Posíleni, abychom mluvili Jehovova slova
„Tak řekl Jehova: ‚. . . budeš mluvit všechna slova, o nichž ti přikáži, abys jim je řekl. Nevynechej ani slovo.‘ “ — Jeremiáš 26:2.
1. Jakým prorokem byl Jeremiáš a jak jej Jehova posílil?
JEREMIÁŠ byl věrný prorok. Protože horlivě oznamoval Jehovova „slova“, celý národ mu zlořečil. Když však volal k Jehovovi o úlevu, Bůh mu dal ujištění: „Učinil jsem tě pro tento lid opevněnou měděnou zdí, a jistě proti tobě budou bojovat, ale nepřemohou tě. Vždyť já jsem s tebou, abych tě zachránil a osvobodil.“ Tento „Jehovův výrok“ mu dodal síly, aby vytrval. — Jer. 15:10, 15, 20.
2. Jaké žádoucí vlastnosti projevil Jeremiáš? (Žid. 13:6)
2 Jeremiáš poslušně ohlašoval „všechna slova“ mocného soudního poselství, které mu Jehova přikázal mluvit. ‚Nevynechal ani slovo.‘ (Jer. 26:2) Když odhaloval špatnost židovského národa, jeho vládců i lidu, mluvil přímými slovy. K tomu Jeremiáš potřeboval odvahu a musel také mít vyslovenou víru, že Jehova má moc podporovat svého proroka.
3. Kdo slouží jako novodobý „Jeremiáš“ a do jaké smlouvy byli uvedeni tito lidé?
3 Stejně tak i v dnešní době Jehova vzbudil malý ostatek svých pomazaných svědků, aby sloužili jako Jeremiášova třída, obzvláště v říši pokryteckého křesťanstva. Také oni musí ‚mluvit všechna slova, která Jehova přikazuje‘. Tato slova obsahují poselství nejen o záhubě křesťanstva a všech ostatních národů, ale obsahují také povzbuzení a naději pro pravý křesťanský sbor. Tito duchovní izraelité byli uvedeni do „nové smlouvy“, kterou prorok popisuje zanícenými slovy u Jeremiáše 31:33, 34:
„ ‚Neboť to je smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je výrok Jehovův. ‚Vložím do nich svůj zákon a napíši jej do jejich srdce. A stanu se jejich Bohem a oni sami se stanou mým lidem. A nebudou již učit každý svého druha a každý svého bratra slovy: „Poznejte Jehovu!“, protože oni všichni mne budou znát, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,‘ je Jehovův výrok. ‚Protože odpustím jejich provinění a nebudu již vzpomínat na jejich hřích.‘ “
4. Z jaké naděje se těší Boží lid podobně jako Abrahám? (Žid. 13:12–15)
4 Pro toto duchovní „semeno Izraele“ Jehova buduje nebeské město, které nikdy ani do neurčitého času nebude vyvráceno nebo zbořeno. (Srovnej Židům 9:13–15.) Tato vyhlídka nám připomíná způsob, jak Jehova posílil věrného Abraháma, když mu předložil naději na „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. (Žid. 11:10) A nyní žijeme ve dni, kdy Kristova nevěsta, „svaté město, Nový Jeruzalém“, se blíží svému dokončení v nebesích, odkud symbolicky ‚sestoupí‘, aby lidstvu poskytla věčná požehnání. — Zjev. 21:2–5, 9.
5. a) Jaká „slova“ bychom se měli horlivě snažit oznámit jiným? b) Jaké dvojí poselství musí oznamovat Jeremiášova třída? (Srovnej Izaiáše 61:1, 2.)
5 Toto město je nebeské království, k němuž Jehova prostřednictvím Ježíše Krista vede jako pastýř ostatek svých ovcí. Starší mezi nimi slouží v dnešní době jeho shromážděnému lidu na zemi jako věrní nižší pastýři. (Jer. 23:3, 4) Jsou to vyslanci království ‚spravedlivého výhonku‘, většího Davida, Ježíše Krista, o němž proroctví říká:
„Král bude jistě vládnout a jednat s dobrou soudností a bude vykonávat právo a spravedlnost v zemi. . . A to je jméno, kterým bude nazván, ‚Jehova je naše spravedlnost‘.“ — Jer. 23:5, 6; srovnej Izaiáše 32:1, 2; 2. Korintským 5:20.
