‚Kárání jsou cestou života‘
„Přikázání je lampou a zákon je světlem a kárání vedoucí ke kázni jsou cestou života.“ — Přísloví 6:23.
Strážná věž z 1. března 1978 přinesla několik článků o kárání. Mnoha čtenářům se látka líbila a prosili o zveřejnění dalších informací, které by námět prohloubily. S ohledem na to byly připraveny studijní články v tomto vydání.
1. Vzhledem k jakému stavu lidstva vzniká otázka, jak můžeme získat Boží přízeň a udržet si ji? (Řím. 3:23)
JAKO nedokonalí lidé se dopouštíme mnoha přestupků slovy, myšlenkami a skutky. Apoštol Jan napsal svým spolukřesťanům: „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích,‘ svádíme sami sebe a pravda není v nás.“ (1. Jana 1:8) Křesťanský učedník Jakub se přiznal: „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá slovem, je dokonalý muž, schopný držet na uzdě také své celé tělo.“ (Jak. 3:2) Jak potom můžeme získat Boží přízeň a udržet si ji?
2. a) Co musíme dělat, abychom byli v Jehovových očích čistí? (1. Král. 8:46–50; Iz. 1:16–18; 55:6, 7; Kol. 1:13, 14; Zjev. 7:14) b) Jak nám může pomoci biblické kárání, abychom si zachovali neposkvrněné postavení před Všemohoucím? (Přísl. 3:12; Zjev. 3:19)
2 Potřebujeme odpuštění svých hříchů. To vyžaduje, abychom vyznali své přestupky Nejvyššímu, projevili pravé pokání nebo upřímnou lítost a žádali o odpuštění na základě Ježíšovy usmiřující oběti. Bible říká: „Když vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ (1. Jana 1:9) Kárání, které spočívá na Božím slově a jeho spravedlivých zásadách, může nám ukázat, v čem spočívá náš hřích, a pomoci nám, abychom učinili nutné kroky k získání Božího odpuštění a tím si zachovali před Bohem bezúhonné postavení. Takové kárání nám také může pomoci, abychom se nedopustili vážnějšího přestupku.
3. Co může způsobit, že se sami pokáráme, a jak se to stane? (Přísl. 1:20–25)
3 Když čteme Bibli nebo rady spočívající na Bibli a když slyšíme rozhovor o Božím slově na shromáždění sboru, můžeme poznat, že jsme v některém ohledu zhřešili. Snad upřímně litujeme svého provinění, prosíme Boha o odpuštění a modlíme se o pomoc jeho ducha, aby se nám podařilo přivést život ještě více do souladu s jeho vůlí. Sami se pokáráme, jestliže si biblickou radu vezmeme k srdci a uplatníme ji.
ZNEKLIDNĚNÍ V SRDCI
4. a) Proč se někdo může cítit nehodný, aby se přiblížil k Jehovovi v modlitbě? b) Co má dělat ten, kdo je duchovně stísněný, a jak mu to může pomoci?
4 Může se stát, že se někdo pro spáchaný přestupek nebo pro své hříšné sklony necítí hoden modlit se k Bohu. Jeho duchovní tíseň může ovlivnit jeho tělesný stav. To se může stát, i když takový člověk opravdu nenávidí špatnost a chtěl by upřímně dělat to, co je správné. Co má potom dělat? Učedník Jakub odpovídá: „Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí.“ (Jak. 5:14) Když takový stísněný slyší vroucí modlitbu přicházející ze srdce, kterou za něj starší přinášejí, může být povzbuzen, aby se sám modlil k Jehovovi. Snad mu to také pomůže, aby správně uvažoval: „Jestliže jsou jiní přesvědčeni o tom, že Jehova slyší modlitby, které jsou přinášeny za mne, nemám být také přesvědčen, že vyslyší i moji modlitbu?“
5. a) Proč nemusí být pokárán ten, kdo je pro své hříchy velmi stísněný? b) Co mohou udělat starší, aby pomohli takovému kajícnému člověku?
5 Takový kajícný člověk nepotřebuje již od někoho jiného pokárání, aby si uvědomil vážnost svého hříchu. Pokáralo jej vlastní srdce, ba dokonce jej odsoudilo. (1. Jana 3:19–22; srovnej 2. Sam. 24:10; Žalm 32:2–5.) Tak mohou starší duchovně slabému připomenout Jehovovo milosrdenství a jeho ochotu vyslyšet naši prosbu. (Neh. 9:17; Mat. 7:7–11) Mělo by být také postaráno o to, aby takový člověk byl ustavičně během více týdnů, nebo dokonce měsíců duchovně posilován. Ten, kdo potřebuje podporu, by neměl podceňovat pomoc, která mu může být prostřednictvím starších poskytnuta.
