Dívat se s důvěrou vstříc „velkému soužení“
„Sám Jehova se skutečně prokáže jako tvá důvěra.“ — Přísloví 3:26.
1, 2. Oč mají všichni lidé zájem a jak to mnozí dokazují?
CELÉ lidstvo má velký zájem o budoucnost. Je to zcela přirozený lidský rys, že se zajímáme o věci, které se ještě nestaly. Když se lidé ve svém denním zaměstnání namáhají, dělají to často s ohledem na budoucnost. Dělají stále nějaké plány do budoucnosti. Jejich touhy a přání, jejich očekávání a naděje spočívají z velké části na tom, co očekávají od budoucnosti. Aby byli šťastni, potřebují mít důvěru v budoucnost.
2 Toto lidské přání vědět o událostech, ještě než se stanou, působí, že mnoho lidí se dotazuje osob, které zdánlivě budoucnost znají: médií duchů, věštců a astrologů. Stále více lidí se ptá horoskopů a abecedních tabulek, aby se dozvěděli, co říkají o budoucnosti proroctví inspirovaná démony.
3. Jak se liší svědkové Jehovovi od jiných lidí, pokud jde o přání poznat budoucnost? (5. Mojž. 18:10–12)
3 Pokud jde o vrozené přání dozvědět se něco o budoucnosti, je veliký rozdíl mezi těmi, kteří slouží Jehovovi, a těmi, kteří mu neslouží. Boží služebníci se nikdy neobracejí na věštce, hvězdopravce a spiritisty, aby se něco dozvěděli o budoucích událostech. Také se neuchylují pro radu k jiným démonickým pramenům, aby poznali budoucnost. Mají dobrý důvod, aby to nedělali.
4. Co je základem velké důvěry, kterou má Jehovův lid v budoucnost?
4 V 9. století př. n. l. zapsal prorok Amos ve 3. kapitole 7. verši své knihy: „Pán Jehova neučiní nic, dokud nezjeví svou důvěrnou věc svým služebníkům, prorokům.“ Tito proroci opět sdělují Jehovovu lidu jako celku, co může očekávat v budoucnosti, a to je základ jeho důvěry.
5, 6. a) Popiš situaci v Jeruzalémě v prvním století n. l. b) Proč však křesťané tehdy nesdíleli názory druhých?
5 Vzpomeňme si na postavení, v němž byl Jeruzalém v 1. století n. l. Obyvatelé všeobecně i jejich vůdcové přiznávali, že poměry jsou všechno jiné než uspokojující. Ale jaké předpovědi pronášeli moudří mužové a vůdci lidu? Někteří byli spokojeni se stávajícím stavem a byli by rádi, kdyby vše zůstalo a co nejméně se změnilo. Jiní se přimlouvali za povstání nebo revoluci proti římskému panství a jeho daňové politice a tvrdili, že touto cestou získají větší svobodu i mír a blahobyt. Ale nikdo z moudrých mužů a rádců města nepředpověděl, že Jeruzalém bude ve velkém soužení zcela zničen a to právě během oné generace. Nikdo ani zdaleka na něco takového nepomyslel! — Sk. 5:36, 37.
6 Vkládali křesťané 1. století svou důvěru v tyto světsky moudré muže a jejich předpovědi? Ne, žádným způsobem. Jehova zjevil předem svému velkému proroku, Pánu Ježíši Kristu, něco zcela jiného, něco, o čem se rozhodl a co mělo velmi brzy přijít na onu generaci. Boží pravý prorok dal varování: „[Jeruzaléme], na tebe přijdou dny, kdy tvoji nepřátelé vystaví kolem tebe opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí tě a ze všech stran tě budou utiskovat. . . a nenechají v tobě kámen na kameni.“ Dále řekl: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude.“ — Luk. 19:41–44; Mat. 23:36–38; 24:2, 21.
7. Proč se mohli křesťané, kteří žili v Jeruzalémě a okolo něho, dívat s důvěrou do budoucnosti?
7 Co měli dělat křesťané, kteří žili v Jeruzalémě a okolo něho, vzhledem k tomuto soužení? Měli důvod, aby hleděli s důvěrou vstříc této předpověděné katastrofě? Jistě. Neboť Boží pravý prorok je nevaroval jen před blížícím se zničením, ale řekl jim, podle čeho mohou poznat, kdy bude bezprostředně před nimi, a co mají dělat, aby byli v bezpečí. Řekl: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený utábořenými vojsky, pak. . . ať ti, kteří jsou v Judeji, začnou utíkat.“ — Luk. 21:20, 21.
