Přinášet svatou službu dnem i nocí

„Bůh, jemuž přináším svatou službu svým duchem ve spojitosti s dobrým poselstvím o jeho Synu.“ — Římanům 1:9.

1, 2. Jak Bible ukazuje, že k naší „svaté službě“ Bohu patří také oběti?

OD DNEŠNÍCH Božích služebníků se nežádá, aby přinášeli oběti podle smlouvy Zákona, kterou Kristus Ježíš vyplnil a kterou proto Bůh odstranil. Přece však jsou oběti, které tvoří důležitou část naší „svaté služby“. Jaké to jsou oběti?

² Pavel, jeden z apoštolů Ježíše Krista, nám to ukazuje v Židům 13:15, 16. Mluví o „svaté službě“, kterou vykonávali izraelští kněží ve svatostánku, a o tom, jak se to vše splnilo na Ježíši, a potom připojuje: „Skrze něho vždy obětujme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“

3. Co je od nás vyžadováno podle inspirovaných slov Pavlových v Židům 13:15?

³ Co to pro nás znamená? Znamená to, že bychom si měli přát vyjadřovat pravdu o Jehovovi Bohu a o dobrém poselství o jeho království. A měli bychom to činit nejen občas, příležitostně, na konci týdne nebo při sborových schůzkách, ale, jak říká apoštol, „vždy“ — každý den, dnem i nocí, a měli bychom stále dávat pozor, abychom nepromeškali k tomu žádnou příležitost.

4. Spočívá naše „svatá služba“ pouze v tom, že mluvíme o pravdě? (1. Jana 3:18)

⁴ Znamená to, že naše „svatá služba“ spočívá pouze v mluvení? Ne, neboť když se apoštol zmínil o „oběti chvály“, popisuje dále jiné oběti, které od nás Bůh očekává. Ve verši 16 říká: „Mimo to, nezapomínejte činit dobro a podílet se o věci s jinými, neboť takové oběti jsou Bohu milé.“ Ano, naše „svatá služba“ musí byt vyrovnaná; musí v ní být v rovnováze slova chvály Bohu a skutky, jimiž ‚činíme dobro a podílíme se o věci s jinými‘.

5. a) Jak může být celý náš život svědectvím o dobrém poselství? b) Jak to zapůsobí na jiné v našem okolí?

⁵ Chceme tedy podobně jako Ježíš, aby celý náš život byl svědectvím o pravdě. Nemůžeme ovšem činit zázraky jako Ježíš, abychom tak pomáhali lidem, ale stejně přijatelné je naše znamenité chování, čestnost, upřímnost a ochota pomáhat lidem, pokud můžeme a tím, co máme. Můžeme jednat tak, jak je nám naléhavě doporučováno v Galatským 6:10: „A tak skutečně, pokud k tomu máme příhodný čas, čiňme dobro všem, ale zvláště těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ Takovým způsobem vytváříme předpoklady, aby lidé byli přístupní pravdě. Potom nesmíme připustit, aby nám nějaká překážka zabránila v kázání dobrého poselství všem, a to volně, statečně, „z hojnosti srdce“. Jak by jinak skutečně dostali pomoc lidé, kteří pozorují naše dobré činy a náš znamenitý způsob života? Musíme lidem umožnit, aby poznali, že nás ke znamenitým skutkům podněcuje Boží dobré poselství. (Mat. 5:16; 12:34, 35) Potom poznají, že se mohou stát stejnými jako jsme my, jestliže se také seznámí s dobrým poselstvím. Jestliže nemůžeme vykázat obojí, totiž znamenité skutky, jimiž vyjadřujeme ochotu pomoci a dobrotu, spolu s dobrým chováním a ‚oběťmi chvály, to jest ovocem rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu‘, není naše „svatá služba“ Bohu úplná. — Žid. 13:15.

6. Co dále patří k naší „svaté službě“, aby byla úplná?

⁶ Z Ježíšova příkladu a z příkladů apoštolů je patrné, že naše „svatá služba“ netkví pouze v tom, abychom změnili svou osobnost a činili dobro. To je pouze součást, základ naší služby. K ní musíme připojit oběti chvály. (Žalm 106:12) Naše „svatá služba“ může být úplná jedině tehdy, jestliže podle dobrého poselství žijeme a jestliže je oznamujeme.

