„Pevným sevřením držte slovo života“
„Neustále konejte všechno bez reptání a odmlouvání, abyste se stali bezúhonnými a nevinnými Božími dětmi, bez poskvrny, uprostřed pokřivené a převrácené generace, v níž záříte jako nositelé světla ve světě, a pevným sevřením držte slovo života.“ — Filipenským 2:14–16.
1–3. a) Jak bychom reagovali, kdybychom dostali dopis od svého milovaného otce? b) Jaké „dopisy“ jsme přijali od Jehovy Boha a k čemu přispívá uplatňování rady, která je v nich obsažena?
DEJME tomu, že by tvůj otec žil ve vzdálené zemi. Jak bys reagoval, kdybys od něho dostal dopis? Nechal bys jej neotevřený? Nebo bys přečetl jen jednu nebo dvě věty a pak jej odložil?
2 Kdybys otce opravdu miloval, srdečně by ses radoval z jeho dopisu. Otevřel bys jej pln zvědavosti a četl bys s velkým zájmem každé slovo. Jistě bys byl vděčen za každou dobrou radu a uposlechl bys ji. Možná, že bys dokonce dopis přečetl vícekrát, z radosti, nebo aby ses ujistil, že jsi všemu dobře porozuměl.
3 Jestliže ses oddal Jehovovi Bohu, máš něco, co je daleko důležitější než nějaký dopis tvého pozemského otce. Od svého nebeského Otce jsi dostal sbírku šedesáti šesti „dopisů“ — Boží slovo, Bibli. Uplatňování rady, kterou obsahuje Boží slovo, pomohlo pomazaným následovníkům Ježíše Krista, aby zůstali nevinní „uprostřed pokřivené a převrácené generace“ a prokázali se jako duchovní „nositelé světla ve světě“. Ať k nim patříš, nebo chováš naději, že budeš věčně žít v Božím zaslíbeném novém světě na zemi, musíš ‚pevným sevřením držet slovo života‘. — Fil. 2:14–16.
4. Co je myšleno „slovem života“?
4 Co je myšleno „slovem života“? Je to Boží poselství o naději na život, poselství, které bylo poprvé oznámeno ve spojení se zaslíbením Semene. (1. Mojž. 3:15) Zaručovalo konečné vítězství spravedlnosti. Během 4 000 let připojil Jehova vždy něco k tomuto „slovu“, až byla Bible okolo roku 98 n. l. dokončena. Od té doby tvoří celé Svaté písmo „slovo života“. Zjevuje, že Bůh umožní prostřednictvím Ježíše Krista věčný život. (Jan 3:16) Kdo chce dosáhnout Boží přízně a žít věčně, musí rozumět Božímu slovu, Bibli, musí o ní mluvit s druhými a podle toho též žít; to jest, musí ‚pevným sevřením držet slovo života‘.
5. Proč je velmi užitečné ‚pevným sevřením držet slovo života‘?
5 ‚Pevným sevřením držet slovo života‘ je velmi užitečné, protože tím zůstáváme pevně spojeni s Jehovou Bohem. Také to pomáhá vypořádat se s problémy života. A dále, umožňuje to křesťanovi vytrvat za nepříznivých okolností. Hned uvidíme, že tomu tak opravdu je.
VYROVNAT SE S NEMOCEMI
6, 7. Z jakého poznání mohou Jehovovi služebníci čerpat útěchu a sílu, když jsou nemocní?
6 Jak chudí, tak bohatí mohou být nemocní. (Kaz. 5:16, 17; 6:1, 2) Podle slov Ježíše Krista mohou onemocnět i jeho duchovní bratři. (Mat. 25:39, 40) Mezi prvními křesťany, kteří trpěli nemocemi, byli Epafroditus, Timoteus a Trofimus. (Fil. 2:25–30; 1. Tim. 5:23; 2. Tim. 4:20) Dnešní Jehovovi služebníci se proto mohou utěšovat, že nemoci u Božího lidu nejsou novodobým zjevem.