Jak dychtivě bychom měli oznamovat jiným Jehovova „slova“ o tomto spravedlivém království! Ale Jehova také pověřuje novodobou třídu Jeremiášovu, aby ohlašovala poselství záhuby!
KŘESŤANSTVO ODSOUZENO K ZÁHUBĚ
6. Jak se Jeremiášova „slova“ hodí na duchovenstvo křesťanstva?
6 Duchovní křesťanstva prohlašují, že jsou křesťané. Odpovídají však jejich nauky a jejich skutky tomuto tvrzení? Nebo patří do téže třídy jako náboženští vůdci v době Jeremiášově? Jeremiáš o nich řekl:
„Jsou to lidé, které chytají. Jako je klec plná létajících tvorů, tak jsou jejich domy plné podvodu. Proto se stali velkými a získávají bohatství.“ — Jer. 5:26, 27.
Toužili získat lidi, buď tím, že je lákali vnějším zdáním pobožnosti, nebo tím, že je získávali pod hrozbou smrti, jako v dobách imperiální kolonizace. Základem jejich náboženství jsou však starověká babylónská mystéria, nikoli Boží slovo. (Zjev. 17:5) Jejich bohem je záhadná „trojice“. Nesprávným učením o tom, že duše je nesmrtelná, vzbudili v mnoha lidech strach z „pekelného ohně“ a finančně se obohatili, když se modlili za ty, o nichž tvrdili, že trpí v mýtickém očistci. Uctívají kříž, což činili Egypťané dávno před Kristem. Sochy a obrazy jejich svatých mají svatozáře a růžence podle vzoru orientálních náboženství.
„Ztučněli, stali se lesklými. Oplývají také špatnými věcmi.“ — Jer. 5:28.
7. V čem se mnozí lidé v křesťanstvu podobají těm, kteří žili v Jeremiášově době v Jeruzalémě?
7 V Jeremiášově době se většina lidí rozhodla, že zůstanou se systémem odsouzeným k záhubě. Milovali jeho nečestnost, zkaženost a nemravnost. Nechovají se dnes stejně mnozí lidé v křesťanstvu? Jehova vyjadřuje svůj rozsudek:
„ ‚Neměl bych účtovat právě za tyto věci,‘ je výrok Jehovův, ‚nebo neměla by se má duše pomstít na národu, jako je tento? Ohromující situace, ano hrozná věc byla způsobena na zemi: Proroci sami skutečně prorokují falešně, a kněží, ti jdou a podmaňují si podle svých sil. A můj vlastní lid to tak miloval.‘ “ — Jer. 5:29–31.
Ať duchovenstvo dále káže babylónské nepravdy. Ať dosahují vynikajícího postavení, když podporují zkažené politiky. Ať si zahrávají se sexuální volností, homosexualitou, s hazardními hrami a jinými praktikami, jež Boží slovo odsuzuje, ať je dokonce i podporují. Je to snad populární, masám se to líbí. Mnozí lidé ‚to tak milují‘. Bůh však prohlašuje, že nad veškerým takovým náboženským pokrytectvím velmi brzo vykoná rozsudek.
