Společně usilovat o jednotu v rodině
1. a) Jakých výrazů a jakého postoje by se měli varovat členové křesťanské rodiny? b) Jaká rada je uvedena v Kolossenským 4:6?
„ŘEKL jsem ti to.“ „Nikdy nedáváš pozor, co říkám.“ „Neřekl jsem, že se to stane?“ Příliš často se vyskytují taková rčení mezi manželi a jejich dětmi. Tón hlasu prozrazuje nazlobenost, jestliže něco nejde, a ten druhý to tak navrhl. Moudrý muž napsal: „Je lepší bydlet v zemi, kde je pustina, než se svárlivou manželkou spolu s mrzutostí.“ (Přísl. 21:19) Totéž je možné říci o životě s manželem, který je svárlivý a mrzutý. Slovníky definují slovo „svárlivý“ jako „malicherně kárající; dráždící stálým spíláním“. Takové jednání nemá jistě místo v křesťanské rodině. Oba manželé by se měli před tím chránit. Slova apoštola Pavla kolossenskému sboru nám všem poslouží dobrou radou: „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:6) Takovým způsobem odpovídat manželskému partnerovi je jistě oběma k požehnání.
2. Jaká vhodná myšlenka o laskavosti byla nedávno dána čtenářům tohoto časopisu?
2 Nedávno se na stránkách tohoto časopisu mluvilo o laskavosti. Mezi jiným tam bylo řečeno: „Ti, kteří se nazývají křesťany, musí dbát, aby jejich laskavost nebyla menší než laskavost a velkorysost lidí, kteří se nevydávají za Boží služebníky. . . I dnes slyšíme nebo čteme o lidech, kteří se vyznamenali zvláště dobrými skutky, zatímco jiní, kteří se vydávají za oddané Boží služebníky, zdaleka nejsou tak laskaví.“ Jak by bylo smutné, kdybychom v našem rodinném kruhu oddaných Jehovových ctitelů neprojevovali laskavost ve vzájemném jednání!
3. Co naznačuje slovo „podobně“ o jednání manželů s manželkami?
3 Apoštol Petr dává manželům dobrou radu: „Podobně vy, manželé, bydlete s nimi [svými manželkami] nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, (totiž) ženské nádobě, neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života, aby vaše modlitby neměly překážky.“ (1. Petra 3:7) Slovo „Podobně“ se vztahuje na Petrova dřívější slova začínající 2. kapitolou jeho dopisu, kde dává rady o podřízenosti a podobných věcech. Ukazuje, že Pán Ježíš Kristus zanechal svým následovníkům příklad, a říká o něm: „Když mu spílali, neodpovídal spíláním, když trpěl, nezačal vyhrožovat, ale dále se svěřoval tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) To byl jistě projev laskavosti, opravdu cenný příklad k následování pro manžely.
4. Jak mají manželky „podobně“ projevovat laskavost?
4 Petr měl „podobně“ moudré rady pro manželky. Řekl, že mají mít „tichého a mírného ducha, který má velkou cenu v Božích očích“. Tak tedy projevují laskavost manželky, které chtějí být služebnicemi Jehovy a Ježíše Krista. — 1. Petra 3:1–4.
5. Ukaž, jak Petrova výzva k laskavosti patří všem.
5 Ale to není vše. Má-li se projevovat laskavý duch v rodinném kruhu, nejsou to jen rodiče, kteří jsou vyzýváni, aby nebyli svárliví a příliš kritičtí. Petrova další slova zní: „Konečně mějte všichni stejné smýšlení, mějte soucit, projevujte bratrskou lásku, něžnou náklonnost, pokoru mysli.“ O odměně, která vyplývá z poslušnosti této rady, píše Petr o několik veršů dále: „Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivým prosbám.“ — 1. Petra 3:8, 12.
VHODNĚ SE STARAT O DĚTI
6. a) Jak mají otec i matka vykonávat odpovědnost, aby vychovali děti? b) Jakou radu k výchově dětí nám dává Bible?