PODOBNÁ SITUACE DNES
8. V jaké podobné situaci je dnes křesťanstvo?
8 Dnes je křesťanstvo — pokrytecká organizace, která odpovídá nevěrnému Jeruzalému — v podobné situaci. Lidé dnešního světa se dotazují svých politických věštců, hospodářských rádců, náboženských proroků, stejně jako moudrých lidí vědy, a jako odpověď dostávají všechny možné předpovědi o budoucnosti. Tito rádcové sice všeobecně uznávají, že přítomné postavení je politováníhodné, ale současně předpovídají, že jednoho dne nějak přijdou „lepší časy“.
9. Vkládáš důvěru v předpovědi světských osobností?
9 Věříš a důvěřuješ spekulacím těchto lidských rádců? Jestliže pevně věříš v Bibli a její proroctví, neděláš to. Proč ne? Protože lidské názory odporují tomu, co Jehova zjevil pro blízkou budoucnost ústy svých proroků.
10. Jak dokázali svědkové Jehovovi, že důvěřují tomu, co o budoucnosti předpovídá Bible?
10 Již po léta jsou Jehovovi křesťanští svědkové velmi činní a poukazují druhým na to, co Bible říká o nastávajících událostech. Jakoby „se střech domů“ oznamují Boží služebníci v celém světě, co Jehova zjevil o přicházejícím „velkém soužení“, které dosáhne svého vrcholu ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího, na místě, které se hebrejsky nazývá Armageddon“. — Mat. 10:26, 27; Zjev. 7:14; 16:14, 16.
11. Jaké nesprávné názory mají mnozí lidé o nastávající světové katastrofě?
11 Nemusíme si dělat nesprávné představy o této válce na místě nazvaném Armageddon. Armageddon nebude totální válka vedená jadernými zbraněmi, v níž by se národy snažily využít přítomný arzenál jaderných zbraní, který je dost velký k usmrcení několikanásobného počtu asi čtyř miliard obyvatel Země. Ne, nadcházející „velké soužení“, před kterým nás Jehova varuje, není atomová válka.
12, 13. Jak se svými názory odlišuje většina lidí od svědků Jehovových a proč?
12 Je proto nebezpečí, které hrozí nám a lidstvu všeobecně, menší? Jako v každé válce, záleží zcela na tom, na které straně stojíme — na straně vítěze, nebo poraženého. Jedno je jisté: Jehovovi odcizené lidstvo má důvod bát se armageddonské války, a sice proto, že se vědomě nebo nevědomky postavilo na stranu „králů celé obydlené země“, a proto se s těmito králi shromažďuje k „válce velkého dne Boha, Všemohoucího“.
13 Ale ne tak Jehovovi věrní služebníci! Zaujali neotřesitelně a nekompromisně místo na vítězné straně, na Boží straně. Mohou proto hledět vstříc předpověděnému „velkému soužení“ s plnou důvěrou v Jehovu.
NEJVĚTŠÍ ZE VŠECH SOUŽENÍ
14. Jaký rozsah má podle Matouše 24:21 „soužení“, které přijde v blízké budoucnosti na celý svět?
14 Jakého rozsahu bude nadcházející nesrovnatelné soužení? Ježíš použil soužení, které mělo v roce 70 n. l. přijít na Jeruzalém, jako prorocký příklad, a řekl, že to bude „soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud“, a pak připojil — jako varování, aby se nepodceňovalo —, „. . . a jaké nikdy více nebude“. To tedy znamená, že soužení bude tak velké, že zastíní první i druhou světovou válku, v nichž přišlo o život mnoho milionů lidí, ano, bude větší, než celosvětová potopa za Noemových dnů, která vyhladila celý světový systém!
15. Která část „velkého soužení“ bude zvláště otřesná a proč?
15 Jakou účinnost bude mít nadcházející „velké soužení“, které zastíní všechna ostatní soužení lidských dějin? V prvé řadě bude mít schopnost zničit celou světovou říši falešného náboženství — náboženské společnosti křesťanstva i pohanů —, která je v Bibli označena jako tajemný „Veliký Babylón“. (Zjev. 17:5) To bude pro obyvatele země, kteří podporovali „matku nevěstek“, Veliký Babylón, nepochopitelné, a zasadí jim to ránu.