8. Co bylo prorocky znázorněno záhubou Sílo? (Jer. 7:12)
8 V době prvních izraelských soudců byl svatostánek s Jehovovou truhlou umístěn v Sílo. Ale duchovenstvo se stalo tak povolným, zkaženým a nemorálním, že Jehova začal ‚účtovat‘. Izrael utrpěl zdrcující porážku od Filištínů, truhla jim byla uloupena a nejvyšší kněz Eli a jeho nemravní synové zemřeli. (1. Sam. 2:12–29; 4:2–18; 3:10–14) Podle Jehovových slov měl Jeruzalém v době Jeremiášově utrpět totéž, co utrpělo Sílo:
„ ‚A nyní, protože jste dále činili všechny tyto skutky,‘ je Jehovův výrok, ‚a já jsem k vám dále mluvil, brzo jsem vstával a mluvil, ale vy jste nenaslouchali, a dále jsem vás volal, ale vy jste neodpovídali, já také učiním domu, nad nímž je vzýváno mé jméno, v nějž doufáte, a místu, které jsem dal vám a vašim předkům, stejně jako jsem učinil Sílo.‘ “ — Jer. 7:13, 14.
Náboženství křesťanstva, která tvrdí, že mají vztah k Bohu prostřednictvím Krista Ježíše, by měla dbát těchto slov.
9, 10. a) Jak se „skutky“ křesťanstva liší od skutků pravých křesťanů? b) Jak se podle proroctví náboženští vůdci křesťanstva dívají na morální zhroucení a na úsilí o mír? c) Jak přijde pravý mír?
9 Mezi „skutky“ křesťanstva patří také to, že podporují lidské plány pro mír, zatímco Ježíš učil pravé křesťany, aby se modlili o Boží království, jež bude nástrojem, kterým bude této zemi přinesen mír. (Mat. 6:10) Katoličtí i protestantští náboženští představitelé vítali Spojené národy jako „poslední naději člověka na mír“. Současně hledají přízeň ze strany politiků tím, že poskytují požehnání a podporu národům, jež jsou členy Spojených národů a které na zbrojení ke katastrofě vydávají ročně ohromující hodnotu, totiž 350 miliard dolarů. Jeremiášova slova přiléhavě platí náboženským vůdcům novodobého „Jeruzaléma“, říši křesťanstva:
„Od nejmenšího z nich až po největšího z nich každý pro sebe dosahuje nepoctivého zisku, od proroka až po kněze každý jedná falešně. A pokoušejí se uzdravovat zhroucení mého lidu lehkovážně a říkají: ‚Je mír! Je mír!‘, když žádný mír není.“ — Jer. 6:13, 14; viz též 8:11; 14:13–16; 23:17–20.
10 Náboženští vůdci křesťanstva přecházejí morální zhroucení svého stáda lehkovážně a říkají, že všechno je v pořádku, zatímco ve skutečnosti situace je žalostná a zaslouží si božskou odplatu. A kam je přivede jejich volání ‚Mír! Mír!‘? Apoštol Pavel odpovídá: „Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, tehdy na ně okamžitě přijde náhlé zničení jako tísnivé bolesti na těhotnou, a rozhodně neuniknou.“ (1. Tess. 5:3) Mír totiž nepřijde na základě plánů národů, které šíleně zbrojí pro nukleární válku, ale prostřednictvím Božího království, až toto království zničí národy, které rozdmychávají válku. — Dan. 2:44.
11. Ukaž, v čem se vina krve, spočívající na křesťanstvu, podobá vině odpadlého Jeruzaléma.
11 Od roku 1914, kdy se naplnily „ustanovené časy národů“, tyto národy v hněvu obětovaly 69 milionů životů ve dvou světových válkách a také mnoho jiných životů v menších konfliktech. (Luk. 21:24) Náboženští duchovní žehnali těmto konfliktům a často sloužili na obou stranách jako vojenští kaplani. Schvalovali oběti lidských životů, jako to kdysi činil odpadlý Jeruzalém, který Jehova odsoudil slovy:
„Na vašich sukních byly nalezeny stopy krve duší nevinných chudáků.“
„Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Hle, přivádím na toto místo neštěstí, o němž když někdo uslyší, bude mu znít v uších, protože mne zanechali. . . a naplnili toto místo krví nevinných.‘ “
Jehova přísně potrestal obyvatele Judeje za to, že obětovali „své syny a své dcery v ohni“. Lidi v křesťanstvu čeká podobný trest. — Jer. 2:34; 19:3–5; viz též 7:31.
