Vážíš si trpělivosti, kterou ti Bůh projevuje?
„Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ — 2. Petra 3:9.
1. a) Proč si vážíme lidí, kteří mají s námi trpělivost? (Přísl. 25:15) b) Co se může stát, ztratíme-li trpělivost s druhými?
NEJSME rádi, když k nám jsou lidé trpěliví a nejednají s námi příliš přísně? Vážíme si toho, když berou ohled na naše problémy a okolnosti a když nám podle svých možností laskavě pomáhají. Dnešní život je již sám o sobě dosti těžký, i když nám nepůsobí zbytečné těžkosti netrpěliví lidé. Kdybychom se sami stali netrpělivými, náš život by se pro nás nestal příjemnějším. Spíše bychom jiné dráždili a bylo by pro ně ještě obtížnější, aby s námi jednali laskavě. Mohli bychom dokonce svou netrpělivostí urazit ty, od nichž očekáváme pomoc a povzbuzení.
2, 3. a) O čem musíme být nutně přesvědčeni, abychom zůstali trpěliví, když vidíme, že se bezbožným lidem dobře daří? (Žalm 37:1–6; Žid. 11:6) b) Jak slova u Kazatele 8:12, 13 ukazují, že je vždy nejlépe stále se bát Jehovy?
2 Ale jak můžeme zůstat trpěliví, vidíme-li nespravedlnost a útisk a jestliže se zdá, že se bezbožným lidem daří dobře? To vyžaduje víru. Ano, musíme být přesvědčeni, že Jehova Bůh všechno urovná. To odpovídá pozorování krále Šalomouna, který pod inspirací napsal: „Ačkoli snad hříšník činí špatnost stokrát a dále dlouho dělá, co se mu líbí, přece však si také uvědomuji, že s těmi, kteří se bojí pravého Boha, to dobře dopadne, protože před ním měli bázeň. Se zlým to však vůbec nedopadne dobře, ani neprodlouží své dny, které jsou jako stín, protože nemá bázeň před Bohem.“ — Kaz. 8:12, 13.
3 Lidská spravedlnost může být nedostatečná a může se stát, že zločinci uniknou trestu, najde-li se nějaká mezera v zákoně. Bezzákonní lidé si snad myslí, že vyváznou bez trestu. Ale jak to vyjádřil Šalomoun, jejich špatnost jim nepřinese nic dobrého. Jejich život rychle pomine „jako stín“ a nepodaří se jim jej prodloužit ani chytrostí ani žádnými plány. Ale ti, kteří se bojí Boha, nemají ve skutečnosti žádnou nevýhodu. Zachovávají si čisté svědomí, mají uspokojení z toho, co činí, protože vědí, že to je správné. I kdyby snad zemřeli, mají naději na vzkříšení k životu. Nakonec to ‚s těmi, kteří se bojí pravého Boha, dobře dopadne‘.
4. Kdykoli pocítíme znepokojení nad tím, co se děje ve světě, na co bychom si měli vzpomenout, jak je to ukázáno v 1. Mojžíšově 6:5, 6 a u Abakuka 1:13?
4 Praví křesťané by dále měli pamatovat na to, že bezzákonnost, která je znepokojuje, působí zármutek také Jehovovi Bohu. Víme to, protože Bible mluví o tom, co pociťoval, když viděl násilím naplněný svět v době Noemově. Čteme o tom: „Jehova viděl, že na zemi vzrostla špatnost člověka a každý sklon myšlenek jeho srdce byl trvale jen špatný. A Jehova litoval, že udělal lidi na zemi, a ve svém srdci pocítil bolest.“ (1. Mojž. 6:5, 6) Ano, Jehova litoval, že lidstvo se tak zkazilo, že byl nucen je zničit. Velmi jej bolelo, že zneužili svého života a všeho toho, co opatřil, aby mohli existovat. O staletí později napsal prorok Abakuk o Jehovovi: „Máš příliš čisté oči, abys viděl [s potěšením], co je špatné, a nemůžeš se dívat [souhlasně] na nesnáze.“ — Abak. 1:13.
5. Proč Jehova projevoval trpělivost, jak to vyplývá ze slov ve 2. Petrově 3:9?
5 A přece všemohoucí Bůh trpělivě snášel vzpurné lidstvo. Proč? „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Povšimněme si, že Boží trpělivost je k prospěchu křesťanům, neboť apoštol Petr mluvil ke svým bratrům ve víře, když řekl: „Je k vám trpělivý.“ Co tím chtěl říci?
