Co pokládáš za bezpečí?
1. Jaké přirozené touhy uspokojí Jehova a jak?
KAŽDÝ normální člověk touží po bezpečí. Každý si přeje hospodářské zabezpečení, hezké obydlí, uspokojující zaměstnání, pokoj srdce a život beze strachu. Jehova vštípil muži a ženě touhu po těchto věcech, když je stvořil. V jeho novém pořádku, pod panstvím nebeského království, se lidstvo bude těšit z takového bezpečí. Inspirovaný žalmista řekl o Jehovovi: „Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ (Žalm 145:16) V Božím novém pořádku bude touha lidí po pravých věcech uspokojena v takové míře, v jaké by to nikdy neočekávali.
2. Jaké ztráty vzniknou v nadcházejícím „velkém soužení“?
2 Dosud však nežijeme v Jehovově novém pořádku. Jsme stále v přítomném zlém systému věcí, jehož konec se spěšně blíží. Zahyne, jakmile dojde v nadcházejícím „velkém soužení“ mezi ním a Bohem k frontálnímu střetnutí. (Mat. 24:21) Než se tedy uskuteční Boží nový pořádek, musí být odstraněno staré politické, obchodní a náboženské uspořádání pod satanem. (2. Kor. 4:4; Zjev. 19:11–21) Přitom přijde nespočetné množství lidí o život, jelikož Jehova odstraní všechny, kteří se zdráhají činit jeho vůli. Dojde také bezpochyby k velkým hmotným ztrátám, jako tomu bylo v případech, kdy zlí lidé přišli o život v potopě nebo při zničení měst Sodomy a Gomory, a jako tomu bylo i v případě zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. — Luk. 17:26–29; 2. Par. 36:19.
3. Jaký postoj bychom měli zaujmout vzhledem k tomu, co bezprostředně přinese budoucnost?
3 Proto bychom měli nyní patřičně krotit svou přirozenou touhu po hmotném zabezpečení. Když věnujeme přespřílišnou pozornost hmotným věcem, vystavujeme se nebezpečí, že nás to odvede od toho nejdůležitějšího, totiž od toho, abychom činili Jehovovu vůli a získali jeho schválení. Apoštol Pavel napsal: „Odložme tedy všechnu přítěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Žid. 12:1) Kdo se přespříliš zabývá věcmi, kterými se všeobecně obírá tento systém, může lehce ztratit víru. Když běžíme závod o cenu věčného života, měli bychom jednat tak, jako běžec, který odkládá před během všechnu zbytečnou přítěž. Pavel také srovnává křesťany s vojákem, který se ničím nenechá odvést od své služby. Říká: „Jako znamenitý voják Krista Ježíše se podílej na snášení zla. Žádný, kdo slouží jako voják, se nezaplétá do obchodních záležitostí života, aby získal schválení toho, který ho najal jako vojáka.“ — 2. Tim. 2:3, 4.
ZAUJMOUT ROZUMNÉ STANOVISKO
4. Vyžaduje Bůh od svých služebníků, aby opustili své domovy, vzdali se svého zaměstnání a aby již nevydělávali peníze?
4 Máme z toho vyvozovat, že Bůh vzhledem k blízkému konci nynějšího systému věcí vyžaduje od křesťanů, aby opustili své domovy, vzdali se svého zaměstnání a aby již nevydělávali peníze? Nepotřebují je ke svému životu zejména tehdy, když se mnozí stanou nezaměstnanými následkem hospodářské krize? To by byl špatný závěr, neboť Boží slovo říká: „Nestará-li se někdo o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Tim. 5:8) Aby se osoby, které mají rodinné závazky, mohly ‚starat o své vlastní‘, musí obvykle pracovat, aby měli dostatek peněz na obživu, oděv a přístřeší.
5, 6. Před jakým rozhodnutím vzhledem k hmotným věcem dnes stojíme?
5 Z Bible také vyplývá, že by se starost o živobytí neměla stát středem pozornosti, i když je důležitá a nutná. Kdyby se někdo zabýval neustále denními starostmi, mohl by si myslet, že nemá čas a sílu, aby hledal Boha, poznal jeho požadavky a činil jeho vůli. Musí se pak rozhodnout, koho si chce zvolit za svého Boha: Jehovu, nebo hmotné věci. „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů,“ řekl Ježíš. „Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:24) Kdo je přespříliš zaujat hmotnými věcmi, obvykle potřebuje mnoho času, aby si je pořídil a staral se o ně. Proto připadá bohatým lidem často zatěžko, aby činili Boží vůli. Jsou příliš zaměstnáni tím, aby se stali bohatými a bohatými zůstali. Ježíš proto řekl: „Jak to bude obtížné pro ty s penězi, vejít do Božího království!“ — Mar. 10:23.
