,Chodit hodni Jehovy‘

„Nepřestali [jsme se] za vás modlit a žádat, abyste byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovní rozlišovací schopnosti, abyste chodili hodni Jehovy.“ — Kolosanům 1:9, 10.

1. a) Z jakého nádherného vztahu k Jehovovi se můžeme těšit? b) Jaký postoj bychom proto měli mít k jeho přikázání? (Žalm 119:47, 48)

JEHOVA Bůh je nejlepším přítelem, jakého je možno mít. Patriarcha „ ‚Abrahám uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost,‘ a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘ “. (Jak. 2:23) Jaký podivuhodný vztah! Jehova však očekává, že všichni, kteří mají takovou víru, chodí jako jeho přátelé v jeho jménu. To ovšem předpokládá, že každý, kdo se chce Bohu líbit a těšit se z přátelského vztahu k němu, musí dbát slov Shromažďovatele, který před staletími prohlásil: „Boj se pravého Boha a zachovávej jeho přikázání. Vždyť to je celá povinnost člověka.“ — Kaz. 12:13.

2. Co je nutné, abychom „chodili hodni Jehovy“?

² Abychom byli Božími přáteli, zachovávali jeho přikázání a chodili v jeho jménu, je nezbytné přesné poznání. Křesťanský apoštol Pavel napsal tedy vhodně spolukřesťanům v Kolosech: „Nepřestali [jsme se] za vás modlit a žádat, abyste byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovní rozlišovací schopnosti, abyste chodili hodni Jehovy. Tím se mu budete plně líbit, když budete dále přinášet ovoce v každém dobrém díle a porostete v přesném poznání Boha.“ — Kol. 1:9, 10.

POZNÁVAT SVOU ODPOVĚDNOST

3. Jak musíme žít, máme-li chodit hodni Jehovova jména?

³ Přátelství s jiným člověkem nemůže trvat, jestliže jeden druhému působí špatnou pověst. Chceme-li tedy mít Jehovu za přítele, musíme myslet na to, abychom chodili hodni jeho jména, to znamená, abychom žili v souladu se vším, za čím jeho jméno stojí. To vyžaduje pravidelné a důkladné studium Svatého písma i uplatňování jeho zásad. Když nás lidé vidí, spojují nás s naším Bohem; a jako Jehovovi svědkové musíme Boha správně zastupovat a jednat v souladu s jeho Slovem.

4. Jakou odpovědnost mají svědkové Jehovovi vzhledem k Božímu jménu?

⁴ Jehovovi svědkové také vědí, že mají chodit hodni jeho jména v každém ohledu svého života. Mají odpovědnost zastupovat božské jméno před lidmi vhodným způsobem. Nejsou jako ti z křesťanstva, kteří dnes nepoužívají jméno Jehova, protože se bojí, že by tím mohli někoho urazit. Jehova chce, aby jeho jméno bylo známé na celé zemi. (2. Mojž. 9:16) Je to opravdu přednost říkat lidem, že Jehova je nejvyšší Bůh.

5. Jaký postoj mají křesťané k politickým záležitostem a proč?

⁵ Povinnost křesťana je však něco více, než jen vyslovovat jméno Boha. Jehova, náš nejlepší přítel, je velkým králem celého vesmíru. Jeho jméno je spojeno s jeho královstvím, jehož mesiášským vládcem pod Bohem je Ježíš Kristus. Proto se musí všichni, kteří chtějí chodit hodni Jehovova jména, zastávat tohoto království. Nemají tedy účast na politických záležitostech tohoto světa. Zastávají spíše stejné stanovisko jako Ježíš Kristus, který řekl: „Mé království není částí tohoto světa.“ — Jan 18:36.

6. Jak smýšlejí o hříchu ti, kdo chodí hodni Jehovova jména?

⁶ Nespravedlnost je zvláštním rysem tohoto světa. Ti, kteří chtějí chodit jako Jehovovi přátelé hodni jeho jména, musí se držet odděleni od světa a všeho zlého v něm. Smýšlí o hříchu stejně jako Jehova Bůh, který „je spravedlivý na všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech“. (Žalm 145:17) Křesťané vědí, že Jehovovo jméno by tím bylo tupeno, kdyby kradli, dopouštěli se cizoložství nebo jinak porušovali Boží zákon. Nechceme nikdy, aby se to stalo! Naopak, přejeme si, aby naše chování přinášelo Bohu slávu, jak napsal apoštol Petr: „Udržte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, v důsledku vašich znamenitých skutků, jichž jsou očitými svědky, oslavovali Boha v den jeho prohlídky.“ — 1. Petra 2:12; Řím. 2:21–24.

