Vážit si pokladu svaté služby

„Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ — Matouš 4:10.

1–4. a) Jakou službu považují mnozí lidé za čest a jsou ochotni přinášet pro ni osobní oběti a jak se na ně dívá svět? b) V jaké situaci však je neustále lidstvo?

V MINULÝCH staletích muži i ženy považovali za vysokou poctu, jestliže mohli sloužit nějakému záslužnému dílu, které podle jejich názoru bylo vznešené.

² Miliony lidí dnes považují za nejdůležitější sloužit vlasti. Obětovat vlastní život za vlast platí za „nejvyšší oběť “.

³ Existují však také lidé, kteří se dívají dále, než kam sahají hranice jejich země, a kteří se dali k dispozici pro službu celému lidstvu, bez ohledu na národnost nebo rasu. Vynaložili všechny své znalosti a prostředky a dokonce i své zdraví a sílu, aby přinesli něco dobrého lidstvu — aby například nalezli způsoby k léčení nemocí nebo aby mohli pomoci chudým a utlačovaným. Takoví muži a ženy jsou pochvalně označováni jako „dobrodinci lidstva“ nebo jako „lidumilové“. Těm, kteří mezi nimi nějak vynikli, jsou na památku jejich skutků a obětí budovány pomníky a jsou podle nich jmenovány veřejné budovy a ulice.

⁴ Ale přes všechny tyto služby neexistuje dnes na zemi žádný národ, který by nemusel čelit těžkým problémům. Mnohé národy musí řešit problém zločinnosti a korupce a systémy většiny z nich jsou ve stavu všeobecné krize. Lidstvo jako celek zůstává nemocné, zmatené a umírající. — Mat. 9:36; Řím. 8:22.

5. O jakou službu mají zájem praví učedníci Krista Ježíše a o čem mohou být pevně přesvědčeni?

⁵ Praví křesťané by jistě měli mít vážný zájem o službu, protože služba je vlastní podstatou křesťanství. Jako svědkové Jehovovi máme však zájem o službu, která je daleko čestnější a záslužnější než jakákoli jiná služba, kterou mohou vykonávat lidé. Může nás mnoho stát — čas, úsilí, oběti, ano může nás stát dokonce život. Ze strany světa nám nepřinese chválu a k naší poctě nebudou stavěny pomníky ani se naším jménem nebudou nazývat ulice. A přece víme, že to je služba, která je hodna úsilí. Ano, víme a jsme pevně přesvědčeni o tom, že se můžeme účastnit nejvznešenější služby, která slouží nejlepšímu účelu, služby, která přinese největší a nejtrvalejší dobro, totiž dobro univerzálního významu. Je to služba našemu vznešenému stvořiteli, Jehovovi Bohu, skutečně svatá služba. Je to podivuhodný poklad — stejně jako „nádherné poznaní Boha skrze tvář Kristovu“. — 2. Kor. 4:6–10, 16–18.

PROČ JE VYŠŠÍ?

6. Proč je tato „svatá služba“ vyšší než jakákoli jiná, které bychom se mohli věnovat?

⁶ Proč bychom měli považovat tuto „svatou službu“ za vyšší než jakoukoli jinou službu, kterou bychom mohli vykonávat? Jednak proto, že pomůže lidem ze všech ras a národů, aby zažili uskutečnění všeho, po čem lidstvo toužilo v celých svých dějinách a čeho nikdy nedosáhlo — světového míru a osvobození od hladu, chudoby, nemocí a útlaku. Ale daleko důležitější je, že přispívá k tomu, aby zažili něco, v co by se většinou ani neodvážili doufat, totiž osvobození od smrti. — Řím. 8:18–21; Žid. 2:15.

7–9. a) Jak Boží Syn dokázal, že tuto „svatou službu“ považoval za vyšší než jakoukoli jinou světskou službu? b) Který důvod je tedy nejpádnější, proč bychom si měli této služby vážit více než jakékoli jiné?

⁷ Něco takového nemůže uskutečnit žádná lidská vláda ani žádné lidumilné neboli humanistické úsilí. Nic z toho nemůže být uskutečněno nezávisle na Bohu a jeho předsevzetí. Proto jeho Syn, Ježíš Kristus, nepřipustil, aby jej nadšený zástup, který uznával jeho moc vykonat nesmírné dobro pro lidstvo, zvolil v jeho vlasti králem. (Jan 6:15, 25–27) Proto Ježíš také odmítl nabídku, že by mohl mít moc nad všemi vládami této země, protože ten, kdo mu to nabízel, chtěl všechno činit naprosto bez Boha. Cenou, která za to byla vyžadována, byl ve skutečnosti akt uctívání, nikoli Boha, ale toho, který mu tuto nabídku předložil. Ježíš mu odpověděl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.‘ “ — Mat. 4:8–10.