7 Je však posilující vědět, že Jehova Bůh ‚může odstranit nemoci‘. (5. Mojž. 7:15) Uzdravení nemocného krále Ezechiáše to potvrzuje. Bůh vyslyšel jeho modlitbu a vyléčil jej. (2. Král. 20:1–11) Když byl Ježíš Kristus na zemi, prováděl doslovné uzdravování a léčil také v duchovním smyslu. (Mat. 8:14–17; Iz. 53:4) Základ pro uzdravování tvořila Bohem opatřená výkupní oběť, kterou přinesl Ježíš Kristus na vrcholu své dráhy, započaté v roce 29 n. l. v Jordánu, když na něj sestoupil Boží duch. Křesťané tedy mohou s důvěrou doufat, že všichni poslušní lidé budou pod panstvím Božího království vzkříšeným Ježíšem Kristem navždy osvobozeni od hříchu, nemoci a smrti. Jak bylo vhodné, že David žehnal Jehovovi, ‚který uzdravuje všechny naše nemoci‘! — Žalm 103:1–3.
8. Co tedy může dělat nemocný křesťan?
8 Co však může nemocný křesťan zatím dělat? Kromě toho, že se dá odpovídajícím způsobem ošetřit, může prosit Jehovu o sílu, aby mohl nemoc snést, a také o duchovní sílu, která mu pomáhá zachovat za obtížných okolností ryzost Bohu. Může být přesvědčen, že „Jehova sám jej bude podpírat na lůžku nemoci“. — Žalm 41:1–3; 41:2–4, KB.
PŘEMÁHAT STRES
9, 10. a) Co pomůže zachovávat rovnováhu i přes duševní zatížení? b) Jak byly utišeny pocity krále Saula?
9 Stres není dnes nepatrným problémem pro mnohé lidi, i pro křesťany. Často vznikají v životě situace, které nervově vyčerpávají. Někdy se může stres stát dost velkým duševním zatížením. Ale jestliže se držíme „pevným sevřením slova života“, je spíše možné získat rovnováhu.
10 Co může pomoci tomu, kdo trpí duševním napětím? Bible nám to umožňuje pochopit. Když na izraelského krále Saula přišel zlý duch a naháněl mu strach, hrál mu někdy David na harfu. K čemu to vedlo? Bible říká: „To dávalo Saulovi ulehčení a bylo mu dobře a špatný duch od něho odstoupil.“ (1. Sam. 16:14–23) Ano, tichá, uklidňující hudba může člověka ukonejšit a vyvolat v něm pocit pokoje.
11. Kde je možno nalézt největší pomoc v dobách tísně?
11 David sám dobře znal duševní zatížení, protože byl často sklíčený. Více než jednou se snažil nedůvěřivý král Saul přibodnout jej kopím ke zdi. (1. Sam. 18:6–11; 19:9, 10) Saul jej také prohlásil za psance, a tak jej přinutil, aby žil jako štvané zvíře. David byl proto tehdy, a často i později, v nesnázích. Obracel se v modlitbě o pomoc na Jehovu Boha: „Obrat ke mně svou tvář a projev mi přízeň, neboť jsem osamělý a sklíčený,“ prosil úpěnlivě. „Tíseň mého srdce se rozmnožila, ach, vyveď mne z mých úzkostí.“ (Žalm 25:16, 17) Mohou se Jehovovi služebníci spolehnout na to, že jim jejich Bůh pomůže v době úzkosti? Jistě jim může pomoci. David mohl říci: „A Jehova se stane bezpečnou výšinou pro každého zdrceného, bezpečnou výšinou v dobách tísně. Ti, kteří znají tvé jméno, ti budou důvěřovat. Neboť, Jehovo, jistě neopustíš ty, kteří tě hledají.“ — Žalm 9:9, 10; 9:10, 11, KB.