12. Jaké svátky v křesťanstvu odsuzuje Boží slovo a jak je možno tyto svátky srovnat s tím, co dělali Židé ve starověkém Jeruzalému?
12 Falešná náboženství křesťanstva se však dopustila i jiných věcí kromě toho, že na sebe uvalila vinu krve. Přijala nauky a formalismus starověkého Babylóna, kolébky ohromné světové říše falešného náboženství. Jejich vánoce, velikonoce a mnoho jiných svátků pochází z náboženství z předkřesťanských dob. Velikonoce nesou dokonce v některých jazycích (např. v angličtině: „Easter“, čti: ístr) označení podle jména bohyně Astarte, fénického božstva plodnosti a sexuální lásky! O podobných svátcích v Jeremiášových dnech „Jehovův výrok“ zněl:
„Synové sbírají kousky dřeva, otcové rozněcují oheň a manželky hnětou moučné těsto, aby dělali obětní koláče ‚královně nebes‘, a vylévají se oběti nápojů jiným bohům, abych byl urážen. . . Proto tak řekl Pán Jehova: ‚Hle, na toto místo je vyléván můj hněv a má zuřivost.‘ “ — Jer. 7:18–20.
‚STAVĚNÍ A ŠTĚPOVÁNÍ‘
13. Jaké dvojí dílo nyní vykonává Jeremiášova třída?
13 Jeremiášova třída v dnešní době oznamuje Boží soudy nad křesťanstvem již asi 60 let. Blíží se doba k vykonání těchto soudů. Je tedy předpověděno dílo ‚plenění a strhávání a ničení a boření‘ omylů falešného náboženství. Je také předpověděno ‚stavění a štěpování‘, neboť čestným lidem má být oznamováno „dobré poselství“ o tom, že Boží království nahradí dnešní zkažené panství na zemi. To znamená, že v srdcích těchto lidí má být budováno ocenění pro Jehovu, pro jeho dobrotu a pro příležitost získat věčný život v rajských poměrech, což je umožněno prostřednictvím oběti Ježíše Krista. — Zjev. 7:9–17.
14. Jak se plní znázornění ve 24. kapitole Jeremiášově?
14 Podle 24. kapitoly Jeremiášovy Jehova způsobil, aby prorok viděl dva košíky fíků, umístěné před Jehovovým chrámem. Jeden košík obsahoval špatné fíky, jež představovaly ty, kteří nejednají s vírou v Jehovovy sliby, a proto utrpí ztrátu. Dobré fíky byly „velmi dobré“, a znázorňovaly v prvé řadě ty Židy, kteří projevili víru a po sedmdesáti letech se vrátili z babylónského vyhnanství, aby v Jeruzalémě obnovili uctívání Jehovy. V novodobém splnění znázorňovaly věrný ostatek, který se vrátil ze zajetí Velikého Babylóna, obzvláště z náboženství křesťanstva, od roku 1919. O těchto lidech, kteří byli obnoveni, a o jiných, kteří se k nim měli později připojit, Jehova říká prostřednictvím svého proroka:
„A v dobrém na ně zaměřím své oko a jistě způsobím, že se vrátí do této země. Vystavím je, a nestrhnu je, budu je štěpovat a nevyplením je. A dám jim srdce, aby mne poznali, že já jsem Jehova; stanou se mým lidem a já sám se stanu jejich Bohem, protože se ke mně vrátí celým svým srdcem.“ — Jer. 24:6, 7.
Tyto „dobré fíky“ rozvíjejí velmi důvěrný vztah ke svému Bohu, Jehovovi. Jejich srdce je ve správném stavu a bezpodmínečně důvěřují, že Jehova bude řídit jejich kroky. — Jer. 10:23, 24; 20:12, 13.