⁸ Právě v tom tkví ještě pádnější důvod, proč bychom měli tak vysoko oceňovat tuto „svatou službu“ — jde totiž o toho, komu sloužíme. Lidé, kteří žijí pod monarchií, považují za vznešenou věc a za čest, dostanou-li postavení u dvora, a potom hrdě říkají: „Sloužím Jeho Veličenstvu.“ Oč vznešenější a nádhernější je, můžeme-li říci: „Sloužím stvořiteli nebe a země, nejvyšší bytosti, svrchovanému Pánu celého vesmíru.“

⁹ Ano, nade všechno uspokojení z vědomí, jak velký užitek přináší a přinese naše „svatá služba“ lidstvu, je to, že přináší čest jménu nejvyššího Boha. Vzhledem k tomu, co vše Bůh ve své lásce již vykonal v minulosti a co ještě vykoná v budoucnosti, on si nejvíce zasluhuje naši oddanou a vděčnou službu. Jemu vděčíme za život a za všechno, co máme a z čeho se můžeme radovat. — Žalm 104:1, 14, 15, 24.

10. Která vznešená odměna by nás měla podněcovat v této „svaté službě“?

¹⁰ Bůh oceňuje naši službu a slibuje nám za ni — nikoli pomníky, které se za čas rozpadnou, ale život, život ve spravedlivém novém pořádku, v němž bude panovat mír a v němž budou lidé zdraví a šťastní. Nespočetnému zástupu lidí ze všech národů a národností slibuje, že je zachová naživu během velkého soužení, které se rychle přibližuje, a že jim potom poskytne výsadu, aby žili v novém pořádku, který stvoří. Apoštol Jan dostal výsadu, že směl vidět v prorockém vidění ty, kteří přežijí, a ve Zjevení 7:14, 15 o nich napsal: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu.“

11, 12. a) Kdo dnes tvrdí, že přináší Bohu „svatou službu“? b) Jaké okolnosti však uvádějí v pochybnost toto tvrzení?

¹¹ Jak si můžeme být jisti, že skutečně přinášíme „svatou službu“, která dojde Božího schválení? Církve křesťanstva mají nyní téměř miliardu členů. Ti se domnívají, že slouží Bohu Bible. Miliony přirozených obřezaných Židů podporují své synagogy a rabíny a domnívají se, že jdou po správné cestě uctívání Boha. Miliardy jiných lidí po celém světě uctívají mnoho bohů nekřesťanských náboženství.

¹² Povšimneme-li si však dnešních náboženských poměrů, jež panují v jednotlivých zemích, musíme si položit otázku, zda jejich názory nejsou klamné. Kde nacházíme důkazy, že se očistili vírou v „Beránkovu krev“ a že se stali učedníky, což je nerozlučně spojeno s vírou? Jednali tak, aby nebyli částí světa a neposkvrnili se sexuální nemravností, lhaním a krádežemi? Pomáhají osobně druhým, aby porozuměli Božímu slovu, pomáhají novým učedníkům, aby přinášeli Jehovovi, všemohoucímu Bohu, „svatou službu“? — Jan 15:27 až 16:3: Skutky 24:13, 14.

13, 14. Proč je tak důležité znát, co je a co není pravá „svatá služba“?

¹³ My všichni musíme znát správnou odpověď, neboť jestliže se tito lidé stali obětí klamu, povede jejich způsob jednání jedině k otřesnému zklamání. Všechno nasvědčuje tomu, že tento výsledek bude zakrátko zřejmý.

¹⁴ V nadcházejícím času soužení Ježíš Kristus neposkytne přízeň ani ochranu nikomu, kdo nepřináší Bohu skutečně „svatou službu“, jak to činil on sám. Řekl: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, což jsme neprorokovali v tvém jménu a v tvém jménu nevyháněli démony a v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ (Mat. 7:22, 23) Kdo neslouží Bohu správným způsobem, nepřináší mu skutečně „svatou službu“ a nemůže doufat, že přežije nadcházející velké soužení, které přijde před Božím spravedlivým novým pořádkem.

ZJISTIT VÝZNAM VÝRAZU „SVATÁ SLUŽBA“

15, 16. V čem se liší řecký výraz překládaný jako „přinášet svatou službu“ (latreuo) od výrazu překládaného slovem „sloužit“ (diakonéo)?