PŮSOBIT PROTI NEZDRAVÝM TENDENCÍM
6. Které nezdravé tendence se mohou projevit ve sboru a o čem by si měli starší promluvit?
6 Někdy se také stane, že starší musí pokárat určité jedince nebo sbor jako celek pro nějaký postoj nebo jednání. Mohou se vyvíjet nezdravé tendence. Možná, že někteří ztratili ‚lásku, kterou měli na začátku,‘ a vážně zanedbávají své křesťanské odpovědnosti. (Zjev. 2:4; 3:15–18) Snad se do jejich společenských styků vloudila světskost. (1. Petra 4:3) Jistí lidé snad špatně mluví o druhých nebo jinak neovládají jazyk. (Ef. 4:29, 31; 5:3, 4) Rodiče mohou zanedbávat výchovu dětí. (Ef. 6:4) Mohlo by se stát, že někteří příliš holdují alkoholu nebo si dovolují přílišnou volnost ve styku s druhým pohlavím. (Ef. 5:18–20; srovnej 1. Tim. 5:1, 2.) Vzniká-li ve sboru taková situace, měli by si starší společně pohovořit, co by se mělo dělat k pomoci jednotlivým křesťanům nebo k užitku všech bratrů.
7. Jak například mohou starší soukromě udělit svým bratrům biblické pokárání?
7 Starší by mohli s tím, kdo má v duchovním ohledu vážné problémy, soukromě číst vhodné kapitoly z Bible nebo biblické články a mluvit o nich. Tím, že dávají pozor, zda onen jednotlivec rozumí významu biblických míst a jejich uplatnění pro své postavení, již jej napravují neboli kárají. Často to může dělat jeden nebo dva starší v neformálním duchu v jeho bytě. — Srovnej Skutky 20:18–20, 31.
8. Jak mohou být proslovy o nežádoucích tendencích ve sboru pro posluchače káráním?
8 Starší také mohou považovat za užitečné mít biblické proslovy, v nichž napadají nežádoucí tendence ve sboru a pojednávají o nich. (2. Tim. 4:2; Tit. 1:10–14) Jasné, důrazné vysvětlení biblických myšlenek může způsobit, že posluchači cítí, že musí sami sebe přezkoumat a učinit žádoucí změny ve svém životě. (Srovnej Jakuba 1:22–25.) Když poznají, že uvedené biblické texty platí na ně osobně, jsou tím káráni. — Srovnej 1. Kor. 14:24, 25, kde se mluví o nevěřícím, který je kárán tím, co slyší na shromáždění sboru.
ZÁVAŽNÉ PŘESTUPKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KÁRÁNÍ
9. a) Jakým druhem hříchu může být na sbor uvalena potupa? b) Proč ten, kdo se dopustil pouze jednou těžkého přestupku, je stále ještě nečistý v Jehovových očích?
9 Stejně jako v prvním století dopouštějí se i dnes někteří pokřtění křesťané závažných hříchů, které přinášejí potupu sboru. (Příklady takových přestupků: 1. Korintským 5:11; Galatským 5:19–21 a 1. Timoteovi 1:9, 10.) Možná, že se provinili jediným těžkým přestupkem nebo setrvávali určitou dobu v hříšném životě. I když se někdo dopustil těžkého přestupku jenom jednou, je v Božích očích nečistý tak dlouho, dokud se kajícně neobrátí na Jehovu a neprosí jej o odpuštění.
10. Jakou odpovědnost mají starší k lidem, kteří se dopustili těžkého hříchu?
10 Jakou odpovědnost mají starší vůči lidem, kteří se dopustili těžkého přestupku? Mají dělat vše, aby takovým lidem v duchovním ohledu pomohli. Měli by jim pomoci k pokání, pokud to provinilci ještě neučinili. Starší by měli pečlivě a s modlitbami uvážit, jak je možné toho nejlépe dosáhnout.
11. Proč snad člověk, který činí pokání pro svůj těžký přestupek, potřebuje další kárání?
11 Někdy je ten, kdo se dopustil těžkého přestupku, bohulibým způsobem zarmoucen a dává najevo pevné rozhodnutí dělat to, co je správné. Snad jeho slova ukazují, že rozumí, jak závažný byl jeho hřích. Nemusí být proto přesvědčován o tíži svého přestoupení, aby se mohl kát. Ale možná, že si není plně vědom, že k jeho závažné chybě vedly jiné hříchy. Možná, že pěstoval špatný způsob myšlení. Snad byl bezstarostný při výběru své četby a zábavy. Protože se vystavil silnému světskému vlivu, byla jeho vnímavost tak otupena, že nedovedl rozlišovat mezi správným a nesprávným. (Žid. 5:11, 14) Proto potřebuje kárání, a starší mu musí poskytovat po delší čas pomoc, aby poznal, co znamená v pravém slova smyslu být křesťanem. Snad mu musí ukázat, do jaké míry opětovně nedbal biblického napomenutí. Je také třeba mu poukázat na nutnost činit pokání nejen ze svého těžkého hříchu, ale i z menších hříchů, které k závažnému přestupku vedly.
