Povzbudivě horký, osvěživě studený

NECITLIVÍ, neteční, lhostejní. Prostě některými lidmi zřejmě nic nepohne. Takový byl problém raného křesťanského sboru v Laodiceji. Proto ho oslavený Ježíš Kristus káral slovy: „Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký. Protože však jsi vlažný a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst.“ (Zjev. 3:15, 16) Proč byl sbor v takovém politováníhodném stavu?

Frýžské město Laodicea leželo v Malé Asii, od Efezu směrem do vnitrozemí. Laodicejí procházela důležitá obchodní cesta, která se za městem rozdvojovala. Jedním směrem do Efezu, druhým přes hory do Filadelfie, Sard, Thyatiry a konečně do Pergamu. Bohatá Laodicea se proslavila svými finančními transakcemi. Mezi zbožím, které vyvážela, byla jemná, měkká černá vlna získávaná z místních ovcí. Blízko byla založena lékařská škola a v té oblasti se vyráběl frýžský oční prášek, který byl považován za mimořádně léčivý. Laodicea se proslavila tzv. frýžskými koberci. Údajně zde vzniklo umění vyšívačské a zdá se, že podporou pro tento názor je latinské slovo phrygio, jež znamená „vyšívač“. Laodicea se též stala střediskem hudby. Proslula frýžskou uměleckou formou, jež se vyznačovala geometrickými vzory — svastikami, točitými křivkami a kosočtverci.

Jestliže byl v Laodiceji blahobyt, nemohlo se stát, že by si někteří z tamějších křesťanů dovolili věnovat se výdělečné činnosti do té míry, že by jim zbylo jen málo času na to, aby se dělili o dobré poselství s druhými? Nezačali někteří z nich stavět světskou kariéru na první místo v životě, protože chtěli ‚něco zajímavějšího‘ než zdravé zásady křesťanství?

Takové postoje bezpochyby mohly vést k ochladnutí lásky laodicejských obyvatel k Jehovovi, k Pánu Ježíši Kristu i k okolním lidem. (Mat. 24:12; 22:37–39) Podobně, jestliže dovolíme my dnes, aby náš čas ohrozilo hmotařství, a postavíme na první místo v životě světskou kariéru, jsme v nebezpečí, že se staneme vlažnými ve své oddanosti. Naše jednání bude jen rutina podobající se nějakému „pojištění“, ‚jen pro případ, že by „velké soužení“ přece přišlo za našeho života‘. — Zjev. 7:14.

Oč je lepší být povzbudivě „horkými“ vůči těm, kteří mají pocit, že je svět „studené“ místo, protože druzí neprojevují opravdový zájem o jejich problémy! Oč je lepší jevit se osvěživě chladivými vůči těm, pro něž se životní okolnosti následkem bezpráví staly „horkými“!

Také spolukřesťané mohou být horlivým příkladem povzbuzeni, aby kladli na první místo zájmy království. (Mat. 6:33) Mohou být občerstveni nebo osvěženi potěšujícími slovy a laskavými činy, když jsou nemocní nebo musí čelit jiným obtížím. Zejména mladí křesťané učiní dobře, budou-li uvažovat, jak nejlépe využít svého času a energie.

Jak se vyvarovat vlažnosti

Proč vzkříšený Ježíš užil právě takové výrazy, když oslovil laodicejský sbor? Je možné, že měl na mysli zásobování města vodou. Na rozdíl od blízké Hierapole a Kolos neměla Laodicea vlastní zdroj vody. Hierapolis byla proslulá svými horkými prameny, jež byly velice povzbudivé pro lidi, kteří cestovali v zimě. Kolosy měly studenou vodu, která byla v letním horku velmi osvěžující. Ale do Laodiceje musela být voda přiváděna nejprve otevřeným vodovodem a pak provrtanými, pevně stmelenými krychlovými kameny. Když se voda dostala k obyvatelům města, byla velmi pravděpodobně vlažná.

Ježíš Kristus se zmínil i o jiných věcech, které mohli křesťané v Laodiceji dobře znát. (Zjev. 3:17, 18) Místo měkkých, lesklých černých vlněných oděvů, jež měly v té oblasti tak velkou cenu, potřebovali křesťané v Laodiceji získat bílé svrchní oděvy, jež by je označovaly jako křesťanské služebníky Jehovy. (Zjev. 16:15) Byli napomenuti, a by místo „zlata“ laodicejských peněžních transakcí ukazovali takové vlastnosti, jako je víra a vytrvalost, jež mohou být posíleny zkouškami a jsou daleko hodnotnější a trvanlivější než hmotné bohatství. (1. Kor. 3:10–15; 1. Petra 1:6, 7) Duchovní „oční balzám“ se měl prokázat mnohem účinnějším než frýžský oční prášek. Laodicejští měli rozpoznat naději na věčný život a měli ji mít na mysli, když plánovali svůj život. — Řím. 12:12; 1. Tim. 4:7; Fil. 3:13, 14.