¹⁵ Bible nám umožňuje zjistit, co je „svatá služba“, která bude mít Boží schválení a bude odměněna jeho ochranou. Řecké slovo, které je použito ve zprávě o tom, jak Ježíš odmítl pokušení, je sloveso latreuo. (Mat. 4:10) Je to jiné slovo, než řecký výraz diakonéo, které se v mnoha překladech překládá výrazem „sloužit“. V čem je rozdíl?

¹⁶ Oba výrazy se sice vztahují na službu, ale diakonéo je vždy používáno na službu, kterou člověk osobně prokazuje jinému člověku. (Luk. 12:37) Ale výraz latreuo je v Bibli používán výlučně na službu, která je přinášena Bohu nebo, v několika případech, těm, kteří jsou považováni za bohy, falešným bohům. — Sk. 7:42; Řím. 1:25.

17, 18. a) Kterými slovy apoštol Pavel poukazuje na „svatou službu“, která byla přinášena v předkřesťanské době? b) Omezuje se „svatá služba“ křesťana na nějaké určité místo nebo na nějakou určitou třídu uvnitř sboru?

¹⁷ Bible ukazuje, že „svatá služba“ pravému Bohu na zemi nezačala činností Krista Ježíše a založením křesťanství. Ukazuje to apoštol Pavel, když píše v Židům 8:5 o izraelských kněžích, kteří konali „svatou službu jako symbolický obraz a stín nebeských věcí“, když sloužili ve svatostánku a přinášeli tam Bohu oběti. — Žid. 9:1, 6; 10:2; 13:10.

¹⁸ Je tedy „svatá služba“ křesťanů omezena na nějaké určité místo či místa nebo může ji vykonávat jen určitá třída nebo skupina lidí, jako kdysi kněžstvo ve starověkém Izraeli? Ne, protože ani u Izraelitů se nepředpokládalo, že „svatou službu“ budou přinášet pouze kněží, kteří byli dosazeni, aby sloužili ve svatostánku. Účastnit se této služby bylo výsadou a povinností celého izraelského národa. — 2. Mojž. 3:12; Sk. 7:6, 7; Řím. 9:4.

19, 20. Proč mohl apoštol Pavel říci, že dvanáct kmenů Izraele přinášelo kdysi Bohu „vroucně. . . svatou službu“?

¹⁹ Když byl apoštol Pavel u výslechu před králem Agrippou, řekl, že nejen kmen Lévi s áronským kněžstvem, ale všech „dvanáct kmenů“ izraelského národa stále doufalo, že dojdou splnění slibů, které Bůh dal jejich předkům. A jak projevovali tuto naději? Podle záznamu ve Skutcích 26:7 Pavel řekl, že to projevovali tím, že Bohu přinášeli „dnem i nocí vroucně. . . svatou službu“. Jak to činili?

²⁰ Ze slov u Lukáše 2:37 vyplývá, že prorokyně Anna to činila například tím, že „nikdy nechyběla [Kde?] v chrámu a dnem i nocí přinášela svatou službu [Jak?] s posty a úpěnlivými prosbami“. Pravidelně byla přítomna při veřejných bohoslužbách v chrámu. Ale ne všichni Židé žili v Jeruzalémě, nemohli být tedy tak často v chrámu. Ale Židé v celém Izraeli mohli ‚sloužit dnem i nocí‘ tím, že projevovali horlivost pro smlouvu Zákona a pro její ustanovení, tím, že platili pro chrámové služby desátý díl ze svých výtěžků, přinášeli oběti a ranní i večerní modlitby a že se pravidelně shromažďovali v synagogách, kde se hovořilo o Božím slovu. Mnozí to skutečně dělali.a

21, 22. Proč se dnes „svatá služba“ nesoustřeďuje kolem smlouvy Zákona a jeho obětí?

²¹ Je dnes jádrem „svaté služby“ Bohu taková smlouva Zákona a její oběti? Ne, protože to všechno byl, jak řekl apoštol, pouze „symbolický obraz a stín“ budoucích větších věcí. (Žid. 8:5) A v Židům 9:9, 10 řekl, že tyto oběti ve svatostánku byly „zákonné požadavky, které se vztahují k tělu, a byly uloženy do ustanoveného času k nápravě věcí“. — Srovnej Filipenským 3:3.

²² „Čas k nápravě věcí“ přišel s Kristem Ježíšem. On splnil ‚stíny‘ Zákona. (Žid. 10:1–4) Jako Beránek Boží „se. . . obětoval bez poskvrny Bohu“, neboť položil svůj život jako dokonalou oběť, jako oběť, která nemusí být opakována. A jak říká apoštol v Židům 9:14, je to Kristova prolitá krev, která může na základě naší víry ‚očistit naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli konat svatou službu živému Bohu‘.