6 Dříve nebo později, ať už je to způsob, jak využíváme čas, jaké rozvíjíme postoje nebo jaká přání chováme v srdci, ať už tedy dáváme přednost jednomu nebo druhému — Bohu nebo hmotným věcem —, nakonec převáží to, co činíme středem svého života. Stejně jako pro Lota a jeho manželku bude i pro naši budoucnost směrodatné to, co učiníme středem svého života. „Nenechte se svést: Bohu se nelze vysmívat, neboť co člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ (Gal. 6:7) Hospodář nemůže zasít plevel a pak očekávat, že bude žít pšenici. Právě tak ten, kdo zasel pšenici, nebude sklízet plevel. Jestliže tedy zasejeme důvěru v hmotné výhody, které nám nyní nabízí přítomný systém, pak sklidíme zklamání, až tento svět bude odstraněn. Jestliže však zasejeme důvěru v Boha, sklidíme od něho jak dnes, tak i v jeho novém pořádku odměnu.
7. Jak dokázal apoštol Pavel, že zaujal správné stanovisko?
7 Když tedy vzhledem k času, ve kterém nyní žijeme, chceme projevovat praktickou moudrost, budeme zastávat stejné stanovisko jako apoštol Pavel, který řekl: „Ano, proto skutečně také všechny věci pokládám za ztrátu pro vynikající cenu poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem přijal ztrátu všech věcí a dívám se na ně jako na hromadu smetí, abych získal Krista.“ Pavel nikdy nepřestal činit Boží vůli, i kdyby proto měl ztratit všechno, ba dokonce život. Důvěřivě spoléhal na vzkříšení. Očekával dokonce, že „dosáhne dřívějšího vzkříšení z mrtvých“. Pavel poznal, že jeho život nezávisí na majetku, bohatství nebo postavení, které měl kdysi ve společnosti. Byl odhodlán všeho se vzdát pro to, co mělo skutečnou cenu: činit Boží vůli a získat Boží přízeň a požehnání. — Fil. 3:8, 10, 11.
CO PRO TEBE ZNAMENÁ TVŮJ DOMOV?
8, 9. Proč by bylo pošetilé, kdybychom byli příliš závislí na svých domovech nebo na jiných statcích?
8 Jak rozumné je toto stanovisko, poznáváme, když vidíme, jaký zármutek, zklamání a hořkost vyvolá ztráta hmotných věcí u lidí, kteří si na nich obzvláště zakládají. Snad máš dnes hezký dům. Máš však jistotu, že jej budeš mít zítra? Možná, že zítra již nebudeš žít. (Luk. 12:16–21) Mnozí, kteří se zadlužili kvůli domu, nemohou již pro hospodářskou krizi dodržet své finanční závazky a jsou nuceni se domu vzdát.
9 Každým rokem je tisíce domů rozbořeno nebo poškozeno požárem, zátopami nebo bouřemi. Jsou stále častější vloupání. V mnohých případech jsou vzniklé škody uhrazeny pojištěním, mnohdy však nikoli. Avšak jak je tomu s citovou újmou, již z toho mohou mít lidé, kteří si činili tyto věci středem svého života? Jedna hospodyně poznamenala: „Ano, je to tak, čím více člověk má, tím více má starostí.“ V mnoha zemích jsou domy rozbořeny válkou, povstáním nebo jinými násilnými činy a v takových případech není žádná naděje na náhradu škody.
10. Jakou výhodu má křesťan, který zaujímá správný postoj? (Luk. 14:33)
10 Kdo však udržuje svá přání v rozumných mezích a z hmotného hlediska je spokojen s málem, nemůže mnoho ztratit. Má obvykle také dost času a síly k tomu, aby studoval Bibli a sloužil svému stvořiteli. Může se soustředit na to, aby posiloval svou důvěru v Jehovu a jeho zaslíbení. Jeho domov snad může být zničen požárem, následkem nepokojů nebo násilným činem, ne však pravé bezpečí, které nalézá u Jehovy. Proto Jehova říká: „Ten však, kdo mi naslouchá, bude přebývat v bezpečí a nebude jej znepokojovat strach před zkázou.“ (Přísl. 1:33) Takový člověk může právem říci: „V pokoji si lehnu a budu spát, protože ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlil v bezpečí.“ — Žalm 4:8; 4:9, KB.