7. Co určuje, kolik času bychom měli věnovat různým obětem, které patří k naší „svaté službě“?

⁷ My všichni dnes můžeme dát najevo, že patříme k lidem, kteří přinášejí Bohu dnem i nocí „svatou službu“. Jehova Bůh nám nepřikázal zákonem, kolik času máme věnovat přinášení obětí chvály (kromě výroku „vždy“) a neříká nám také, kolik času máme věnovat jiným bohulibým obětem. Sami musíme dávat pozor na to, aby vše bylo v rovnováze. Ale všechny tyto oběti — ovoce našich rtů v podobě veřejného oznamování jeho jména a dobré činy a skutečnost, že se dělíme o věci s jinými —, to vše musí mít místo v našem životě, v denních i večerních hodinách. — Srovnej Skutky 26:7.

8. Jaké příklady ukazují, že Ježíš byl ochoten sloužit „dnem i nocí“? (Mar. 1:35; Luk. 6:12)

⁸ Ježíš měl dobré poselství ve svém srdci, uvažoval o něm a přemýšlel o tom, jak by mohl toto poselství sdělit lidem. Stále, „dnem i nocí“ byl ochoten mluvit o dobrém poselství, i když byl velmi unaven. Stále horlivě oznamoval pravdu. (Jan 2:17) Vzpomeň si, jak mluvil se samaritánskou ženou, o které si Židé mysleli, že není schopna ocenit svaté věci. (Jan 4:7–26) Ježíš však neodsuzoval tuto ženu, ačkoli také věděl, že žila nemravným životem. Svědectví, které jí vydal, vedlo k podivuhodnému rozšíření poselství o Božím jménu a o jeho předsevzetích. — Jan 4:39–42.

CELÝ NÁŠ ŽIVOT MÁ BÝT „SVATOU SLUŽBOU“

9. Co tedy krátce řečeno obsahuje „svatá služba“ a jak je to vyjádřeno v inspirovaných spisech Pavlových? (Kol. 3:17)

⁹ „Svatá služba“ tedy nezabírá pouze část našeho života. Neomezuje se pouze na jednu činnost nebo na určitý počet činností, ale vztahuje se na všechny stránky našeho každodenního života. Můžeme ji shrnout slovy: „Ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31) Apoštol ukazuje, co všechno by měla zahrnovat tato služba, neboť v Římanům 12:1, 2 říká: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A neutvářejte se již podle tohoto systému věcí.“a

10. a) Podle čeho poznáme, zda určitá činnost patří k naší „svaté službě“? b) Jakou službu „dnem i nocí“ vyžaduje Boží slovo od rodičů a jak by se měli dívat na tuto službu?

¹⁰ To se vztahuje na mnoho věcí, ale rozhodujícím činitelem, který určuje, zda tvé jednání skutečně je nebo není „svatou službou“, je tvůj cíl a pohnutka tvého srdce. Mezi námi je například mnoho rodičů. Část tvé „svaté služby“ Bohu, skutečně velká část, se týká tvých dětí. Žalm 127:3 říká, že jsou „dědictví od Jehovy“. Pečujete o toto dědictví, jako by to bylo pro něho a pro jeho slávu? Také toto odvětví vaší služby je nutno vykonávat „dnem i nocí“, protože Boží slovo zdůrazňuje, že rodiče by měli vštěpovat Boží znamenité zásady svým dětem od chvíle, kdy vstanou, až do chvíle, kdy jdou spát. (5. Mojž. 6:4–9) Základním předpokladem k tomu je, abyste s nimi studovali Bibli. Nikdo z rodičů by si však neměl říci: „Vedu s dětmi biblické studium jednou týdně, jako s jinými lidmi. To jim stačí, aby poznaly, co je správné, a aby se řídily biblickými zásadami.“ To prostě není pravda. Uvědom si, že Bible o dětech věřících rodičů říká, že je Bůh považuje za „svaté“ neboli posvěcené. (1. Kor. 7:14) Jak bys zacházel s něčím, co ti bylo svěřeno do opatrování a o čem víš, že to je posvěceno Bohu? Nedával bys na to nejbedlivější pozor každý den, dnem i nocí?

