Co tím moudrý muž myslel?
Není propuštění ve válce se smrtí
EXISTUJE válka, v níž nemůže být člověk propuštěn. Král Šalomoun o tom napsal: „Není žádný člověk, který by měl moc nad duchem [životní silou], aby zadržel ducha; ani není žádná ovládající síla v den smrti;ani není propuštění ve válce. A špatnost neposkytne únik těm, kteří si v ní libují.“ — Kaz. 8:8.
V době smrti je člověk bezmocný. Ať dělá co chce, nemůže zadržet ducha, takže by životní síla zůstala v jeho tělesných buňkách a on se mohl udržet naživu. Smrtelní lidé nemají moc nad dnem smrti. Žádné lidské snahy nemohou nikoho zbavit nelítostné války, kterou se všemi vede nepřítel „smrt“: (Řím. 5:14) Není ani možné se postarat o náhradu, abychom byli osvobozeni od smrti. Inspirovaný žalmista řekl: „Žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné; (a výkupní cena jejich duše je tak cenná, že přestala na neurčitý čas), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ (Žalm 49:7–9; 49:8–10, KB) Snad se zlým za jejich života podařilo lstivým a nepoctivým způsobem se vyhnout trestu. Ale snad není žádný úskok, žádný plán a žádná pleticha, kterými mohou uniknout smrti.
Vypořádat se s tím, co vidíme v nedokonalém světě
V nedokonalém světě vidíme mnohé, co by nás mohlo znepokojit. Snad se zlým daří dobře, zatímco spravedliví trpí. Jak se můžeme vyvarovat toho, abychom proto nebyli zatrpklí?
Král Šalomoun, opíraje se o pečlivé bádání, zapsal některá pomocná pozorování: „Protože rozsudek proti zlému skutku nebyl spěšně vykonán, srdce lidských synů se plně naklonilo k činění zlého. Ačkoli snad hříšník činí špatnost stokrát a dále dlouho dělá, co se mu líbí, přece však si také uvědomuje, že s těmi, kteří se bojí svého Boha, to dobře dopadne, protože před ním měli bázeň. Se zlým to však vůbec nedopadne dobře, ani neprodlouží své dny, které jsou jako stín, protože nemá bázeň před Bohem.“ — Kaz. 8:11–13.
Jak zde Šalomoun ukazuje, může být lidské právo vlažné a lidské soudy mohou pracovat trapně pomalu nebo dokonce být lhostejné ke zlým skutkům. Protože zlí nejsou potrestáni za své bezpráví, myslí, že vyjdou bez újmy, a zatvrdí se ve svém špatném jednání. Ale jejich špatnost nepřinese odměnu. Jejich život rychle přejde „jako stín“a nemohou jej prodloužit svými pletichami. Naopak spravedliví lidé ve skutečnosti nejsou ve stálé nevýhodě. Pravda, druzí jim sice mohou dělat těžkosti, ale jejich úcta ke stvořiteli neboli „bázeň“ před ním působí vždy k jejich dobru. Spravedlivý si zachovává dobré svědomí, nachází uspokojení v tom, že dělá, co je podle jeho vědomí správné, a když umírá jako věrný Boží služebník, má naději, že bude vzkříšen. A tak nakonec všechno „dobře dopadne“ pro ty, kteří se bojí Jehovy Boha.
Kdo je přesvědčen o tom, že Nejvyšší odměňuje ty, kteří se jej bojí, nezatrpkne, když vidí to, co Šalomoun dále popisuje: „Je marnost, která se děje na zemi, že jsou spravedliví, s nimiž to dopadá tak, jako by činili dílo zlých, a jsou zlí, s nimiž to dopadá tak, jako by činili dílo zlých, a jsou zlí, s nimiž to dopadá tak, jako by činili dílo spravedlivých. Řekl jsem, že i to je také marnost.“ (Kaz. 8:14) Tuto nespravedlnost nelze přičítat Jehovovi Bohu. Je to „marnost, která se děje na zemi“, za níž jsou zodpovědni nedokonalí lidé. Někdy je to pro úplatnost úředníků, někdy je to prostě pro nedostatek poznání a ocenění Božích měřítek stanovených v Bibli.
Bohabojný člověk nepřipustí, aby jej nespravedlnost světa oloupila o radost ze života. Poznává, že nemůže změnit to, co Bůh až dosud u lidí připustil, a proto jedná podle Šalomounových slov: „A já sám jsem chválil radování, protože lidstvo nemá nic lepšího pod sluncem než jíst a pít a radovat se, a že to by je mělo doprovázet v jejich tvrdé práci za dnů jejich života, které jim dal pravý Bůh pod sluncem.“ (Kaz. 8:15) Ano, nejlepší je, když si člověk zachovává v životě vhodnou bázeň před stvořitelem a přitom nachází uspokojení v práci a rozumném jídle a pití. Kdyby se staral a vzrušoval pro všechny chyby tohoto světa, vedlo by to pouze ke zklamání a oloupilo by jej to o radost ze života. Mohlo by to snížit jeho duchovní smýšlení a štěstí. Rozčilování a stížnosti neuspíší osvobození, které bude způsobeno tak, že Bůh odstraní přítomný svět a nahradí jej novým spravedlivým světem. Žalm 37:5–7.
Navíc se nic nezíská pokusem objevit nějaké pravidlo nebo formuli, které by plně a do všech podrobností vysvětlily příčiny událostí v tomto světě. Moudrý král Šalomoun i jiní pečlivě zkoumali před dávnou dobou záležitosti lidstva. Nebyli však schopni najít žádné přesné pravidlo, kterým by se dalo určit, co se v každém případě dá očekávat. Šalomoun napsal: „Ve shodě s tím jsem zaměřil své srdce k tomu, abych napsal moudrost a viděl zaměstnání, které se koná na zemi, protože existuje takový, který očima nevidí spánek, ani ve dne ani v noci. Viděl jsem všechno dílo pravého Boha, jak lidstvo není schopné postihnout dílo, které se děje pod sluncem, jakkoli lidstvo neustále usilovně pracuje a hledá, přece to nemůže postihnout. A kdyby i snad řekli, že jsou dnes moudří, aby poznali, nebudou schopni to postihnout.“ — Kaz. 8:16, 17.
Povšimněme si, že Šalomoun označuje to, co se děje u lidí, jako „dílo pravého Boha“. Může se to říci, neboť všechno se děje s jeho svolením a připuštěním; neznamená to však, že by to sám způsobil, podporovala schvaloval. I kdyby někdo obětoval spánek, nemohl by postihnout v plném rozsahu to, co Bůh připouští, zatímco uskutečňuje své velkorysé předsevzetí. Tato myšlenka Šalomounových slov je zdůrazněna v Moffattově překladu. Když jsem oddal svou mysl studiu moudrosti, abych poznal celý vyplněný život světa, shledal jsem, že člověk není schopen pochopit pravdu toho všeho, co Bůh činí v tomto světě; i když naléhavě pracuje, aby ji získal, tím, že ji ve dne v noci beze spánku hledá, nikdy ji nenajde; moudrý si může myslet, že na to tajemství přijde, ale ani on je nikdy nenajde.“ — Kaz. 8:16, 17.