12. Co může přimět starší, aby veřejně pokárali člena sboru?
12 Aby si členové sboru mohli vypěstovat zdravou bázeň, aby nebyli zapleteni do podobného způsobu jednání, rozhodnou se možná starší, že pojednají o problému přestupníka v biblickém proslovu ke sboru. Ačkoli možná není uvedeno jméno, ví on sám i ti, kteří do záležitosti vidí, že je přede všemi kárán. (1. Tim. 5:20) Při rozhodování, má-li dojít k veřejnému pokárání, starší uváží, je-li to skutečně k užitku sboru i kajícného přestupníka. Také promyslí, má-li být pokáranému uloženo nějaké omezení, a jaké.
DÍVAT SE NA SBOR JAKO NA RODINU
13. Jak působí okolnost, že se sbor podobá rodině, na způsob jednání s provinilci?
13 Při kárání provinilce by měli starší myslet na to, že sbor se podobá rodině, že představuje ‚společenství bratrů‘. (1. Petra 5:9) Se členy sboru se má jednat stejně přátelsky a uctivě jako se členy tělesné rodiny. (1. Tim. 5:1, 2) Milující rodiče nepostupují při přestupcích svých dětí jako soudci, kteří pouze zjistí skutečnosti a vynesou rozsudek. Snaží se vzpurné děti přivést k rozumu a pomoci jim, aby se v budoucnosti chovaly tak, aby nevrhaly potupu na rodinu, ale aby jí dělaly čest.
14. Jak vyřizují soucitní rodiče záležitost s dětmi, které se dostaly do potíží?
14 Často projednávají rodiče záležitost soukromě s dítětem, které má potíže, a nezahanbují je před celou rodinou. Když to však považují za nutné, mohou prozradit ostatním dětem, co se stalo a jaká kázeňská opatření se použijí proti neposlušnému členu rodiny. To dětem poslouží jako varovný příklad. Snad rodiče po dlouhou dobu trpělivě snášejí chyby dospělých synů a dcer, kteří žijí ještě doma. Když pak opětovná opatření nevedou ke zlepšení, mohou vyzvat dospělého syna nebo dospělou dceru, aby opustili dům. (Srovnej s tím, co dělali izraelští rodiče v souladu se zákonem v 5. Mojž. 21:18–21.) Možná, že to učiní proto, aby uchránili mladší děti od špatného vlivu.
15. Jaký cíl by měli starší v prvé řadě u přestupníka sledovat a pouze kdy mu odejmou pospolitost?
15 Starší sice nejsou rodiči členů sboru, spíše se podobají jejich starším bratrům, ale podobně mají učinit vše, co mohou, aby přivedli přestupníka k pokání. To však vyžaduje čas, aby mohli udělit vhodné biblické pokárání. Sám Ježíš Kristus řekl o „ženě Jezábel“ ve sboru v Tyatiře: „Dal jsem jí čas, aby činila pokání, ale není ochotna činit pokání ze svého smilstva.“ (Zjev. 2:21) Když stejně jako u „ženy Jezábel“ není ochota k pokání, mají starší takovému člověku odejmout pospolitost a tak odstranit škodlivý „kvas“ ze sboru. — 1. Kor. 5:6, 7.
16. Co by měli starší udělat, aby co nejlépe přestupníkovi pomohli?
16 Aby starší mohli opravdu přestupníkovi pomoci, měli by uvažovat o jeho případu nejen ve světle několika biblických textů, v nichž jsou uvedeny určité hříchy, nýbrž ve světle celého Božího slova. Povrchně posuzováno může případ přestupníka vypadat stejně jako nějaký případ, který byl projednáván už někdy dříve. Ale okolnosti, postoj a pohnutky tohoto člověka mohou být zcela rozdílné. Je nutné pečlivě zvážit všechny činitele ve světle Bible, aby bylo jasné, co je pro sbor i pro přestupníka nejlepší. Biblické kárání má odpovídat potřebám provinilce. Když si starší, kteří se ujali problému, učiní dokonalý obraz toho, co se stalo a co vedlo k provinění, musí si udělat čas, aby o tom osobně přemýšleli a v modlitbách hledali radu v Bibli, dříve než se sejdou, aby v celé skupině projednali, co se má učinit. Tak jsou mnohem lépe schopni udělit zdravé pokárání a poskytnout nutnou duchovní pomoc.
17. Co bychom měli být rozhodnuti dělat jako členové sboru a na jakou odměnu máme vyhlídku?
17 Biblické kárání má jistě velký význam, když jde o pomoc členům sboru, aby zůstali na cestě, která vede k věčnému životu. Kéž všichni jako jednotlivci stále věnujeme pozornost kárání Bible a vzdorujeme pokušením, kterými bychom mohli být svedeni učinit něco, co by přineslo potupu Bohu, Nejvyššímu, a sboru jeho oddaného lidu. Budeme-li tak jednat, smíme být přesvědčeni, že nám Jehova požehná a odmění nás věčným životem ve svém nastávajícím spravedlivém novém pořádku. — Jan 17:3.