11. Proč rodiče nesmějí zanedbávat tuto součást „svaté služby“?

¹¹ Co nyní naučíš své děti a k čemu je povedeš, to jim může posloužit k záchraně. Na druhé straně, budeš-li nyní lhostejný, můžeš je ztratit. To znamená, že může náhle přijít čas — dříve než si to uvědomíš —, kdy tvá slova narazí u nich na hluché uši. Svět je ovlivní silněji než ty. Jak se potom Bůh bude dívat na způsob, jak jsi zacházel s majetkem, který mu je posvěcen?

12, 13. a) Jak mohou rodiče rozumně a co nejúčinněji jednat podle pokynu v 5. Mojžíšově 6:4–9? b) Proč se křesťanští rodiče nespokojí s tím, aby jejich děti byly ve světském smyslu „hodné“? (Přísl. 3:1–4)

¹² Vštěpovat dětem Boží slovo po celý den neznamená, že jim máme stále kázat. Znamená to, že jim stále, v každodenním životě a v rozhovorech, máme na příkladech ukazovat, co je Boží pravda. Při všech příležitostech, jak milujícím, blízkým vztahem k nim, tak i přátelským a důvěrným společenstvím a otevřenými rozmluvami můžeš jim pomoci poznat Jehovu Boha, jeho moudrost, lásku a správnost jeho cest. Naslouchej jim, uvažuj s nimi. Když jim dáváš pokyny nebo jim určuješ práci nebo je napomínáš, ukaž jim proč a vysvětli jim, jaké dobré výsledky to bude mít, budou-li poslouchat rodiče, a tím poslouchat i Boha, který je hlavou všech.

¹³ Nemůžeš se spokojit pouze s tím, že budeš mít „hodné dítě“ v tom smyslu, jak to chápe svět. Chceš ovšem, aby tvé dítě mělo dobré chování, aby bylo uctivé, čestné a aby jednalo s jinými ohleduplně. Ale především to chceš proto, že tvé dítě poznalo a zamilovalo si Jehovu Boha. Aby se tvůj způsob výchovy dítěte lišil od výchovy mládeže ve světě a aby byl skutečně „svatou službou“, je nutno zaměřovat mysl a srdce dítěte k Jehovovi, aby se stalo ctitelem Jehovovým. — Žalm 148:12, 13.

14. Jak mohou manželské dvojice přinášet „svatou službu“?

¹⁴ Manželé a manželky mohou přinášet „svatou službu“ tím, že učiní své manželství úspěšným a budou se snažit, aby toto božské uspořádání bylo k Boží cti. Muž nebo žena jsou snad milí a příjemní k druhým, trpělivě snášejí jejich chyby a dokonce od nich bez oplácení snášejí potupy nebo bezpráví. Jakmile však jde o manželského druha, manžel nebo manželka se často rychle rozhněvají, slovům druhého přisuzují jiný význam, než jaký je míněn, chovají se vyzývavě a stále hledají chyby. Nebo spolu manželé přestanou mluvit. Jestliže osoba, která je v manželství, nedbá svaté manželské smlouvy, pak bez ohledu na to, co jiného činí, nepřináší Bohu plně přijatelnou „svatou službu“. — Ef. 5:22–25, 29.

15. Jak mohou hospodyně velmi přispět k tomu, aby se dobré poselství rozšířilo v jejich okolí?

¹⁵ Hospodyně mají znamenitou příležitost přinášet Bohu přijatelnou „svatou službu“. K vynikajícím skutkům, jež mohou vidět druzí, může patřit udržování útulného a čistého bytu a péče o výživu a oblékání rodiny. Co mají druzí více na očích než naši domácnost? Jestliže je manželka pohostinná, ochotná pomáhat sousedům, jestliže je ochotna vynaložit síly a pomoci jiným sestrám ve sboru, ať potřebují cokoli — jsou to oběti, které se Bohu velmi líbí. Jestliže lidé o ní vědí, že tak jedná, pak její veřejné ohlašování dobrého poselství na území sboru bude působivější. — Sk. 9:36–41; Tit. 2:4, 5.