11. Jaké hmotné ztráty mohou vzniknout ve „velkém soužení“?
11 Přetrvá přes „velké soužení“ náš domov a ostatní věci, které vlastníme? Smíme předpokládat, že náš majetek zůstane nepoškozen uprostřed chaotických poměrů? (Zach. 14:13) Ve „velkém soužení“ napadne satan a jeho hordy Boží služebníky „k získání velké kořisti a k velkému plenění“. (Ezech. 38:12) Doposud nevíme, kam až dovolí Jehova zajít svým nepřátelům, avšak velmi pravděpodobně utrpíme hmotné ztráty.
12. Nač se můžeme těšit?
12 Z těchto důvodů by bylo nemoudré lpět citově na svém domově a jeho zařízení, i když se snad dnes z něho člověk raduje. To neznamená, že Jehova odsuzuje tyto věci, ale ví, že by příliš velká láska k nim mohla být stejně nebezpečná jako v případě Lotovy manželky. (Luk. 17:31, 32) Místo toho bychom se měli radovat z Božího nového pořádku, ve kterém se Boží služebníci skutečně budou cítit bezpečně a postaví si vhodná obydlí.
VIDÍŠ SVÉ BEZPEČÍ V PENĚZÍCH NEBO VE SVÉM ZAMĚSTNÁNÍ?
13. Jaké bezpečí poskytují peníze? (Kaz. 7:12)
13 Aby člověk mohl žít v přítomném systému věcí a kupovat si nezbytné věci k životu, potřebuje peníze. Mnozí lidé se však domnívají, že značné konto v bance je nutné k tomu, aby se člověk cítil bezpečně. Nedávná minulost však dokázala, že tomu tak není. Ve světové krizi dvacátých let tohoto století muselo být uzavřeno tisíce bank a mnoho věřitelů utrpělo značné ztráty. Jeden národohospodář krátce prohlásil: „Od konce druhé světové války lze pozorovat v bankovnictví neustálé zhoršování.“ Cena peněz klesá právě tak, jako když taje led na slunci. Historie peněz může být skutečně vyjádřena jedním slovem: nejistota.
14. Proč je rozumné nebýt milovníkem peněz? (Mat. 19:21)
14 Ačkoli peněz je třeba, bylo by pošetilé vkládat v ně důvěru, neboť přes všechna opatření, kterých se úřady mohou chopit k podpoře dnešních světových hospodářských systémů, brzy se všechny tyto systémy úplně zhroutí, tentokrát však navždy. Spěšně se blíží den, ve kterém se stane to, co se již přihodilo dříve: „I své stříbro budou vyhazovat na ulici a jejich vlastní zlato se stane něčím odporným. Jejich stříbro ani zlato je nebude moci vysvobodit v den Jehovova hněvu.“ (Ezech. 7:19) Boží slovo nám proto dává moudrou radu: „Ať je váš způsob života bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co je.“ (Žid. 13:5) Protože někteří této rady nedbali, propadli lásce k penězům a „byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Tim. 6:10) Láska k penězům odvrací nejen od zájmů Božího království, nýbrž působí ‚mnohé bolesti‘, neboť člověk musí vynaložit mnoho úsilí, aby peníze získal a udržel je.
15. Je bohatství nějakou výhodou, když si někdo přeje dosáhnout věčného života? (Žalm 49:16, 17; 49:17, 18, KB)
15 Bohatí by si přáli, aby mohli „neustále žít“ a aby nemuseli „vidět jámu“, ano, aby „jejich domy zůstaly na neurčitý čas“ a aby ‚jejich pozemky byly nazvány jejich jménem‘. (Žalm 49:9, 11; 49:10, 12, KB) O budoucnosti však rozhoduje Jehova Bůh. On — ne peníze — bude určovat, kdo nebo co bude ušetřeno v nastávajícím čase soužení. V jeho novém pořádku nebude země rozdělena podle libosti nyní žijících zámožných a vlivných lidí. Jehova uspořádá pod Božím královstvím hospodářské záležitosti tak, že poklady země budou k užitku všemu lidu. (Řím. 2:11) Praktická a životodárná rada Bible proto zní: „Ukládejte si. . . poklady v nebi, kde nežere ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou.“ (Mat. 6:20) Nezáleží na výši konta v bance, ale na pokladu u Boha v nebi.