ÚTĚCHA PRO SKLÍČENÉ
12, 13. a) Je pravda, že Jehovovi služebníci nikdy nejsou sklíčeni? b) Jak mohl Pavel snést těžkosti, které mohly vést ke sklíčenosti? (2. Kor. 12:7–10)
12 Lidé, kteří se ‚pevným sevřením drží slova života‘, mohou najít v Bibli také útěchu, když jsou sklíčeni. Zjistí, že jiní, kteří v minulosti sloužili Jehovovi, byli někdy podobně sklíčeni. Izák a Rebeka byli jistě velmi často sklíčeni pro obě hetejské manželky svého syna Ezaua, protože čteme: „A byly pro Izáka a Rebeku zdrojem hořkosti ducha.“ — 1. Mojž. 26:34, 35.
13 Zřejmě byli i mezi prvními křesťany někteří sklíčení, neboť apoštol Pavel dal bratrům v Tessalonice radu: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším.“ (1. Tess. 5:14) Pavel sám prodělal mnoho, co jej mohlo skličovat, ale přemohl tyto situace silou, kterou mu dal Bůh. Napsal: „Jsme všemožně utiskováni, nejsme však sevřeni tak, že bychom se nemohli pohnout, jsme bezradní, ale ne zcela bez východiska, jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách, jsme přemáháni, ale ne zničeni.“ (2. Kor. 4:8, 9) Ano, Pavel je povzbudivým příkladem pro všechny křesťany.
14. Proč bychom měli myslet na Nehemiáše, když nás tíží osobní problémy?
14 Snad tě skličují osobní problémy nebo důležitá rozhodnutí. Jestliže ano, pak si vzpomeň na Nehemiáše. Byl zarmoucen, když obsluhoval krále Artaxerxa, protože jej skličovala myšlenka na zpustošené město Jeruzalém a jeho rozbořené hradby. Když se jej perský vládce ptal, ‚modlil se k nebeskému Bohu‘. Nato prosil o dovolení, aby směl jít do Jeruzaléma a zúčastnit se stavebních prací. Král odpověděl příznivě a vyplnil jeho prosbu. „Dobrá Boží ruka“ na Nehemiášovi skutečně spočívala. (Neh. 2:1–8) I dnes by Jehovovi služebníci měli prosit svého Boha o pomoc a vedení při problémech nebo důležitých rozhodnutích. Jestliže se dají od něho vést, mohou mít důvěru, že bude s nimi.
15. Co bychom měli dělat podle slov apoštola Petra v době duševní stísněnosti?
15 V dobách duševní stísněnosti je zvláště důležité důvěřovat v Jehovu. Apoštol Petr řekl: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičné době, tím, že na něj uvrhnete všechnu svou úzkostlivou starost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:6, 7.
SNÁŠET ZÁRMUTEK
16, 17. Co může způsobit smrt milované osoby, jak je také vidět z Bible?
16 Je také mnohé v životě člověka, co mu připravuje zármutek. Žalmista řekl: „Stále jsem nacházel tíseň a zármutek.“ (Žalm 116:3) Všeobecně známý důvod pro hluboký zármutek je smrt někoho milovaného.
17 Patriarcha Abrahám oplakával smrt své milované manželky Sáry. (1. Mojž. 23:2) David byl hluboce zarmoucen smrtí Absolonovou. Volal „Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone, synu můj!“ (2. Sam. 18:33, KB) I dokonalý Ježíš Kristus byl tak velice zarmoucen smrtí svého přítele Lazara, že ‚zaslzel‘. — Jan 11:35.
18, 19. a) Jak je možno pomoci pozůstalým zemřelého, aby snesli zármutek? b) Jak mohou čerpat útěchu z biblických zpráv?
18 ‚Pevným sevřením se držet slova života‘ může pomoci pozůstalým, aby snesli svůj zármutek. Jestliže někdo stále myslí na radosti, které v minulosti zažil se zemřelým, může se jeho zármutek ještě zvětšit. Proto je snad lepší myslet na budoucnost! Bible ukazuje, že miliardy zemřelých budou vzkříšeny. Pavel měl naději, „že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Sk. 24:15) Kdo bude vzkříšen, jistě určuje sám Bůh. Avšak věrný křesťan, který má naději, že bude žít v budoucím pozemském ráji, smí počítat s tím, že opět uvidí jiného věrného služebníka, který měl také tuto naději. — Jan 5:28, 29.
