem si uvědomil, že dnešnímu společenskému systému hrozí záhuba.

To mi připomnělo jakousi známou věc. Před několika lety mne navštěvoval jeden velmi trpělivý svědek Jehovův, a kdykoli mne našel doma, přátelsky mne poučoval o Svatém písmu na základě nějaké malé publikace, jež vysvětlovala Bibli. Ukázal mi z Bible, že dnešní generace zažije odstranění společnosti, která ničí zemi, a zřízení nového pořádku pod panstvím Jehovovým, přičemž v čele vlády bude jeho Syn, Ježíš Kristus.

Brzy jsem začal vážně rozmlouvat s jedním ze svých spoluvězňů, který se jmenoval Bill a který tam trávil první rok z dvanácti let, k nimž byl odsouzen. Tyto naše rozmluvy trvaly dvanáct měsíců. Byly ještě intenzívnější, když jsme našli jeden výtisk časopisu Strážná věž a starou biblickou konkordanci.

Potom jsem si uvědomil, že bez další pomoci nemůžeme pokračovat. Vzpomínal jsem na onoho muže v Severním Ontariu a napsal jsem mu o pomoc a o literaturu. Poslal mi několik publikací, ale ty jsem nikdy nedostal, protože tomu zabránila síť úředních předpisů. Zpráva se však dostala do odbočky Společnosti Strážná věž a bylo vytvořeno spojení prostřednictvím zástupců místního sboru svědků Jehovových.

Nejdříve nám nebylo dovoleno, abychom studovali v oddělené místnosti. Jedno studium bylo tedy vedeno se mnou a druhé s Billem, a to přímo v návštěvním prostoru, v oblaku cigaretového kouře, kde nám často slzely oči. Brzo každý ve vězení věděl o těchto studiích. Jehovovo jméno tak bylo oznámeno v daleko větším rozsahu, než jsme očekávali. Nakonec nám byla přidělena zvláštní místnost a byli jsme požádáni, abychom již nestudovali v prostoru pro návštěvy.

V listopadu 1973 jsem směl na krátký čas opustit vězení. To stačilo k tomu, abych se účastnil proslovu ke křtu v domě jednoho svědka a abych se potom dal pokřtít v bazénu pod širým nebem. Voda byla chladná a také počasí bylo chladné, ale v srdci jsem měl hřejivý pocit ze společenství. Příštího jara symbolizoval také Bill svou oddanost Jehovovi.

Byl jsem podmínečně propuštěn z vězení a nyní káži Boží království dům od domu v dohledu šedých kamenných zdí, za nimiž jsem strávil tolik času.

Za těmito zdmi pokračuje dílo království díky úsilí Billovu a ještě dalšího muže, Filipa, a to přes překážky, které vytvářejí zástupci hlavních náboženství a jejich stoupenci. Učitelé, strážci i vězňové dostávají svědectví, kdykoli je k tomu příležitost. Pokud jde o jejich reakci, většina reaguje stejně jako lidé mimo vězeňské zdi.

Dílo však pokračuje a díky Jehovově nezasloužené laskavosti a trpělivosti může mít ještě někdo další příležitost poznat a přijmout Boží pravdu.

Nikdy nemohu slovy vyjádřit, co vše pro mne Jehova učinil a co činí pro mé duchovní bratry ve vězení. Snažíme se ze všech sil opětovat Boží lásku jediným způsobem, jímž je to možné, totiž poslušnou prací, abychom jiným přinesli toto poselství života.

Těžkosti v našem životě snad někdy vypadají nepřekonatelně, neboť temnota padá na celou zem. Vzchop se a dovol svědkům Jehovovým, aby ti pomohli, jako pomohli mně, a stejně jako mnoho jiných lidí poznáš, že ti Boží slovo poskytuje pevný základ pro naději.