6. Proč může být řečeno, že Jehovova trpělivost přinesla užitek pravým křesťanům?
6 Apoštol ukazoval, že to, co si někteří lidé vysvětlovali jako pomalost z Boží strany, mělo by být pozorováno ve zcela jiném světle. Skutečnost, že Jehovův den pomsty ještě nepřišel, dokazuje, že miluje lidstvo a přeje si, aby lidé žili, a ne aby zemřeli. Křesťané byli kdysi nevěřící, a nebyli tedy v jeho přízni. Kdyby byl Nejvyšší vykonal svůj rozsudek nad bezbožným světem již tehdy, byli by také oni zahynuli. Boží trpělivost tedy působila k záchraně křesťanů a umožňuje také všem ostatním lidem, aby byli zachráněni. Neměli bychom za to být vděční?
7. a) Bude Jehova trpělivý k neposlušnému lidstvu na neurčitý čas? (Iz. 55:6, 7; Sof. 2:2, 3) b) Co dokazuje, že žijeme v „posledních dnech“? c) Proč obzvláště musíme projevovat trpělivost?
7 Velmi rychle se ovšem blíží čas, kdy Jehova Bůh ukončí nynější „den“, v němž mají dnes žijící lidé příležitost získat jeho přízeň. (2. Kor. 6:2) Biblická proroctví a biblická chronologie ukazují, že od roku 1914 n. l. , kdy začalo přibývat zločinnosti a násilí, válek, nedostatku potravin, zemětřesení, strachu a nepokoje, žijeme v „posledních dnech“ tohoto bezbožného světa. (Mar. 13:3–37; Luk. 21:7–36; 2. Tim. 3:1–5) Pokud ještě dále trvají „poslední dny“ tohoto systému, musí křesťané pěstovat trpělivost a s důvěrou očekávat osvobození, které jim způsobí Jehova Bůh prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista. (2. Tess. 1:6–9) Tyto „poslední dny“ budou totiž dále „kritickými časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. — 2. Tim. 3:1.
PROROCI JAKO PŘEDOBRAZY TRPĚLIVOSTI
8. Na čí příkladnou trpělivost poukázal učedník Jakub a jakou otázku to může vyvolat?
8 Proto by nás obzvláště nyní měl povzbudit příklad trpělivosti, který nám dali Boží proroci ve starých dobách. Učedník Jakub napsal: „Bratři, vezměte si ve snášení zla a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili v Jehovově jménu.“ (Jak. 5:10) Co všechno prodělali tito proroci a proč?
9. a) S jakou reakcí svých soukmenovců se setkávali proroci? b) Proč po mnoho let projevovali trpělivost k Izraelitům?
9 Proroci se často setkávali s tím, že Izraelité, kteří žili v jejich době, jim nechtěli naslouchat a dále trvali na tom, že budou jednat svým vlastním bezzákonným způsobem. Situaci, v níž byl tehdy Izrael a Juda, popisuje Bible v krátkosti slovy: „A Jehova stále varoval Izrael a Judu prostřednictvím všech svých proroků a každého, kdo měl vidění, a říkal: ‚Odvraťte se od svých špatných cest a zachovávejte má přikázání, má ustanovení, podle celého Zákona, který jsem přikázal vašim předkům a který jsem vám poslal prostřednictvím svých služebníků proroků‘; a neposlouchali.“ (2. Král. 17:13, 14) Ačkoli se proroci jako Izaiáš, Jeremiáš a Micheáš setkávali s takovou nepřístupností, přece věrně sloužili po celá desetiletí. Měli zájem o blaho svých soukmenovců a věděli, že život těchto lidí závisí na tom, zda budou dbát jejich výstrah.
10. Co všechno museli proroci vytrpět za vlády krále Achaba?
10 Všeobecná lhostejnost lidí však nebyla jedinou překážkou, kterou museli proroci trpělivě překonávat. Mnohým z nich lidé nadávali, tělesně je trápili a dokonce i usmrcovali. Například v době izraelského krále Achaba dala královna Jezábel, která uctívala Bála, usmrtit všechny Jehovovy proroky, jichž se mohla zmocnit. Sto jiných, kterým pomohl bohabojný Abdiáš, uniklo a skryli se v jeskyních. (1. Král. 18:4, 13) V téže době Jehova uchránil Eliáše, aby se nedostal Achabovi do rukou, protože s ním měl určitý úmysl. (1. Král. 18:10–12) Později dokonce i Eliáš utekl před Jezábel, aby si zachránil život. (1. Král. 19:2,3) Jehova jej však poslal zpět, aby tam dále vykonával své prorocké dílo. (1. Král. 19:9, 15–18) Jindy král Achab přikázal, aby byl uvržen do vězení Jehovův prorok Micheáš a aby mu bylo dáváno jen málo jídla a pití. Proč? Protože Micheáš pravdivě oznamoval Jehovovo slovo. — 1. Král. 22:26, 27.