16. Který další úsek budoucího „soužení“ je předpověděn ve Zjevení 19:19–21?
16 Toto pokoření a zničení světové říše falešného náboženství je pouze první částí „velkého soužení“. Dále přijde zúčtování s králi země, „kteří s ním [Velikým Babylónem] smilnili a žili v nestoudném přepychu“. Neujdou zničení. (Zjev. 18:9; 16:14) Pak je řečeno ve Zjevení 19:19–21: „Viděl jsem šelmu a zemské krále a jejich vojsko shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni [oslaveným Pánem Ježíšem Kristem], a s jeho vojskem. . . Ještě za živa byli. . . uvrženi do ohnivého jezera, které hoří sírou.“ „To znamená druhou smrt, ohnivé jezero“, jak je vysvětleno ve 20. kapitole, 14. verši.
17. Jak dostáváme popisem u Jeremiáše 25:31–33 představu o tomto největším ze všech soužení?
17 Toto soužení bude dokonce ještě větší než to, které Jeremiáš, jiný Jehovův prorok, oznámil pro tehdejší čas: „Ti, které Jehova pobije, budou v ten den jistě zřejmí od jednoho konce země k druhému konci země. Nebudou oplakáni ani posbíráni ani pohřbeni. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.“ — Jer. 25:33.
18. Co bude následovat po tomto „soužení“, čímž se liší od všech ostatních soužení?
18 Ale po „velkém soužení“ bude následovat ještě něco jiného, co se nestalo, když byl zničen první svět, ‚svět Noemových dnů‘: Satan a jeho démoni budou svázáni „velkým řetězem“ a uvrženi do propasti. — Zjev. 20:1–3.
19, 20. a) Jak se díváš vstříc největšímu ze všech soužení? b) Jak můžeš dokázat svou důvěru?
19 Věříš v Jehovu a v to, co řekl ústy svých proroků o „velkém soužení“, které stojí před celým lidstvem? Jestliže ano, díváš se vstříc tomuto nevyhnutelnému „soužení“ s pevnou důvěrou? Je lehké něco říci, avšak mnohem těžší je dokázat to činy.
20 Podívejme se stručně na několik příkladů lidí, kteří v minulosti plně důvěřovali Jehovovi, a povšimněme si zvláště toho, jak svou důvěru dokazovali.
PŘÍKLADY DŮVĚRY V MINULOSTI
21. Jak dokázal Noe a jeho rodina, že důvěřují v Jehovovo slovo?
21 Noe dokázal svým každodenním životem, že Jehovovo varování bral vážně. Ačkoliv se tělesně od ostatních neizoloval, držel se politicky a společensky stranou od tehdejšího systému. Zároveň těžce pracoval na úkolu, který mu Bůh dal a který pozůstával v tom, aby stavěl archu, kázal druhým lidem a varoval je před nastávajícím zničením. Během celé doby dokazoval, že má absolutní důvěru ve schopnost Jehovy, svého Boha, ochránit jej a vysvobodit z nejtěžšího soužení, které kdy bylo. — 1. Mojž. 6:9; Žid. 11:7; 2. Petra 2:5.
22. Jaké důležité poučení si můžeme vzít z příkladu těch, kteří opustili zkaženou Sodomu před jejím zničením?
22 Jiným příkladem je Lot. Na napomenutí, aby opustil Sodomu, a na naléhání andělů, opustila jeho čtyřčlenná rodina město, ale pouze tři osoby zůstaly naživu a mohly později o tom podat zprávu. Proč jen tři, a ne čtyři? Ježíš řekl: „Pamatujte na Lotovu manželku.“ Proti příkazu se při útěku ze Sodomy podívala nazpět, a to zřejmě ze sobeckého důvodu. — 1. Mojž. 19:1–26; Luk. 17:32; 2. Petra 2:7, 8.
23. Co museli dokázat Izraelité a jejich společníci u Rudého moře, aby byli zachráněni?
23 V těchto případech bylo zachováno naživu jen málo lidí. Pro Jehovu však není problémem zachránit i velké množství lidí a přivést je na místo bezpečí. To bylo zřejmé, když stál izraelský národ u Rudého moře. „Vírou prošli Rudým mořem jako po suché zemi,“ napsal apoštol Pavel. Svou víru a důvěru dokázali poslušností, neboť čteme: „A tak všichni synové Izraele činili přesně tak, jak Jehova přikázal Mojžíšovi a Aronovi. Činili přesně tak.“ — Žid. 11:29; 2. Mojž. 12:37, 38, 50.