NEDĚLAT SI ÚZKOSTLIVÉ STAROSTI
16. Jaký vyvážený postoj ochrání křesťana i během hospodářské krize? (Mat. 6:34)
16 Dnes si však většina lidí bohatství nehromadí. Mnohým jde spíše o to, aby vydělali dostatek peněz ke krytí běžných výloh. Člověk si dělá starost z toho, že v posledních letech ztratilo mnoho lidí práci následkem celosvětové hospodářské krize, a nemají žádný příjem. Tato situace je důvodem k znepokojení také pro Božího služebníka. Ten se však nenechá vyvést z rovnováhy. Myslí na to, co říká Boží slovo: „Nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Žid. 10:24, 25) Vyrovnaný křesťan ví, že ‚člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst‘. (Mat. 4:4) Dělá všechno pro to, aby nalezl práci a vydělal si na obživu, avšak nenechá si zabránit v tom, aby se nescházel s ostatními křesťany a nestudoval Boží slovo. Nenechá se také zdržovat od služby svými bližními, kteří doposud ještě neznají Jehovu a jeho záměr. Dává přednost důležitějším věcem, které se týkají Boha a jeho vůle. — Fil. 1:10.
17. Jaká myšlenka utěšuje křesťany, když se dostanou do hospodářských těžkostí? (Žid. 13:5, 6)
17 Boží služebníci se umějí lépe vypořádat s problémy, které by mohly vzniknout hospodářskou krizí, než lidé, kteří neslouží Jehovovi. Utěšují se tím, že Bůh, kterému slouží, zná lépe jejich situaci než oni sami, a důvěřují tomu, že jim v čase nouze pomůže jako milující Otec. Když Bůh pečuje o to, aby jeho služebníci, kteří ve svém životě kladou jeho zájmy na první místo, se mohli shromažďovat, aby se duchovně posilňovali, a když jim poskytne příležitost, aby kázali dobré poselství o nadcházejícím novém pořádku, nebude je podporovat také jinak? Neměl by ten, kdo řekl, že ‚nestará-li se někdo o ty, kteří jsou jeho vlastní, je horší než člověk bez víry‘, se sám držet této zásady? (1. Tim. 5:8) „Je u Boha nespravedlnost? Ať se to nikdy nestane!“ vysvětluje apoštol Pavel. — Řím. 9:14.
18, 19. a) Proč bychom se měli radovat i přes blížící se konec přítomného systému věcí místo toho, abychom truchlili vzhledem k eventuálním hmotným ztrátám? b) Jak tedy budeme jednat v čase, který leží před námi?
18 Ano, Jehova stvořil lidi s přirozenou touhou po dobrých věcech. V dnešním kritickém čase bychom však měli svá přání po hmotných věcech udržovat v patřičných mezích. Nesmíme se jimi nechat ovládnout. Budeme-li myslet na spěšně se blížící „velké soužení“, nebudeme jednat jako Lotova manželka. Připustíme-li v mysli, že můžeme ztratit svůj majetek, nebudeme zarmouceni. Takové negativní myšlenky by nás mohly natolik vyvést z míry, že by to dokonce ohrozilo náš život.
19 Budeme se místo toho radovat i přes blížící se konec přítomného zlého systému. Víme, že tím bude Jehovovo jméno ospravedlněno, a lidé, kteří toto jméno nosí a ve svém denním životě se tohoto jména zastávají, budou zachráněni. Pro jejich věrnost Jehovovi se dostanou do nového pořádku, ve kterém se ujmou půvabného úkolu proměnit zemi v ráj, který bude oproštěn od satanova vlivu a jeho zlého systému věcí, jakož i od otroctví hříchu a smrti. (1. Kor. 15:25, 26) Tato nádherná vyhlídka na budoucnost by měla přimět všechny, kteří touží zůstat naživu, „aby nevkládali svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu spokojenému užívání, aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se a jako poklad si bezpečně shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost, a aby se pevně chopili skutečného života“. — 1. Tim. 6:17–19.