16. Jak mohou děti a mladiství s úspěchem přinášet Bohu každodenně „svatou službu“?

¹⁶ Děti, jimž záleží na tom, aby přinášely Jehovovi „svatou službu“, mohou to činit tím, že projevují úctu k otci a pomáhají matce ctít Boha, neboť ji podporují, aby mohla udržovat byt v pořádku. A jestliže rodiče dětí nejsou v pravdě, mohou děti tímto způsobem pohnout rodiče, aby ctili Boha. Jejich chování mezi spolužáky, úcta k učitelům, úsilí vyprávět druhým o dobrém poselství, kdykoli je k tomu příležitost, a těsná spolupráce se sborem při práci v sále království i v kazatelské službě, všechny tyto věci Bůh jistě považuje za „svatou službu“. (Přísl. 20:11; Tit. 2:6–8) Chceš-li vyzkoušet, zda tvá služba je skutečně „svatá služba“ nebo ne, můžeš si položit otázku: „Chodím do kazatelské služby a přináším jiným biblickou literaturu?“ To je dobré. Nyní se však zeptej: „Jak se chovám ve škole a jinde? Dělám to, co dělá světská mládež? Nebo pamatuji na to, že mám Jehovovi přinášet ‚svatou službu‘ dnem i nocí?“ Svým každodenním chováním a dobrým postojem můžeš stejně jako jiní velmi přispět k tomu, aby se lidé zajímali o dobré poselství.

17. Jaká zvláštní služba je očekávána od starších?

¹⁷ Také od křesťanských starších se očekává, že budou sloužit dnem i nocí. Část tvé „svaté služby“ je ve prospěch tvých bratrů, jestliže se staráš o jejich duchovní potřeby. Starším efezského sboru mohl apoštol Pavel říci: „Proto zůstaňte bdělí a mějte na paměti, že jsem tři roky dnem i nocí nepřestával se slzami napomínat každého jednotlivce.“ (Sk. 20:31) Dnes potřebují tvoji bratři tvou pomoc stejně tak, jako potřebovali pomoc bratři v Efezu v prvním století.

18–21. a) Co všechno zahrnovala „svatá služba“, kterou vykonával dnem i nocí Pavel? b) Proč se mohl dívat na svou světskou práci jako na součást své „svaté služby“ Bohu a čemu se z toho můžeme naučit?

¹⁸ Můžeš jednat jako Pavel a sloužit dnem i nocí? Pavlova slova nutně neznamenají, že snad každou minutu věnoval mluvení nebo kázání. Nikoli, neboť ve Skutcích 20:34 se Pavel zmiňuje o tom, že pracoval svýma rukama ve světské práci, aby se mohl postarat o životní potřeby pro sebe a pro ty, kteří pracovali s ním. V dopise Tessaloňanům dokonce píše: „Jistě pamatujete, bratři, na naši usilovnou práci a námahu. Když jsme vám kázali Boží dobré poselství, pracovali jsme dnem i nocí, abychom na žádného z vás nevložili nákladné břemeno.“ — 1. Tess. 2:9.

¹⁹ Ano, Pavel někdy pracoval nejen ve dne, ale i večer ve světské práci jako výrobce stanů. Ale je důležité, abychom se zeptali: Proč to dělal? Bylo to z hmotařských důvodů nebo proto, že by toužil po přepychu? Ne, ale jak sám říká, jednal tak proto, aby na své bratry ‚nevložil nákladné břemeno‘. Dal v tom příklad, takže jej nikdo nemůže obvinit, že by vedl pohodlný život na základě peněžní podpory těch, kterým sloužil dobrým poselstvím. Jeho pohnutkou a cílem bylo podporovat pravdu a vyloučit všechno, co by se mohlo stát kamenem úrazu v mysli těch, jimž sloužil, a proto o něm mohlo být řečeno, že se věnuje Boží službě i v hodinách, kdy koná světskou práci. Ale jaké by to bylo, kdyby měl sobeckou pohnutku, kdyby nedělal všechno jako pro Jehovu a pro podporu zájmů království? Potom by se jeho práce nelišila od jakékoli jiné světské práce. Nebyla by to „svatá služba“.

²⁰ Pavel však měl čisté svědomí a měl ke své světské práci správnou pohnutku, a proto pro něj mohla být částí jeho „svaté služby“ Bohu v souladu s posláním od Boha, aby s odvahou a nadšením kázal dobré poselství. A Bůh velmi žehnal této „svaté službě“. Bylo tomu tak, jak Pavel řekl v textu, který uvádí náš námět: „Bůh, jemuž přináším svatou službu svým duchem ve spojitosti [s čím?] s dobrým poselstvím o jeho Synu.“ (Řím. 1:9) Jistě se všichni musíme divit dalekosáhlým účinkům, jichž Pavel dosáhl svým věrným úsilím přinášet Bohu „svatou službu“.