I dnes zde křesťan najde poučení. Nemá se snažit uspokojovat své touhy po nejmodernějších oděvech, po nejlepším jídle, nejlepším zařízení domácnosti a po nejlepších dopravních prostředcích. Naproti tomu se moudře snaží „koupit si“ od Ježíše duchovní „svrchní oděv“, „zlato“ a „oční balzám“. Ano, Ježíš řekl, že si je má ‚koupit‘. Bude to něco stát — čas ke společenství s Božím lidem; čas k uvažování o tom, čemu jsme se naučili, k srovnávání nových myšlenek s těmi, které již známe, abychom přizpůsobili své myšlení; čas a úsilí k tomu, abychom se s druhými rozdělili o to, co poznáváme. To může znamenat, že se spokojíme s menším množstvím hmotných věcí, abychom věnovali více času studiu Písma a duchovní pomoci druhým. Takový způsob jednání rozhodně uchová křesťanskou naději živou.

Léčky v podobě zábav a nemravnosti

Křesťany v Laodiceji ohrožovaly ještě jiné léčky, které mohly přispět k tomu, že se stali „vlažnými“. Archeologické vykopávky odhalily zbytky stadiónu, divadel a sportovišť. nemohlo se některým křesťanům stát, že by dovolili, aby se do jejich života vplížila láska k zábavám? Dnešní Boží služebníci musí dávat pozor, aby nepodlehli touze po nesprávném druhu nebo nepatřičně velkém rozsahu zábavy. Zejména mladí křesťané mohou mít pocit, že s nimi není něco v pořádku, když nejdou do kina nebo na nějaké představení nebo když nejdou každý týden na nějaký večírek, obzvláště v sobotu večer, kdy se zřejmě všichni ostatní baví. Tito mladší křesťané jsou možná v rozpacích, nemohou-li se se svými spolužáky nebo spolupracovníky v pondělí ráno bavit o světských zábavách. Ale proč se nepobavit s jinými, duchovně silnými mladými lidmi a také se staršími? Oč je lepší zažít osvěžení ze společnosti s těmi, kteří „vzývají Pána z čistého srdce“! — 2. Tim. 2:22.

Nemravnost a radovánky znamenaly další ohrožení duchovního blaha laodicejských křesťanů. Obyvatelstvo uctívalo Dionýsa, řeckého boha vína. Jeho ctitelé se mu snažili přizpůsobit divokým tančením. Falus byl při jeho uctívání význačným předmětem.

Dnes jsme obklopení světem, v němž mravní normy stále více upadají. Na mnoha místech je normou nemravnost. Mnohé z novodobých tanců v diskotékách se podobají orgiastickému „řádění“ na počest Dionýsa neboli Bakcha. Jehovův lid musí odolávat tlaku a nesmí se takového jednání účastnit, nechce-li být ‚vyvržen z Ježíšových úst‘. Je skutečně životně důležité, abychom žili v souladu s Jehovovou svatostí neboli nevinností. — 1. Petra 1:16.

Zůstat dnes „horcí“ nebo „studení“

Ježíš připomněl laodicejským, že jim svým káráním a ukázňováním dává najevo lásku. (Zjev. 3:19) Nabádal je, aby dále získávali duchovní sílu. Když raní křesťané uvažovali o tom, jak se jim Ježíš představil jako „Amen“, „Věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření“, mohli si být jisti, že Boží Syn je spolehlivý a že to, co jim slíbil, je jisté. (Zjev. 3:14) Stejně jako je Ježíš „počátkem“ rozumem obdařeného stvoření, je také „počátkem“ stvoření ‚nových nebes a nové země‘, jež křesťané čekali. (2. Petra 3:13) Získání odměny byla pro ně jen otázka času.

Stejně je to i dnes otázka času, a všechny důkazy naznačují, že jde o krátký čas. (Zjev. 12:12) Proto nepřipusť, aby tě svět ovlivnil k „vlažnosti“. Dej pozor, aby tě nepohltily hmotařské zájmy. Hluboce přemýšlej o tom, jak dalece je moudré soustřeďovat svůj život kolem světské kariéry. Bdi nad rozsahem a druhem zábavy, které se věnuješ, a také nad svou společností. Zůstávej duchovně silný a bdělý tím, že budeš moudře užívat svého času ke studiu Bible, ke shromážděním s Jehovovým lidem a k horlivé službě pro svého Boha. — 1. Kor. 15:58.

Ježíš Kristus měl takové způsoby a takovou osobnost, že byl v očích těch, kteří milovali Jehovu, podnětně horký, a pro ty, kteří byli unaveni hříchem a břemeny života, byl osvěživě chladivý a uklidňující. (Mat. 11:28, 29; Jan 2:17) Křesťané se dnes mohou řídit Kristovým příkladem, jestliže jednají v souladu s významem jeho poselství laodicejskému sboru.