VZOR PRO SVATOU SLUŽBU KŘESŤANŮ

23. Proč mnohým Židům nebyla poskytnuta božská ochrana při pádu Jeruzaléma, ačkoli dnem i nocí přinášeli „svatou službu“?

²³ Ve dnech apoštola Pavla mnozí Židé přinášeli Bohu dnem i nocí službu, a přece si tím nezajistili božskou ochranu a přežití, když Jeruzalém postihlo v prvním století velké soužení, které předpověděl Boží Syn. Proč jejich služba nebyla odměněna božskou ochranou? Pavel o nich řekl: „Mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Řím. 10:2) Nepoznali, že se na Kristu Ježíši splnila biblická proroctví, a neuvědomili si, že jeho prostřednictvím Bůh nyní určil způsob, jak mu má být nadále přinášena „svatá služba“. Zapomněli, že při snaze líbit se Bohu hraje základní úlohu srdce, a připustili, že se jejich srdce stala nevnímavými vůči Božímu řízení a vedení. (5. Mojž. 10:12–14, 16; Mat. 15:8) Chceme-li se vyvarovat závažných důsledků, jaké postihly Židy, musíme nyní poznat co nejvíce Božího Syna, aby služba, kterou přinášíme Bohu, mu byla přijatelná.

24, 25. a) Jakými různými způsoby ukázal Ježíš, co je „svatá služba“? b) Jak projevil soucit s lidmi?

²⁴ O svém příchodu na zem Ježíš Kristus řekl: „Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (Jan 18:37) Vydal svědectví o pravdě, neboť o ní statečně mluvil a poslední tři a půl roku svého života se věnoval kázání dobrého poselství o Božím království po celém Izraeli. Ale nestačilo, že mluvil o pravdě. Musel podle ní žít. Musel dokázat pravdivost Božího slova tím, že činil všechno, co o něm bylo v Božím slovu předpověděno, a žil tak, aby lidé poznali a pochopili jeho Otce a cesty a měřítka jeho Otce. (Jan 1:14, 18) Dával pozor na celý svůj způsob jednání, aby nepřivodil žádné pohanění Božímu jménu, které neustále nade vše posvěcoval. — Mat. 6:9.

²⁵ Stejně jako jeho Otec, měl i Ježíš hluboký, vroucí soucit s lidmi ve své době. Bible říká, že „když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedřeni a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) Utěšoval je dobrým poselstvím o království. Ale nejenže lidem mluvil nebo přednášel, také něco pro ně činil, projevoval jim lidskou laskavost. Když jednou velký zástup přišel, aby poslouchal jeho řeč, Ježíš řekl: „Je mi líto zástupu, protože zůstávají v mé blízkosti již tři dny a nemají nic k jídlu, a jestliže je pošlu domů hladové, cesta je vyčerpá.“ Potom je zázračně nasytil. (Mar. 8:2, 3) Když jeden malomocný člověk řekl s vírou, že by jej Ježíš mohl uzdravit, ‚kdyby jen chtěl‘, Ježíš odpověděl: „Chci“ a ihned jej uzdravil. — Mar. 1:40, 41.

26. Co hlavně Ježíše podněcovalo k těmto lidumilným skutkům?

²⁶ Proč Ježíš činil tyto věci a pomáhal tak trpícím lidem? Snad pouze proto, že jednal humánně neboli lidumilně? Ne, toto tělesné nebo hmotné dobro prokazoval lidem proto, aby měli pevný základ pro víru, že dobré poselství skutečně pochází od Boha. Důkaz o tom, že jej poslal Bůh, poskytoval nejen svými slovy, ale také svými skutky. Proč by jej lidé měli přijmout jako Mesiáše, kdyby nedokazoval svými skutky, že má Boží vlastnosti, vlastnosti Boha, o němž chtěl lidi poučit? — Jan 10:37, 38.

27. K čemu bychom nyní měli být rozhodnuti, vážíme-li si této výsady „svaté služby“?

²⁷ Chceme-li, aby dnes naše služba byla Bohu přijatelná, musíme se řídit Kristovým příkladem. Víme, kolik dobra může vzniknout z toho, budeme-li tímto způsobem používat svého života. Proto dále vytrvale pokračujme a uvidíme, že nás Bůh bude podporovat a bude nám pomáhat, abychom překonali všechny těžkosti a všechen odpor. A kéž Bůh vyslyší naše modlitby stejně, jako vyslyšel modlitbu Zachariášovu, „aby nám, když jsme byli vyproštěni z rukou nepřátel, poskytl přednost přinášet mu nebojácně svatou službu s věrnou oddaností a spravedlností před ním po všechny naše dny“. — Luk. 1:74, 75.

[Poznámka pod čarou]