²¹ Proto si každý z nás musí položit otázku: „Jak se dívám na svou práci a co je mým cílem?“ Jedinou rozumnou odpověď můžeme najít v radě, kterou dal apoštol mladému Timoteovi: „Naproti tomu se cvič ve zbožné oddanosti jako svém cíli. Neboť. . . zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít.“ — 1. Tim. 4:7, 8; Jan 6:27.

22. Jakého dvojnásobného cíle dosáhneme svou zbožnou oddaností?

²² Ano, hlavní účel naší zbožné oddanosti je přinášet Jehovovi „svatou službu“ a působit ke cti jeho jména a tím pomáhat druhým, aby poznali, jaký Bůh je Jehova, a aby k němu získali důvěrný vztah. Tím se však náš život stává šťastnějším již nyní, v dnešní době. A znamená to ‚život, . . . který má přijít‘, nejen pro nás, ale i pro naše rodiny a pro všechny, na které zapůsobí naše chování a naše oznamování dobrého poselství.

23, 24. Co nás povzbuzuje, abychom se neustále zkoumali a zjišťovali, zda naše „svatá služba“ odpovídá požadavkům?

²³ Máme tedy naději na ‚život, . . . který má přijít‘, a dokonce příležitost žít bez přerušení od dnešní doby po celou věčnost. Apoštol Jan měl vidění velkého zástupu, který přežije, a toto vidění nám poskytuje největší povzbuzení, abychom ‚neustále zkoumali, zda jsme ve víře,‘ a dokazovali, zda skutečně přinášíme plně „svatou službu“. (2. Kor. 13:5) Ano, nejkrásnější vyhlídka, kterou nám Bůh poskytuje, je naděje, že můžeme patřit k velkému zástupu, který bude uchráněn v nadcházejícím velkém soužení a jemuž bude dovoleno žít v jeho spravedlivém novém pořádku.

²⁴ Jaká je to podivuhodná vyhlídka za to, že činíme to, co je správné, rozumné a nanejvýš obšťastňující! Brzo bude každý, kdo bude žít na zemi, přinášet Bohu „svatou službu“. Jaký to bude na zemi skutečný ráj! — Zjev. 22:1–3.

25. Co bychom již nyní měli činit, chceme-li přežít nadcházející velké soužení?

²⁵ Již nyní musíme činit to, co podle Janova vidění činil velký zástup po soužení, jestliže chceme patřit k těm, kteří nebudou v tomto soužení zničeni. Jan říká: „A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ (Zjev. 7:10) Neříkají to váhavě nebo nejistě, ale „silným hlasem“, vedeni důvěrou, láskou z celého srdce a oddaností celou duší. Právě tak chceme veřejně oznamovat jméno Jehovy Boha a mluvit o všech nádherných věcech, za něž tímto jménem ručí, a o všech vznešených slibech, které pronesl v tomto jménu. Chceme „vždy“ chválit Jehovu a jeho Syna, mezi sebou navzájem ve svých domovech, při svých shromážděních a před všemi, kteří nám chtějí naslouchat v našem bydlišti nebo kdekoli jsme. A jestliže tak jednáme, pak všechny nebeské zástupy, které „stále hledí na tvář [Kristova] Otce“, nás budou plně podporovat a řeknou „Amen“ k našemu oznamování dobrého poselství, které je zvláštní součástí naší upřímné „svaté služby“ Bohu. — Mat. 18:10; Zjev. 7:12.

26. Co dnes vede tisíce lidí po celé zemi k tomu, aby hledali Jehovu, a proč se z toho radujeme?

²⁶ „Svatou službou“ Jehovova lidu jsou dnes tisíce lidí přiváděny k Jehovovi. Pozorují lásku a ochotu pomáhat, mravní čistotu, spolehlivou ryzost a mírumilovnost svědků Jehovových. Jestliže jim potom horliví Boží služebníci předkládají dobré poselství, naslouchají mu. Tak je v dnešní době oslavován Jehova Bůh a ještě nádherněji bude oslaven po celé zemi, až jej budou z celého srdce chválit vděční lidé, kteří přežijí soužení. To vše jsou obšťastňujíc výsledky pravé „svaté služby“, která je Bohu přinášena dnem i nocí.

[Poznámka pod čarou]