19 Pozůstalí zemřelého, kteří ‚pevným sevřením drží slovo života‘, mohou čerpat útěchu z biblických zpráv. Představ si například, jak velice se musely radovat Marie a Marta, když Ježíš vzkřísil jejich bratra Lazara. (Jan 11:38–44) A vzpomínáš si na to, co se stalo, když Ježíš Kristus přivolal zpět k životu Jairovu dcerušku? Čteme, že ‚její rodiče byli bez sebe radostí‘. (Luk. 8:40–42, 49–56) Také si představ, jak budou šťastní lidé, kteří budou žít v Božím zaslíbeném pořádku, když budou moci přivítat vzkříšené! Takové myšlenky mohou pomoci snést zármutek způsobený smrtí milovaného člověka. Především musí v takové době křesťané zůstat modlitbou úzce spojeni s Jehovou, protože on je „Otec něžného milosrdenství a Bůh vší útěchy“. — 2. Kor. 1:3.
PŘEMÁHAT OSTÝCHAVOST A BÁZEŇ
20, 21. a) Co se mohou ostýchaví lidé naučit z Mojžíšovy zkušenosti? b) Čemu se můžeme naučit z Jeremiášovy zkušenosti? (Jer. 1:5–8)
20 Některým lidem, kteří se oddali Jehovovi Bohu, je zatěžko přemáhat ostýchavost, plachost nebo bázeň. Ostýchavým lidem bývá často zatěžko vyjádřit svou víru. Ale ti, kteří ‚pevným sevřením drží slovo života‘, zjistí, že jiní Boží služebníci úspěšně přemáhali podobné problémy.
21 Prorok Mojžíš měl zřejmě obtíže s vyjadřováním. Když mu Bůh řekl, že jej pošle do Egypta, aby vyvedl Izraelity z otroctví, byl bázlivý. Řekl: „Promiň mi, Jehovo, ale nejsem výmluvný řečník, ne od včerejška ani dříve ani od chvíle, kdy jsi mluvil se svým služebníkem, ale mám nevýřečná ústa a nevýřečný jazyk.“ Přesto poslal Jehova Mojžíše do Egypta, ale dal mu Arona jako mluvčího. Ale Mojžíš nenechal vždycky mluvit za sebe někoho jiného. Později mluvil k Izraelitům bez ostychu sám. — 2. Mojž. 4:10–17; 5. Mojž. 1:1–5.
22. Jakou výbornou radu dal Pavel Timoteovi, pokud jde o bázlivost?
22 Povšimněme si také rady, kterou dal Pavel Timoteovi. Byl-li Timoteus trochu bázlivý, nemůžeme s určitostí říci. V každém případě mu Pavel napsal: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha moci a lásky a zdravé mysli. Proto se nestyď za svědectví o našem Pánu, ani za mne, vězně kvůli němu, ale účastni se snášení zla pro dobré poselství podle Boží moci.“ — 2. Tim. 1:7, 8.
23. Jak mohou být potlačeny ostýchavost, plachost nebo bázeň?
23 Křesťan, který má podobné problémy jako Mojžíš, může je přemoci. Ostýchavost nebo plachost i bázeň mohou být potlačeny, prosíme-li vroucně Jehovu Boha o sílu. (Fil. 4:6, 7, 13) Lidé milující Jehovu mohou se mu vždy bez bázně přiblížit v modlitbě a svobodně mluvit s druhými o božských pravdách. „Tak v nás byla zdokonalena láska,“ napsal apoštol Jan, „abychom měli volnost řeči v den soudu, protože stejně jako on, jsme i my v tomto světě. V lásce není strach, ale dokonalá láska vyhání strach, protože strach působí zábranu.“ — 1. Jana 4:17, 18.