6 Tím přicházíme k výchově dětí. V předešlém článku se mluvilo o tom, že otci připadá úkol vychovávat děti v kázni a obracet jejich mysl k Jehovovi. (Ef. 6:4) Ale je samozřejmé, že i matka nese velkou odpovědnost v tomto důležitém odvětví rodinného života. (Přísl. 6:20; Ef. 6:1, 2) Ve světě, kde se hromadí trestné činy a kde statistiky o kriminalitě dětí a mládeže kreslí hrůzný obraz násilí, je jasné, že výchova, kterou dávají křesťanští rodiče svým dětem, může být věcí života a smrti. Jsou-li oba rodiče věřící, mohou spolupracovat ve výchově uplatňováním moudrých rad Božího slova. — Přísl. 13:24, 22:6.
7. Jak se mají chovat otec a matka při rozdílných názorech na výchovu dětí? Odůvodni svou odpověď.
7 Milující výchova dětí oběma rodiči přispívá k tomu, že v rodině panuje dobra atmosféra. Mají-li rodiče rozdílný názor na výchovu, mohou si o tom pohovořit, když jsou sami a děti je neslyší. Když pak dojdou k rozumnému závěru, je to k užitku dětí, protože ty se naučí respektovat rady a kázeň obou rodičů a nebudou se snažit rozdělit rodiče v otázkách nebo problémech, které kvůli nim vzniknou.
8. a) Co nesmíme přehlédnout při výchově dětí? b) Co se proto rodiče mají snažit dělat?
8 Je pravda, že některé děti nepřijmou srdcem pravdu Božího slova. Stejně jako u Kaina, Ezaua a jiných nenajde pravda u některých dětí odezvu. Nenechají se vést v životě tím. co by přispívalo k souladu v rodině. To může věřícím rodičům způsobit velký zármutek a snad se ptají: „Co jsme udělali špatně?“ Rodiče snad skutečně učinili vše, co bylo možné, aby vychovali děti na cestách spravedlnosti tím, že uplatňovali rady a kázeň Bible, a přece se děti vzepřely a odmítly stát se poslušnými Božími dětmi. V takových případech je správné to, co napsal moudrý muž v Příslovích 17:21, 25: „Otec nerozumného dítěte se neraduje. Hloupý syn je k mrzutosti svému otci a k hořkosti té, která jej porodila.“ Proto je velmi důležité, aby rodiče dělali vše, co je v jejich silách, aby dali dětem pro jejich život, co potřebují. To mohou činit tak, že poslouchají, co říká Bible o výchově dětí. (5. Mojž. 6:5–9) Tak oba značně přispějí k jednotě rodiny.
9. a) Co je kromě biblického studia s dětmi ještě důležité? b) V jakých ohledech mají rodiče projevovat zájem o děti?
9 Měli bychom myslet na to, že nestačí jen studovat s dětmi Bibli, abychom usměrňovali jejich mysl k Jehovovi. Je nutné také praktické uplatňování biblických zásad. Máte-li děti, měli byste jim dávat dobrý příklad v pilnosti. Bylo by dobré, kdyby matka ráno ještě spala, zatímco děti by si samy dělaly snídani, připravovaly se do školy a pak odešly z domova? Křesťanská matka, která pracuje k jednotě rodiny, by měla vstát — pokud jí v tom nebrání nemoc nebo jiný závažný důvod —, když se děti chystají do školy. Měla by jim připravit snídani a postarat se, aby byly správně oblečeny. Křesťanští rodiče by měli mít zájem o to, jak se děti ve škole učí a odpovídá-li jejich chování stále chování dobře vyškoleného Jehovova služebníka. Měli by vštípit dětem úctu k starším lidem a k majetku druhých. To vše a mnohé další může rodičům pomoci, aby vychovali děti, které by jim nepůsobily zármutek, ale byly k chvále stvořiteli a k zadostiučinění rodičům.
VZTAH MEZI MANŽELI
10, 11. Jak se dnes chová stále více lidí a jaký zastávají názor?