„NAPODOBITELI BOHA“

7. Jak je možné napodobovat Boha?

⁷ Přátelé mohou na nás mít buď dobrý nebo špatný vliv, protože máme sklon je napodobovat. Přátelé Jehovovi, kteří chodí hodni jeho jména, mohou být přesvědčeni o tom, že svým důvěrným vztahem k Bohu jsou stále ovlivňováni k dobrému. Velmi se vyplatí snažit se napodobovat Jehovu. Apoštol Pavel napsal: „Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Ef. 5:1) Člověk, i když nedokonalý, může napodobovat Jehovu Boha, když se dá vést jeho Slovem a ovlivňovat jeho svatým duchem neboli účinnou silou.

8. Co mají křesťané pěstovat? Jak?

⁸ Jehovovi křesťanští svědkové mají přání pěstovat a projevovat ovoce Božího svatého ducha — lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Jestliže Boží služebníci projevují toto ovoce, budou druhým lidem tyto vlastnosti připomenuty, kdykoli se mluví o Jehovovi Bohu. To ovšem předpokládá, že praví křesťané projevují ovoce Božího ducha všude, před všemi lidmi. Jehovův služebník se může ptát: Dělám to skutečně doma, v práci, ve škole, když řídím auto nebo při rekreaci? To vše patří k chování, které je hodné Jehovova jména. Ovoce ducha bychom měli přirozeně přinášet ve styku s bratry a sestrami ve víře. Pak se můžeme všichni radovat, že patříme k Jehovovu lidu. — Žalm 144:15.

9. Jakou úlohu při tom hraje modlitba?

⁹ Vroucí modlitba k Jehovovi o svatého ducha a o pomoc v pěstování a přinášení jeho ovoce v životě bude odměněna. (Luk. 11:13; Řím. 5:5) Uvažujme nyní krátce o některých požehnáních ovoce ducha. Uvidíme, že nemá dobrý účinek pouze na lidi, kteří tyto vlastnosti mají, ale i na jiné Jehovovy ctitele a na ostatní lidi.

10. a) Jak důležitá je láska mezi křesťany? b) Jak je popsána láska v 1. Korintským 13:4–8?

¹⁰ Láska je první z Pavlem uvedeného ovoce. „Bůh je láska,“ napsal apoštol Jan. (1. Jana 4:8) Bohabojný člověk, který projevuje lásku, napodobuje v tom ohledu Jehovu. Kromě toho řekl Ježíš Kristus: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Láska mezi křesťany přitahuje dnes stejnou pozornost jako za dávných dob. Tertullian citoval, co říkali lidé ze světa o prvních křesťanech: „ ‚Hleďte,‘ říkají, ‚jak se vzájemně milují. . . a jak jsou jeden za druhého ochotni i zemřít.‘ “ Láska působí v křesťanském sboru jako ‚dokonalé pouto jednoty‘. (Kol. 3:14) A nedivme se tomu! Láska je shovívavá a laskavá. Nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nehledá své vlastní zájmy, nedá se podráždit, nevypočítává bezpráví a neraduje se z nespravedlnosti. Raduje se z pravdy a všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá a při všem vytrvá. Ano, „láska nikdy neselhává“. — 1. Kor. 13:4–8.

11. Co je radost a proč máme být radostní?

¹¹ Radost je dalším ovocem Božího ducha. Je o ní řečeno: „Je hlubší než potěšení, zřejmější nebo očividnější než veselost.“ Příjemný, radostný vzhled zvěstovatelů království rozzářil již tváře mnoha posluchačů. Není dobrý důvod, abychom byli radostní, když chodíme hodni Jehovova jména? Jistě, protože oznamujeme ‚slavné dobré poselství šťastného Boha‘. (1. Tim. 1:11) Mimo to máme radostnou vyhlídku, spolehlivou naději v budoucí požehnání, budeme-li dále chodit hodni Jehovova jména. Mysleme na to, když stojíme před problémy života. Snažme se rozšiřovat radost také mezi spolukřesťany, protože od lidí oddaných Bohu se očekává, že ‚slouží Jehovovi s jásáním a radostným srdcem‘. — 5. Mojž. 28:46, 47.