SOUD NAD NÁRODY
15. Na koho se vztahuje splnění Jeremiášova výroku o záhubě?
15 Jeremiáš byl pravdivý prorok. Mluvil v Jehovově jménu, usměrňoval lidi k uctívání Jehovy a každé slovo, které pronesl ohledně Jeruzaléma, Judeje a ostatních národů, se splnilo. Stejně jisté je větší splnění jeho proroctví v dnešní době. A povšimni si, že v novodobém splnění tento výrok o záhubě se vztahuje nejen na národy křesťanstva, ale na všechny národy po celé zemi. Jehova dal Jeremiášovi pokyn:
„Vezmi z mé ruky tento pohár vína zuřivosti, a všechny národy, k nimž tě posílám, přiměješ, aby jej pily. Budou pít a budou vrávorat sem a tam a jednat jako pomatení, pro meč, který mezi ně posílám.“ — Jer. 25:15, 16.
Až budou odstraněny všechny národy, které odporují Boží spravedlivé vůli, bude uvržen do propasti „vládce tohoto světa“, satan ďábel. (Jan 12:31; Zjev. 19:11–16, 19, 21; 20:1–3) To připraví cestu pro věčný mír a štěstí na této zemi. — Zjev. 21:3–5.
16. a) Proč bychom se neměli bát? b) Jaký znamenitý příklad nám dali Jehovovi proroci?
16 Měli bychom se bát, že nyní stojíme tváří v tvář tomuto konečnému vykonání rozsudku? Měli bychom se bát toho, co nám snad nepřítel může učinit, když statečně oznamujeme toto poselství záhuby? Jeremiáš se nebál. Bál se jedině Jehovy. (Jer. 10:2–7) Poslouchal Jehovu, postavil se nápadně u bran Jehovova domu a upozorňoval lidi na ohavné věci, které se děly v Božím jménu. Jako Jehova ‚brzo. . . vstával a mluvil‘ tomuto lidu prostřednictvím svých proroků v dřívějších dobách, tak i jeho prorok Jeremiáš vstával brzo, aby byl v jeho díle. Jaký je to pro nás znamenitý příklad, abychom nikdy nesložili ruce do klína nebo abychom „neusnuli“, když je nutno konat Jehovovo dílo! — Jer. 7:1, 2, 13, 14; 25:3, 4.
17. V jakém rozsahu způsobí Jehova vyhlazení?
17 Zatímco oznamujeme, že budou národy a království ‚strženy‘ a nahrazeny Božím královstvím, s důvěrou hledíme vstříc době, kdy Jehova vyřeší svůj spor s národy. Bude jednat v čase, který k tomu určil. Nikdo ze zlých neunikne. Dojde k úplnému vyhlazení:
„A ti, které Jehova pobije, budou v ten den jistě zřejmí od jednoho konce země k druhému konci země. Nebudou oplakáni ani posbíráni ani pohřbeni. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.“
Až se ničivá bouře požene zemí, „pastýři“ národů a „vznešení“ ze svých stád budou kvílet a budou se válet a ‚padnou jako žádoucí nádoba‘. Bude panovat zděšení, jaké panuje v domácnosti, kde upadne na zem nějaká nesmírně cenná váza a rozbije se. „Pro Jehovův planoucí hněv“ budou ‚ponecháni bez života‘. — Jer. 25:31–37.
18. a) Jak mohou čestně smýšlející lidé dosáhnout osvobození? b) Z jakého ujištění budeme dále čerpat sílu?
18 Naštěstí se čestně smýšlející lidé ze všech národů dovídají o Jehovově dobrotě a připojují se k Jeremiášově třídě. Zažijí záchranu, až vypukne Boží planoucí hněv a přiměje „všechny národy“ pít hořký nápoj zničení. (Jer. 25:17) Vykonání tohoto soudu se spěšně blíží. Ještě nějaký čas snad budou Boží nepřátelé bojovat proti Jeremiášově třídě a jejím druhům. My však budeme dále jako ‚opevněná měděná zeď ‘ odolávat tlaku nepřítele, který by chtěl zabránit, abychom nemluvili „všechna slova“, jež přikázal Jehova. Stále čerpáme sílu z jeho slibu: „ ‚Nepřemohou tě. Vždyť já jsem s tebou, abych tě zachránil a osvobodil,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 15:20.