NĚKTEŘÍ UŠLI „SOUŽENÍ“, KTERÉ PŘIŠLO NA JERUZALÉM
24–26. a) Co museli učinit křesťané, kteří žili v Jeruzalémě v šedesátých letech prvního století? b) Uveď postup událostí, jež dokazují, že nebyli zklamáni ti, kteří důvěřovali božskému varování.
24 Podobnou důvěru v Jehovu a jeho proroka, který byl větší než Mojžíš, v Pána Ježíše Krista, museli dokázat i věrní křesťané, kteří žili v šedesátých letech prvního století. Také oni museli jednat podle své víry a dokázat, že skutečně věří tomu, co jim bylo řečeno o nastávajícím zničení Jeruzaléma. Ježíš je nabádal, aby neztráceli čas, až spatří „ohavnou věc, jež působí zpustošení, stojící tam, kde by neměla“, a okamžitě opustili Jeruzalém a okolní provincii Judeu. — Mar. 13:14.
25 Během času bylo toto „znamení“ zcela jasně zřejmé: ‚ohavné‘ římské vojsko pod generálem Cestiem Gallem! Obklíčilo svaté město Jeruzalém a stálo tam, ‚kde by nemělo stát‘, a dokonce začalo podkopávat chrámové hradby! — Mat. 24:15.
26 Jakmile římská vojska přechodně zrušila obklíčení — náhle, neočekávaně a zdánlivě bez vojenského důvodu —, pospíšili si věřící křesťané, aby opustili Jeruzalém dříve, než Římané opět přijdou. Všichni, kteří neuvěřili a nedůvěřovali Ježíšovu varování, zůstali ve městě, až útočící vojska pod generálem Titem opět město uzavřela. Nakonec velká většina lidí zahynula, a těch málo přežijících bylo odvedeno do otroctví.
27, 28. V jaké podobné situaci vkládají následovníci krále Ježíše Krista dnes svou celou důvěru v Jehovu?
27 Ti, kteří dnes plně důvěřují Božímu psanému slovu, neprojevují menší víru než křesťané prvního století. Viděli, jak církve křesťanstva uctívají Společnost národů jako „politický výraz Božího království na zemi“, a dnes vidí, že jsou uctívány Spojené národy jako poslední naděje lidí na mír. Vidí, jak radikální živly v OSN se společně připravují vniknout do okruhu působnosti a údajných práv křesťanstva, jeho „svatého místa“. Ano, Organizace spojených národů vzdoruje Knížeti pokoje, právoplatnému vládci země Pánu Ježíši Kristu, a bude v blízké budoucnosti stát na místech, která jsou křesťanstvem považována za „svatá“! (Zjev. 11:15; 12:10) Je to novodobá „ohavnost“, která během přicházejícího „velkého soužení“ způsobí křesťanstvu „zpustošení“. — Mat. 24:15, 21.
28 Ti, kteří důvěřují Jehovovu slovu, viděli toto stálé a nápadné „znamení“ a opustili Veliký Babylón, jehož hlavní částí je křesťanstvo. — Zjev. 18:4, 5.
29. Jaký krok učinilo již více než dva miliony lidí, aby unikli nadcházejícímu zničení?
29 Jestliže patříš k více než 2 000 000 těch, kteří již uprchli z Velikého Babylóna a stali se čistými ctiteli Jehovovými, pak jsi v podobné situaci jako Noemova rodina, která vešla do archy, jako Lot a jeho dvě dcery, kteří uprchli ze Sodomy, jako Izraelité, kteří opustili Egypt pod vedením Mojžíše, a jako křesťané prvního století, kteří unikli z Jeruzaléma, dřív než bylo město zničeno.
30. Co bychom se nyní měli ptát?
30 Ještě jsi v tomto příznivém postavení. Ale jak to vypadá s budoucností? Zůstaneš v duchovním ráji, podobném arše, do něhož ses dostal? Díváš se nyní, když jsi opustil světovou říši falešného náboženství, s napjatým očekáváním a pevnou důvěrou vstříc zničení Velikého Babylóna v nastávajícím „velkém soužení“? Tyto otázky budou zodpověděny v následujícím článku.