10 Pak zde jsou stále existující problémy s intimními vztahy mezi mužem a ženou v manželství. Ve světě se o tom v posledních letech velmi mnoho napsalo, ale něco přímo odporuje dobré radě Božího slova. Mnozí partneři dnes žijí spolu bez uzavření manželství. Není to přirozeně nic nového, ale velmi mnozí si zřejmě myslí, že „na tom nic není“, netají se tím na veřejnosti, a nestarají se o city druhých nebo o mravní měřítka Božího slova.
11 I v údajně křesťanských zemích žijí takzvaní „nábožní“ lidé spolu bez sňatku a mají názor, že je to více méně bezvýznamný oficiální slib věrnosti nebo kus papíru, který říká, že jsou spojeni v manželství. A jsou mnozí, kteří zcela otevřeně žijí s více partnery, které bezohledně střídají. To přirozeně vede k rozšíření pohlavních nemocí, mnozí lidé mají zničený život a z dětí se stávají zločinci. Mnohým lidem je to však lhostejné, dokud mohou uspokojovat svá sobecká přání.
12. Jak by měl smýšlet křesťanský pár o takovém způsobu života?
12 Křesťanské páry se jistě nesmějí tak chovat, protože Bohu se to nelíbí. Zdravý lidský rozum jim říká, že nejdůležitější v jejich životě je líbit se Bohu a konat jeho vůli. To jim přináší Boží požehnání. Nicméně křesťanští manželé musí přesto dbát na to, aby jejich manželské vztahy nebyly poskvrněny protipřirozeným jednáním, které odporuje zásadám Božího slova. Oba manželé musí brát v sexuálních vztazích ohled na křesťanské cítění druhého.
13. Jak může manžel ukázat, že miluje svou manželku?
13 Náš stvořitel učinil muže a ženu tak, že se mohou v manželství těšit z úzké a srdečné důvěrnosti. Proto byla žena stvořena jako „doplněk“ muže, to jest, měla muže doplňovat. Muž a žena měli být „jedním tělem“. (1. Mojž. 2:18, 21–24) Má-li být toto uspořádání ke spokojenosti obou partnerů, musí každý z nich převzít svou úlohu. Apoštol Pavel napsal: „Manželé mají milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdy nikdo neměl v nenávisti své vlastní tělo, ale živí je a něžně je opatruje.“ (Ef. 5:28, 29) Aby manželka mohla být opravdu šťastná, potřebuje mít pocit, že je žádoucí a milovaná. V intimních stycích mezi manželi se taková láska musí projevovat, mají-li oba podporovat jednotu manželství a oboustranné porozumění.
14. Čeho by se manželé měli varovat ve svém intimním styku a proč?
14 Chování muže a manželky při plnění jejich odpovědností by mělo odpovídat Božímu slovu. (1. Kor. 7:3–5) Muž i žena se mají těšit ze vzájemné důvěrnosti v manželských vztazích, ale musí se vyvarovat protipřirozeného jednání, jako je sodomie, orální styk a podobně. Nazýváme to „protipřirozené“, protože stvořitel jistě neurčil pro muže a ženu takové jednání a protože v jeho Slově je zdůrazněna nutnost varovat se nečistých zvyků běžných ve světě. — 3. Mojž. 18:1–30, Řím. 1:24–27; 1. Tess. 4:3–8.
15. Čeho je třeba se vyvarovat při oblékání nové osobnosti? (Srovnej Judu 7.)
15 Protože jako křesťané musíme žít v tomto zkaženém systému věcí a pohybovat se uvnitř hranic stanovených křesťanskými naukami, nesmíme pěstovat způsob myšlení a názory lidí, kteří se zastávají špatného chování. Všeobecně se dnes zdá, že sex všeho druhu je zbožím, které se kupuje a prodává. Mnozí, kteří přišli k poznání pravdy, získali zkušenosti ve starém systému a nechali se dříve ovlivňovat jeho způsobem myšlení. Nyní však již nepatří k tomuto systému, ale k Božímu uspořádání věcí. Změnili svou mysl, oblékli novou osobnost a chtějí vést život v souladu se spravedlivými měřítky a zásadami Božího slova. — Ef. 4:19–24.
16. a) Před čím musí být křesťan na pozoru, když uvažuje o mravném chování? b) Co o tom ukazují události Noemových dnů a času Sodomy a Gomory? c) Vysvětli, jaký význam mají v tomto ohledu slova Římanům 2:12–16.
