Cena biblických rodokmenů

SNAD jsi začal číst Bibli od 1. Mojžíšovy do Zjevení (Apokalypsy) a čtení tě zaujalo. Ale když jsi došel ke knihám Paralipomenon a měl jsi číst verš po verši a kapitolu po kapitole rodokmeny se jmény, které jsi neuměl vyslovit a které ti nic neříkaly, snad ses ptal: „Proč je to zde? Proč takové nudné podrobnosti?“

Je pravda, že pro pouhé čtení je takový seznam jednotvárný. A přece jsou tyto rodokmeny velmi cenné. Proč? Protože jsou podporou důvěryhodnosti Bible a dokazují, že Bůh chce být svými ctiteli uctíván duchem a PRAVDOU, ne jako vymyšlený imaginární bůh. (Jan 4:23, 24) Nezajímají tě jména a místa, když něco slyšíš nebo čteš o určitých událostech? Hned se ptáš: „Kdo? Kde?“ Když znáš tyto podrobnosti, zní pro tebe pravdivěji to, co bylo řečeno nebo napsáno a takovými informacemi můžeš přezkoumat více podrobností, aby sis ověřil, co již bylo řečeno v jiných částech Bible nebo ve světských historických dílech. Kdyby Bible byla vybájená nebo napsaná podvodníky, neobsahovala by jistě tolik podrobností. Ale tyto podrobnosti v Bibli souhlasí s jinými zprávami a tvoří z Bible jeden celek. Je to poctivé předložení historických skutečností.

Kromě toho musíme mít na mysli, že Hebrejská písma byla ústavou, zákonem a dějinami Hebrejců. Tvořila hlavní archív národa. Mnohé rodokmeny byly sestaveny z jiných zákonných záznamů, protože města vedla záznamy těch, kteří se v nich narodili. Rodokmeny jsou částí pravých dějin. — Luk. 2:1–5.

SLOUŽÍ K URČENÍ MESIÁŠOVY TOTOŽNOSTI

Rodokmeny jsou důležité i v jiném ohledu. Pomáhají nám určit Mesiáše. Když se objevil Ježíš Kristus, neoznamoval: „Já jsem Mesiáš [neboli Kristus].“ (Jan 5:31–37) Během staletí to o sobě tvrdili mnozí jiní lidé, ale nemohli to dokázat. Pouhé tvrzení není dostatečným podkladem, aby tomu druzí uvěřili. Kromě mnoha jiných důkazů Ježíšova mesiášství dokazovaly rodokmeny, které byly vedeny v úředních seznamech měst, že Ježíš má správný původ, totiž od krále Davida z kmene Juda. (Luk. 2:1–6) Ježíš řekl, že on je ta PRAVDA; splňoval všechno, co o něm říkala Hebrejská písma, a to také pokud jde o jeho původ. — Jan 14:6.

Nutnost vést rodokmeny byla patrná z prvního proroctví, v němž Bůh oznámil „semeno“ neboli potomka, který osvobodí lidstvo (1. Mojž. 3:15)

Asi o 2000 let později poctil Bůh Abrahama pro jeho velkou víru slibem, že semeno vyjde z jeho pokolení. (1. Mojž. 22:17, 18) Konečně byl slib omezen na potomky Judy, jednoho z dvanácti Jákobových synů a Abrahámova pravnuka, a nato na potomstvo krále Davida. (1. Mojž. 49:10; 2. Sam. 7, 8, 12–16) Ježíš splnil svým narozením všechny předpoklady, protože byl prokazatelně z kmene Juda a syn Davidův. — Mat. 9:27; 2. Tim. 2:8; Žid. 7:14.

DŮLEŽITOST ZÁZNAMU KNĚŽSKÉHO RODU

Židé museli vést záznamy nejen o královských potomcích Davidových, ale také o potomcích Árona z kmene Lévi, protože všichni kněží měli pocházet z tohoto kmene. (2. Mojž. 28:1–3; 4. Mojž. 3:5–10) Velká část rodových záznamů v knihách Paralipomenon slouží touto účelu. Než David zemřel, učinil opatření pro chrámovou službu a přidělil Levitům určité úkoly. (1. Par. , kap. 24 až 27) Po návratu Izraelitů z babylónského vyhnanství měly tyto záznamy velkou důležitost, protože muselo být obnoveno kněžstvo a chrámová služba. Knihy Paralipomenon podávají zprávu o Davidových opatřeních a ukazují společně s knihami Ezdráše a Nehemiáše, jak bylo po návratu obnoveni uctívání podle stejného vzoru. Drželi se přísně rodokmenů. Tak byli například někteří muži, kteří mysleli, že pocházejí z kněžské rodiny, ale nemohli dokázat svůj původ, vyloučeni ze služby na tak dlouho, dokud nepřinesli důkazy. — Neh. 7:64, 65.

Těmito rodovými záznamy je podpořena pravdivost Bible. Ezdráš, pisatel knih Paralipomenon, uvádí asi 209 úředních pramenů, které použil k sestavení svého díla. Byly to veřejné záznamy a ne pouze vymyšlená díla pisatelů s nacionalistickými nebo sobeckými pohnutkami. Ale jaký užitek mají tyto rodokmeny pro nás dnes?

UKAZUJÍ, ŽE VŠECHNY NÁRODY POCHÁZEJÍ Z JEDNOHO KMENE

Biblická genealogie nám pomáhá i v jiných ohledech. Podporuje tvrzení apoštola Pavla, že „[Bůh] z jednoho člověka učinil všechny lidské národy, aby bydlely po celém povrchu země“. (Sk. 17:26) Zpráva říká jednoznačně, že Adam a Eva byli rodiči celého lidstva. (1. Mojž. , kap. 5, 7) Noemova rodina (dohromady osm osob) přežila a vzrostla na 70 rodin, jimiž byla zabydlena celá země. — 1. Mojž., kap. 10.