12. Jak užitečný je pokoj mezi křesťany?

¹² Pokoj, další ovoce ducha, je Jehovovou význačnou vlastností. On je „Bůh pokoje“. (Žid. 13:20) Praví křesťané ‚usilují o pokoj se všemi lidmi‘. (Žid. 12:14) Například na mezinárodním sjezdu „Božská vůle“ v roce 1958 se svědkové Jehovovi usnesli, „ŽE, obrazně řečeno, jsme překovali své meče v pluhy a oštěpy v zahradnické nůžky, a že, ačkoli patříme k mnoha národům, nepozdvihneme proti sobě meče, protože jsme křesťanští bratři a členové jedné Boží rodiny, ani se již nebudeme učit vést proti sobě válku, ale budeme chodit po Jehovových cestách v pokoji, jednotě a bratrské lásce.“ Svědkové Jehovovi žijí v souladu s tímto usnesením a mír mezi nimi přitahuje milovníky pokoje k pravému křesťanství. (Iz. 2:2–4) Mimo to ‚Jehova žehná svému lidu mírem‘. (Žalm 29:11) Nemají o nic úzkostlivou starost, ale oznamují v modlitbě Bohu svá přání. To vede k tomu, že ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, střeží jejich srdce a myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše‘. — Fil. 4:6, 7.

13. Co vše zahrnuje výraz shovívavost a proč je tato vlastnost prospěšná?

¹³ Shovívavost je také ovoce ducha. Být shovívavý znamená být pomalý k hněvu a trpělivě snášet provokace nebo špatnost v naději, že porušený vztah se zase zlepší. Jehova je „pomalý k hněvu“ neboli je shovívavý. (2. Mojž. 34:6) Boží trpělivost dovoluje lidem, aby činili pokání a unikli zkáze. (2. Petra 3:8–18) Zatímco Jehova je shovívavý, shromažďuje „lid pro své jméno“, kterým je na celé zemi oslavován. (Sk. 15:14; Řím. 9:22–24) Lid Jehovova jména se snaží ‚být ke všem shovívavý‘. (1. Tess. 5:14) To nepřispívá pouze k dobrým vztahům se spolukřesťany, ale umožňuje jim to také trpělivě pomáhat druhým učit se o Jehovovi, aby nakonec konali jeho vůli a získali věčný život. (1. Tim. 4:16; Žid. 6:11–15) Když v tomto ohledu chodí Boží lid hoden Jehovy, má uspokojení, že se mu již dnes líbí, a má naději na věčná požehnání.

14. Co je laskavost a co působí?

¹⁴ Laskavost je také ovocem Božího ducha. Zahrnuje činný zájem o blaho druhých. Jehova též „je laskavý k nevděčným a zlým“ a vybízí je, aby činili pokání. (Luk. 6:35; Řím. 2:4) Proto se křesťané jako „napodobitelé Boha“ mají odít laskavostí. (Ef. 5:1; Kol. 3:12) Poslouchají biblickou radu: „Staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ochotně odpustil skrze Krista.“ (Ef. 4:32) Laskavost vyvolává laskavost a působí přitažlivě. Je užitečná tomu, kdo ji projevuje, kdo ji přijímá, i tomu, který je přitahován k Božímu lidu, protože vidí, jak na ně laskavost působí.

15. Co označuje dobrota a jak může být pěstována?

¹⁵ Dobrota, další ovoce ducha, označuje mravní znamenitost nebo ctnost. „Dobrý a přímý je Jehova.“ (Žalm 25:8) Křesťané, kteří chtějí pěstovat dobrotu, učiní dobře, když v modlitbě prosí Boha: „Uč mne dobrotě, vnímavosti a poznání, protože projevuji víru v tvá přikázání.“ (Žalm 119:66) Dobrota se také rozvíjí, jestliže posloucháme Jehovova přikázání. Naplňuje nás uspokojením, když víme, že napodobujeme Jehovu konáním dobra svým spoluvěřícím i druhým. Taková dobrota může přitahovat lidi k pravému křesťanství. — Gal. 6:10.

16. a) Jak je definována víra? b) Jak může působit na druhé, když přinášíme toto ovoce ducha?