16 Je velmi důležité, abychom všichni, kteří jsme byli povoláni ze tmy do Božího podivuhodného světla pravdy, přísně dbali na to, jak myslíme a jednáme. Nepovažujeme za dobré to, co Bůh odsuzuje. Neměli bychom se chtít přiblížit až k hranicím hříchu a přitom si myslet, že máme určitá práva a že své úmysly můžeme podle svého přání uskutečnit. Také bychom se neměli omlouvat, že v Písmu není přímo černé na bílém v podrobnostech pojednáno o pochybném jednání. Nemáme důkazy, že by v Noemových dnech existoval psaný zákon, který by zakazoval andělům, aby měli styky s lidskými dcerami. A přece to bylo nesprávné, nemravné a špatné. Bůh viděl, že země byla zkažena a naplněna násilím. Zničil tento svět špatnosti a zachránil pouze osm spravedlivých duší. (1. Mojž. 6:11, 12; 1. Petra 3:19, 20) Později zničil Bůh Sodomu a Gomoru, protože jejich obyvatelé se dopouštěli homosexuality. Ale nic v Bibli nenaznačuje, že lidé v té době měli psané zákony od Boha, v nichž takové jednání bylo přímo zakázáno. (1. Mojž. 13:13; 19:24, 25) Bůh vložil na počátku do člověka svědomí. Člověk v podstatě ví, co je správné a co je špatné, které skutky jsou zlé a Bohem odsouzené. (Řím. 2:12–16) Člověk také ví, co Bůh zamýšlel, když propůjčil muži a ženě rozmnožovací schopnost a oběma umožnil, aby pohlavním spojením mohli mít potomky. Proto člověk v základě ví, že homosexualita, lesbická láska, orální styk, sodomie stejně jako cizoložství, smilstvo a podobné jednání jsou špatné. K podpoře jednoty v rodině by se tedy měli jak manžel, tak i manželka pohybovat v hranicích bohulibého myšlení, které spočívá na zásadách Božího slova. To vede ke šťastnému rodinnému životu.
17. Jmenuj další chybu, které by se měly manželské dvojice varovat.
17 Také stojí za povšimnutí, že by se intimní styky neměly užívat jako zbraň proti manželskému partneru v úmyslu dosáhnout osobní výhody, nebo jen pro vlastní zájmy. Apoštol Pavel dal radu: „Manžel ať dává své manželce, co jí patří, ale stejně také manželka svému manželovi. Neodpírejte to jeden druhému, kromě po vzájemné dohodě.“ Každý z manželských partnerů by měl brát ohled na potřeby druhého a dbát na Pavlova slova: „Každý ať dále hledá ne svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého.“ — 1. Kor. 7:3, 5; 10:24.
18. Od koho dostáváme radu o manželství a o tom, jak je zachovat počestné?
18 Jehovova viditelná pozemská organizace dala manželským dvojicím mnoho pomocných rad, které mohou být k jejich požehnání. Tyto rady nepřicházejí od nikoho jiného než od Jehovy, prostřednictvím jeho Slova. Apoštol napsal: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné.“ A tak to také myslel. Všichni, kteří mají zájem vést šťastný manželský život, mohou jej mít, jestliže poslouchají dobrou radu apoštola Pavla židovským křesťanům. — Žid. 13:4.
19. O kterých dalších problémech se bude mluvit ve spojení s manželstvím, jednotou rodiny a pokojem mezi Božími služebníky?
19 V tomto článku jsme mluvili o tom, jak je možné šťastné manželství, když oba manželé jsou oddanými, pokřtěnými křesťany a mají stejné cíle a zájmy. Mnozí Jehovovi služebníci žijí v manželství s nevěřícím, nebo žijí odděleně. Jak se v takovém postavení mohou vypořádat s mnoha problémy, když musí vychovávat děti a přejí si šťastně žít? Jaké jsou rady Božího slova takovým Jehovovým služebníkům? O těchto myšlenkách budeme pojednávat v příštím článku.