Jakubův dopis požaduje praktické křesťanství
PRAVÉ křesťanství se uplatňuje v křesťanském životě. nestačí jen říkat, že věřím, nebo tvrdit, že jsme křesťané, ale jde o to, činit Boží vůli a napodobovat Ježíše Krista. Tuto skutečnost zdůraznil Ježíš, jak svým příkladem, tak i jednoduchými slovy: „Proč mi tedy říkáte“ ‚Pane, pane!‘, ale nečiníte věci, které já říkám?“ Ano, je možno říci, že činění Boží vůle je námětem Jakubova dopisu, protože Jakub ve svém dopisu zdůrazňuje nutnost křesťanských skutků a křesťanského způsobu jednání. — Luk. 6:46–49.
Kdo byl Jakub? Jistě to nebyl apoštol Jakub, syn Zebedeův, neboť tento Jakub brzy zemřel mučednickou smrtí. (Sk. 12:2) Okolnosti popsané v Jakubově dopise vedou k závěru, že tento dopis byl napsán teprve daleko později.
Ježíš měl nevlastního bratra, který se jmenoval Jakub a jenž uvěřil spolu se svými bratry po Ježíšově smrti a vzkříšení. (Sk. 1:14) Po svém vzkříšení se objevil obzvláště tomuto nevlastnímu bratru Jakubovi. (1. Kor. 15:7) To je bezpochyby také ten Jakub, který byl jedním z prvních „sloupů“ prvotního křesťanského sboru. (Sk. 12:17; 15:13; 21:18 ; Gal. 1:19 ; 2:9, 12) Jestliže však byl tento Jakub Ježíšovým nevlastním bratrem, proč o tom ve svém dopise nemluví? Bezpochyby ze skromnosti. Což neodporoval Ježíši během jeho celé pozemské služby? A nevznesl jednou Ježíš otázku: ‚Kdo je můj bratr?‘ Potom na ni odpověděl: „Kdo činí vůli mého Otce.“ — Mat. 12:48–50; Mar. 3:21; Jan 7:5.
Kdy napsal Jakub svůj dopis? Nezmiňuje se o zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l., a proto jej pravděpodobně napsal před tímto datem. Podle zprávy Josephovy zemřel tento Jakub mučednickou smrtí kolem roku 62 n.l. Jeho dopis byl zřejmě napsán nějaký čas před tímto datem.
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY
Jakubův dopis nám připomíná Kázání na hoře. Jako Ježíš, používá ke znázornění svých myšlenek hmotné věci, například zvířata, rostliny, moře a lodě. Jakubova zmínka o tom, že fíkovník nemůže přinášet olivy, nám připomíná Ježíšovu poznámku, že z trní není možno sbírat fíky. — Mat. 7:16; Jak. 3:12.
Jako Ježíš, zmiňuje se i Jakub o osobách z Hebrejských písem, aby podpořil své výroky. Názorně například ukazuje, jak jsou nutné skutky, a zmiňuje se přitom o Abrahamovi a o nevěstce Raáb; ukazuje odměnu za vytrvalost, jak ji můžeme pozorovat na zkušenosti Jobově, a mluví o působivosti modlitby, jak ji poznáváme v případě Eliášově. — Jak. 2:14–26; 5:11, 17, 18.
Ježíš i Jakub nám dávají radu, že naše „ano“ má být ano a naše „ne“ má být ne. (Mat. 5:33–37; Jak. 5:12); oba nás nabádají, abychom nesoudili druhé (Luk. 6:37; Jak. 4:11, 12); abychom nebyli pouhými posluchači, ale také činiteli slova (Mat. 7:21–27; Jak. 1:22); abychom s důvěrou očekávali, že Jehova vyslyší naše modlitby (Luk. 11:11–13; Jak. 1:5, 6, 17), a abychom se radovali ve zkouškách. (Mat. 5:10–12; Jak. 1:2)
PRAKTICKÁ RADA A VÝSTRAHY
Jakub nemluví mnoho o naukách, ale dává mnoho praktických rad a vyjadřuje mnoho výstrah. Kromě toho zdůrazňuje své myšlenky protiklady. V jeho dopisu je velmi často používán „rozkazovací způsob“, to znamená, že jeho dopis obsahuje příkazy v tom, co mají nebo nemají křesťané činit.
