Laodicea — bohaté město

BLÍZKO Denizli v jihozápadním Turecku leží zříceniny starověkého města Laodiceje. Toto město bylo nejdříve známo jako Diospolis a později pod jménem Rhoas, a bylo zřejmě znovu založeno ve třetím století př. n. l. seleuckým panovníkem Antiochem II., který je pojmenoval podle své manželky Laodike. Laodicea byla velmi výhodně umístěna na křižovatce důležitých obchodních cest v úrodném údolí Lykos. Silnice ji spojovaly s městy, jako Efez, Pergamon a Filadelfia.

Bylo to velmi bohaté město. Na tomto blahobytu se podílela dosti velká židovská obec. Příznakem tohoto bohatství je skutečnost, že když místodržitel Flaccus přikázal konfiskaci ročního příspěvku, který byl určen jeruzalémskému chrámu, získal obnos více než 10 kilogramů zlata. A když za vlády císaře Nerona došlo ve městě k značným škodám následkem zemětřesení, podařilo se obyvatelům obnovit město bez pomoci ze Říma.

K blahobytu města přispívalo bankovnictví a průmysl. Laodicea byla proslulá tím, že se tam vyráběly lesklé černé vlněné oděvy. Černá barva zřejmě byla přirozená barva určitého druhu tamějších ovcí. Nebo snad byla Laodicea známá tím, že se tam vyrábělo zvláštní černé barvivo.

Město bylo nejen bankovním a průmyslovým střediskem, ale byla v něm také lékařská škola. Laodicea ležela v oblasti, která byla známa jako Frýgie, a proto je možné, že oční lék, známý jako „frygický prášek“, byl vyráběn právě v tomto městě. Proto nás nepřekvapuje, že v Laodiceji byl obzvláště uctíván bůh lékařství Asklépios.

V městě sice vzkvétal obchod, ale Laodicea měla starosti s obstaráváním vody. Město nemělo žádné horké prameny, jež by se vyznačovaly léčivými vlastnostmi, jako v blízké Hierapoli. Nebyla tam ani rezerva osvěžující studené vody jako v sousedních Kolosech. Do Laodiceje musela být voda vedena z pramene, který ležel poměrně daleko na jihu. Na začátku byla voda vedena akvaduktem a potom, blíže k městu, krychlovými kameny, které byly uprostřed provrtány a pak k sobě přizděny. Voda musela být vedena z velké vzdálenosti, a proto byla zřejmě vlažná, než se dostala do Laodiceje.

KŘESŤANSKÝ SBOR V LAODICEJI

Někdy před rokem 61 n. l. vznikl v Laodiceji křesťanský sbor. Jak byl tento sbor založen? Bible nám o tom neposkytuje zvláštní informace. Ale koloský křesťan, který se jmenoval Epafras, tam vykonal velmi mnoho k podpoře duchovních zájmů. (Kol. 4:12, 13, 15) Také působení apoštola Pavla v Efezu mohlo mít své důsledky až v Laodiceji. — Sk. 19:10.

Ke konci prvního století se křesťané v Laodiceji dostali do velmi špatného duchovního stavu. Prostřednictvím apoštola Jana jim Ježíš Kristus určil poselství: „Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký. Protože však jsi vlažný a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst. Protože říkáš: ‚Jsem bohatý a nabyl jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji‘, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý, radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přečištěné ohněm, abys zbohatl, a bílý svrchní oděv, abys byl oblečen a aby nevyšla najevo hanba tvé nahoty, a oční balzám, který by sis vetřel do očí, abys viděl.“ — Zjev. 3:15–18.

Je pozoruhodné, že Ježíš Kristus se zřejmě zmiňoval o okolnostech v Laodiceji, aby znázornil, co sbor potřeboval. Tamější křesťané byli zřejmě všeobecně stejně bohatí jako ostatní obyvatelé tohoto města. Ale v duchovním ohledu byl sbor chudý, slepý a nahý, i když si myslel něco jiného. Sbor tedy nepotřeboval zlato, s nímž disponovali laodicejští bankéři, ani vlněný černý oděv, který se tam vyráběl. Nepotřeboval „frygický prášek“, který tam vyráběli lékaři, ani horkou léčivou vodu z blízké Hierapole, ani studenou vodu z Kolos. Laodicejský sbor potřeboval to, co těmto věcem odpovídá v duchovním smyslu.

Členové tohoto sboru měli obohatit svou křesťanskou osobnost duchovním „zlatem přečištěným ohněm“, k němuž patřila víra, jež má větší cenu než doslovné zlato. (1. Petra 1:6, 7) Potřebovali „bílý svrchní oděv“, který znázorňuje bezúhonné křesťanské chování a skutky. (Zjev. 16:15; 19:8) Protože byli slepí vzhledem k biblické pravdě a ke křesťanským povinnostem, potřebovali duchovní „oční balzám“. Bylo na čase, aby zaujali rozhodný a jednoznačný postoj vzhledem ke své svaté službě, a proto se měli stát buď povzbudivě horkými nebo osvěživě chladnými. Neměli již být vlažní vzhledem ke křesťanské činnosti.

Dnes můžeme mít užitek z dobré rady, kterou dostali křesťané v Laodiceji. Musíme dávat stejný pozor, abychom se nedali nevhodně ovlivnit hmotařským způsobem života, který nás obklopuje. Zachováme-li si zdravý duchovní postoj, nedostaneme se do stavu, v němž byli někteří křesťané v bohaté Laodiceji. A tak bude náš život daleko bohatší, což bude k našemu požehnání a Bohu ke chvále.