VÝKUPNÉ PROSTŘEDNICTVÍM JEDNOHO ČLOVĚKA

Tato zpráva naopak objasňuje, jak je možné, že když jeden člověk byl otcem lidstva, mohl dát jeden člověk život jako výkupní oběť za záchranu lidstva. (Mat. 20:28; Jan 11:49–52) Jako „poslední Adam“ může Ježíš vykoupit lidstvo, když na ně použije hodnotu své oběti, a tím se stane „Věčným otcem“ všem, kteří přijmou toto výkupné. Kdyby měl lidský rod víc praotců, nemohl by jeden člověk sloužit jako výkupní cena. — 1. Kor. 15:45; Iz. 9:6; 53:10.

CHRONOLOGICKÁ OBDOBÍ

Další přednost biblických rodokmenů nemá snad tak velký význam, ale přece má určitou cenu. V některých částech Bible jsou rodokmeny důležité pro určení délky chronologických období. V 1. Mojžíšově 7:6, 11 je například ukázáno, že od stvoření Adama do potopy uplynulo 1656 let. V 11. kapitole je zpráva o 427 letech od potopy do uzavření abrahámovské smlouvy. — 1. Mojž. 12:4.

Bez těchto záznamů by nebylo možné zjistit, jak dlouho již jsou lidé na zemi. Není objasněna délka časového období týkajícího se stvoření zvířat, ani dřívějších stvořitelských epoch. Bibličtí vědci sice nemohou s určitostí říci, kolik uplynulo času než se objevil člověk, ale mohou velmi přesně vypočítat čas, odkdy Bůh jednal s lidmi, a to je asi 6000 let.a

ZDÁNLIVÉ NESHODY

Rodové záznamy nám pomáhají také v nejasných otázkách. Například z 1. Samuelovy 1:1 se zdá, že Samuel byl Efraimita, protože jeho otec Elkána je tak označen. Kdyby to tak bylo, něco by se tu neshodovalo, protože Samuel sloužil u svatostánku jako pomocník velekněze Eliho a nosil efod, část oděvu, která označovala toho, kdo sloužil. — 1. Sam. 2:11, 18.

Rodový záznam v 1. Paralipomenon 6:19–28 nám pomáhá rozřešit tento problém. Jak ukazuje 19. verš, jsou tam uvedeni potomci Léviho. Ve verších 27 a 28 jsou uvedeni Elkána a Samuel. Samuel byl tedy vlastně Levita, a proto směl sloužit u svatostánku. Jeho otec byl nazván Efraimitou proto, že žil v Ramataim Zofim neboli Rama na území kmene Efraim. I dnes je podobný zvyk nazývat člověka podle města, v němž dlouho žije, přestože se narodil v jiném místě.

SPLNĚNÉ PROROCTVÍ

Pokud jde o splnění proroctví, poskytuje nám příklad prorocká smlouva, kterou Jehova uzavřel s Fínesem, synem velekněze Eleazara, a která měla „pro něj a pro jeho potomstvo po něm sloužit jako smlouva kněžství na neurčitý čas“. (4. Mojž. 25:13) Jak se splnil tento slib?

Úřad velekněze zůstal zřejmě v Fínesově potomstvu až do času velekněze Eliho, potomka Fínesova strýce Itamara. Změna nastala asi proto, že Fínesovi potomci k tomu nebyli přechodně způsobilí. Ale král Šalomoun sesadil Abiatara, potomka Itamarova, protože se spojil za nemoci krále Davida s jeho synem Adoniášem, který se pokoušel zmocnit se judského trůnu. (1. Král. 1:1–14; 2:26, 27) Na jeho místo dosadil za velekněze Sádocha, Fínesova potomka. (1. Král. 2:35) Jak ukazují dějinné záznamy, byl úřad velekněze ještě po mnoha dalších let zastáván Fínesovými potomky.

IDENTIFIKACE JEDNOTLIVCŮ

Pomocí rodokmenů se dá často zjistit příbuzenství určitých osob, o nichž se mluví. (1. Mojž. 35:21–26) A když u lidí stejného jména nevíme, o koho jde, jsme rádi, že je rozeznáme pomocí biblických rodových záznamů, protože jsou tam často uvedena jména otce, matky, bratra, syna nebo města či místa, z něhož pocházejí. — Luk. 6:14; Sk. 12:12; Mat. 10:2–4; Mar. 15:43; Sk. 5:37; 1. Sam. 17:4, 58; 1. Mojž. 11:29; 28:9.

POUŽÍVANÉ ŽIDY PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI

Rodové záznamy byly cenné ještě pro jiné účely: Židé je používali, aby při rozdělování Zaslíbené země mohli prokázat příslušnost k určitému kmeni, nebo potvrdit příbuzenský vztah, když šlo o nějaké dědictví země. Rodovými záznamy mohl být zjištěn nejbližší příbuzný, který měl zákonnou povinnost vstoupit do švagrovského manželství s vdovou svého bratra, aby bylo dále zachováno jméno jeho bratra. Nejbližší příbuzný mohl také někoho vykoupit z otroctví a stát se rovněž krevním mstitelem vůči vrahovi. — 5. Mojž. 25:5, 6; 3. Mojž. 25:47–49; 4. Mojž. 35:19.

Ačkoli jsou rodokmeny často trochu složité, můžeme být vděčni za to, že byly uchovány k určitému účelu, jak pro ty, kteří žili, tak i pro ty, kteří dnes chtějí získat porozumění Božího slova.

[Poznámka pod čarou]