Co znamená být „svatý“?
Jak mohu pomáhat postiženým?
Poslouchám zákon?
BÝT „svatý“ znamená být čistý nebo ryzí ve slovech a skutcích. Znamená to odpovídat božskému měřítku toho, co je správné a pravé. Znamená to oproštění od mravní zkaženosti.
O tom, proč by Boží služebníci měli být svatí, apoštol Petr napsal: „Ve shodě s tím svatým, který vás povolal, staňte se i vy sami svatými ve svém celém chování, protože je psáno: ‚Máte být svatí, protože já jsem svatý.‘“ — 1. Petra 1:15, 16.
Ano, Jehova Bůh je svatý — čistý neboli ryzí — v absolutním smyslu. On je ‚Ten svatý‘. O mocných duchovních tvorech, serafínech, je v Písmu řečeno, že prohlašují: „Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk.“ (Iz. 6:3) Nejpřednější z jeho synů, Ježíš Kristus, se k němu obracel slovy „Svatý Otče“ (Jan 17:11) Proto všichni, kteří tvrdí, že jsou jeho služebníky, by se právem měli snažit, aby v celém svém chování zachovali ryzost. Co to všechno zahrnuje?
Abychom získali odpověď na tuto otázku, můžeme blíže prozkoumat výrok: „Máte být svatí, protože já jsem svatý.“ Apoštol Petr citoval tato slova z mojžíšovského Zákona. Tam ve 3. Mojžíšově 19. kap., ve verši 2, se tento výrok vyskytuje v souvislosti, z níž jsou patrné Boží požadavky pro chování, nejen pro posvěcenou činnost, ale také pro záležitosti každodenního života.
Nacházíme tam například příkaz: „Ať se každý bojí své matky a svého otce.“ (3. Mojž. 19:3) Zdravá vážnost neboli úcta k rodičům je nezbytně nutná k zachování pokoje a souladu mezi lidmi. Je tomu tak proto, že silné rodiny tvoří pevný základ jednotné společnosti. Neúcta k rodičům vede na druhé straně k nejednotě a je pravým opakem toho, co by se očekávalo od lidí, kteří mají úctu k Jehovovi Bohu.
Očekávali bychom také, že čistí neboli ryzí lidé budou projevovat úctu k zákonům země, v souladu s Ježíšovým pokynem: „Splácejte césarovy věci césarovi.“ (Luk. 20:25) Křesťané budou tedy svědomitě platit daně. Nebudou se vysmívat dopravním zákonům, například tím, že by pro „vzrušení“ zvyšovali rychlost nad dovolenou hranici, není-li blízko dopravní strážník. Ve všem svém jednání mají být čestní. Nemá se mezi nimi vyskytovat klam, podvádění, krádeže nebo lhaní. Kdyby se někdo dopouštěl takových věcí, nezrcadlil by Boží svatost. Boží zákon také tyto věci zakazuje. — 3. Mojž. 19:11–13.
Projevovat ohleduplnost k postiženým je ještě další způsob, jak můžeme ‚být svatí, protože Jehova Bůh je svatý‘. Jeho zákon říká: „Nebudeš svolávat zlo na hluchého a před slepého nepoložíš žádnou překážku.“ — 3. Mojž. 19:14.
Člověk, který by se posmíval hluchému nebo by na něj svolával zlo, by jistě projevoval necitelnost. Hluchý člověk by byl vydán na milost a nemilost opovržlivým řečem druhých, protože není schopen bránit se výrokům, které neslyší. Bylo by také odporné a v naprostém rozporu s Božími milosrdnými způsoby, kdyby někdo položil slepému překážku do cesty, takže by upadl.
Uvedené případy se dotýkají jen několika málo oblastí života, v nichž Jehova Bůh vyžadoval od svého starověkého smluvního lidu, Izraele, aby byl svatý. Z toho, že apoštol Petr uplatňuje tento výrok, původně řečený starověkým Izraelitům, na křesťany, je patrné, že by se také oni měli chovat čistým a ryzím způsobem. Pro křesťana neexistuje v životě žádná výjimka z tohoto božského požadavku ohledně svatosti.
Chceme-li tedy být z Božího stanoviska svatí, musíme v prvé řadě růst ve svém poznání o něm. Musíme rozumět tomu, co on schvaluje nebo neschvaluje, a proč. K tomu je nutné, abychom pečlivě studovali Písmo. Pak musíme v souladu s přesným poznáním také žít.
S důrazem na to poukázal učedník Jakub, když řekl: „Staňte se. . . činiteli slova, a ne pouze posluchači a neklamte se falešným uvažováním.“ — Jak. 1:22.
K tomu, aby se někdo stal svatým, nestačí jen účastnit se křesťanských shromáždění a s úctou naslouchat, o čem se tam mluví. Člověk by mohl ve skutečnosti klamat sám sebe, kdyby se domníval, že to je všechno, co se od něj jako od křesťana očekává. Není tomu tak. Musíme se pečlivě zkoumat ve světle Písma a kontrolovat, zda odpovídáme Božímu měřítku spravedlnosti. Když potom vidíme, ve kterých oblastech života máme nějaký nedostatek, můžeme se soustředit na to, abychom dosáhli zlepšení.
To, že máme být svatí, čistí neboli ryzí, není žádným břemenem. Je to projev naší lásky k Bohu. (1. Jana 5:3) Jsme vyzýváni, abychom se celým srdcem účastnili splňování Ježíšových slov: „Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ — Mar. 13:10.
Přizpůsobíme-li se Božímu měřítku svatosti, je to způsob, jak se nejplnější měrou můžeme radovat ze života, protože člověk byl stvořen tak, aby mohl zrcadlit Boží obraz. (1. Mojž. 1:26) Kdykoli lidé neprojevují ve svém životě Boží obdivuhodné vlastnosti, škodí sami sobě i jiným. Ale ten, kdo se řídí Písmem, bude šťastný. — Jak. 1:25.
Toužíš-li po tomto štěstí, věnuj čas studiu Božího slova a pak je uplatňuj ve všech oblastech svého života. Poznej z vlastní zkušenosti, že být z Božího stanoviska svatým, ryzím neboli čistým je skutečně nejlepší způsob života. Pilně také pomáhej jiným, aby žili v souladu s Biblí.