11. Co všechno vytrpěl Jeremiáš za mnoho let své prorocké činnosti?
11 Jiný prorok, který prožil mnoho těžkostí, byl Jeremiáš. Lidé z jeho vlastního rodného města Anatot vyhrožovali, že jej zabijí. (Jer. 11:21) Jednou se jej v chrámovém obvodu zmocnil zuřivý dav, v němž byli i kněží a falešní proroci, a vyhrožovali mu smrtí. (Jer. 26:8–11) Bible podává zprávu, že jej „uhodil“ chrámový pověřenec, kněz Paschur. To mohlo také znamenat, že Paschur přikázal, aby byl prorok bit. Jestliže tento vysoký úředník měl hlavní slovo při krutém jednání s Jeremiášem, lidé se jistě cítili podněcováni k tomu, aby zahrnovali proroka potupami a výsměchem a aby s ním jednali špatně. Potom byl Jeremiáš na celou noc uvržen do klády jako zločinec. (Jer. 20:2, 3, 7, 8) Na základě falešné obžaloby, že chce přeběhnout k Chaldejcům, byl Jeremiáš zatčen a uvězněn v „domě pout“ v tak špatných podmínkách, že jeho život byl v nebezpečí. Odvolal se ke králi Sedechiášovi, který jej potom dal do vazby na dvoře stráží. (Jer. 37:11–16, 20, 21) Později Sedechiáš vyhověl požadavkům knížat, aby jim Jeremiáše vydal. Knížata měla v úmyslu proroka zabít, a proto byl Jeremiáš uvržen do cisterny, v níž bylo bláto. — Jer. 38:5, 6.
12. Co čteme u Jeremiáše 38:20 a 8:21 až 9:1 o Jeremiášově trpělivosti?
12 Jeremiáš skutečně od svých soukmenovců vytrpěl mnoho zlého. Byl stále trpělivý a nezatrpkl vůči nim. Když jej například král Sedechiáš vydal knížatům, která usilovala o Jeremiášovu smrt, prorok projevil zájem o blaho tohoto slabého vladaře. Úpěnlivě jej prosil: „Poslechni, prosím, Jehovův hlas v tom, co ti říkám, a bude se ti dařit dobře a tvá duše bude dále žít.“ (Jer. 38:20) Když předtím Jeremiáš uvažoval o hrozném soudu, který měl přijít na Judu a na Jeruzalém, z jeho postoje není patrná pomstychtivost, ale zármutek. Řekl: „Jsem zdrcen zhroucením dcery mého lidu. Zesmutněl jsem. Zmocnilo se mne přímo zděšení. Což není v Galádu žádný balzám? Nebo tam není žádný, kdo by uzdravoval? Proč tedy nedošlo k zotavení dcery mého lidu? Ach, kdyby má hlava byla vodami a mé oči pramenem slz! Pak bych mohl dnem i nocí oplakávat ty z dcery mého lidu, kteří byli pobiti.“ (Jer. 8:21 až 9:1) Jakou trpělivost a lásku projevoval Jeremiáš svému lidu, Izraelitům!
13. Co ukazuje, že proroci byli zarmouceni nad situací, kterou viděli? (Jer. 5:3, 4)
13 Neměli bychom si však myslet, že Jeremiáš a jiní věrní proroci nepociťovali hrozné nespravedlnosti a útlak, který panoval v jejich zemi. Toužili po úlevě. Prorok Abakuk například cítil, že musí zvolat: „Proč mi dáváš vidět škodlivé věci a díváš se stále jen na těžkosti? A proč je přede mnou loupení a násilí, proč vzniká hádka a proč se vede spor? Proto se zákon stává otupeným a nikdy se neprosadí právo. Zlý obklopuje spravedlivého, a proto se právo prosazuje pokřivené.“ — Abak. 1:3, 4.
14. Ačkoli věrní proroci v těžkých poměrech toužili po úlevě, co neučinili vzhledem k Jehovovi a k jeho poselství? (Jer. 20:9; Mich. 3:8)
14 Věrní proroci však nepřipustili, aby jejich osobní tužba po úlevě šla tak daleko, že by byli netrpěliví k Jehovovi nebo že by přestali oznamovat jeho poselství. Pokud Jehova k nějakému určitému účelu projevoval trpělivost, byli ochotni snášet potupy, když oznamovali jeho poselství: „Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest, neboť proč byste měli mřít, dome izraelský?“ — Ezech. 33:11.