OCHRANA PŘED NEMRAVNÝM ŽIVOTEM
24. a) Jak může „bázeň před Jehovou“ sloužit jako ochrana? b) K čemu může vést pohlavní nemravnost?
24 Na druhé straně je bázeň oprávněná. Bible říká: „Bázeň před Jehovou je čistá“ a „znamená nenávidět zlé“. (Žalm 19:9; 19:10, KB; Přísl. 8:13) Tato bázeň nemá nic společného s chorobným strachem, ale je to uctivá bázeň, prospěšný strach, abychom se Jehovovi neznelíbili. Ochraňuje nás před špatným způsobem jednání. Například ten, kdo ‚pevným sevřením drží slovo života‘, ví, že Svaté písmo odsuzuje pohlavní nemravnost. (5. Mojž. 5:18; 1. Kor. 6:9, 10) Bible však také ukazuje, že nemravné jednání může způsobit bolest a zármutek. Když Amnon, syn krále Davida, znásilnil svou nevlastní sestru Támar, „začal ji nenávidět velmi velkou nenávistí“. Dal ji vyhnat ze svého domu, jako by mu nyní byla protivná a jako by její přítomnost v něm budila pocit, že je nečistý. — 2. Sam. 13:1–19.
25. Proč by bylo dobré myslet na Josefovo chování, jsme-li vydáni pokušení?
25 Jakým výborným příkladem je naopak Josef, Jákobův syn! Stále se zdráhal mít pohlavní styky s manželkou Putifara, svého pána, ačkoli jej vícekrát chtěla svést. Josef se sice pro své odmítání dostal za falešné obvinění do vězení, ale nehřešil proti Bohu. (1. Mojž. 39:7–23) Bude-li ten, kdo ‚pevným sevřením drží slovo života‘, pokoušen, aby se dopustil nemravného jednání, bude pro něho užitečné, když si vzpomene na Josefovo chování.
‚ZÁŘIT JAKO NOSITELÉ SVĚTLA‘
26–28. a) V jakých ohledech nám může pomoci, když ‚pevným sevřením držíme slovo života‘? b) Co musíme dělat, abychom dále ‚zářili jako nositelé světla‘?
26 Křesťané, kteří ‚pevným sevřením drží slovo života‘, mají tedy mnoho důvodů, aby byli vděčni za šestašedesát Bohem inspirovaných knih Bible. Když uplatňují biblické rady, mohou se mimo jiné vypořádat s nemocemi a překonat stres. Z Božího slova mohou čerpat útěchu, když jsou sklíčeni. Bible jim také pomáhá snášet zármutek a překonávat ostýchavost a bázeň a chrání je před nemravným způsobem života.
27 Kromě toho ti, kteří ‚pevným sevřením drží slovo života‘. jsou s to prokázat se jako ‚bezúhonní a nevinní‘, pokud jde o zlé činy „pokřivené a převrácené generace“ Bohu odcizeného světa. V této generaci září křesťané dále „jako nositelé světla“. (Fil. 2:14–16) S pomazanými následovníky Ježíše Krista, kteří jsou v první řadě odpovědni za to, aby sloužili jako duchovní „nositelé světla“, je spojen „velký zástup“, který má vyhlídku na věčný život na rajské zemi. — Zjev. 7:4–9.
28 V důvěře v Jehovu Boha budou všichni věrní křesťané dále vyzařovat duchovní světlo. S božskou pomocí budou dále projevovat správné pohnutky neboli správného ducha, jaký se hodí pro Jehovovy ctitele. Budou se snažit, aby pěstovali a přinášeli ovoce Božího ducha, a budou mít na mysli dobré vlastnosti prvních křesťanů i jiných lidí, kteří během staletí sloužili Jehovovi. A jistě bude dále Pán s duchem, kterého projevují všichni bohabojní lidé, kteří dnes ‚pevným sevřením drží slovo života‘. Patříš k těm, kteří projevují správného křesťanského ducha a držíš pevným sevřením „slovo života“?