¹⁶ Víra, sedmé ovoce ducha, je nezbytně nutná pro ty, kteří si přejí „chodit hodni Jehovy“. Bez této vlastnosti je nemožné být Jehovovým přítelem a líbit se mu. (Žid. 11:6) „Víra je jisté očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nevidíme.“ (Žid. 11:1) Není to neopodstatněná naděje, ale dobře založené očekávání. Spočívá na důkazech, které jsou nutné, aby člověk mohl být přesvědčen o neviditelných skutečnostech. Například stvořené věci jako Slunce, Měsíc a hvězdy dokazují myslícímu člověku, že existuje Bůh, stvořitel. (Řím. 1:20–23; Žid. 11:3) Kdo projevuje víru v Jehovu, dává dobrý příklad svým spolukřesťanům. Jeho neotřesitelná víra v Jehovu může posilnit jejich víru. Činná víra může také způsobit, že nevěřící začnou vkládat důvěru v Jehovu Boha.

17. Co je mírnost a jak působí, když ji napodobitelé Jehovovi projevují?

¹⁷ Mírnost, jiné ovoce ducha, může být definována jako jemnost, ušlechtilost, za níž je síla. Ježíš Kristus řekl: „Jsem mírné povahy a pokorný v srdci.“ (Mat. 11:29) Jehova, který se postaral, abychom se k němu mohli přiblížit skrze Krista, je mírný, ne drsný nebo krutý. Kdo tedy chce chodit jako hodný jeho jména, nemusí mít strach přiblížit se k němu v modlitbě. (Žid. 4:16; 1. Jana 4:17, 18) Jako napodobitelé Jehovy a jeho Syna projevují křesťané mírnost v jednání se všemi lidmi, a to je prospěšné. ‚Tichý a mírný duch‘ křesťanské manželky může například přispět k tomu, že její nevěřící manžel je získán pro pravou víru. (1. Petra 3:1–4) Mírnost též podporuje příjemné vztahy mezi lidmi, když vzniknou těžkosti, protože „odpověď, která je mírná, odvrací vztek“. — Přísl. 15:1.

18. Co rozumíme sebeovládáním a co může způsobit?

¹⁸ Sebeovládání, poslední ovoce ducha, znamená mít v moci svou osobnost, mluvu a jednání. Jehova ‚pěstoval sebeovládání‘, dokud nepřišel pravý čas, aby potrestal babylónské zpustošitele Jeruzaléma. (Iz. 42:14, 15) Jako „napodobitelé Boha“ se křesťané snaží pěstovat sebeovládání ve všech věcech a mohou se s důvěrou modlit k Jehovovi, aby jim pomohl rozvíjet tuto vlastnost. (1. Kor. 9:25) Sebeovládání je požehnáním pro člověka, který je má, i pro celé jeho okolí. Jako ostatní ovoce ducha, může i tato vlastnost přitáhnout pozorovatele ke křesťanství.

CO BŮH VYŽADUJE

19. Kolik od nás vyžaduje Jehova?

¹⁹ Ti, kteří nosí Jehovovo jméno, se Bohu líbí, když při pěstování ovoce ducha hledají jeho pomoc. Ano, jestliže skutečně vzhlížíme k Jehovovi o vedení a hluboce cítíme svou odpovědnost vůči němu, posilní nás, abychom chodili po jeho cestách. Pavel řekl: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ (Fil. 4:13) Ve své milující laskavosti nám Jehova velmi pomáhá a vyžaduje relativně velmi málo. „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré,“ napsal Micheáš, „a co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Mich. 6:8.

20. Proč můžeme důvěřovat, že Jehova nás bude chránit a pomáhat nám?

²⁰ Když jednáme podle práva, milujeme laskavost a jsme skromní, když chodíme s Jehovou, nejsme zanecháni bez ochrany v tomto nepřátelském systému věcí. Ne, můžeme mít důvěru, že Jehova Bůh nás bude chránit a pomáhat nám jako svému lidu a dovede nás do svého zaslíbeného nového pořádku, budeme-li stále chodit hodni jeho. Prorok Samuel jednou prohlásil: „Jehova neopustí svůj lid pro své veliké jméno, neboť Jehova vzal na sebe, aby vás učinil svým lidem.“ — 1. Sam. 12:22.

21. Jakou vyhlídku mají ti, kteří nyní chodí hodni Jehovova jména?

²¹ Bereme-li vážně svou odpovědnost před Bohem a skutečně chodíme hodni Jehovova jména, bude s námi jako náš přítel. Ano, budeme-li dále získávat poznání z jeho inspirovaného Slova a uplatňovat je, Jehova nás nikdy neopustí. Jako jeho svědkové jsme prohlásili, že chceme „chodit ve jménu Jehovy, svého Boha“. (Mich. 4:5) Žijme podle tohoto rozhodnutí! Pak budeme mít nádhernou vyhlídku, že budeme chodit hodni Jehovy po celou věčnost.