ZNAMENITÉ PŘÍKLADY TRPĚLIVOSTI BY NÁS MĚLY PODNĚCOVAT K JEDNÁNÍ
15. Proč máme ještě závažnější důvod k trpělivosti, než jaký měli hebrejští proroci?
15 Jestliže hebrejští proroci ve starověku mohli tak trpělivě snášet velké těžkosti, máme my jistě ještě větší důvod k trpělivosti. Proč? Protože máme před nimi velkou výhodu. Proroci se ve víře těšili na příchod Mesiáše, ale věděli, že se této velkolepé události nedožijí. Ježíš Kristus řekl Židům: „Vpravdě vám říkám: Mnozí proroci a spravedliví toužili vidět věci, které vy vidíte, a neviděli je, a slyšet věci, které vy slyšíte, a neslyšeli je.“ (Mat. 13:17) Mnohé z toho, co ve víře očekávali proroci, se splnilo již před staletími. Kromě toho mnozí lidé, kteří žijí dnes, byli osobně svědky splnění ještě dalších proroctví. (Zjev. 6:1–8; 17:8) Ježíš Kristus obětoval svůj život, a tím poskytl neměnnou záruku, že se splní všechny Boží sliby. (2. Kor. 1:20, 21) Denně vidíme důkazy toho, že žijeme v „čase konce“. (Dan. 11:40–43; 12:1, 4; Mat. 24:7–14) Proto se na nás vztahují povzbuzující slova Ježíše Krista: „Vzpřimte se a pozdvihněte hlavy, protože se přibližuje vaše vysvobození.“ (Luk. 21:28) Ano, Boží Syn jako „Král králů a Pán pánů“ brzy začne jednat proti bezbožným a způsobí vítané osvobození od všeho trápení a útlaku. — Zjev. 19:11–21.
16. Jak můžeme dokázat, že si vážíme Jehovovy trpělivosti, kterou nám projevuje?
16 Neměli bychom trpělivě čekat na ten velký den, obzvláště když je tak blízko? Neměli bychom chtít pomáhat co největšímu počtu lidí, aby poznali Boží cestu záchrany? Neměli bychom také trpělivě snášet nedostatky druhých? Naše srdce by nás k tomu mělo podněcovat, jestliže si upřímně vážíme Boží trpělivosti a jestliže jsme poznali, že pro nás znamená záchranu.
DRAHOCENNÉ PLODY TRPĚLIVOSTI
17. Který příklad zapsaný u Jakuba 5:7, 8 ukazuje, že musíme být trpěliví, chceme-li vidět dobré výsledky?
17 Když dále napodobujeme trpělivost věrných proroků, může to vést ke znamenitým výsledkům. Je to patrné ze slov učedníka Jakuba: „Buďte. . . trpěliví, bratři, až do Pánovy přítomnosti. Hle, rolník stále čeká na drahocenné plody země a je vzhledem k nim trpělivý, dokud nedostane časný a pozdní déšť. Vy buďte rovněž trpěliví, upevněte svá srdce.“ — Jak. 5:7, 8.
18. Hospodář sice nemůže způsobit déšť ani urychlit růst obilí, ale co může dělat, když čeká na úrodu?
18 Rolník nemůže udělat nic, aby urychlil déšť nebo růst toho, co zasel. Může jen pilně a vynalézavě vykonávat svou zemědělskou práci, připravovat půdu, zasévat semeno a starat se o oseté pole. Ale nemá moc nad deštěm ani nemůže změnit stvořitelovy pevné zákony, jimiž se řídí růst toho, co zasel. Jeho čekání za okolností, které nemůže změnit, čekání, které odpovídá Jehovovým zákonům, je označeno jako ‚projevování trpělivosti‘. Zatímco on dělá vše, co může, rostliny rostou a nakonec přinesou ovoce.
19. Proč je důležitá trpělivost, jde-li o přinášení ovoce v podobě pravých učedníků?
19 To platí i pro dnešní pravé křesťany. Je naším úkolem kázat „dobré poselství“ druhým a učit z Božího slova ty, kteří mají zájem. (1. Kor. 9:16; Mat. 28:19, 20) Ale vynalézavostí ani metodami, které si snad vymyslíme, nemůžeme způsobit nebo urychlit duchovní růst. V tom musíme čekat na Jehovu a sami přitom musíme trpělivě konat svou práci, v plném souladu s jeho Slovem. Apoštol Pavel to objasnil, když napsal: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh neustále dával vzrůst. A tak ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží svou vlastní odměnu podle své vlastní namáhavé práce. Neboť my jsme Boží spolupracovníci.“ (1. Kor. 3:6–9) Jehova Bůh zcela jistě učiní své. Buďme proto jeho věrnými spolupracovníky a ukažme tím, že si vážíme trpělivosti, kterou nám prokázal. Jak šťastní potom budeme, až uvidíme, jak něco z toho, co jsme pěstovali a zalévali, dosáhlo plného křesťanského vzrůstu! Ano, uvidíme ovoce: pravé učedníky Ježíše Krista.