Jakub zdůrazňuje, že je nutné dokazovat svou víru skutky, a z toho někteří soudili, že odporuje apoštolu Pavlovi, který říká, že člověk může být ospravedlněn vírou. Ale není tomu tak. Pavel zdůrazňuje, že předpokladem pro to, abychom byli Jehovou Bohem ospravedlněni, nejsou skutky zákona, ale víra v Ježíše Krista. Jakub naproti tomu dodává, že živá víra se musí prokazovat odpovídajícími skutky, k nimž víra člověka pobízí.
Velmi užitečný je pro nás Jakubův poukaz na to, abychom ve svém srdci nedávali růst žádným sobeckým žádostem, protože ty vedou ke hříchu a hřích vede k smrti. Varuje nás také před tím, abychom ve svém srdci nepřipustili rozhořčenou žárlivost vůči svým bratrům a abychom jim nezáviděli. Kdyby v nás vznikly takové vlastnosti nebo smyslné žádosti, nelíbili bychom se Jehovovi a neměli bychom mezi sebou pokoj.- Jak. 1:13–15; 3:14–16; 4:1–4.
Praktické křesťanství také od nás vyžaduje, abychom dávali pozor na svůj jazyk. Jestliže se někdo zdá věřící, ale neovládá svůj jazyk, jeho náboženství je nicotné. (Jak. 1:26) Jsme nedokonalí, a proto všichni klopýtáme při používání jazyka. Musíme se snažit ovládat svůj jazyk, i když je to těžké, protože stejně může určovat naši cestu, jako kormidlo řídí směr lodi. Potom nebudeme užívat jazyka tím způsobem, že bychom žehnali Bohu a zároveň přivolávali něco zlého na lidi, kteří byli vytvořeni k Božímu obrazu, což by bylo jednání, jež by si odporovalo. — Jak. 3:2–12.
Praktický ráz křesťanství je zdůrazněn zvláště Jakubovým napomenutím, že musíme mít skutky, abychom dokázali svou víru. Ďáblové také věří, že Bůh existuje, a třesou se. Kdo naslouchá, ale nejedná odpovídajícím způsobem, podvádí sám sebe. Víra bez skutků je mrtvá, jako je mrtvé tělo bez ducha nebo dýchání života. Kdo je skutečně moudrý a rozumný, bude dávat najevo znamenité skutky. Ano, moudrost shora se projevuje vynikajícími skutky, jako je čistota, mírumilovnost a rozumnost. — Jak. 1:22–25, 2:14–26; 3:13, 17.
Jakub nás varuje před zkaženým světem. Zůstat neposkvrněným od světa je znakem pravého náboženství. Ale přátelstvím se světem se člověk činí nepřítelem Božím. (Jak. 1:27; 4:4) Podstatná část Jakubových napomenutí pojednává o bohatých, jimž někteří dávají přednost. Hmotné bohatství nemá u Boha žádnou cenu a přijde doba, kdy Bůh způsobí bídu bohatým, kteří utlačují chudé křesťany a podvádějí své pracovníky. — Jak. 1:9–11; 2:1–4; 5:1–6.
Velmi praktickou cenu mají také Jakubova slova: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ Jestliže se tedy pokoříme, Bůh nás vyvýší. Měli bychom dávat pozor, abychom se nechlubili. — Jak. 4:6, 10, 13–15.
Stejně užitečná je pro nás Jakubova rada ohledně modlitby. Jestliže nám chybí moudrost, abychom obstáli ve zkouškách, měli bychom o ni prosit Boha a musíme to stále činit ve víře. Měli bychom se modlit za sebe navzájem a důvěřovat, že modlitby spravedlivého mají velkou sílu.- Jak. 1:5–7; 5:13–18.
Jako křesťané potřebujeme vytrvalost, a proto bychom se měli radovat ze zkoušek, neboť snášení zkoušek vede k tomu, že se skutečně upevníme a zdokonalíme ve víře. Měli bychom vytrvávat stejně jako hospodář, který čeká na dobu žně. A je důležitá také láska. Křesťané, kteří milují své bratry, nebudou je odsuzovat ani kritizovat jejich jednání. — Jak. 1:2; 5:7, 8.
Ve spojitosti se všemi těmito praktickými radami zjevuje Jakub vynikající poznatek o Jehovovi Bohu, dárci každého dobrého dání a každého dokonalého daru; Je Otcem nebeských světel, a proto u něho neexistuje změna z otáčení stínu; přiblížíme-li se k němu, přiblíží se k nám; je sice soudcem, který může zachránit i zničit, ale je také „plný něžné náklonnosti a milosrdný“. Toto poznání o Jehovovi Bohu by nám mělo pomoci, abychom byli skutečně činiteli Božího slova. — Jak. 1:17; 4:8, 12; 5:11.